Dvakrát po sobě byl zvolený zvolený hejtmanem Moravskoslezského kraje. Loni v únoru pak vystoupil ze svého domovského hnutí ANO. Stalo se tak poté, co odmítl v prezidentských volbách podpořit Andreje Babiše a zkritizoval, že hnutí směřuje příliš doleva. Letos spoluzaložil hnutí Osobnosti pro kraj, aby mohl kandidovat do blížících se krajských voleb. Jak v rozhovoru pro redakci LP-Life Ivo Vondrák říká, je nutné zvrátit trend, kdy politika ztratila postavení něčeho, co ovlivňuje budoucnost.
Myslím, že to nejlépe popisuje označení „kraj razovity”. Je pro něj typická přímočarost a houževnatost. Zčásti je to dáno tím, že díky těžbě uhlí a hutnictví tady vždy práce byla těžká a lidé se museli hodně starat, aby se měli lépe. Jako akademik jsem měl možnost pracovat a žít v Rakousku a Spojených státech. Musím se přiznat, že jsem se vždy těšil domů. Navzdory všem problémům, které náš kraj měl. Možnost to změnit byl hlavní důvod toho, že jsem přijal nabídku kandidovat jako lídr do krajských voleb v roce 2016.
Jsem přesvědčen, že po dlouhé době chaotické transformace našeho kraje se nám podařilo celý tento proces systematizovat. Ukotvit program Re-start, připravit operační program Spravedlivé transformace a získat 18,9 miliard korun na strategické a celou řadu dalších projektů. Jsem rád, že snad polovina těchto prostředků směřuje do vzdělání, výzkumu a inovací. Založili jsme Moravskoslezské inovační centrum Ostrava. To všechno jsou prorůstové faktory, které mění a chtěl bych, aby i měnily náš kraj do budoucna. Ale to není vše. Máme jedno z nejlepších regionálních školství, všechna velká města mají nové obchvaty, máme skvěle vybavené krajské nemocnice a integrovanou dopravu. Dokonce i letiště se dostalo do pozitivních čísel.
Je to jednoduché. To, že jsem musel odejít z ANO, mi zabránilo dokončit vše, co se podařilo zahájit. I na mezinárodní scéně se oceňoval politický konsensus, který byl základem toho všeho, o čem jsem hovořil. Bohužel se ukázalo, že mnou prosazovaný princip, kde definuji politiku jako architekturu změny, vzal rychle za své a troufám si říci, že to je i na současné krajské politice vidět. Některé projekty se zastavily, snaha řešit věci společně nahradil direktivní přístup. To vše vnímám negativně nejen já, ale celá řada lidí, kteří mě povzbuzují v tom, abych opět kandidoval.
Zásadně, alespoň podle toho, co je má osobní zkušenost. Asi bych to lakonicky shrnul do věty, že jestliže se v krajské a komunální politice hledají cesty jak problémy řešit, tak v té parlamentní se hledají cesty, jak problémy vytvářet. Často uměle vytvořené problémy se stávají základem antagonismu mezi koalicí a opozicí. Chybí vůle spolupracovat a důsledky vidíme v soudobé společnosti: nedostatek respektu a úcty, přemíra nesnášenlivosti přesahující únosné hranice.
Vstupoval jsem do politiky v roce 2016 s tím, že ANO reprezentuje liberální středopravicovou politiku. Byla tam celá řada nejen známých, ale i významných osobností. Pánové Pilný, paní Charanzová, profesor Zlatuška, profesor Vyzula a celá řada dalších. Bohužel v čase se ale celá situace začala obracet směrem k levicovému populismu a k účelovému hledání hlasů, které slyší na tato téma. Někteří odešli dříve, někteří později. Přiznávám, že jsem si idealisticky myslel, že se to změní, dokonce, že to můžu změnit, ale opak byl pravdou.
Společně s těmi, kteří dlouhodobě připravovali transformaci, jsme založili nové hnutí Osobnosti pro kraj (OK). Zahájenou transformaci je třeba dokončit, pokračovat v tom, co jsme započali. Je tady ale celá řada dalších oblastí, kterým je třeba se věnovat. V kraji máme přes 300 obcí a měst a ty se musí stát součástí dalších změn. Nejde jen o univerzity a velká města. Proto jsem se dohodli na spolupráci se Starosty. Ti mají k lidem nejblíže. Tvořit budoucnost nelze jen od stolu. Je třeba do tohoto procesu vtáhnout co nejvíce lidí.
Úloha krajů je velmi podceňována na rozdíl od politiky Evropské Unie, která postavila konvergenci na vyšších i přeshraničních územních celcích. Já to považuji za nesmírně důležité a je to tak správně. V České republice je více než zjevný rozdíl mezi Prahou a ostatními kraji. Nese to s sebou vylidňování regionů a přetěžování Prahy samotné, která kapacitně i infrastrukturou přestává stačit. Chybí nám seriózní politika rozvoje regionů a je to vidět. Je třeba se o těchto principech začít bavit a provést něco, čemu říkám re-engineering samospráv. A krajské volby jsou nástrojem toho, jak posílit kraje a jejich úlohu ve společnosti.
Budu citovat postavu právníka ze seriálu Chicago Hope: “No respect!”. Politika ztratila postavení něčeho, co ovlivňuje budoucnost. Nikdo si jí neváží stejně jako si neváží politiků. To je nutné zvrátit a změnit. A není v tomto nic důležitějšího a potřebnějšího než dobré příklady.
Zdroje: vlastní dotazování, autorský text