Evžen Linhart byl architekt meziválečné moderny (20. - 30. léta 20. století), který směřoval k puristicky-funkcionalistickému pojetí staveb, čili architektuře odmítající jakékoliv ornamenty a zdobení. Byl činorodý, aktivní, ale i přesto většina jeho staveb zůstala nerealizovaná. Je to velká škoda.
Počáteční návrhy šokovaly svou strohostí, funkčností a účelností, avšak nebyly zbaveny elegance a luxusu. To je na stavbách Evžena Linharta fascinující, jeho schopnost docílit geniality pomocí čistých a přesných linek. Ornament a dekor je chybějící element, přesto budovy působí vznosným dojmem. Své nasměrování opíral o myšlenky světoznámého francouzského architekta La Corbusiera, které ho vedlo k tomu, aby spolu s přáteli založil Puristickou čtyřku, neboli neformální skupinu mladých absolventů architektury na ČVUT, kteří se hlásili k purismu.
O tomto domě můžeme hovořit jako o první funkcionalistické stavbě v Praze. Čisté, jasné formy jsou oživovány půlkruhovým balkónem na východní fasádě, zasklenou salou terrenou u vstupu nebo předsazeným schodištěm vedoucím na střešní terasu při severním průčelí. Během stavby došlo k navýšení nákladů a proto byli manželé Evžen a Ema Linhartovi nuceni vilu 2 roky pronajímat, aby se jim finančně ulevilo.
Benešovo státní reálné gymnázium postavené v letech 1936-1938 je památkově chráněnou budovou. V současnosti zde sídlí Vyšší odborná škola pedagogická a sociální. Základním půdorysem luxusní stavby je písmeno L a zdobným prvkem je předsazená část se schodištěm. Luxusní škola byla ve své době vybavena takovými vymoženostmi, jako je střešní terasa, observatoř, prostorné vestibuly, posluchárny či velká zahrada.
Prahu zdobí i další jeho luxusní stavby – obytný dům na Babě pro redaktora Československého rozhlasu Eduarda Lisého nebo blok nájemních domů na Žižkově. Také mimo Prahu realizoval své projekty – rodinný dům Václava Šlechty v Písku nebo Kolektivní dům v Litvínově.
V jednoduchosti je síla, tím se architekt Linhart řídil celý život.