Evropští lídři v politické krizi. Politické vakuum v Paříži a Berlíně ohrožuje Evropu ve stínu trumpismu

I když v červnových předčasných volbách neuspěla hlavní opoziční síla Národní sdružení Marine Le Penové a skončila až na třetím místě, prezidentova centristická strana skončila druhá za levicovou Novou lidovou frontou a nemá v Národním shromáždění většinu. Designovaný premiér Michel Barnier neuspěl během hlasování o důvěře vládě a Francie se nyní nachází v závažné politické krizi.

Opoziční síly během hlasování dokonce volaly po rezignaci samotného prezidenta Macrona. Ten reagoval projevem v němž uvedl, že hodlá setrvat ve funkci do konce svého mandátu v roce 2027. Nedůvěra vládě byla vyslovena ve Francii naposledy v roce 1962, ovšem ani neobvyklost tohoto kroku prezidenta ústavně nijak nezavazuje k rezignaci.

Prodej bytové jednotky 2+kk, Praha 2 Vinohrady, Praha 2

Zobrazit nemovitost

Boj o rekord v zadlužování

Jádrem problému zůstává podoba rozpočtu na příští rok. Prezident Macron a centristé se pokoušeli do zákonu o rozpočtu dostat reformy, které by vylepšily stav veřejných financí. Větší státní dluh má v EU jen Řecko a Itálie a spolu se Španělském, Belgií a Portugalskem patří mezi země s dluhem přesahujícím 100 % HDP země.

"Není jen Macronovou vinou, že strany, které nepodpořily Barnierovu vládu, upřednostnily chaos před kompromisem. Tento smutný příběh také poskytl křišťálově čistou ilustraci toho, jak nezodpovědní mohou být francouzští poslanci. O zvýšení daní a skromných úsporách, které Barnier navrhl k zacelení propastného deficitu Francie, se nikdy vážně nediskutovalo. Parlamenty ve zbytku Evropy prokázaly při schvalování rozpočtů talent pro kompromis. Francie má však nezodpovědný parlament. Naznačovat, že Macronova rezignace by mohla tento průšvih vyřešit, je šokujícím způsobem pokrytecké,"

komentoval postoj k francouzskému státnímu rozpočtu analytik Charles Lichfield z Atlantic Council.

Francouzská ústava umožňuje předčasné volby jen jednou za 12 měsíců, tudíž parlamentní pat se touto cestou může změnit nejdříve v létě příštího roku. Nová lidová fronta požaduje jmenování premiéra ze svých řad. Na tzv. kohabitaci však Macron nepřistoupí kvůli zcela odlišným představám o rozpočtu. Levice odmítá rozpočtové škrty, což by byla velká porážka Macronových snah o stabilizaci veřejných rozpočtů.

Macron přislíbil jmenovat nového premiéra v řádu dnů, ovšem podpora mezi poslanci pro jeho vládu je velmi nejistá. Francie se tak dostane nejspíše do chaosu, kdy hlasování o důležitých zákonech v Národním shromáždění bude zablokované.

Pro Trumpa zůstává Macron evropským lídrem číslo 1, politické vakuum je i v Německu

Otázkou zůstává, jaký vliv bude mít na zahraniční politiku Francie, zejména ve vztahu k Evropské unii. Francouzskému prezidentovi v této věci zůstávají silné prerogativy. Na víkendové znovuotevření katedrály Notre Dame přijal pozvání americký zvolený prezident Donald Trump, což podle zahraničních médií svědčí o tom, že Macrona považuje za nejdůležitějšího lídra v Evropě.

V samotné Evropské unii stále sílí hlasy volající po reformě sedmadvacítky států. Po kritické zprávě Maria Draghiho aktuálně začala volat pro zlepšení podnikatelského prostředí v EU také Hospodářská komora ČR. Právě Macron opakovaně vybízel po klíčových reformách, ať už směrem ke společné obraně nebo právě směrem k regulacím, které podle něj "zabijí" evropskou ekonomiku.

Německo se při tom dostalo do politické krize jen před několika týdny, když zkrachovala semaforová koalice Olafa Scholze. Vládní uskupení v Německu propadá v průzkumech veřejného mínění a zemi nejspíše čeká nová vláda pod vedením Friedricha Merze, který však historicky stál ve stranické opozici k dlouholeté kancléřce za jeho stranu Angele Merkelové.

"Politické vakuum v Paříži a Berlíně přímo ovlivňuje evropské vedení a jednotu. Přeskupení přichází v kritické chvíli - právě v době, kdy Evropa potřebuje přizpůsobit svou podporu Ukrajině i svou bezpečnostní architekturu vzhledem k novým omezením transatlantických vztahů, která přinesl návrat Trumpovy administrativy,"

varuje pro Atlantic Council francouzský analytik Léonie Allard.

Zdroje: autorský text, atlanticcouncil.org, x.com, reuters.com, cnn.com, komora.cz, idnes.cz