Miluška Bittnerová o rodině i zdraví: Miluji doktory, jsem chronik. Dětská hřiště jsou zakázaná zóna

Miluško, vy máte svůj vlastní pořad Na Kaféčko. Jak si vybíráte hosty do svého pořadu a jak se připravujete?

No, někdy to trvá déle, ale někdy stačí přečíst pár článků a je hotovo. Vlastně je nejhorší, že já se poctivě připravuji a rešeršuji, ale když přijde na věc, tak já vycházím z toho hosta a někdy se ani nedostaneme k těm věcem, ke kterým jsem se chtěla dostat, protože mi přijde jeho příběh jinak zajímavější.

Luxusní byt na prodej s terasou a výhledem, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Takže proběhne příprava, ale je to potom nějaká čistá improvizace?

Přesně. Jakou máme náladu, naštěstí se tedy vždy stalo, že nálada byla. Největší základ je mít toho hosta rád a musí tě zajímat. Jakmile tě ten host zajímá, jsi v pohodě. Ale jak na něm nenajdeš nic zajímavého, tak to trvá déle.

Kdybyste zapřemýšlela nad skladbou letošních hostů. Kdo vám nejvíc utkvěl v paměti?

Já musím dát pryč lidi, kteří jsou z branže, protože my se známe, například celebrity. Ale například jsem dělala rozhovor s maminkou Adámka, který přišel defacto o normální život, protože se o něj doktoři ne úplně dobře postarali v pardubické nemocnici při banální operaci krčních mandlí, takže to bylo něco, co mě extrémně vzalo už při té přípravě a potom při natáčení. Například 14 dnů jsem s nimi fakt žila a je to něco, co nikdy z té hlavy nedostanu. A takových hostů tam bylo několik.

Jste také hrdnou maminkou, na mateřství jste si počkala do 42 let. podle některých je to pozdě. Myslíte, že by ženy se máme zbavit předsudků, že do 30 a pak si stará?

Já vlastně sama nevím, až vlastně v okamžiku, co jsem porodila Betynu, mi druhý den došlo, že můj otec zemřel v 62 letech. A já jsem si uvědomila, že musím dělat vše proto, abych tady byla déle, abych jí viděla co nejdelší dobu a druhá věc je ta, že já jsem vůbec nevěděla, do jakého rizika jako stará matka jdu a co všechno se mohlo stát. a ono je to na jednu stranu dobře, že jsem to nevěděla, ale na druhou stranu já nevím, proč se nemluví o věci, která se jmenuje perimenopauza, což je příznak menopauzy, který přichází po 35. roku a ono je to důležité a oni nám neustále říkají, že stárnou vajíčka, ale tam je toho o hodně více. Já vím, že ono se to na jednu stranu nehodí jako emancipačně a kariérně, a to, jak můžeš poznat svět, ale na druhou stranu mít dítě pozdě, nejsem toho zastáncem. To, že se to stalo mě, neznamená, že je to dobře.

Bylo něco, co vás jako maminku překvapilo. Přeci jen každá maminka hledá informace, ptá se. S čím jste se setkala vy?

Mě překvapuje všechno a neustále. To já jsem neustále jako Alenka v říši divů. Třeba kromě toho, že já jsem děti neznala, hezky jsem se vyhýbala dětem, takže já jsem vůbec netušila, v kolika letech začnou chodit na nočník a podobně. A hřiště pro mě bylo NO GO zóna, ale vlastně doteď nemám ráda hřiště. Ale třeba jsem se dozvěděla, že existuje Tlapková patrola nebo Ledové království. Je to taková neustálá studnice a já se stále učím. A nejvíc se učím trpělivosti.

Jsme na akci, která se týká zdraví a pohybového aparátu. Nová klinika, máte sama problém nebo někdo z rodiny, kdo by sem přišel? Jste ráda, že něco takového vzniká?

Jakákoliv klinika, dejte mi doktory světa, všechny, potřebuji je. Je mi 46 let, jsem chronik. Miluji všechny lékaře. Že nebudu hledat v okolí, já sama to určitě využiju. Hele mám to blízko, já bydlím za rohem, takže já jsem úplně šťastná, že tady ten barák zůstal a že je to zase klinika. Tady byla předtím klinika, léčil se tady můj tatínek, když byl nemocný a měl tady výbornou paní doktorku a já jsem ráda, že se to udrželo. A moc krásně to předělali.

Moc děkuji za rozhovor a hodně zdraví.

Děkuji, to potřebuji.

zdroj: vlastní dotazování