Na Férovku: Bezpečnost zajistí jen síla, doma má premiér problém v konfrontaci s realitou

Premiér Petr Fiala (ODS) navštívil Izrael, aby židovský stát podpořil v boji s teroristickým hnutím Hamás. Není to dávno, co podobnou cestu vykonal český ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti). Navázali na tradiční podporu české zahraniční politiky vůči Izraeli, která se táhne napříč politickým spektrem a také na mimořádnou historickou roli Československa při vzniku samostatného izraelského státu.

Sám předseda vlády potvrdil, že mimořádné vazby států jsou oboustranné a během návštěvy se to Fialovi potvrdilo nejen prostřednictvím jeho izraelského protějšku premiéra Benjamina Netanjahua, ale i od jinýCH Izraelců, s kterými se tam setkal. Načasování návštěvy nebylo vůbec náhodné.

Dům na prodej 7kk - Praha 6, 307m2, Praha 6

Zobrazit nemovitost

"Právě odlétám na Evropskou radu do Bruselu. Pro Česko jsou na jednání dvě klíčová témata – situace v Izraeli a migrace. Při mé včerejší návštěvě Tel Avivu jsem slíbil prezidentu Hercogovi a premiéru Netanjahuovi, že Česká republika bude na evropské úrovni Izrael maximálně podporovat. Budu zdůrazňovat, že nesmíme zapomenout na to, kdo je původcem teroru a kdo tuto válku rozpoutal,"

napsal na síti X Petr Fiala. Na setkání lídrů zemí Evropské unie Fiala Izrael podpořil a svou čerstvou zkušeností z Izraele před svými evropskými kolegy dodal váhu tomuto úmyslu.

Celá věc se tváří velmi vágně, ovšem opak je pravdou. Jak musel Fiala v rozhovoru pro ČT z vládního leteckého speciálu přiznat, stanovisko českých politiků není v Evropě nijak dominantní, dokonce může být i poměrně ojedinělé. Což potvrdilo poslední hlasování v OSN, kde se Česko opět dostalo do mezinárodní izolace v otázce pohledu na blízkovýchodní politiku. Útěchou může být, že hned vedle je izolováno USA. Stát, který de-facto garantuje bezpečnost v ČR. Důvod psát potrhlé statusy z postu ministryně obrany na síti X o vystoupení z OSN to není, ale důležitý aspekt celé otázky ano.

Bezpečnost zajistí jen síla

Český premiér v otázce složitých mezinárodních vztahů nijak nekličkuje. "Na férovku" řekl, že je mu to jedno. V bezpečnostních otázkách rozhoduje síla, podle této premisy musí Izrael postupovat proti Hamásu, stejně tak musí postupovat evropské společenství vůči ruské agresi na Ukrajině. Bezpečnost si zajistí jen ti, kteří budou demonstrovat svojí vojenskou moc a nekompromisnost.

Takový je postoj českého premiéra, který ještě nedávno kličkoval ohledně řešení energetické krize bezradným odkazem na společné evropské řešení. Liknavost a představa, že bezprecedentní zdražování nutných energetických surovin, rychle vyřeší sdružení sedmadvaceti různých států efektivněji než česká vláda, přihodilo k vysoké české inflaci nějaké to procento. O rozhodnosti naší exekutivy vypovídá i konsolidační bramboračka. Ovšem v zahraniční politice slyšíme úplně jiné tóny.

Sebevědomé postoje v mezinárodní vztazích nebyly v poslední době devizou českých vrcholných politiků. Zemanovo patolízalství před ruskými a čínskými politiky bylo známo široko daleko, vykrucování Andreje Babiše u kolegů v EU nebudilo důvěru (i když jako obvykle tvrdil opak) nebo vzpomeňme na servilní dopis ústavních činitelů z ČSSD směrem k představitelů čínského komunistického režimu.

V konfrontaci s realitou neobstojí

Fialův rázný postoj je svěžím větrem a zaslouží si uznání. V mezinárodní politice je totiž čitelnost postojů základním měřítkem, protože usnadňuje komunikaci. S hodnotovými soudy je to však složitější. Izraelská síla podporovaná českým premiérem totiž znamená tisíce civilních obětí v Pásmu Gazy. Obyvatelé oblasti jsou uzamčení izraelskou blokádou a jejich možnosti k evakuaci, ke které izraelští politici vyzývají, jsou jen velmi obtížné.

Aktuálně to vypadá, že politika jednoznačného hlasu Fialovy vlády slavila úspěch. Do rezoluce Evropské unie se podařilo prosadit české zájmy v podobě důrazu na boj s dezinformacemi spojenými s probíhajícím blízkovýchodním konfliktem. Vyslyšena byla v rezoluci i podmínka české strany na zajištění před zneužitím humanitární pomoci Gaze teroristy z Hamásu. Naopak ustoupit museli Španělé, kteří volali po výzvě k příměří.

Tento jasný postoj můžeme kritizovat nebo pochválit. V domácí politice je to však s naší vládou horší. Vládní priority v podobě snahy o konsolidaci rozpočtu nebo podpory vzdělávání, vědě a výzkumu jsou totiž spíše deklaratorní. Jinými slovy jde o bramboračku, která se pochválit nedá, jde jen kritizovat za nedůslednost, neefektivitu a tahání voličů za nos. Důvod zásadního rozporu mezi rázností v zahraniční politice a liknavostí v té domácí nám vysvětlil již v minulosti jeden z Fialových předchůdců. Tuzemské ambice, na rozdíl od těch zahraničních, totiž vláda musela zasadit do "reálných ekonomických rámců a v konfrontaci s realitou neobstojí".

Zdroje: irozhlas,cz, ct24.ceskatelevize.cz, idnes.cz, autorský článek