Doktor Milan Sova o tuberkulóze: v Česku není dostatek míst v nemocnicích, kde by se pacienti léčili. Čísla rostou

Pane doktore, zmínil jste na dnešní tiskové konferenci, že ne každý pacient musí být s tuberkulózou doma. Jak tyto pacienty vyhodnocujete. Kde berete tu jistotu, že například já budu vhodný pacient proto, abych se mohla léčit z domova?

Tak tam nikdy nemáte 100% jistotu. Ale na druhou stranu předpokládám, že není důvod, abyste se nechtěla léčit a abyste si svou tuberkulózu nechtěla vyléčit. Pokud by byly jakékoliv pochybnosti, tak tam poté nám zůstává ten institut institucializované léčby, což znamená pobyt v léčebně, což využíváme hlavně pro osoby, které jsou nižšího sociálního stavu. Takové lidi najdeme například mezi bezdomovci a u takového člověka je předpoklad, že se léčit nebude. Například si nevezme léky nebo je někde ztratí, takže tam potom hospitalizujeme a léčíme během ní. Ale předpokládám, že velká část populace, kolem 96 % procent, se bude chtít léčit. Všichni chodíme do práce a staráme se o naše zdraví a chápeme, že tuberkulóza je onemocnění, které nás může zabít a budeme ho chtít léčit.

Zmínil jste například i formu léčby v jiných evropských zemích. Jak to například probíhá nebo k čemu byste mohl přirovnat tu lepší formu této děsivé nemoci?

My touto novou vyhláškou jsme se dostali tam, kde západní Evropa už je několik dekád. Opravdu my jsme hrozně dlouho izolovali pacienty, na západě už nikdo pacienty neizoloval. Pamatuji si, když jsem byl v Miláně na stáži, kde byla 20letá pacienta s pacientkou, která měla tuberkulózu. A já jsem byl zvyklý z České republiky a přemýšlel jsem, do jaké léčebny asi pacientku umístí a na jak dlouho. Kolegové mě však vyvedli z omylu, pacientce předepsali léky a poučili jí, že bude doma, bude chodit na kontroly a musí tyto léky užívat, že si jí zkontrolují, objednali jí na kontrolu a pacientka odcházela s tím, že má tuto nemoc, která je velmi nepříjemná, která může znamenat takovou stigmatizaci, ale pořád pro ni bylo lepší být v domácím prostředí a užívat léky než být v léčebně.

Pronájem mezonetu Josefov 2+kk, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Myslíte si, že člověk, který je doma, má větší a lepší předpoklad k tomu, aby se rychleji uzdravit, pokud je tedy vůbec možnost rychlejšího uzdravení?

Já si myslím, že určitě, protože psychika je mocná a hraje roli. A pokud nás někdo vytrhne z našeho prostředí a naší rodiny, z našeho bytu od našich přátel, tak se ta psychika naruší. Už to samotné není příjemné a pokud v té nemocnici máte trávit dlouhé týdny nebo měsíce, tak je to o to horší.

Pokud se pacient léčí doma, jak probíhají následné kontroly, pokud musí za svým lékařem docházet. Musí dopředu zatelefonovat nebo jak se nahlásit a co musí dodržet?

Tak pacient určitě bude nosit respirátor, tam je důležité říci, že infekčnost tuberkulózy není tak velká, jako jiné infekční onemocnění. Když pojedete v metru a někdo bude mít tuberkulózu, tak to nechytnete. Tam musíte být s tou osobou v delším kontaktu, jsou to například rodinní příslušníci nebo azylové domy, kde lidé bez domova žijí v těsném kontaktu. Určitě ta léčba snižuje infekčnost. Po 14 dnech nebo 3 týdnech užívání léků už také klesá infekčnost tohoto onemocnění, takže pro pacienty je to velký benefit a riziko pro okolí je minimální.

Také jsme se dnes dozvěděli, že v Česku není tolik léčebných míst, která by byla třeba myslíte si, že se tato situace zlepší?

Tam je největší problém s takzvanou multirezistentní tuberkulózou, což je tuberkulóza, která není citlivá na základní léky. Toto centrum existuje zatím jenom jedno, a to v Thomayerovo nemocnici. My jako odborníci bychom potřebovali alespoň dvě taková centra, nejlépe Brno a Hradec Králové. Bohužel problém jsou finance, narážíme na to, že tato centra jsou drahá, nemocnice na to nemají peníze a určitě je třeba toto řešit. Rád bych apeloval na to, aby kolegové na ministerstvu opravdu zvážili tento krok, protože se nám může stát, pokud nebudeme konat rychle, že třeba za půl roku nebo za rok budeme mít problém, že pacienty s multirezistentní tuberkulózou nebudeme mít kde léčit a budeme muset improvizovat.

Moc děkuji za rozhovor.

Já také.

Nadační fond Naše plíce

V centru dění je prevence nejrůznějších onemocnění. Jeden orgán, ale stojí tak trochu stranou. Jsou to naše plíce. Přitom dýchání je nositelem života a každá část našeho těla potřebuje k přežití kyslík, proto jsou tu Naše plíce. Nadační fond, založený během první vlny pandemie COVID-19, se věnuje podpoře léčby respiračních onemocnění u dospělých a dětí, podpoře dětí v ústavní péči a jejich rodičům. 

Zdroje: vlastní dotazování, autorský text, redakce LP-Life, rozhovor s doktorem Milanem Sovou, Naše plíce