Na férovku: Evropa hledá nového lídra. Macronovu roli jen těžko převezmou představitelé Evropské unie
V kontextu geopolitického dění bude Evropa potřebovat nového lídra. Alespoň takového, jakým je v současnosti Emmanuel Macron. Politické vody ve Francii jsou však nyní bouřlivé a není jasné, jestli dokáží zrodit podobně výrazného politika. Aktuálně se zdá, že Francouzům se Macronova silná ruka začíná zajídat a může ho vystřídat někdo, kdo se navenek nebude tolik projevovat a bude se snažit spíše řešit domácí problémy. O slovo se však hlásí nový zájemce, zatím nezvolený německý kancléř Friedrich Merz.
Nic netrvá věčně, ale aktuální světové dění po Trumpově revoluci opravdu přináší mnoho výzev. Blonďatý podnikatel sice bude u moci "jen" čtyři roky, ale pokud by se jeho návrat do minulosti Američanům zalíbil, už nyní se profilují jeho ještě konzervativnější nástupci.
Jeden takový pretendent se právě představil v nedalekém Mnichově. Viceprezident JD Vance ve skrytu drsňácké rétoriky fakticky sdělil, že USA rezignují na svoje globální postavení, které získaly vítězstvím ve studené válce. Vrací se nějakou tu stovku let nazpět, do času tzv. koncertu velmocí. Jeho melodie poprvé zahrály po porážce Napoleona, kdy si vítězové začali parcelovat Evropu podle velmocenských ambicí, menší státy se jim museli podřídit.
Evropské kormidlo se neřídí z Evropské unie
USA však tento princip dokázaly překonat a vybudovat unipolární svět, kde hlavní slovo má americký hegemon a nikdo se s ním nebaví na úrovni rovný s rovným. Na oplátku jím nic nepřikazuje, jen nabízí své zboží ke koupi. Za tímto účelem si vydržoval i vazalskou organizaci zvanou NATO. Američany to samozřejmě něco stálo. Vance však řekl, že Američani už na koncertě nebudou hrát sólo. Pak se vysmál falešným tonům z houslí evropských států.
Zapomněl však říct, že tímto přístupem naladil nástroj především Rusům a Číňanům, jelikož Evropané si po zkušenostech dvou světových válek a jednoho studeného konfliktu založili Evropskou unii, aby svého vyhrávání na velmocenském koncertu byli ušetřeni. Na jejich dvorku se odehrávaly melodie plné masových hrobů a totalitní perzekuce. Americké farmy byly podobných výjevů z první řady ušetřeny.
Evropská unie je svazek, kde se podobné koncerty přísně zakázaly a dlouho se zdálo, že ani Američané nechtějí, aby se Němci nebo Francouzi opět rozparádili, protože je dokázali do svých válek nevybíravě vtáhnout. Při kritice evropské vojenské slabosti se dnes zapomíná, že to byl dlouhá desetiletí žádoucí stav. Zejména ve vztahu k Německu, které dalo světu nacismus.
Aktuálně to vypadá, že tato premisa vzala za své. O slovo se nyní hlásí i sami Němci pod vedení Friedricha Merze. Ten sice nemá žádnou exekutivní funkci, ale předpokládá se, že po víkendových volbách bude kandidátem na kancléře a záhy jím bude i jmenován.
U kormidla by tak mohl vystřídat Emmanuela Macrona. Francouzský prezident bývá právem obviňován z arogance, ale je v současnosti evropským politikem číslo jedna. Britové totiž po brexitu stojí poněkud sólo, Němci po výrazné Merkelové postavili do čela nerozhodného Scholze. Macron je tak jediný s kým si volá Trump, svého času měl ambice i mírnit Putina, což se mu za dlouhým stolem nepodařilo (viz úvodní foto).
Čeští politici dělají vše, aby u klíčových jednání neseděli
Macron si výraznou roli v zahraniční politice užívá, jenže do konce mandátu mu zbývají dva roky a v současné rozhárané vnitropolitické situaci není jasné, koho do Elysejského paláce v příštích volbách Francouzi vyšlou. Rázný Merz to nejspíše vše vnímá a chystá se vnést do politických poměrů nový vítr.
Možná někomu přijde zvláštní, že prim hrají v Evropě politici mimo struktury Evropské unie. Jenže na příkladu českých politiků napříč politickými stranami můžeme vidět, že zde velká ochota k větší integraci není. Evropská komise s von der Leyenovou může mít zásadní slovo při plánování unijní legislativy, ale v geopolitických otázkách nic nerozhoduje, tudíž se s ní ani nikdo nebaví. Tak si to státy nastavily.
Analogicky se Češi nemůžou divit, že na Macronovu schůzku ohledně evropské spolupráce ve věci vyjednávání o Ukrajině nebyli pozvání. Češi dělají dlouhý nos na Euro, migrační problém, energetickou politiku nebo ekologickou transformaci. Kdo se z evropského společenství vyčleňuje, nemůže se divit, že nesedí u stolu. Navíc jaderný tendr současná vláda hodlá přiklepnout Jižní Koreje, čímž nepomohla jadernému spojenectví s Francií, za které nedávno Macron v Česku horoval. Minulá vládní garnitura sice chtěla tendr podle Zemanových not přiklepnout Rusku, ale šlo z něho vytěžit více.
Češi navíc na evropské mapě mnoho místa nezabírají. Politici napříč stranami by tak měli pomalu přemýšlet, jak se vlísat do přízně nového evropského neformálního lídra. Nápovědou může být, že ho očividně pálí migrační problém a situace na hranicích se svými sousedy. Dosavadní zkušenost dá tušit, že i budoucí český lídr na něho bude v jeho trápení dělat sebestředný dlouhý nos. Macron svůj jaderný tendr nedostal a nechal malou zemi mimo jednací stůl. Melodie, které se u stolu velké politiky budou hrát, tak nejspíš budeme poslouchat opět zpoza zavřených dveří.
Zdroje: autorský text, komentář, x.com, irozhas.cz
