Nikdy jsem nepochopila, proč mi muži posílají bez vyzvání fotografie svého přirození. Kromě toho, že jako nejde o moc pěkný obrázek, tak je to přeci jen velmi intimní. V dnešní době nemá mnoho lidí absolutní zábrany. Já se vždycky s tzv. dickpic nějak poperu, většinou mám záchvat smíchu, ale představa, že je mi dvanáct, nevím pomalu co sama se sebou a vlastní vagínou a přijde mi tohle? Je to minimálně na skok z Nuseláku. Proto tenhle celovečerák doporučuju. Všem.
Věděla jsem, že to bude dobrý. I když to tabuizované téma je nechutné. Vít Klusák a Barbora Chalupová jakožto scénáristi i režiséři odvedli vynikající práci.
Nicméně obrovský klobouček a respekt mám před těmi třemi dospělými herečkami, co skutečně vypadají jako děti. Aby tě frajer sotva přes skype pozdravil a už ho rovnou vytáhl a onanoval? Je to ponižující. I pro dospělou ženu.
Upřímně, byť obličeje i penisy byly rozrastrované, je to všechno dost reálné. Tolik penisů jsem snad neviděla za celý život jako za tenhle večer. A to si nedokážu představit, kolik jich viděl celý štáb za 10 dní natáčení. Ozvalo se totiž 2458 predátorů. Takhle jim říkají tvůrci filmu. Já jim říkám různě - úchyláci, zrůdy, zbyteční lidé.
Máte děti? Představte si, jak vaší dvanáctiletou dcerku obtěžuje na netu člověk ve věku jejího dědečka, tedy ve věku vašeho otce. Otevírá se vám kudla v kapse. Já málem hodila šavli, když se odporně tlustej a chlupatej čtyřicátník začal okamžitě svlékat před kamerou a plácat se do svého rosolovitého břicha. A to jen proto, že na to koukám jako dospělá ženská, co má ráda estetický věci. Představa, že je mi dvanáct? Skutečně vůbec nevím, co bych dělala...
Ano, v prvé řadě bych neměla vůbec mluvit s cizími muži. Neměla bych si s nimi telefonovat. Každý normální člověk si řekne, proboha, proč to ty holky vůbec dělají. Jak je možné, že vůbec vyfotí svou polonahou až nahou fotku a někomu ji pošlou. Nemohou se přece vůbec pak divit, že ji frajer vydírá a pověsí ji na net. S tvůrci spolupracovali odborníci na tuto tématiku. Ti vám vysvětlí, co se děje v hlavách těchto ještě nezkušených duší. Je to smutné, ale vzpomeňte si na svoji pubertu... Taky jste chtěli být obdivovaní nějakým dospělákem. Chtěli jste si s někým pokecat, protože nikdo jiný vám nerozumí...
Každopádně větší masakr než ta tuna obnažených přirození, je pak setkání s těmi muži... i to ve filmu uvidíte. Dokonce pak i konfrontaci celého štábu s jedním z nich... s člověkem, který s dětmi pracuje. Člověk, který pořádá dětské tábory a akce pro nezletilé... jakou on měl reakci ... je to k pláči.
Říkám si, co je to za chlapy? Mladí, starší, někteří hezcí, jiní oškliví. Je jich celá škála. Ale jak moc musí být v hlavě nemocní, že jim nepřijde zvláštní tohle dělat. Pořád tomu nerozumím. Vím, že na světě jsou zlí a hodní lidé. Ale tohle je taková zvrácenost. Něco jako týrání zvířat, seniorů, handicapovaných... můj racionální a asi i normální mozek prostě tohle nedokáže pochopit. Nechám to na jiných...
A nemyslete si, že tato příkoří se dějí jen děvčatům. Jen scénář byl na dívky zaměřen.
Jeden světlý bod celého filmu, který dokonce herečku dovedl ke skutečným slzám, se ukázal. Ne všichni jsou zkažení a nechutní. Jeden kluk se chtěl fakt jenom pobavit. Ten nakonec přiznal svůj obličej a byl dokonce i na premiéře filmu. Tleskám mu.
Tleskám ještě jednou herečkám a celému štábu. A vám říkám - jděte na to. Mluvte se svými dětmi. Vemte je s sebou - film má i soft verzi pro mladší děti.