Rychlá zpověď - Iveta Vítová: Druhé dítě? Manžel v tom má jasno!
Druhé dítě je jejím velkým přáním. Kdy si druhého potomka ale pořídit? Její manžel by ho chtěl nejradši hned. Ona ale termín početí zatím odsouvá.. Kariéry moderátorky se vzdala na celé tři roky, aby se mohla věnovat své dceři Anetce. Posledního půl roku ale opět pravidelně usedá před kamery ve zprávařském studiu na Nově. Suverénně vyhlížející kráska nám ale prozradila, že její sebevědomí na mateřské dovolené značně utrpělo. Až teď, po půl roce moderování, se přestává před každým vysíláním třást nervozitou...
Náš magazín se jmenuje Luxury Prague Life. Žila jsi někdy nebo žiješ luxusním pražským životem?
Teď pražským životem nežiju, protože jsme se přestěhovali za Prahu a bydlíme na vesnici, když se ale podívám zpátky, tak asi ano. Zhruba rok jsme s manželem bydleli kousek od Pařížské na Praze 1. Měli jsme to všude blízko. Ráno jsme to měli kousek do kavárny, když jsme chtěli na kafíčko, večer zase domů, když jsme se vraceli z nějaké večeře nebo klubu. Tohle období jsme si určitě užili.
Co vlastně považuješ za luxus?
Dřív, když se řeklo luxus, tak jsem si představila v Praze Pařížskou a obchody v ní. To mi přijde hodně luxusní. Teď už za luxus považuji úplně něco jiného. Třeba když mám volný den.
Jak často jsi v Pařížské nakupovala?
Docela často, protože tam mají kapsle do Nespressa a jednou jsem si tam koupila kabelku na ples ☺. Jinak tam nakupovat nechodím, spíš se tam jen projít a „pokochat“.
Jakou kabelku?
Teď fakt ani nevím! Musím ale říct, že když mám třeba narozeniny, tak tam manžel občas zajde a mile mě překvapí…
Jaké dárky máš od něho nejradši?
Vzhledem k tomu, že by mi asi upadla ruka, kdybych měla zaplatit za nějakou drahou kabelku, tak o to větší mám samozřejmě radost, když ji dostanu, protože vím, jakých peněz to je a jak by mi bylo líto je utratit. Já si totiž radši koupím pět obyčejnějších kabelek než nějakou jednu drahou. Pak ale, když dostanu tu luxusní, kvalitní, tak z ní mám o to větší radost. Prostě jsem ženská ☺.
Ty jsi ale říkala, že jsi tam chodila nakupovat kávu. Jsi “kafoholik”?
Jo, jsem. Dost.
Kolik kafí denně si dáváš?
Strašně ráda piji latté, i když mi někteří říkají, že to není kafe, ale já si myslím, že to kafe je. Vypiji i čtyři za den. Mám ale pocit, že to je spíš jen “na chuť”.
Ty ses vrátila zpátky z mateřské dovolené na seriózní pozici moderátorky zpráv na Nově. Jak se ti podařilo zajet zpátky do starých, seriózních kolejí?
Teď to bude půl roku, co jsem zpátky v práci. A teprve teď jsem konečně bez nervů, že tam začínám chodit bez stresu. Po mateřské jsem měla pocit, že nemůžu nastartovat mozek a nedokážu to “umluvit”, udýchat a podobné věci. Všechno mě stresovalo a byla jsem před každým vstupem hodně nervózní. Když se rozsvítila kamera, okamžitě mi bušilo srdce a přišel takový ten adrenalin, co k tomu patří. Teď tam ta nervozita sice pořád je, ale už je to taková ta příjemná, která mě drží jen lehce ve stresu, abych při tom vysílání nepolevila. Teď už si to užívám.
Jak dlouho jsi byla vlastně doma s Anetkou?
Tři roky. Nejprve jsem chtěla dva a pak jsem požádala v práci, jestli by to nešlo ještě prodloužit. Vyšli mi vstříc a to bylo fajn. Vůbec nemám pocit, že bych Anetce něco dlužila. Opravdu jsem se jí ty tři roky věnovala, dala jsem jí to, co chtěla, co potřebovala a teď už je ve školce. Je společenská, takže když nejde do školky, je smutná, že není s dětmi.
A když není školka a někdo musí hlídat, kdo to obvykle je?
Máme paní, která ji občas vyzvedává, protože někdy mám práci až do šesti a školka končí v půl páté. Takže paní jí vyzvedne na dvě, tři hoďky, jsou u nás a já pak jen přijdu a předáme si štafetu.
Věříš chůvám? Hlídá ti cizí paní nebo byla na doporučení?
My máme paní, které říkáme “teta Dana” a není to vyloženě chůva někde z internetu, která by hlídala deset dětí, ale paní, která je doma, stará se o svá vnoučata a když má volno, tak se vždy domluvíme na nějakých dnech dopředu podle mé práce. Doporučila mi ji Kristinka Kloubková, takže naprostá důvěra ve všem.
Když jsi zmínila Kristinku Kloubkovou, vaše holčičky jsou v podobném věku. Děláte si spolu dámské jízdy?
Vídáme se a letos se chystáme na společnou dovolenou.
Samé holky?
Dámská jízda ve čtyřech. Chceme jet někam k moři. Zatím ale nevíme, jak to dopadne. Jsou to jen plány.
Jaký program má vlastně Anetka nejradši?
Nejradši má děti. Nejvíc spokojená a šťastná je kdekoliv, kde je s dětmi. A strašně ráda chodí na návštěvy nebo když má přijít někdo k nám. Ví totiž, že když je u nás návštěva, tak máme připravené na stole různé brambůrky a další dobroty, které obvykle nesmí. Když nasypu brambůrky na stůl, vždycky se ptá: “Maminko, kde je ta návštěva? Já už bych si chtěla vzít…”
Vrátím se k tomu hlídání. Jak často vlastně hlídá manžel a jak to zvládá?
Občas vyzvedává Anetku ze školky a to hlídání vypadá většinou tak, že spolu jedou nakoupit do Hornbachu a podobně. Koupí si párek v rohlíku, lízátko a pak jedou na zahradu nebo na hřiště. Teď už je velká, jsou parťáci, ale není to takový ten akční tatínek, který by vymýšlel programy, takže když někam jedeme, musíme jet ve třech. Není to tak, že by si ji bral sám třeba někam na víkend.
A co sourozenec pro Anetku? Přemýšlíš nad druhým dítětem?
Když se mě lidé ptají, co sourozenec, tak odpovídám, že jsem se teď nedávno konečně vrátila do práce a zase jsem se zajela. Když ale druhé dítě, tak si ho chci zase užít. Nechci být doma půl roku a pak se hned naplno vrátit do práce. A abych byla na dva, tři roky znovu doma, to se mi teď moc nechce. Do budoucna ale dvě děti chci. Ale od té doby, co vím, co to znamená, to dítě mít, tak se mi ty intervaly od sebe nějak prodlužují. (smích)
Takže oddaluješ?
Já jsem chtěla navázat a mít děti hned po sobě, jenže pak jsem zjistila, že to je docela fajn, když to dítě začne spát celou noc a nemusíš k němu vstávat každé tři hodiny. Pořád mě to ale drží a koukám na kočárky. Brácha má navíc čtyřměsíční holčičku, takže jim dávám věci po Anetce, ale říkám jim: “Ještě mi to vrátíte!!” Pořád počítám s tím, že to druhé bude. Chci ho.
Chtěli byste kluka nebo holčičku?
Já bych chtěla kluka, abychom měli páreček, ale zjišťuji, že holčička by byla praktičtější, protože máme všechno růžové. (smích)
A co manžel? Ten tě do dalšího potomka netlačí?
Když byla Anetka malá, tak jsme to neřešili, protože věděl, že jsem unavená a že chci energii věnovat hlavně jí. Kdybych měla roční dítě a byla znovu těhotná, tak by to bylo náročné. Pravda je taková, že manžel by chtěl a chápu proč. Ta péče je totiž víceméně na mně. (smích) On by chtěl to miminko pomazlit, pochovat, poňunat a vrátit, ale vyvařovat lahvičky a ve čtyři ráno dělat Sunar, to už ne.
Řekni mi tedy časový horizont, kdy bys chtěla druhé.
To asi nejde takhle říct. Já to pořád měním. Druhé dítě jsem zavrhla jen na malou chvíli v šestinedělí. Pak jsem ale pořád měnila názor, jaký by mezi dětmi měl být interval. Teď si říkám, že třeba za rok, ale za půl roku to může být úplně jinak a třeba řeknu, že za další tři roky. Nebo nakonec možná zůstane i jedináček. Uvidíme.
