/KOMENTÁŘ/ Návštěva ukrajinského prezidenta v ČR je velkou událostí na diplomatickém poli, lídr země zmítané válečným konfliktem požívá nebývalé prestiže po celém světě a má dveře otevřené u představitelů největších demokratických zemí na světě. Proč hvězda dnešních dní zavítala do malého Česka? Hledá zde vrtkavé svědomí Západu.
Po konci éry Václava Havla, se u nás stala setkání s významnými politiky poměrně raritní věcí. Nutně nejde o špatné vysvědčení, světoví lídři nenavštěvují často malé a nezajímavé země, stejně tak nezvou jejich lídry. Naopak to ale znamená, že v zemi je stabilní politická situace bez významnějších tenzí.
O stabilitě na Ukrajině pochopitelně nemůže být řeč a Zelenskyj se musí otáčet, aby udržel své západní spojence ve střehu a ochotné podporovat ozbrojený odpor proti ruským agresorů. Bez pomoci západních zbraní a vojenských technologií Ukrajina na úspěšný odpor pomýšlet nemůže. Ukrajinský prezident tak v cizině připomíná, že Rusko není hrozbou jen pro jeho zemi.
V Polsku a ostatních pobaltských zemích mu to moc práce nedá. Místní mají vzpomínky na ruský/sovětský útlak tak zažrané pod kůží, že by rádi na Ukrajinu napochodovali se zbraní v ruce. Jsou ale i jiné země, které patřily k sovětským satelitům a tvrdé sovětské jho zažívaly na vlastní kůži, ale o protiruských náladách, jak je známe z Polska, v nich rozhodně mluvit nemůžeme.
Autoritativní režim v Maďarsku závislý na Rusku skrze Rosatom, který v zemi staví jadernou elektrárnu, stejně jako dodává fosilní zdroje, je pátou kolonou Ruska jinak v proukrajinských státech NATO. Ačkoliv aktuální politická reprezentace na Slovensku se drží evropského mainstreamu, veřejné mínění jde zřejmě trochu jiným směrem. Podle průzkumu společnosti Globsec 66 % dotázaných Slováků si myslí, že USA vtahují Slovensko do války s Ruskem, protože je to pro Američany výhodné.
Podobné smýšlení je jednoznačným důkazem o tom, že narativy ruské propagandy těsně za našimi hranicemi dopadají na úrodnou půdu. Podporuje je aktuálně probíhající kampaň před parlamentními volbami, kdy je řada politiků záměrně rozdmýchává. Prezidentka Čaputová sama před nebezpečím deziinformací varuje, ale svou autoritu a politický kapitál proti nim, už dále nasazovat nehodlá. Nesmiřitelní Slováci se tak s Maďary ve svém prorusství maskovaném za protiameričnaství zřejmě brzy vřele obejmou.
Čeští politici v čele s prezidentem Petrem Pavlem a premiérem Petrem Fialou (ODS) stojí pevně za Ukrajinou, byť tak hodnotné zbraně jako slovenské Mig-29 a raketomety S-300 na rozdíl od Slováku Ukrajincům neposkytli. Výsledky veřejných průzkumů v podpoře NATO jsou u nás mnohem blíže těm polským (podpora NATO: Polsko 94%, Česko 85 %, Slovensko 58 %). Zároveň však ukazují na stabilní jádro kolem 10 % lidí, kteří ruským dezinformacím důvěřují a kolem nich je tejné množství lidí, kteří jsou podobných sdělením ochotni důvěřovat.
Politiky jako na Slovensku, kteří hrají podobnou nebezpečnou hru s ruskými deziinformacemi také máme. Obzvláště znepokojivé jsou na tomto poli snahy Andreje Babiše, ačkoliv v poslední době musel na politickém kolbišti zkousnout dvě opravdu velké porážky, podpora hnutí ANO nijak zásadně neklesá. Poláky při honbě za hlasy dezinformátorů Babiš už stihl popudit a možná ještě přitvrdí.
Potenciál pro kořenění ruských dezinformačních kampaní tedy máme. I když dlouhodobě má jen mělké kořeny, jak vidíme kousek za hranicemi, lehce můžou zapouštět hlubší výhonky. I v tomto kontextu můžeme číst překvapivou návštěvu Zelenského v Praze. Jakkoliv je ČR malým spojencem, méně významné středoevropské demokracie se ukázaly jako jazýček na vahách svědomí mocnějších západních zemí. Pokud by o tuto podporu Zelenskyj přišel, kdo mu zaručí, že si Západ nad Ukrajinci rychle neumyje ruce, jako si je umyl nad Československem v roce 1938?
Zdroj: irozhlas.cz, seznamzpravy.cz, Echo24.cz