- CZ
- EN
- SK
NA FÉROVKU: Covid nejsou neštovice aneb jak se v Česku šíří vir mezi dětmi
Jsem úplně rozlícená. Nechápu, proč a jak se tohle stalo. Nebo se to právě děje. Určitě jste jako malí měli neštovice. A pamatujete ty doby, kdy se dělaly kvůli neštovicím návštěvy, aby se nakazilo co nejvíce dětí, měly tuhle nepříjemnost rychle za sebou a v dospělosti byly v klidu. Tak teď se to děje zas, ale tentokráte s koronavirem. Nejen dospělí dělají koronavirové večírky s cílem nakazit se, mít prodělanou nemoc a nemuset se očkovat. Na sociálních sítích vznikají skupiny matek, které takto chtějí nakazit své děti. A to už je fakt, který nenechá v klidu ani mě - bezdětnou starou vyzobanou slunečnici.
Čísla nakažených denně stoupají rapidní rychlostí, v nemocnicích si už sestry rvou vlasy hrůzou při každém dalším příjezdu sanitky, lidé umírají, antivaxeři protestují, protože jim přece nikdo nebude brát žádnou svobodu... je toho tolik. Tolik. Přitom stačí málo - nechat se naočkovat, dodržovat rozestupy, nosit aspoň roušky, být ohleduplný.
Ale ty děti, to je doslova průser. Průser. Omlouvám se za ta slova. Spousta mých kamarádek se po porodu „vymlouvala“, že mají mlíko na mozku, protože prostě občas vypustily nějakou kravinu. Ale mít mlíko na mozku v rámci hormonální nerovnováhy a vystavovat své dítě smrtelné nákaze, je trošku rozdíl. Je to šílenost.
Nabízím zahleněný kapesník
Internet je vážně bezbřehý. Dočtete se tam, co všechno jsou lidi schopni darovat, prodávat, chtít. Například jedna matka nechá pozitivního syna olízat lízátko a oslintat pitíčko a pošle ho kamarádce pro její dítě. Další žena uvažuje, jestli není moc brzo na nákazu, když je její dceři 14 měsíců. Organizují se koronavirové party. Někteří se zápalem plic píšou, kolik mají zájemců o návštěvu, jiní nabízejí ostatním zahleněný kapesník či nakašlání do respirátoru a ten výčet může pokračovat.
Všem těmhle matkám bych nafackovala. Do jedný. Děti mají sice schopnost rehabilitovat například z úrazů mnohem rychleji než dospělí, ale následky koronaviru mohou být opravdu příšerné, a to samozřejmě včetně případného úmrtí. Každý průběh je prostě tak individuální, že ho nemůžete srovnávat s neštovicema, spalničkama nebo se slepákem.
Postcovidový syndrom
Už jsem zahlídla několik příběhů dětí s postcovidovým syndromem a bylo mi úzko. Naposledy skoro pětiletý chlapeček z Moravy. Rodiče netušili, že prodělal covid, byl bezpříznakový. Z ničeho nic se mu udělala krevní sraženina v krku, takže měl otok mozku, byl v umělém spánku, rozřezali mu hlavičku a doufali v zázrak. Ten sice přišel, ale chlapeček je neurologicky postižený. Teď bude po zbytek života makat na rehabilitacích, aby měl aspoň trošku normální život. A to vše se mu stalo z bezpříznakového covidu. Ukázaly to krevní testy.
Tohle ty matky vážně nevidí? Že je to nebezpečný? Že imunita dítěte vážně nemusí pobrat všechno? Proč raději neudělají všechno pro to, aby to děti nechytly? Nechápu, prostě tomu nerozumím. Vím, že nemám děti, ale z principu prostě bych nechtěla své dítě přece jakkoliv ohrozit. Nikdy přece nevím, jak to dopadne.
Lidi fakt, proberte se. Nejenže ohrožujete své zdraví a zdraví svého okolí, ale navíc takhle to nikdy neskončí. Vidím to tak, že do 14 dní tu máme další lockdown. A vůbec bych se nedivila. Co má ta vláda dělat, když potřebuje zabránit kolapsu nemocnic?
