Ti, co nepřišli kvůli koronaviru o práci, si nyní „užívají“ takzvaného homeofficu. Jenže ne každému vyhovuje. O tom se přesvědčila například španělská zpravodajská hvězda Alfonso Merlos, který mluvil k divákům živě ze svého domova. Co čert ale nechtěl, nebyl doma sám. Nikoho asi v tu chvíli nenapadne, že když v tichosti projde několik metrů za zády člověka u počítače, že bude vidět a způsobí tím průšvih obřího kalibru.
Když jsem to video viděla, spadla jsem smíchy málem ze židle. Alfonso Merlos zaujatě hovoří o nějakém zřejmě covidovém problému, tváří se důležitě a soustředěně, ale bohužel přímo za ním se odehrávají věci, o kterých nemá ani tušení.
Projde za ním polonahá žena. Krásná tmavovláska. Bohužel to ale není jeho manželka, nýbrž milenka, čehož si jeho fanoušci samozřejmě okamžitě všimli. A průšvih je na světě. Homeoffice může mít své výhody, ale člověk s ním musí umět zacházet. Takhle koronavirus rozdělil další pár... takže i když je video nesmírně vtipné, pobavil tím spíš ty, co vůbec netuší, kdo je čí žena, jemu teď do smíchu asi není.
Není to také poprvé, kdy se moderátorům většinou obřích zahraničních médií stávají trapasy. Třeba je vidět, že mají sice nahoře košili, ale vespod sedí jen v trenýrkách. Díky bohu za to teda, mohli by také sedět úplně bez spodků, doma je doma, že jo. Také si vybavuji, jak se stalo virální video, kdy moderátorka mluví mluví a mluví a najednou přiběhne její dítě a chce si jí sednout na klín. Ona v klidu mluví dál, a dítě na klín skutečně posadí. Prostě profesionálka každým coulem, co zvládá více věcí najednou. Kloubouček.
Naopak jiný komentátor příchod své ratolesti nezvládl a začal panikařit, než přiběhla jeho žena a řvoucí batole od pracujícího tatínka odtáhla. Zajímavé je, že to diváky vždycky zajímá víc než samotné zprávy. Všichni chceme vidět, jak to u našich oblíbenců, co nám denně přináší informace, vypadá doma. Já teda jo.
Méně veselé historky z domácího pracoviště má už moje kamarádka, co je učitelka. Nejenže jí takhle online výuka nevyhovuje, ale ještě musí kolikrát snášet přítomnost rodičů.
vypráví mi moje kámoška úča. Ale mezi dětmi je prý oblíbená..
Jiná moje kámoška, co žije za velkou louží, pracuje z domova pro obrovskou firmu. Denně tráví v podstatě téměř veškerý čas na nějakých telekonferencích. Jednou se jí ale stal vážný problém...
směje se mi do telefonu kamarádka s tím, že homeoffice je pro ni peklo na zemi. Nejenže tráví celý den v podstatě v pyžamu, ale ještě musí být neustále online, což se normálně, když jste na pracovišti neděje. Buď vás šéf vidí nebo nevidí... a počká, až se z toalety vrátíte.
Já osobně jsem si homeoffice vůbec neužívala, zlenivěla jsem, přestala jsem se líčit, nosit spodní prádlo a mýt si vlasy. K čemu, když nikam nejdete a nikdo vás nevidí, že jo.
Proto lidé, kteří se živí prací z domova normálně, pořád, mají můj velký obdiv. Že dokážou ráno vstát, obléct se, nalíčit a fungovat. Pro mě to je nadlidský úkon. Dokonce jsem se naučila dávat si sklenku vína už k obědu... a pak k večeři láhev... být doma ještě měsíc, skončím na protialkoholním...
Každý si zřejmě v tomto systému našel své pro a proti, ale vesměs se všichni kolem mě zpět do kanceláří těší. A co vy? Stal se vám nějaký trapas při telekonferencích? Těšíte se zpět do normální práce?