Lucia Hrušková Gibodová je dlouholetou vizážistkou. Profesně působí u nás i v zahraničí a jak sama řekla, trochu jsme se zapomněli v době. Vyvíjet se a posunovat se vpřed, je přitom cesta k úspěchu. Češi a Slováci jsou ale podle ní v tomto tak trochu pohodlní. Nechtějí se zkrátka přizpůsobovat a jít s dobou.
Pracuji, jako vizážistka, zhruba 22, 23 let. Myslím, že dál už jít nejde, protože už jsem nalíčila snad všechny československé celebrity a to ve všech magazínech, které existují. Ale už jsem trošku unavená, je mi přes 40 a teď máme ještě s manželem čtyřměsíční miminko. Věděla jsem, že ten třicetikilový kufr nebudu za sebou tahat do nekonečna. Nechtěla jsem být až takovým otrokem tohoto světa. Takže založit tuto školu, byl takový únik.
Je to projekt, který je určený dívkám a ženám, které se chtějí naučit nalíčit svoji tvář. To znamená, ne tak, jak nám to určují trendy, ale tak, aby to vyhovovalo přímo nám samotným. Každý z nás má totiž jinak posazený nos. Každý z nás má jiný tvar očí i rtů, lícních kostí. A takto bych mohla pokračovat. To znamená, ne podle jednoho článku v časopisu, ale konkrétně se žena sama dozví co nejvíc o svém obličeji. Můžu garantovat, že když bude cvičit, co se tady naučí, tak za týden bude schopná se nalíčit za deset minut a to i se stíny. A do večerního líčení se přelíčí do pěti minut.
Všeobecný posun vidím v retuších a fotoshopu. Je to až neuvěřitelné, ale jsme zdegenerovaní tím, že se všechno upravuje. V časopisech vidíme nereálné osoby. A dnes už existují různé face aplikace. Už ani nevíme, jaká je naše skutečná krása. V tomhle jsme hodně povrchní. Po technické stránce, co do kvality výrobků, je tam posun velký. Například make upy jsou dnes již lehké. Obsahují pěstící složky, výživné složky, mají UV faktory a podobně. Existují různé šablony na obočí, umělé řasy a tak dále. Já jdu v tomto trochu zpátky. Ve smyslu – méně je více. Protože já potřebuji naučit ženu, pracovat se svým obličejem. Ne barvami, ale aby si například uměla technicky nalíčit spadlé víčko.
Dokáže mě zaskočit obočí. Nevadí mi, když je výraznější, ale občas vidím opravdu šílenosti. Ale jinak moc ne. A celkově, ať si každý dělá, co chce.
Já mám pocit, že modelky u nás se nedokážou přizpůsobit. Když je potřeba udělat si fialový stín a zelenou linku, tak modelka u nás to neudělá, protože ji to podle ní nesluší. Ve světě tohle neexistuje. Všechny modelky jsou nalíčené stejně, popřípadě tak, jak se jim řekne. Neřeší to, proč taky. Jsou to modelky, modelové. Je to jejich práce. A moc dobře vědí, že z toho mohou profitovat a profitují.
My jsme tady pořád asi tak 40 let pozadu. Je to generací. Musí přijít nová generace. Češi se obecně moc nechtějí přizpůsobovat době. Jak je možné, že v Praze rozeznáme Češku od cizinky? Stačí jeden pohled a víme, že ta či ona není Češka. A takhle by to nemělo být. A další věc. To, že si někdo koupí drahé značkové oblečení, ještě neznamená, že v něm vypadá dobře. Protože kolikrát se za pár korun oblékneme lépe, než když se žena obleče celá do značek a přesto vypadá, že nedošla dál než na tržnici. Je to o celkovém dojmu. Jde hlavně o to, co vyzařujeme. A to je to bohatství duchovní.
Je potřeba si uvědomit, že to je vlastně odhalení té osoby, kterou jdu líčit. Je to osobní, když se někoho dotýkáte. Ať už chcete nebo ne, přebíráte její energii. Ono kolikrát se stane, že se vám obličej dobře líčí, ale energie té osoby vás naprosto vyčerpává. V takovém případě tu osobu mlčky namaluju, v nejkratším možném čase. Je to pak dobře pro obě strany. S kým ale opravdu velmi ráda spolupracuji je zpěvačka Dasha, herečka Jitka Čvančarová, nebo modelka Tereza Maxová.
Víte co, není to jen o tom správně se nalíčit, upravit, obléct a vyjít z domu. Je to taky o tom, naučit se nechávat „domácí starosti“ doma a teprve potom překročit práh bytu. A samozřejmě to platí i opačně. Když přicházíme z práce domů, když máme za sebou další náročný den. Než vstoupíte do svého domova, oklepejte se, nechte ty „problémy“ venku a teprve potom vstupte. Bude se vám zaručeně dýchat lépe. A ano, je důležité vykročit do dalšího dne upravená a nalíčená. Protože až tehdy se my ženy dokážeme stoprocentně soustředit na všechno, co nás čeká. A proč? Protože se cítíme dobře. I když si to stále řada mužů nemyslí, žena se v prvé řadě líčí kvůli sobě. Od toho se totiž odvíjí to ostatní.