Malíř Adam Jílek: Lidé do portrétů často kecají. Malovat zvířata je svobodnější

Věděl jste vždycky, že budete umělcem nebo jste se rozhodoval i pro jinou cestu?

Určitě ne, nevěděl. Asi to začalo na střední škole, kdy jsem se rozhodoval, kam dál půjdu. Tenkrát jsem hrál profesionálně baseball a vybíral jsem školu, kde bych měl více času na to, abych se věnoval sportu. Malování a kreslení mě vždycky bavilo, a tak jsem si vybral právě uměleckou školu. Malování si mě vlastně našlo samo.

Nebylo vám potom líto, že jste nešel cestou profesionálního sportu?

S mojí výškou určitě ne. Myslím si, že bych to pak už nedotáhl výš, než jsem tenkrát hrál.

Zahrajete si občas ještě baseball?

Už dlouho nehraju. Skončil jsem s ním s příchodem na uměleckou školu, někdy v druháku.

Pronájem Luxusního mezonetu, 2+kk, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Začal jste vystavovat už na škole? Jak vypadala vaše vůbec první výstava?

Bylo to s kamarády zhruba ve třetím nebo čtvrtém ročníku střední. Na Střední škole Václava Hollara byla taková galerie, kde jsme měli skupinovou výstavu.

Co jste tam tehdy měl?

Byly to ještě nějaké studentské práce, které jsme vytvořili za poslední dva roky školy.

Kdy jste se začal věnovat malování profesionálně na té úrovni, že jste začal obrazy i prodávat?

To už nedokážu říct úplně přesně, ale chytlo mě to asi od té střední školy, kdy jsem začal zhruba od druháku chodit na konzultace na Akademii výtvarných umění.

Pamatujete si ještě, za jakých okolností jste prodal svůj první obraz a co to bylo?

Bylo to ještě na střední, ale tenkrát jsme obrazy spíš směňovali za barvy nebo flašky alkoholu. to nevím, jestli se dá počítat jako prodej.

Když se rozhlédneme po vašem ateliéru, vidíme, že ústředním motivem vašich děl jsou portréty zvířat, která mají lidské vlastnosti. Jak jste k tomuto tématu došel?

Odjakživa jsem měl rád satiry, bajky a příběhy. Zvířata mi dávají větší možnosti se vyjádřit, větší svobodu v tom, co chci říct, aby to nepůsobilo morbidně nebo depresivně. Schovávám proto lidské charakteristiky ve zvířatech.

Jak vznikl třeba obraz lva s maskou Jokera, který visí za vámi?

Lev jako Joker je spíš taková sranda, tam zrovna žádný hlubší příběh nenajdeme, nebo já jsem se ho tam alespoň nesnažil dát. Ale třeba panda, která má srdíčka v očích, vznikla tak, že pandy mají černé kruhy okolo očí údajně proto, aby vystrašily nepřítele. A proto, že zloby je na světě strašně moc, namaloval jsem jí místo nich srdíčka, aby nenávist ustoupila lásce.

Ve vašich obrazech se často objevují různé symboly – vybavuji si například lebku pomalovanou symboly dolaru nebo dalmatina se skvrnami ve tvaru eura. Proč jste zvolil zrovna tyto?

Symboly peněz představují hamižnost a konzumní společnost. Dnešní zrychlenou dobu, kdy se všichni honí za nějakým ziskem. Samozřejmě je to ale nadsázka a berme to s humorem, každý si v tom může najít, co chce.

Jak vypadá vaše příprava? Malujete zvířata podle fotek nebo i studujete, jak se pohybují a chovají?

Fotky používám, ale nejprve mám nějakou představu, jak by to mělo vypadat a myšlenku, kterou chci zaznamenat. Udělám si skici a podle nich pak dávám dohromady jednotlivé detaily fotek a skládám si anatomii zvířete tak, jak by se mi to hodilo. Ne vždycky mám zvíře v takové poloze, v jaké bych chtěl a třeba lva o svém záměru úplně nepřesvědčím…

Které zvíře pro vás bylo zatím nejtěžší namalovat?

Přijde mi, že pořád maluju ta stejná dokola. Ale možná šelmy jsou pro mě v něčem náročnější. Nemají úplně výrazné rysy, třeba oproti psům a dalším zvířatům.

Věnujete se zvířatům i nějak jinak, vedle toho, že jsou tématem vašich děl?

Zvířata mám velmi rád, a když je možnost podpořit nějakou nadaci, tak do toho jdu. V minulosti jsem takto podpořil psí útulek Dog Point, kdy část výtěžku z výstavy šla na podporu pejsků. Když se naskytne možnost, tak se snažím pomoci.

Máte sám doma nějaké zvíře?

To nemám, i když bych hrozně chtěl, už od malička. Měl jsem želvu a rybičky, ale to se asi úplně nepočítá, není to zvíře, se kterým by si člověk mohl hrát. Neměl bych ale na zvíře čas.

Máte při práci nějaké rituály? Jak to probíhá, když se rozhodnete malovat obraz – jak dlouho vám to trvá a posloucháte u toho nějakou hudbu?

Hudbu poslouchám, bez toho bych to asi nezvládnul. Rituály mě žádné nenapadají. Větší formáty trvají zhruba tři měsíce, tedy docela dlouho.

Prodej luxusního mezonetu 4 + 1, Praha, Praha 5

Zobrazit nemovitost

Vedle zvířat na vašich plátnech můžeme najít různé pop-kulturní symboly, jako jsou třeba postavičky Walta Disneyho. Čím vás oslovují?

Jsou to určitě trochu i vzpomínky na dětství, měl jsem tyhle postavičky rád, asi jako každý. V každém obraze ale jejich znázornění znamená něco trochu jiného. Používám je jako takové protipóly – Mickey Mouse je na jednu stranu všemi milovaný, ale na druhou stranu ta reálná myš není moc líbivá. Narážím trochu i na sociální sítě - má v tom být takové to přetváření reality, konzumní společnost a schovávání se za něčím. Má to různé hodnoty.

Jsou pro vás osobně sociální sítě důležité v tom, co děláte?

Právě, že moc ne. Dlouhou dobu jsem je vůbec nepoužíval a odsuzoval jsem je. Postupem času se k nim ale dostávám a alespoň jednou za čas se tam snažím něco dát.

Máte nějaké výtvarné vzory, ať už mezi českými nebo zahraničními umělci, ale třeba i mezi historickými osobnostmi?

Mám jich několik. Určitě staré klasiky, jako byl Rembrandt, Da Vinci a všichni tito skvělí umělci. Z těch novějších je to hlavně realismus – Walton Ford nebo Gottfried Helnwein a další umělci, kteří mají tento vztah k malbě.

Pokud se nemýlím, tak jste na akademii studoval také restaurátorství?

Ano, jeden rok jsem byl na stáži.

Věnoval jste se mu i dál?

Dál jsem se tomu nevěnoval. Popravdě na to nemám vůbec trpělivost a svobodná tvorba mě baví a naplňuje víc. Ale byla to zajímavá zkušenost, protože jsem se tam naučil různé technologické postupy, jako třeba zlatit nebo šepsovat plátno. To bylo velmi užitečné.

Jakou technikou pracujete nejčastěji?

Všechno je olej na plátně.

Zvažujete i nějaká jiná témata než zvířata? Jak se vám malují lidé?

Tam je to náročnější. Dělám i portréty, ale lidé vám do toho často kecají, že s podobou nejste úplně přesní. Malovat zvířata je pro mě volnější – psa tam vždycky každý pozná… Nemusím se doslovně držet předlohy a je to tvárnější – i když to není úplně přesné anatomicky, pořád je to stravitelné.  

Setkal jste se někdy s nějakou překvapivou reakcí na vaše dílo?

Nic speciálního mě nenapadá. Takže asi ne, nebo jsem to vytěsnil.

Spolupracoval jste také na módní kolekci s návrhářkou Beatou Rajskou. Jak tato spolupráce vznikla a v čem spočívala?

Beatě se moje obrazy líbily a tenkrát se jí hodily do její připravované kolekce Woman Icon. Oslovila mě s tím, abych připravil nějaké skici na tohle téma. Vybrali jsme potom labutě a husy s rukama Mickey Mouse. Probíhalo to tak, že jsem obrazy klasicky namaloval, potom se nafotily a natiskly na látky, ze kterých Beata šila.

Chcete se ve světě módy nebo designu nějak angažovat i dál?

Nic konkrétního teď nechystám, ale pokud by se naskytla nějaká zajímavá nabídka, tak se tomu určitě nebudu bránit. Propojení volné tvorby s užitým uměním a módou je pro mě zajímavé.

Vidíte budoucnost umění i ve virtuálním světě, třeba v oblasti hodně diskutovaného metaverza? Uvažoval byste o vydání NFT?

V tomhle se, popravdě, moc nepohybuju, takže to nedokážu říct. Zatím nic nechystám.

Kde je teď možné vidět vaše obrazy naživo?

Teď mám výstavu v Kralupech nad Vltavou, potrvá do konce měsíce. Příští rok budu mít velkou samostatnou výstavu v Nové síni v Praze. Pokud se nic neposune, měla by být koncem jara, začátkem léta, tuším, že v květnu.

Jsou vaše díla zastoupena i v nějakých významných soukromých sbírkách?

Zatím nejsou v žádné státní instituci, ale spousta velkých českých sběratelů je má.

Na co byste nalákal návštěvníky vaší chystané květnové výstavy?

Mám připravené velké dvoumetrové formáty, jako je lev za mnou, mělo by jich tam být více. Ucelenou koncepci ještě přesně připravenou nemám, ale určitě tam budou i nové věci, nejen všechno, co je teď k vidění v mém ateliéru.

Máte nějaký svůj pracovní sen, kde byste jednou chtěl vystavovat?

Lákalo by mě víc vystavovat v zahraničí – Amerika, Západní Evropa…

A máte už nějaké zahraniční výstavy za sebou?

Mám, i když nešlo o velké prestižní galerie, ala Veletržní palác u nás. Vystavoval jsem na Miami na veletrhu, který probíhal souběžně s Art Basel, což byla fajn příležitost.

Tak přeju, ať se vám do budoucna zadaří i v zahraničí!

Děkuju!