Na férovku: Postřelený Fico asi neviděl filmy v režii Clinta Eastwooda. Babiš s Fialou by je měli rychle zhlédnout

Obecně považujeme chladnokrevný útok střelnou zbraní na Roberta Fica za opravdu opovrženíhodný počin. Ačkoliv často k politikům cítíme, mírně řečeno, negativní emoce a občas by jsme jim rádi vytmavili, co si myslíme o jejich práci, z druhé strany je pro nás takovéto zákeřné násilí nepřijatelné. Je to logické. Ve společnosti, kde každé rozčilení vyřešíme zákeřnou střelbou na nepřipraveného soupeře, by se nedalo žít tak, jak jsme zvyklí.

Každé tabu má svou výjimku, která potvrzuje pravidlo. V Česku přišel děsivý šok v prosinci po teroristickém útoku na studenty Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, situace na Slovensku pak přišla s těžko uvěřitelnou střelbou na samotného premiéra a muže, který se postavil do čela tamější vlády už počtvrté.

Prodej bytu s balkónem, Smetanovo nábřeží, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Politici nic nenabízejí, jen si nadávají

Výjimka potvrzující pravidlo však není důvodem k tomu, abychom situaci nereflektovali a nedívali se po jejich příčinách. O primární příčině celé situace takřka nikdo nepochybuje. Slovenští politici ve své honbě po moci rezignovali na obtížnou argumentaci své vize, jak nejlépe spravovat věci veřejné, tj. politická ideologie, a přešli ke zkratkám, které mají primárně útočit na lidské emoce. V řadě případu na ty zcela nejprimitivnější z nich. 

Podobná konstatování jsou evergreenem politických komentářů a analýz stále dokola. Na mikrofony ovšem tento argument potvrdila např. i sousedka atentátníka obývající panelák v malém slovenském městečku. "Politici nic nenabízejí, jen si nadávají," shrnula situaci stručně před reportérem. 

Jakkoliv tuto kartu hrají do určité míry všichni politici, pověstnou páchnoucí hlavou je sám Robert Fico. Kdysi oceňovaný pragmatický politik se na volebních akcích poškleboval v závěsu svého psa Luboše Blahy, který hecoval přihlížející dav, aby skandoval, že prezidentka Čaputová je "americká kur...". Jestli toto není hra s ohněm, tak už nic jiného.

Kdo je cílem emociální politiky? Každý volič dobrý, ale právě politika Roberta Fica byla dlouhodobě zaměřená na penzisty. Fico se původně vyhraňoval jako levicový politik, který myslí na sociálně slabé. Jinými slovy nezapomínal nakoupit hlasy penzistů navyšováním jejich gáží. Ti se stali jádrem jeho volebního úspěchu. Jenže jeho pozice byla otřesena po vraždě novináře Kuciaka, z dlouholetého premiéra se stal řadový poslanec, který rychle pochopil, že ke comebacku na vrchol bude muset přitvrdit.

Bylo by chybou se domnívat, že penzisté jsou jen ovečkami, které si nakoupí ten, jenž nejvíce přihodí na jejich důchodové výplatní pásky. Na Slovensku, stejně jako u nás, nenajdeme jen spokojené důchodce žijící v nekonečném blahobytu svých úspor oklopeni milujícími blízkými. Jsou mezi nimi i pěkně naštvaní jedinci, co svůj volný čas nevěnují jen zahrádce a vnoučatům, ale třeba politice, která je snadno vytočí. O to snáz, když politici nehovoří o věcných tématech, ale hrají vše přes emoce. A emoce nemají racionální základ.

Osmdesátiletý Eastwood poslal varování

Naštvaný stařík mávající hůlkou vzbudí úsměv na tváři. Ale např. naštvanému Clintu Eastwoodovi se nikdo soudný pošklebovat nebude, jak jsme viděli v jeho oceňovaném snímku Gran Torino (2011). V něm nevrlý penzista vezme spravedlnost do svých rukou a postaví se gangu v okolí. S hrdinou cítíme sympatie přesto, že se netají svou nenávistí k sousedům, které neváhá častovat rasistickým urážkami.

Eastwood, který oživil svou kariéru jako režisér v pokročilém věku, naší společnosti poslal vzkaz, že i naštvaný osmdesátník může přistoupit k radikálním řešením. Robert Fico jeho film buď neviděl, anebo nepochopil, a tak ve slepé touze po politické moci nutil své voliče nenávidět. 

Pro naši politickou scénu se nabízí poučení. Emoce mezi voliči penzisty u nás rád roztáčí Andrej Babiš a vzorem u Roberta Fica se nijak netají. Svým způsobem je sám poměrně radikalizovaným důchodcem. Jenže každá mince má dvě strany. ODS argumentovala při nalepování ruských vlaječek na Babišovo strniště ve fotoshopu ve stylu: "na hrubý pytel, hrubá záplata."

Možná je ještě čas zatáhnout za ruční brzdu. První na ráně je Andrej Babiš a Petr Fiala. Potvrzují to i čerstvá sociologická data. Pro začátek se mohou podívat na Eastwoodovo Gran Torino, aby věděli, jak vypadá radikální řešení z rukou starého pána. Odsouzený český důchodce/terorista Balda je důkazem, že tento příběh se píše i v naší kotlině. 

Zdroje: seznamzpravy.cz, novinky.cz, csfd.cz, autorský text, komentář