Jiří Ovčáček o koronaviru a vztahu s prezidentem: I v tom nejčernějším dni můžeme nalézt světlo
O Jiřím Ovčáčkovi je známo, že si tyká s prezidentem, jsou přátelé a pravidelně spolu debatují. A nyní je to přesně sedm let, co pro něj pracuje jako tiskový mluvčí. Jak se proměnil jejich vztah, jak prožívá současnou koronavirovou dobu a co mu nejvíce chybí? I to prozradil v rozhovoru pro LP-Life.cz.
Pane Ovčáčku, jak prožíváte současné náročné období?
Snažím se být, navzdory znamením času, dobré mysli. Nejhorší je, když člověk upadne do hlubokého smutku a vzdá se naděje. Prožíváme, podle mého názoru, konec jedné epochy, což je spojeno s narůstajícími rozpory doma i ve světě. Při pohledu na dění kolem nás, kdy se objevují nové a nové konflikty, šíří se nebezpečná nemoc, jsou napadány kořeny křesťansko-židovské civilizace, je zde pokušení vzhlížet do budoucnosti s absolutní rezignací.
Jenže právě zmíněná naděje, která nás přesahuje, nám říká, abychom dál kráčeli tímto životem. Mějme obavu o své blízké, ale nepodléhejme strachu. I v tom nejčernějším dni můžeme nalézt světlo. Jen ho musíme hledat srdcem, ne v internetovém prohlížeči.
Podle všeho jste zatím covid neprodělal. Jak se chráníte a máte z nemoci strach?
Dodržuji doporučená opatření, nejen kvůli sobě, ale také pro druhé. Rouška je výrazem úcty k bližnímu, není to nástroj nesvobody, jak se snaží někteří lidé tvrdit. Když máme rýmu, také nesmrkáme do ruky, ale do kapesníku. A když je pandemie, nosíme roušku. Z nemoci mám respekt, obavu pak o své blízké.
Co vám v této době dělá radost a jak zaháníte chmury?
Období pandemie je pro mne spojeno s dlouhými procházkami. Aspoň dvakrát týdně deset kilometrů chůze v přírodě. A jaká krásná místa lze přitom v Praze objevit! Doba karantén a nouzových stavů však především nabízí možnost ztišit se. Poznat krásu ticha, která je nezměrná. Doposud jsme žili ve velikém hluku všemožných moderních přístrojů a právě současnost nám umožňuje se zastavit.
Co vám momentálně nejvíce chybí?
V době největších restrikcí mi chyběla možnost cestovat po republice na má oblíbená místa. Nyní, když už PES štěká na trojku (pozn.red.: V době, kdy jsme dělali rozhovor, byl PES na stupni 3), je možné zajistit si při dodržení epidemiologických opatření ubytování a vyrazit na pár dnů mimo Prahu. V mém případě ještě do většího ticha, než nabízí koronavirem utlumená metropole. Ticho všem vřele doporučuji!
Popište aktuální atmosféru na Hradě. Jaké to je, když chybí turisté, je tam pusto a prázdno? Tuším, že ani hradní vojáci nyní nedrží hlídky. Jak se cítíte, když jdete každý den do práce?
Vojáci hlídky drží, plní své povinnosti. Ale máte pravdu, Hrad je nezvykle tichý a prázdný. Brzy ráno tak můžete pozorovat a slyšet poštolku, která má hnízdo na hlavní věži Katedrály. Zvláštní atmosféra, ve které ovšem můžete pocítit dech minulosti.
Byl jsem vděčný, že jsem právě ráno při cestě do kanceláře mohl zajít do Katedrály, prázdné a velebné, poklonit se národním světcům. V samotných kancelářích ale ruch zůstal, v týdnu máme i v této době řadu oficiálních akcí pana prezidenta. Ale těším se, až opět nastane čas, kdy se Hrad otevře.
Jak se jako občan díváte na kroky a opatření vlády v posledních týdnech a měsících?
Vláda je v nebývale těžké situaci. Musí chránit lidské životy, to nejcennější, a zároveň řešit ekonomickou situaci. Měli bychom jí všichni držet palce. Situace je ale poněkud odlišná, opozice místo toho vládu soustavně ostřeluje. Když vláda přitvrzuje opaření, volá po rozvolnění, když vláda rozvolňuje, křičí po zpřísnění.
Považuji to za smutný obrázek politických stran, které samy sebe nazývají demokratické. Když teče do lodi, všichni by měli jít k pumpám. Na účtování bude čas, až odezní pandemie.
Vládě je často vytýkáno, že nemá plán. Jenže tohle není socialistické centrální plánování, to je pandemie viru. A virus lidské plány nerespektuje. Považoval bych za slušné vládě pomáhat. A o tom, zda lidé považují činnost vlády za prospěšnou, nakonec rozhodnou svobodné volby.
Ve starších rozhovorech jste zmiňoval, že vás s panem prezidentem pojí přátelství, tykáte si a rádi diskutujete. Je ale něco, co vás na něm štve a co se nebojíte mu vytknout?
Přátelství s panem prezidentem je založeno na dialogu. Tedy si nevytýkáme, ale otevřeně si říkáme své názory. Nemohu říci, že by mne na panu prezidentovi něco štvalo. Každého člověka se snažím brát, takového, jaký je. Mimochodem jen tak můžete něco změnit, pokud respektujete druhého a nevnucujete mu své pohledy na svět.
Je to přesně 7 let, co jste mluvčím prezidenta. Jak se váš vztah za tu dobu proměnil?
Sedm let, to je jako vojna za Marie Terezie, napadá mne. Ale právě úžasné je, že mých sedm let nebylo vojnou, ale úžasně svobodným obdobím spojeným s nesmírně zajímavou profesí.
Mimochodem, jsem hodně vděčný právě za to, že pracuji ve svobodném prostředí, kde nevládne ideologie nebo umělohmotná a pokrytecká firemní kultura. Na Hradě se spojuje tradice této země s osobností hlavy státu. Je to neopakovatelné. Náš vztah s panem prezidentem se za ta léta ještě více utužil ve vzájemné důvěře.
Měl jste strach, když si pan prezident při pádu poranil ruku?
Samozřejmě jsem měl o pana prezidenta obavu. Bohudíky vše proběhlo bez komplikací a ruka se postupně hojí. Zajímavé je, a to je věc historicky známá, že takové situace odkrývají dosud skryté. Pan prezident musí dočasně nosit ortézu, potřebuje oporu při chůzi. A to vyvolává v některých lidech, kteří se dosud tvářili jako etalony morálky, temnou zuřivost, prší urážky a zlá slova. Co dodat? Jak říká pan prezident, politika se nedělá nohama, ale hlavou.
Jste známý svým cestováním po Česku vlakem, pěšími túrami. I nyní na Instagram dáváte fotky…
Ano, není nad pořádný výlet přírodou. Podzim je krásný i svou vůní, která poukazuje na to, že v odchodu starého je už zapsán nový život, který se zjeví na jaře. Mimochodem, všimněte si, že pozdní podzim odkrývá v krajině nečekané pohledy do dáli. Na jaře budou pět zakryty čerstvě zeleným listím.
Zastavují vás lidé na ulici? A pokud ano, o čem si chtějí povídat?
Občas se to stává. Vyjadřují podporu panu prezidentovi, chtějí vysvětlit některé názory nebo sdělit své, zřídka si někdo postěžuje. Moc rád s lidmi hovořím.
Jaké knihy jste v poslední době přečetl? Nebo shlédl nějaký zajímavý film a seriál?
Přečetl jsem například román Viktore od Knuta Hamsuna, norského nobelisty s velmi složitým životním příběhem, nesměly chybět romány od mé milované Agathy Christie. A moc rád čerpám pro život, každý den přečtu aspoň úryvek, průzračný pramen slova z Knihy knih – Bible.
Pokud jde o film, nechci být monotónní, ale nenechám si uniknout Poirota. Doporučuji Vraždu v Orient expresu, závěr filmu má duchovní hloubku. Není to tedy jen podívaná pro odpočinek.
