Fotbalové EURO 2024 vrcholí a naši fotbalisté mají po právu dovolenou

Letošní fotbalové EURO je za námi. Tedy za českou reprezentací. Ostatní kluby se tvrdě připravují na závěrečnou část mistrovství. Naši reprezentanti se mohou už konečně rekreovat, zajet si na dovolenou a začít se připravovat na další fotbalovou sezónu ve svých klubech. Co se to stalo? Vždyť jsme byli připravení, přece na EURU hráli ti nejlepší hráči ze špičkových evropských lig a pod vedením nového trenéra Haška jsme měli jasně postoupit z hratelné skupiny a poprat se o další postup.

Realita je bohužel jiná. EURO jasně nastavilo zrcadlo skutečného stavu českého fotbalu, které ještě více vynikne, když tento stav srovnáme se proběhlým zlatým mistrovstvím světa v ledním hokeji.

Luxusní byt 3+kk s terasou na prodej, Praha 5, Praha 5

Zobrazit nemovitost

Prostředí

Fotbal je nejoblíbenější sport na světě, stejně jako u nás je to sport číslo 1. Hokej je u nás sport číslo dvě, ale ve světě je mnoho dalších sportů oblíbenějších. Fotbal hraje aktivně přes sto zemí, hokej jen několik desítek, přičemž tak 10 na nejvyšší úrovni (skupina A na mistrovství světa).

Hokejové diváctvo je kultivovanější, také hlavně proto, že se hraje na uzavřených stadionech, takže dělobuchy a světlice se objevují skutečně jen výjimečně, na světovém mistrovství vůbec.

Funkcionářské problémy má český hokej za sebou a vše běželo před domácím mistrovstvím v pořádku, na rozdíl od fotbalu, kdy se kauza Berbr sále ještě probírá,

Diváci

Čeští diváci byli v obou případech fantastičtí! V každém momentě zápasů stáli za hráči, podporovali a věřili. Na pražském hokejovém mistrovství vytvořili nový rekord v počtu a mohli s hokejisty slavit nový titul mistrů světa. Ti fotbaloví se ve velkém počtu vypravili do nedalekého Německa. Fandili, jak mohli, oceňovali i to málo, co se v zápasech dalo ocenit a byli s hráči do posledních minut. Bohužel to bylo jediné plus tohoto EURA pro naši zemi.

Trenér

V obou případech došlo k výměně trenéra. U hokeje nastoupil před sezónou Radim Rulík s cílem uspět na domácím mistrovství světa (konalo se u nás po 9 letech) a s výhledem na olympijské hry. Je to zkušený trenér, který pomáhal i jiným skvělým trenérům jako asistent a má za sebou tedy úspěšnou trenérskou kariéru. Ivan Hašek byl zvolen v lednu do funkce hlavního trenéra hlavně svým kamarádem předsedou svazu Fouskem po nečekaném odvolání Jaroslava Šilhavého v listopadu minulého roku, když s týmem úspěšně postoupil na EURO 2024. Cíl byl jasný, EURO, a pak mistrovství světa. Ivan Hašek nebyl nikdy moc úspěšný trenér, oproti své hráčské reprezentační kariéře. Jako trenér střídal kluby, jak na běžícím pásu, posledních 10 let trénoval v Asii. Proto bylo docela překvapení, že se stal nyní trenérem reprezentace.

Nový trenér, zvláště zvolený hned před turnajem, potřebuje být dobrý psycholog, ale především motivátor, což Hašek bohužel není a nikdy moc nebyl. Nejlepší výsledky jsme měli pod trenéry, kteří měli autoritu a pro které se hráči mohou přetrhnout. Jmenovitě třeba trenér Ježek, Bruckner, Uhrin. Hašek je bohužel jiná nátura. Je s hráči kamarád, a to v našich podmínkách není dobře. V zahraničí to může fungovat, ale u nás bohužel ne. Možná by bylo lepší, zvolit trenéra jen na jednu akci, tedy EURO. Trenéra motivátora, který s tím má výsledky. Napadá mě třeba Franz Straka. Také jako trenér měnil hodně týmů, ale hned si v nich umí sjednat respekt a krátkodobě byl a je velmi úspěšný, což by nyní stačilo. A po EURU zvolit dalšího trenéra s dlouhodobější vizí.

Luxusní byt 2+kk na prodej, Praha 5 - 49m, Praha 5

Zobrazit nemovitost

Předvedená hra

Předvedená hra odpovídala úplně přesně Haškově představě. Už konečná nominace se nesetkala s velkým souhlasem, jak u fotbalových odborníků, tak i u veřejnosti. A evropský šampionát to potvrdil. Hráči s dobrou formou buď nehráli vůbec, nebo jen na posledních pár minut.

Taktika byla také buď špatně zvolená, nebo nebyla hráčům jasná. Navíc naše pomalost a neschopnost rychlých překvapivých momentů, ani překročení protihráče v jednom na jednoho, byl největší problém našeho týmu. A to samozřejmě nemohlo protivníka vůbec překvapit.

Navíc jsme neměli štěstí, dvě vlastní branky v prvních dvou zápasech a zaujatý rozhodčí v posledním zápase s Tureckem, je trochu možná omluva, ale s tím se musí počítat. Prostě, když se nedaří, musí se to překonat a prorazit to! Přesně jak to předvedli hokejisté, kteří několikrát v zápase prohrávali a dokázali to svojí houževnatostí buď v zápase ještě otočit a nebo se z prohry dostatečně poučit.

Fotbalisté se sice trošku snažili občas i bojovat, ale například remízový zápas s Gruzií byl vyloženě prokoučovaný. Trenér Hašek po zvolení určité taktiky nebyl schopný v celých zápasech měnit herní pojetí v průběhu hry v závislosti na aktuálních okolnostech. Naši hráči nedali do hry tolik, co mohli, byli podráždění, což vyplynulo ve zbytečné fauly nebo karty, i když vůbec z lavičky do zápasu nezasáhli. Vrcholem bylo správné vyloučení Antonína Baráka po 20 minutách posledního zápasu s Tureckem, ve kterém jsme museli vyhrát, abychom na mistrovství neskončili. Navíc po úplně zbytečných dvou žlutých kartách ve velmi krátké době mezi sebou. To také velmi kriticky po zásluze zhodnotil Karel Poborský hned ve studiu České televize. Barák se omluvil, ale na to měl myslet při hře, že ovlivnil nejen tento poslední zápas, ale i celé mistrovství Evropy. Takováto sobeckost nemůže být na trávníku ani v ligovém zápase, natož na vrcholné akci v reprezentaci.

Když to opět srovnáme s letošním hokejovým mistrovstvím, tak na něm hráči obětavě bojovali do poslední chvíle, zastupovali se a táhli za jeden provaz s jasným cílem – úspěch. Také jste buď okolo sebe slyšeli nebo si i přímo sami mysleli, že i kdyby hokejisté neuspěli, svým přístupem a předvedenou hrou fanouškům ukázali, jak se za reprezentační dres hraje a že by to fanoušci vzali. Proto takový ohlas, když celý turnaj vyhráli (navíc po 14 letech opět doma).  

U fotbalistů se nejen divákům, ale především fotbalovým odborníkům a bývalým reprezentantům, předvedená hra vůbec nelíbila. A dali by to najevo i v případě našeho postupu. Prostě se na to nedalo dívat. Zvlášť, když Česká televize přenášela všechny ostatní utkání, a divák mohl porovnávat. Příkladem může být v naší skupině nadšeně hrající Gruzie. Na EURO postoupila poprvé v historii a na hráčích bylo znát, že si hru nejen užívají, ale hrdě bojují ze všech sil, aby dosáhli nějakého, i menšího úspěchu své země. A jejich výkon rostl zápas od zápasu. Nejprve prohráli ve vyrovnaném utkání se silným Tureckem. Potom získali s námi první bod v historii, aby zcela jasně deklasovali překvapené Portugalce 2:0 a poprvé tak mohli oslavovat poprvé v historii nejen první vítězství, ale i překvapivý postup ze skupiny, ze třetí příčky se 4 získanými body. Tomu se říká skvělá premiéra.

Budoucnost

Naši fotbalisté se vrací domů, nejen s velkým neúspěchem (vždyť se mluvilo o tom, že naše skupina je hratelná a postup je více než jasný), ale i se špatnou předvedenou hrou, která nestačila ani na ty nejslabší.

Co čeká trenéra Haška? Zdá se, že asi nic. Podá svazu zprávu z mistrovství, sepíše všechny důvody (smůla, rozhodčí, zranění, nepochopení hráčů, jeho taktiky a další subjektivní výmluvy…) a pojede se dál. Sebereflexe žádná. Ani od svazu neočekávám, že se divákům omluví, provede hned výměnu trenéra za někoho, kdo má vizi, sleduje, a hlavně používá moderní fotbalové trendy a dokáže reprezentanty postavit do latě a mít, nejen mezi nimi, skutečnou autoritu. Není už čas konečně najmout zahraničního kouče? Po skvělých zkušenostech Sparty s angažováním dánského trenéra Briana Priskeho, který dovedl tým ke dvěma titulům, jednomu double a skvělých výsledků v pohárové Evropě, by mohl svaz konečně udělat správné rozhodnutí. Ale to by se přetrhali vazby ve fotbalovém svazu, a to přeci v českém fotbale bohužel nejde….

Hráči, kteří teď mají nečekanou dovolenou, se budou postupně vracet do svých klubů. Možná je ještě čeká společné zapití neúspěchu v pražské Kozičce nebo jiném baru. Chvíli na to budou vzpomínat, ale za chvíli to přejdou jen jako nepovedené mistrovství. Schválně, jestli se z tohoto neúspěchu poučí. Já si myslím, že to ani hráči, trenér nebo svaz bohužel nejsou schopni.

Zdroj: Česká televize, autorský text, komentář