NA FÉROVKU: Je za námi "umírající" rok 2019!
Tak máme ten rok 2019 za sebou. Sice si takhle rychle nevzpomenu, co všechno se stalo, protože toho je tolik, že to lidský mozek nemůže všechno vstřebávat a pamatovat si to, ale co jsem pochopila, tak tento rok byl skutečně velmi bohatý na úmrtí.
Tento smuteční rok odstartovala hned v lednu Marie Kyselková, naše Princezna se zlatou hvězdou na čele. Koukali jste se na ni o Vánocích v televizi? Já ano. Milovala jsem ji. Následoval Luděk Munzar, velký to muž. Národní divadlo takovou slávu ještě nezažilo, dokonce mu dělali poctu ve formě čestného přeletu letadel na budovou Zlaté kapličky. Chudák ta reportérka, co v přímém přenosu řekla, že nad Vltavou letěla jeho rakev...
A můžu pokračovat - v únoru to byl Petr Oliva, signatář Charty 77 Stanislav Milota nebo pak Jiří Pomeje. V březnu nás opustila legendární Aťka Janoušková coby včelka Mája, Stanislav Zindulka a v neposlední řadě Daniel Nekonečný, který i po své náhlé smrti všem ukázal, že pohřeb může mít grády a být vlastně oslavou života. Jeho poslední rozloučení připomínal karibský karneval.
Náš v podstatě národní hrdina Karel Gott dovršil rok už na začátku října. Naposledy měl takové rozloučení snad jen Václav Havel. Celý národ se zahalil do černé. Ještě teď mám slzu v oku, když si vzpomenu na oba jeho pohřby.
30 svobody
Abych nebyla ale ke konci roku jenom negativní. Letos asi největší akcí bylo výročí Sametové revoluce. Třicet let svobody. To si Česká televize smlsla. Tolik pořadů, vzpomínek, setkání... Měla jsem pocit, že se celá musím zahalit do sametu, jít si koupit letenku, protože prostě můžu jet, kam chci a sníst deset banánů najednou, protože na ně nemusím stát frontu. Vše je prostě dostupné. Svoboda je skvělá.
Její velkorysost mi celý rok tak trošku kazila naše politika. To je prostě hnus velebnosti. Nedokážu ani spočítat, kolik se dělo demonstrací díky spolku Milion chvilek pro demokracii. Vypadá to snad, že nám politici tu naši svobodu chtějí zase vzít. Hořká pachuť tak krásného výročí.
50 let od...
Také jsme si vzpomněli na Palacha, který „oslavil“ padesáté výročí od svého upálení. Díky tomu dostalo pár šílenců nápad, že se taky zapálí. Doufám, že příští rok se to nebude opakovat.
A jedna pozitivní zpráva, která se mě osobně dotkla - padesát let slavil také Čtyřlístek od svého založení. Pinďa, Fifinka, Mišpulín a Bobík. Milovala jsem je, prováděli mě celé dětství, tak jsem si v dospělosti koupila hned další výtisk.
D1
Co bych zmínila na závěr jako skutečný úkaz roku 2019, je zmodernizování osmi kilometrů dálnice D1. Jsme zase o krok blíž k plynulé jízdě směr Brno. Ostuda téhle republiky se může za celý rok pochlubit krásnými zmodernizovanými osmi kilometry. Ministr dopravy Vladimír Kremlík ale slibuje, že tahle silnice do pekla bude hotová v roce 2021. Pak už nebude nutné dělat si na cestu svačiny, brát spacáky ani náhradní oblečení pro případ kolapsu.
Ráda bych nám všem do roku 2020 popřála pevné nervy. Ať se v příštím roce povede hodně věcí. Ať moc lidí neumírá, ať se jich víc rodí, někdo musí totiž vydělávat na ty naše důchody. Přeju nám, abychom měli více důvodů se smát, aby Gréta vyřešila klimatickou krizi a abychom se měli lépe.
Dejte mi v komentářích vědět, co ovlivnilo v roce 2019 vás. Která událost se vám zaryla pod kůži nebo do srdce.
