Na férovku: Volby na Slovensku vyhráli strašpytlíčci. Závidět sousedům nemusíme, máme vlastních dostatek

Volební noc ze soboty na neděli přinesla dramatickou podívanou. O napětí se nepostarala jen na slovenské poměry vysoká volební účast (68 % oprávněných voličů), ale zejména neumětelství sociologických agentur ve zpracovaní kvalitního exit poll průzkumu. Ten odráží volební výsledky vyzkoumané před volebními urnami, v nichž voliči odpovídají, koho volili. Vítěz v nich dostal o 6 % (!) více, než v realitě a pochopitelně se nestal vítězem, což je daleko za statistickou chybou.

Jak je možné, že se podobná komedie s exit polly v Česku neodehrává? Odpověď je jednoduchá. Na Slovensku se hlasy sčítají v době, kdy všichni spí a než usnou, je potřeba něco řešit ve volebních studiích, dokud se ještě někdo dívá. V Česku se voli dva dny (na Slovensku jen jeden) a urny se zapečetí v poledních novinách a celý den se tak zabavíme reálným sčítáním, což na Slovensku exit polly suplují.

Byt na prodej na Praze 2 - 29 m², Praha 2

Zobrazit nemovitost

Strach z růžové, jako volební zbraň

O skutečných výsledcích tyto průzkumy příliš neprozradily, ale o volbách nám jednu zajímavou informaci přinesly. Jednou z příčin podhodnocení výsledku vítězného Směru-SD je, že Ficovi voliči tazatelům u uren svou volbu nesdělí. Proč? Protože se bojí. Strach se totiž stal marketingovou zbraní číslo jedna expremiéra Fica a jeho kolegů.

Jednou se straší migranty, podruhé Evropskou unií, potřetí Ukrajinou a jedním dechem Ruskem, pak třeba nebezpečím homosexuálního fašismu. Pokud se však někdo zalekne totality způsobené sexuální menšinou, která sama sebe ráda stereotypizuje v extravagantní změkčilosti, není se čemu divit, že se bojí i před studentem, který brigádně sbírá anonymní názory pro výzkumné účely. Strach je iracionální záležitost, jsou lidé, co se bojí much a není jich málo.

Co se však stane s demokratickou společností, když je jejím dominantním společenským motorem strach z much? Bude se utápět ve svých iracionálních obavách a nezbyde jí energie na výzvy, které přináší realita. Strach z much totiž nemá odpověď na otázku, co s inflační krizí, co s agresivním ruským režimem za rohem (Ficův vtip, že Putinovi nabídne mír pobaví, ale to je vše), co s ekologickými problémy, co s technologickou revolucí, změnami na trhu práce, s korupcí atd.

Takovéto problémy může řešit sebevědomý Slovák (Čech, Evropan, dosaďme, dle libosti), nikoliv strašpytlík s plnými kalhotami z mužů v růžové barvě. Našinec zná sebevědomých a úspěšných Slováku spoustu. Řada z nich žije v Česku, kvůli kulturní spřízněnosti a lepším pracovním příležitostech. Pořád však žijí v cizině, kde se museli o svůj kus koláče poctivě poprat. Jeden takový se pokusil uspět i v proběhlých volbách.

Bližší košile než kabát, poučení u úspěšných nehledáme

Michal Šimečka (PS) po studiích v Praze přidal doktorát na prestižním Oxfordu a ostruhy si vysloužil jako první Slovák v pozici místopředsedy Evropského parlamentu. Úspěšný, vzdělaný, sebevědomý Slovák. Všimlo si ho cca 17 % oprávněných voličů. Daleko více voličů však dalo přednost lídrům, lépe usazeným pod domácími horami. Desítky procent tekly za expremiéry Ficem, Pellegrinim a také Maťovičem. Bylo by naivní vnímat Šimečku jako univerzálního spasitele, ale zbylí pánové už svou šanci měli a jejich dědictví je mj. vražda novináře Kuciaka nebo aktuální předčasné volby kvůli rozvratu vládní koalice.

S trochou fantazie se nabízí jedno přirovnání k posledním volbám do České sněmovny. Se sebevědomím vlétl do volební kampaně zkušenostmi z USA ošlehaný nonkonformní lídr českých pirátů. Čeští strašpytlíci se po prvotním nadšení z nové energie v české politice obrátili k politické konkurenci a to i na volebních kandidátkách Bartošovy vlastní koalice, kdy dali voliči přednost starostům z českých a moravských vesnic.

Holt, bližší košile než kabát. Není pochyb o tom, že slovenské voliče zahřejí úplatky v podobě navyšování penzí a nadále budou moci ti, co dosáhli na 62 let jezdit zadarmo ve vytopeném kupé místní lokálky. Zkrátka země má své vlastní, vlastenecké nápady, jak spravovat společnost. Na druhou stranu, pohled na výplatní pásku sousedů v Rakousku, Německu, nedej Bože v Bruselu, ukazuje podstatně vyšší cifru a tak by nebylo špatné neodsuzovat "úspěšnější", ale trochu se od nich přiučit.

Zdroje: ČTK, Politalk, seniorclub.cz, autorský článek