NA FÉROVKU: Požáry plné bezmoci a protivný ohňostroj. Jdeme do záhuby!
Mám toho dost! Doslova plné zuby. Chce se mi křičet a brečet zároveň. Není totiž nic horšího než naprostá bezmoc. To, co prožívají lidé v Austrálii, je doslova peklo. Peklo, se kterým podle všeho nejde bojovat. Nebo jen těžce. Jinak si neumím vysvětlit, proč už shořela oblast velká jako Slovensko a zemřela půl miliarda zvířat. A co řešíme my? Ohňostroje. Ty bych taky zakázala.
Já vím, že tady u počítače v teple svého pokoje, jsem chytrá jako rádio. Propojuju si tyhle dva pojmy - Austrálie hoří a Praha s ohňostrojem nebo bez - pořád dokola a jsem čím dál tím zuřivější.
Rachejtle
K těm rachejtlím... Já osobně je nenávidím. Každý rok se to řeší a každý rok slýchávám ve zprávách ty samé informace. Hasiči jsou ve smrti, protože vyjíždějí k požárům způsobených ohňostrojem, lékaři slouží pohotovosti, protože lidi prostě neumí pyrotechniku správně odpálit a pak končí s ohořelými končetinami či rovnou bez nich. Veterináři a majitelé psů jsou běsní, protože co si budeme povídat, ten randál zvířatům prostě nedělá dobře. Asi jsem zvíře, protože mě to taky nedělá dobře.
Magistrát z nějakého důvodu rozhodl, že na konci roku 2019 ohňostroj prostě nebude. Měl důvod. Prostě měl, byť si o Hřibovi myslím svoje, úplně mimo ten člověk není. A co udělá hrstka Čechů, co si myslí, že tím je primátor staví do stáda jako ty hloupé ovce? Složí se na vlastní novoroční ohňostroj.
Zvířata
Například jsem se dozvěděla z Facebooku Jany Bernáškové, že člověk (čti politik) z ODS Prahy 4, který zodpovídá za školství, tedy za vzdělávání mládeže, si těch deset minut krásy nesmírně užil. 10 minut krásy jednou za rok musí být. To je přece jasný, ať to stojí, co to stojí a ty zvířata to přece jenom pro jednou vydrží.
A pak vidím status někoho jiného, jak hledá pejska, který se tak bál, že utekl. Pak vidím naprosto rozsekané labutě, protože lidi u Vltavy házeli petardy. Jestli záměrně na ně nebo ne, to už je jedno. Nějací usmrkanci se zase i letos bavili tím, že nacpali petardy do huby nějaké feně... Chce se mi ne brečet, ale zvracet.
A pak taky vidím, jak v Německu hoří zoo, prý kvůli lampionu štěstí. A jeden se našel i u nás v zoo, díky bohu bez následků.
Oheň
A to opět přecházíme k tomu ohni... Vznikne hned. Ani se nenadějeme a hoří. Na 99,9% je to vinou člověka. Těžko si představím koalu, jak škrtá zápalkama... Občas samozřejmě zasáhne vyšší moc jménem příroda. Armáda hasičů pak není schopna plameny zkrotit. Umírají lidé, umírají zvířata, trpí planeta.
Když shořela katedrála Notre-Dame v Paříži, vybraly se miliony eur během lusknutí prstů na záchranu a renovaci.
V případě Austrálie to trvalo několik týdnů, měsíců, než se začaly vybírat peníze na pomoc. A zatím jsem slyšela jen o Pink, která poslala na účet protinožců 500 tisíc dolarů! Během posledních pár hodin samozřejmě vidím všechny své přátele na FB, jak přispívají na účty organizací pomáhající v boji proti přírodnímu živlu. A tleskám jim. Mělo by nás být víc. Není totiž nic horšího než bezmoc.
Já jen doufám, že ty dojemné fotografie, kdy někdo dává napít koale nebo klokanovi, který zázrakem vyšel z plamenů, už nebudeme vídat. Modlím se i přes svou nevíru, aby tohle peklo skončilo.
Jasnovidci a čarodějnice slibují, že rok 2020 bude plný změn. Tak prosím, ať jsou k lepšímu...
