Roman Knap je od června 2018 generálním ředitelem České pošty. Na začátku loňského roku si prošel opravdovou zkouškou, kdy musel bojovat proti první vlně pandemie, což bylo podle jeho slov nejtěžší. Česká pošta se za loňský rok dostala do ztráty 1,3 miliardy korun. "Bylo to plánované," říká Knap. V rozhovoru pro LP-Life.cz se rozpovídal o nejtěžším období, o ukončení spolupráce s logistickou společností Zásilkovna a i o tom, co mu během pandemie nejvíc chybělo.
Českou poštu to zasáhlo hlavně na jaře minulého roku, kdy přišla taková ta první vlna. Nikdo nevěděl, co máme před sebou a jak se na to máme připravit. Takže v podstatě jsme po krátké přestávce v lednu pokračovali v normálním provozu hned dál.
Ty první hlavní kroky... Je tam vždycky výhoda takové té naivity, kdy člověk neví, co ho čeká. Nicméně v průběhu jarní vlny jsme se museli připravit, co bychom dělali, kdyby se to opakovalo. Potom přišla vlna podzimní a tam už jsme byli připravení. Takže opravdu se jednalo o ten prvotní šok, přenastavení nějakých interních procesů a potom už vše fungovalo standardně.
Dá se to pohlídat. My doručujeme denně tak v průměru 250 tisíc zásilek. Z toho vím, že něco kolem 7000 jsou opravdu problémové, které se nedaří doručit v takové kvalitě, jakou bychom si představovali. Všechna auta už máme vybavená GPS, každý řidič má terminál pro zaplacení kartou. Dá se to snadno dotrasovat. Samozřejmě největší problémy byly v předvánočním období, kdy balíků bylo obrovské množství. Kvalita skutečně klesala a konkurence nenavyšovala kapacity. Česká pošta nic neomezovala, jeli jsme dál.
Já sám na pobočce jsem. Zkusil jsem si doručovat balíky, rád si to vyzkouším. Není to o tom, že bych si šel odpočinout, chci si zažít to, jak to v provozu vypadá a kde jsou běžné starosti. Člověka pak okamžitě napadne spousta nesmyslů, které to pošťákům stěžují. Postupně musíme problémy odstraňovat a já u toho chci být.
Bylo to 2500 zrušených pozic. Je potřeba si uvědomit... že všichni se na Českou poštu dívají jako na doručovatele balíků. Ona ale dělá velké množství jiné práce, která zdaleka nebyla rostoucí. Například dopisů se posílá stále méně, na pobočky přišlo o 30 % lidí méně než rok předtím a my samozřejmě tomu musíme provoz přizpůsobit. Takže ano, na některých pozicích lidé poštu pouštěli, na druhou stranu, na některých jsme nabírali. Když se ptáte na balíky, tak jsme hledali další balíkové doručovatele a potřebovali jsme pozice obsadit.
S negativní vlnou se bojuje velmi těžko. My jsme s tím bojovali tak, že pošta zůstala otevřená, na rozdíl od jiných orgánů. Například na podzim, kdy byla vlna masivnější, bylo v jeden den zavřeno maximálně 24 poboček. 24 poboček z 3200. Takže ano, některá omezení si to vyžádalo, ale fungovali jsme nadále. To, že byly někde fronty, že lidé museli dodržovat rozestupy, to jsou negativa, které s sebou nesla opatření.
Tak samozřejmě musíte počkat, až skončí Vánoce, až jim to všechno odvozíme a pomůžeme, a potom máte ideální příležitost udělat si mediální rýpnutí, čehož využili.
My máme kapacitu sítě 70 milionů balíků. Tak spočítejte, jaký je to procentuální úbytek... A takhle se k tomu i stavíme. Je to zákazník, jako každý jiný a když nechci poslat balík přes Českou poštu, tak tam balík prostě neodnesu, to je celé. Nepotřebuji nikde mediálně vypovídat spolupráci.
Pošta se do ztráty nedostala kvůli koronaviru. My jsme s tou ztrátou počítali, protože procházíme určitou restrukturizací, která s sebou nese náklady. Samozřejmě v počtu 27 000 zaměstnanců ve chvíli, kdy potřebujete pomůcky, respirátory, dezinfekce... to jsou náklady v řádu stamilionů korun. Tím, že byly zavřené úřady, neposílaly se doporučené dopisy, že nelétaly letadla. Propad byl na trhu všude. Na druhou stranu, tím, že se posílalo více balíků, tak to nám naopak trošku pomohlo. Procházeli jsme proměnou. Bylo zrušeno 2500 pozic, všem jsme museli vyplatit odstupné. Máme odborové organizace, takže muselo dojít k nějaké shodě a nastavení podmínek tak, aby byl zachován sociální smír, a to stojí velké peníze. To znamená, že ztráta opravdu byla plánovaná. Věděli jsme, že Česká pošta v minulém roce dosáhne ztráty 1,7 miliardy korun, a nakonec jsme dosáhli ztráty 1,3 miliardy korun, což je lepší, než bylo plánováno.
Ve chvíli, kdy se vám zdražují mzdy, zdražuje se minimální mzda, pohonné hmoty, tak to má dopad i na to, že musíme zdražit tyto služby.
Je to vcelku prosté. Zaprvé, když oddělíme státní služby od těch komerčních, tak to už je zhruba 2 roky stará záležitost, na tom pracujeme interně. Nastavili jsme vnitřní strukturu, celou ekonomiku pošty tak, aby vše fungovalo, ale musí to být opravdu transparentní a jasné, které služby jsou konkurence schopné, které jsou komerční a které působí na otevřeném trhu a co je to, co stát garantuje občanům, jakou infrastrukturu, která je dostupná. Možná i to, kolik to stojí. A to je pobočková síť. To znamená, že je to struktura, kterou stát garantuje občanům, a samozřejmě řeší, jaké služby tam dostanete. Potom tu máte části byznysu, které jsou na otevřeném trhu a musíte konkurovat těm, co takto zatížení nejsou. Já vždycky uvádím příklad: České dráhy nemohou konkurovat soukromým dopravcům, když mají zátěž zastávek v každé vesnici. Tudíž se oddělila infrastruktura a nádraží jsou součástí infrastruktury garantované státem. Takže pro občany to znamená, že se zkvalitní komerční služby a zároveň bude stát garantovat infrastrukturu v podobě dostupnosti poboček.
Pokračujeme v tom, že Českou poštu překlápíme od tradičního doručovatele listovních zásilek do balíkových, a právě ten příští rok bude zlomový. Od roku 2023 podle všech predikcí poprvé objem balíkových zásilek z pohledu výnosů překročí hranici listovní. Lidé zkrátka méně a méně posílají papírové dopisy, digitalizace je všude. Zřejmě dojde k povinnosti rozšíření používání datových schránek, takže opravdu Česká pošta musí být na tento trend připravená.
Já jsem si ten covid prodělal dvakrát, takže se vždycky člověk tváří zdravě až do té doby, než zjistí, že není. Takže k tomu samozřejmě vzniknul dostatečný respekt. Určitě bych kolem toho nic nepodceňoval. Nepotřebuji mluvit o přenastavování životních hodnot a podobně. Stačí, že si člověk najednou začne vážit běžných věcí, které před tím považoval za normální. Najednou když sedíte v restauraci a někdo před vás postaví půllitr s pivem, tak si uvědomíte, jaká je to drobnost, ale jak vám obrovsky chyběla. Já jsem společenský člověk, neustále potřebuji být v kontaktu. A i v té firmě je vidět, že když se lidi přestávají setkávat, tak to najednou chybí a celková nálada ve společnosti poklesla. Takže mě pandemie ukázala, jak málo stačí k tomu, aby se nálada a úsměvy ve společnosti vytratily.
Na zahrádku, kterou jsem měl hnedka za prací. Což je na Václavském náměstí.