Na férovku: Německo čekají předčasné volby. Česká ekonomika opět nemá důvod slavit

Po dlouhých letech vlády křesťanských demokratů se po posledních volbách dostala k moci "semaforová koalice". V Německu je zvykem totiž popisovat jednotlivé vlády podle barev a současná rozpadající se vláda přišla s pestrými barvami nejen na logu jednotlivých stran, ale také v tom, co mají v programu.

Tuzemský politický rybníček politickým barvám takový význam nepřiřazuje, nicméně spojování různorodých stran do vládních koalic je v českém politickém systému nevyhnutelné. Nedávno i zdejší vládní pětikoalice prodělala krizi, ale o rozpadu vládní sestavy nikdo ani nešpitne. Odchod Pirátů na jejichž poslaneckých hlasech nestála vládní většina není faktickým důvodem k rozpadu vlády, ale klidně se k nim mohl přidat jejich bývaly volební partner STAN.

Pronájem luxusního bytu 3+kk Pařížská, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Ubrečené svalování viny na ostatní je v tuzemské politice neméně populární

Starostové však podobný krok rychle a rázně odmítli. To se přece nedělá! Podobný princip neplatí jen pro současnou vládu. V minulé vládní sestavě ČSSD nás pravidelně zásobovala tiskovkami o možném odchodu z vlády, ale k realizaci nikdy nedošlo. Při tom dlouhá léta byli premiéři, kteří přežili čtyři roky ve funkci až do řádných voleb spíše výjimkou. 

Trochu to vypadá, že se politikům příliš nechce opouštět vládní křesla. Tento trend pak zosobňuje okřídlená věta: "voliči si nepřejí předčasné volby". O tom, jsou politici skálopevně přesvědčení, aniž by nám nabídli nějakého konkrétního voliče, který by tento názor prezentoval.

V Německu je tomu jinak. Přestože současné semaforové strany jsou ve výrazném poklesu preferencí, raději vyhlásili předčasné volby. Tamější komentátoři tento čin přivítali. Další pozitiva se o dosluhující exekutivě však hledají obtížně. Kancléř Scholz "chlapácky" hodil vinu za rozpad koalice na ministra financí Christiana Lindnera. Ubrečené svalování viny na ostatní je naopak v tuzemské politice neméně populární. Minulý premiér v něm byl přeborníkem, ovšem jeho předchůdci a následovník se za výkony v této disciplíně rovněž nemusí stydět.

Odcházení Olafa Scholze je tak symbolickou tečkou za jeho šancí rehabilitovat sociálně-demokratickou politiku v evropském měřítku. Kdysi dominantní politický proud nyní vyklízí pozice levým i pravým populistům, těm také v Německu preference rostou.

Budoucnost Německa však bude nejspíše pod jinou vlaječkou. Favoritem voleb je CDU-CSU, která Německu vládla pod taktovkou Angeliny Merkelové dlouhé roky. Průzkumy jim nyní věští až 35 % voličů.

"Neuběhlo ani 24 hodin od vítězství Trumpa a v Německu se rozpadla vláda. V průzkumech drtivě vede CDU/CSU v čele s kritikem Merkelové, obhájcem jádra, bojovníkem za kapitalismus, konzervativním politikem Friedrichem Merzem. Mimochodem, POLITICO ho nazvalo německým Trumpem,"

napsal o největším kandidátovi na německého kancléře ekonom Tomáš Macula na X. 

Friderich Merz je dlouholetým představitelem nejkonzervativnějších členů CDU-CSU. Novináři ve zmíněném článku z roku 2020 přidali titulní fotku s neobvyklé opáleným Merzem, čímž se nevyhne ani vizuálnímu srovnání s oranžovou kůží Donalda Trumpa. Navíc je považován za mnohem ostřejšího politika, než byla kancléřka Merkelová. Ano, ta "Madam Merkel", před níž klečelo na kolenou Řecko a v těsném závěsu se hrbilo Španělsko a Itálie. 

Jenže přísným pohledem si na chleba nikdo nevydělá. Německá ekonomika stojí na automobilovém průmyslu. Ten teď prohrává potyčky s asijskou a v elektroautech americkou konkurencí. Vysoké prodeje aut v Německu hnaly do značné míry státní pobídky, ať už šlo o dotace na elektromobilitu, či svého času šrotovné. Proti těmto "levicovým" tendencím vlády Merkelové se Merz dlouhodobě vymezoval. 

K tomu hrozí cla od opravdového Trumpa, které můžou zásadně poškodit prodeje německých luxusních značek v USA, kde se dobře prodávaly. Zatímco na české politické scéně si křesťanští konzervativci můžou o třicetiprocentním volebním výsledku nechat jenom zdát, ve struktuře české a německé ekonomiky zdaleka takové rozdíly nepanují. Oslavy politického vývoje na mezinárodní scéně se tak prizmatem české ekonomiky zdají poněkud předčasné.

Zdroje: autorský text, komentář, politico.eu, x.com, radiozurnal.rozhlas.cz, ČTK