Diabetolog Martin Haluzík: stačí pár bezbolestných aplikací injekcí a zhubnete. Chtějí je všichni, ale pro každého nejsou

Pane profesore jak jste se dostal k lékařství a k tomu oboru, co děláte, věděl jste hned, že budete lékař?

Já jsem chtěl být právník, ale já jsem poměrně starý, takže jsem studoval v době, kdy byla ta studia práv hodně politická věc, bylo tam hodně politiky, tedy ještě komunistické, takže to jsem nechtěl. A nejvíc nepolitická škola byla medicína, takže jsem si ji vybral tak trošku jako vylučovací metodou, ale dneska jsem hrozně rád, že to tak bylo. Takže nevěděl jsem to od začátku spíš jsem se k tomu dostal tak trochu náhodou. 

A ten obor? 

No, ten obor. Já jsem začínal jako endokrinolog, to znamená, to jsou onemocnění žláz s vnitřní sekrecí, ale pak jsem pracoval tři roky ve Spojených státech, kde jsem se dostal k výzkumu v oblasti metabolismu v oblasti tukové tkáně a když jsem se pak vrátil zase sem, tak už jsem zůstal o diabetu, který jsem tam zkoumal.

Prodej investičního bytu - Praha 6 - 2+kk -, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Proč jste se vracel a nelitoval jste toho někdy? 

Já jsem tam byl hrozně spokojený, byli jsem tam s manželkou a dcerou. Dcera tam chodila do školy a nějak jsme se rozhodli a přemýšleli nad tím, že chceme, aby chodila spíše do české školy, aby měla tu klasickou, českou školu než tu americkou, která byla možná v něčem lepší, ale v něčem jsme s ní spokojeni úplně nebyli, takže to bylo spíše z praktických důvodů. Ale pracovně se mi tam moc líbilo a byla to skvělá zkušenost. 

Máte stále kolegy v Americe, se kterými komunikujete a vyměňujete si poznatky? 

Mám, ale Spojené státy z hlediska výzkumu jsou skutečně naprostá světová špička, takže jsme poměrně často v kontaktu. Dokonce aktuálně píšeme s kolegy z těch národních zdravotních institutů, kde jsem působil společný projekt. Vracím se tam pravidelně na kongresy, zrovna na konci června máme kongres v Orlandu, tak se těším, že se s nimi zase osobně potkám. 

Jak jsme na tom my Češi s obezitou? Je to tak, že český národ tloustne? 

Český národ tloustne. Bohužel v rámci v Evropy jsme v té nejhorší čtvrtině a nemáme úplně přesná čísla o výskytu obezity v České republice, což když řeknu trochu s nadsázku, je možná dobře, protože si myslím, že ten výskyt obezity je ještě vyšší než ta čísla, která pravidelně uvádíme. 

Kde je příčina? 

Je to kombinace asi toho, že tradiční česká kuchyně není zrovna zdravá a velmi negativně se nám vyvíjí životní styl, hodně málo se pohybujeme a toho pohybu čím dál více ubývá, jezdíme více auty, nechodíme téměř pěšky, chybí přirozený pohyb. A řekl bych, že ta populace z té starší generace není úplně přirozeně vedena k tomu, že by měla mít pravidelný pohyb, sport, takže je to kombinace více faktorů a všichni se vymlouvají na covid. Covid to nepochybně ještě zhoršil, protože řada lidí, kteří se před tím snažili mít pravidelnou fyzickou aktivit, tak z toho vykolejil a ne všichni se k tomu vrátili. 

Četla jsem, že tloustnou i české děti. Vnímáte to? 

Řekl bych, že se nám rozděluje ta skupina dětí do několika skupin. Jsou děti, kteří mají rodiče, kteří sami sportují, snaží se žít zdravě, to jsou potom elitní děti, které sportují s těmi rodiči, sportují sami a jsou na tom hodně dobře. Ale bohužel se zvyšuje ta skupina dětí, které nesportují vůbec, nejsou k tomu motivované od rodičů, sociální sítě, mobily. To že ta mladší generace žije hodně online, to snižuje motivaci mít vlastní pohyb. Tam máme velký problém, je to kombinace málo pohybu, nezdraveného stravování, špatná výchova od rodičů a tady je potřeba na ty děti působit v rámci školy, ale také působit na ty rodiče, tak aby se snažili změnit ten životní styl. Ale bohužel ta doba covidu tomu strašně negativně přispěla, všichni byli doma, vyučování bylo z postele.

Kolik těch obézních dětí v Česku je? 

V dětské populaci podle posledních dat máme kolem šestnácti procent dětí s obezitou, což je velmi negativní číslo a je vidět, že ten trend se jednoznačně zhoršuje. Ta čísla máme od roku 1991, kdy to číslo bylo okolo pěti procent. 

Prodej bytu s předzahrádkou - Praha 6 - 3+kk, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Jak na sobě poznám, že jsem obézní? 

Poznáte  to podle toho, že si musíte kupovat nové kalhoty, protože se nevejdete do těch starých. Já doporučuji všem, aby se vážili. Velmi snadno se dá pak vypočítat tzv. Body Mass Index (BMI)  - když vydělím svoji hmotnost svojí výškou, tak vypočítám Body Mass Index. Pokud je vyšší než třicet, tak vím, že mám obezitu a v tu chvíli, nebo možná ještě dříve, když vidím, že se ta váha zvyšuje je dobře zajít za svým praktickým lékařem, nechat si nabrat krev, aby se zjistilo, jestli ta nadváha už není spojená s dalšími zdravotními problémy, jako je cukrovka, zvýšena hladina tuku v krvi, zvýšený tlak. 

Je obezita dědičná? 

Obezita je dědičná a to poměrně významně. Na druhou stranu to co k tomu přispívá, dostáváme od rodičů ne úplně dobré návyky. To znamená, je tam horší stravování v rodinách, kde rodiče mají obezitu, méně fyzické aktivity. Je to tedy kombinace dědičnosti s tím čemu říkáme epigenetika - vliv prostředí. A to zvyšuje pravděpodobnost, že děti obezních rodičů budou mít samy obezitu. 

Setkáváte se s tím, že k Vám chodí lidé, kteří si sami uvědomují, že už by měli sami se sebou něco dělat nebo spíše se setkáváte s lidmi, kteří už mají ty další zdravotní problémy? 

My tady v IKEMU se setkáváme většinou s pacienty, kteří už mají většinou další zdravotní komplikace. Nejextrémnější případy, kteří se sem dostávají, tak jsou to pacienti, kteří už mají selhání ledvin v důsledku cukrovky  a v důsledku obezity. Snažíme se jejich obezitu snížit, tak aby jim ta ledvina mohla být transplantována, takže skutečně u nás léčíme spíš pacienty, kteří už mají významné komplikace. Náš cíle je třeba i takový, aby zhubli a pak jim třeba tu ledvinu transplantovat, když vezmu tento příklad. 

Jak se za Vaši praxi proměnily trendy v hubnutí? 

Pamatuji doby, kdy nebyly sociální sítě, kdy trendy vznikaly tak, že si někdo přečetl časopis. Ten tlak na vzhled byl daleko menší. Ta dnešní populace, zejména těch mladších je vystavena obrovskému tlaku, jak by měl člověk vypadat, co by měl správně dělat, což si myslím, že není úplně zdravé. Na jednu stranu

nám významně stoupá obezita a vyskytuje se tam nesprávný trend, že někdo má obezitu, ale říká, že to akceptuje, že mu je takhle dobře. Ten tlak na štíhlost vede ke zvýšení nemocí jako jsou poruchy příjmu potravy, mentální anorexie. Z mého pohledu ten vývoj nejde tím správným směrem. Jsou tam extrémy na obou stranách a je těžké se v tom zorientovat. 

Zmínil jste, jakou roli hrají sociální sítě. Jaké jsou mýty?

Velmi často se setkáváme s tím, že modelky jsou velmi výrazně štíhlé a jsou štíhlé kvůli tomu, že se snaží velmi málo jíst nebo nejíst vůbec. Na jednu stranu je tam tlak na to vypadat jako super štíhlé modelky, což je nesmysl. Takhle normálně člověk vypadat nemá. To je řekl bych mýtus štíhlosti. Každý máme nějakou geneticky danou postavu. Na druhou stranou nejvíce mýtů koluje okolo způsobů hubnutí. Různé potravinové doplňky, po kterých zaručeně zhubnou všichni, úplný nesmysl, ať už je to zelená káva. Kdybych měl zmínit jednu věc - ketodieta, velice populární věc je způsob jak rychle zhubnout a pak zase rychle nabrat ještě větší množství kilogramů. Mýtus, že nějakou dietou zhubnu a že zůstanu stále štíhlý, tak to nefunguje. Pokud chci zhubnout, tak musím změnit životní styl dlouhodobě a musím mít dietu, kterou jsem schopný dodržovat dlouhodobě. Nemyslím si, že jakýkoliv jiný způsob může fungovat. 

Jak se proměnila léčba obezity? Máme už řadu léků, tak jak se ta medicína posunula? 

Ona se posunula k tomu, že léčíme více komplikace spojenou s obezitou. V Česku je obezita více akceptovaná u mužů. Máme tady to pivo, tak si říkáme, že máme větší břicha a nedá se s tím nic dělat. Na jednu stranu k nám pacienti přicházejí až ve chvíli, kdy mají třeba tu cukrovku. Snažíme a máme možnost pacienty léčit úspěšněji, protože máme účinnější léky. To co se neposouvá je stále diskuse jestli je obezita nemoc, kterou máme léčit jako jakoukoliv jinou nemoc a já si myslím, že jednoznačně ano ale nemáme zatím žádnou úhradu léků na obezitou. Takže pokud chce být někdo léčen, tak nemá šanci, že mu pojišťovna lék zaplatí. 

V poslední době jsou trendem hubnoucí injekce. Co si o tom myslíte? 

Máme velmi účinnou skupinu léků, které se podávají většinou v injekcích, jsou založené na působení středního hormonu, který se jmenuje GL1 a jsou velmi účinné, bezpečné. Tím pádem díky sociálním sítím se z toho stal takový boom. Všichni tyto léky chtějí a nejvíc je chtějí ti, kteří je vůbec nepotřebují. To znamená například Kim Kardashian mladá, zdravá žena, která by ještě neměla hubnout tím, že se píchá injekce léků na hubnutí. Ten trend je takový, že už nechci na tom, abych měl vyrýsované břicho pracovat tím, že budu chodit do fitka, že se budu zdravě stravovat ale místo toho chci injekci, nejlépe jednou týdně, která to udělá za mě. Celá řada influencerů na sociálních sítích to ještě posiluje a říká „ano, já jsem zhubnul díky zázračné injekci,“ to si myslím, že je úplně špatně. Ty injekce jsou určené pro pacienty, kteří jsou nemocní, kteří mají buď cukrovku, což je příklad té nejčastěji zmiňované injekce a nebo jsou to injekce určené pro pacienty, kteří mají obezitu, nadváhu a k tomu další zdravotní komplikace.

Nemáme žádný lék, který bychom si vzali před plavkovou sezonou a zhubli tři, čtyři kila. Ve chvíli kdy nemáme ani cukrovku, ani obezitu, tak máme upravit životní styl a hubnout bez léků. 

Ten lék je na předpis? 

Ano, je na předpis. Ty léky, o kterých se mluví nejvíce tak jsou  určené pro pacienty s cukrovkou, takže by je měl předepsat lékař, který léčí cukrovku a určitě by se neměly dostat k nikomu, kdo nesplňuje kritéria jejich podání. Bohužel celá řada se dá koupit na internetu. To je nesmysl, nikdy nevím, co si koupím, takže já si myslím, že je potřeba hodně vysvětlovat, kdo by ty léky měl dostat.

Ta bezpečnost léků je prokázána jen u těch pacientů, kteří mají diagnózu cukrovky nebo obezity. Nikdo je nikdy netestoval na štíhlých, mladých lidech. Tím neříkám, že musí být úplně nebezpečné, ale nevíme, zda jsou bezpečné v tomto případě. Žádná studie neproběhla, takže bychom měli být obezřetní. Ve chvíli, kdy chceme brát lék, tak bychom se měli poradit s lékařem. 

Jsou ty injekce účinnější než ta dosavadní léčba? 

To je součást jejich velkého úspěchu, ony jsou skutečně velmi účinné. Když se podávají v těch vyšších dávkách, pacient zhubne podle těch studií dvacet, patnáct procent své hmotnosti. Stokilový člověk se tak může dostat na osmdesát pět nebo na osmdesát. Právě ta velká účinnost je velkým a unikátním nálezem, předtím jsme neměli takto účinné léky. Druhá věc je, že ty léky ještě snižují celou řadu komplikací jakou jsou kardiovaskulární komplikace, snižují krevní tlak, snižují tuky v krvi, takže mají další pozitivní účinky a proto se předepisují čím dál více. 

Jak dlouho injekce pacient bere? 

Pokud má pacient cukrovku druhého typu ve středním věku, tak je to dlouhodobá léčba, protože kdybychom ten lék vysadili, tak se ta cukrovka zhorší a cílem je těmito léky v kombinaci s dalšími léky, aby ti pacienti měli co nejlepší hladinu cukru nepodobnější zdravým lidem. Z toho důvodu je potřeba léky podávat dlouhodobě. 

Jak často se ta injekce aplikuje a píchá si ji pacient sám? 

Jsou různé typy, ale ty co se používají nejčastěji se aplikují jednou týdně a tu injekci si může pacient aplikovat sám. Je to takové přeplněné pero, dávkovač, který je velmi snadný na ovládání s tenkou jehličkou a ten objem injekce je malý. Není to věc, která by byla bolestivá nebo pro toho pacienta složitá. To co je nejpopulárnější jsou injekce jednou týdně. 

Musí ten pacient ještě k tomu něco dělat, ptám se na fyzickou zátěž? 

To je právě to co je taky trochu mýtus. Dostanu injekci, zhubnu a v podstatě nemusím dělat už nic dalšího. To bohužel takhle není.

Ta injekce je taková berlička, snižuje pocit hladu, zvyšuje pocit sytosti, pacient nemá chutě, které měl, umožní mu to tedy zlepšit stravování. Ale k tomu, aby byla ta léčba účinná a aby se docílilo toho zlepšení dlouhodobě, tak je potřeba to využít k tomu, abych se lépe stravoval a také to využít k tomu, abych zvýšil fyzickou aktivitu, což zase nejde bez cvičení. Není to o tom, že by ten lék udělal všechno za mě. 

Co injekce a jojo efekt? 

V případě, že léčíme vysoký krevní tlak, tím že podáváme tablety, tak pokud je vysadíme tak ten tlak s velkou pravděpodobností znovu stoupne. Podobně je to s léky na snižování hmotností. Ve chvíli kdy ty léky pacient bere, tak zhubne, ta hmotnost se nějakou dobu drží na té snížené hmotnosti, ale ve chvíli, kdybychom to vysadili tak je zase velká pravděpodobnost, že když ten lék nepůsobí, tak ten pacient může opět začít přibírat. Ale existují výjimky, pacienti, kteří jsou schopni natolik změnit svůj životní styl, že to zvládnou i bez těch léků, to je ideální varianta, také se s tím setkáváme ale bohužel ve většině případu tomu tak není.

Říkal jste, že jde o lék bezpečný, přece jenom, jsou nějaká rizika? 

Určitě ano, stejně jako u jiných léků. Ty léky mají nežádoucí účinky související s trávicím traktem, mohou zvyšovat pocit žaludku na vodě, pocit na zvracení, mohou vyvolávat bolesti břicha, průjem, někdy zácpu. Tyto problémy většinou po delším užívání mizí. Ty léky by se neměly podávat pacientům, kteří měli zánět slinivky břišní, protože do jisté míry zpomalují vyprazdňování žaludku, takže někdy mohou u těchto pacientů zvýšit riziko zánětu břišní. Bude určitě jistá skupina lidí, kteří je nebudou moci užívat vůbec nebo je nebudou dlouhodobě dobře snášet. A další skupinou budou pacienti, u kterých nebude ten účinek takový. Učitě to není tak, že bychom jedním lékem vyřešili cukrovku a obezitu u všech pacientů bez rozdílů. 

Je to lék na předpis, hradí ho pojišťovna? 

Lék je hrazený za určitých okolností. Hradí se pacientům s cukrovkou druhého typu. Jde o paradox, pacient, který má vyšší stupeň obezity a má horší cukrovku tak má šanci, že lék bude mít plně hrazený. Pacienti, kteří jsou štíhlejší a mají cukrovku kompenzovanou lépe, naopak ten lék hrazený nemají. Není to moc motivační, ale je to z důvodu toho, aby ty náklady byly pod kontrolou. 

Je v dohlednu jiná a možná ještě lepší léčba než jsou zmiňované injekce? 

Skoro všechny farmaceutické firmy pracují na léku na obezitu, protože je to skoro nejčastější nemoc, takže z hlediska byznysového se vyplatí mít takových pacientů co nejvíce. Ty injekcí možná časem nebudou založené jen na působení jednoho hormonu ale více, to všechno se vylepšuje. My máme trochu jiný přístup, snažíme se zkoumat léčbu na tzv. buněčnou senescenci - všechny civilizační nemoci včetně obezity jsou spojené s předčasným stárnutím buněk a to předčasné stárnutí buněk přispívá k výskytu cukrovky druhého typu, proto se snažíme, zatím v experimentu vyvíjet léky, které zvrátí to předčasné stárnutí buněk a tím pádem by mohly lépe předejít cukrovce nebo komplikacím cukrovky. Zatím jsme ve stádiu experimentu. Ten přístup je zajímavý, protože by se dal kombinovat s jinými typy léčby. Ty stávající léky, které máme by se daly teoreticky kombinovat s léky na senescenci a tím pádem bychom ještě více zvrátili ten trend a vylepšili to metabolické zdraví pacientů. 

Lék je tedy opravdu jen pro lidi, kteří mají cukrovku? Nemůžu si dojít za svým lékařem a poprosit, aby mě ten lén napsal, aniž bych tu diagnózu měla? 

Některé ty léky mají i indikaci na obezitu bez cukrovky.  V zásadě mám-li obezitu bez komplikací, tak už mohu dostat léky na hubnutí, ale měl by to vždy posoudit lékař. A tomu předpisu léku by mělo předcházet období, kdy upravím životní styl a snažím se hubnout přirozeným způsobem a pak na to navázat podávání těch léků. Co bych chtěl říct, ve chvíli kdy nemám obezitu, nemám cukrovku ale mám v uvozovkách jen nadváhu, tak ta léčba není hrazená, takže si ji musím platit sám. 

Mám pocit, že ani lékaři se nemohou shodnout jestli je obezita nemoc nebo není, jak to vnímáte Vy? 

Já jsem přesvědčený o tom, že obezita je chronická nemoc, jako je třeba vysoký krevní tlak nebo vysoký cholesterol, takže bychom k tomu měli přistupovat podobně. Na druhou stranu obezita je více závislá na životním stylu, pochopitelně celá řada pacientů si tím špatným životním stylem tu hmotnost dále zvyšuje. Je to spíše filozofická debata, ale co víme bezpečně je, že pacient s těžším stupněm obezity jenom změnou životního stylu nezhubne takže bude potřeba léků, možnou operací na hubnutí. Já si myslím, že bychom měli k obezitě přistupovat jako k nemoci, zároveň bychom ale měli trvat na tom, aby pacienti k tomu zlepšení přispěli sami a to změnou životního stylu. Dobrou zprávou je, že léků na obezitu budeme mít čím dál více, protože těch firem, které je vyvíjejí je mnoho. 

Existuje nějaká zaručená, zdravá, účinná dieta? 

Určitě neexistuje univerzální dieta, která je perfektní pro všechny, to co se jí nejvíce blíží je asi středomořská dieta, to znamená hodně zeleniny, hodně olivového oleje, oříšků, spíše bílá masa, ryby, relativně málo příloh. Ale v Česku to není snadné mít středomořskou dietu. Ale co si myslím, co řadě lidem vyhovuje je to přerušované hladovění. Mám nejvíce pacientů, kteří jsou schopni dodržovat osm hodin jídla a šestnáct hodin bez jídla  to se ukazuje se, že to může mít pozitivní vliv. Možná obecně bych řekl, že jakákoliv změna, kdy začnu přemýšlet o tom jakou mám dietu může pomoci, dokud nad tím nepřemýšlím vůbec tak většinou výsledky jsou negativní. Ale i tak je dobré se poradit s odborníkem, neupravovat dietu podle internetu, podle influecerů. 

Ale bez žádného pohybu to asi nepůjde? 

Určitě. Je smutným faktem, že samotným pohybem nebo samotnou dietou většinou nezhubnu dostatečně takže bych měl kombinovat obojí a samozřejmě i u toho pohybu platí, že bych si měl vybrat, co mě vyhovuje.

Zdroj: vlastní dotazování