NA VLASTNÍ PĚST: Půstem k vysněnému tělu
Možná se to nezdá, ale všichni chceme skutečně vypadat dobře. Být štíhlí, ale zároveň zdraví, a když už se najíme, chceme, aby ta porce byla aspoň nějak normálně velká, proto co si budeme, představa, že hladovíme a následně si můžeme vzít mrkev nebo jablko, není tak úplně uspokojující. Zde přichází na řadu IF (intermittent fasting), přerušovaný půst, který je tou správnou cestou k úspěchu! Nevěříte? Tak čtěte dál...
Neustále ve střehu
Problém je především v tom, že když se člověk rozhodne pro nějaký životní styl, nikdy to většinou nemá dlouhého trvání, neboť porce jídla jsou buď moc malé nebo je strava obecně příliš monotónní.
V tomhle je však cesta přerušovaného půstu dobrá alternativa jak nemít hlad a zároveň - světe div se - zhubnout a nově nabytou váhu si také udržet. A v neposlední řadě se moci najíst dosyta. Což se počítá.
Jasně, i tady je potřeba si na vše zvyknout, přijmout za své, že budete mít chvíli pocit, že vám žaludkem projíždí dost hlasitá lokomotiva, protože vydržet 16 hodin bez jídla, když jste předtím byli zvyklí v jednom kuse jíst, je trochu šok, ale pak ten pocit, že se můžete najíst normálně, aniž byste museli počítat každičkou kalorii - je naprosto dokonalý!
Přerušovaný půst - cesta k energii
K přerušovanému půstu - jak už to tak bývá - mě navedla tak trochu kamarádka, která se tak stravuje už poměrně dlouhou dobu. Bylo to v době, kdy jsem se necítila úplně dobře, bolel mě žaludek (později mi byla zjištěná alergie na vejce) a já vlastně zjistila, že celé dopoledne nejím a prvním jídlem, kterým začínám, je oběd.
Tehdy jsem se jí nevědomky zmínila, že se vlastně cítím v pohodě, a že mám více energie, když dopoledne stravu tak nějak obejdu. Kámoška mi řekla, že to má stejně, ale jede podle metody přerušovaného půstu 16/8, což v praxi znamená, že 16 hodin nejí a nechává tělu čas na regeneraci a následně 8 hodin jí tak, jak chce a vlastně také, co chce. Samozřejmě, že i tady je nutný nějaký režim.
Nezřízené přejídání? Tak na to zapomeňte!
Každý stravovací plán má svá pravidla a ta platí - bohužel nebo bohudík - i tady. Nejde tudíž o to vydržet 16 hodin bez jídla a následně se nacpat k prasknutí jen proto, že máte “jen” osm hodin na to něco sníst.
Ani vlastně nemusíte začít hned s variantou 16/8, povolené jsou také varianty 14/10 nebo dokonce 12/12. Tedy aspoň pro začátek, než si zvyknete, protože pravdou je, že jíst celý den a následně se vrhnout na to, že si první jídlo dáte v poledne a poslední v osm hodin večer může být zprvu docela oříšek.
Příjemný diktát
Mně to ale nevadilo a začala jsem rovnou s variantou 16/8. Přiznám se bez mučení, jsem v životě tak trochu sebemrskač a vždy si vyberu tu náročnější cestu, protože mám pocit, že ta jednodušší mě nikam neposune. Ne tak, jak bych chtěla.
Tím, že jsem byla zvyklá stejně dopoledne nic nejíst, mi tohle přišlo naprosto v pohodě.
Výhodou bylo, že se mi trošku srovnal žaludek, protože jsem mu dala rychle možnost, jak nepracovat a netrávit jídlo v jednom kuse, ačkoliv pravý důvod mé nevolnosti nebyl v přejídání, ale v zatím nezjištěné potravinové intoleranci.
Mám ráda pravidla, jsem puntičkář a baví mě dotahovat věci svým způsobem k dokonalosti. Kdy vím, že je přede mnou nějaká výzva a já, abych “prošla”, ji musím zdolat. Takže za mě vydržet 16 hodin bez toho, aniž bych se dotkla jídla, bylo vlastně dosti povzbudivé.
Půlka prasete? To snad ne!
Nevýhodou bylo snad jen to, že po prvním jídle mi bývalo těžko, což ale nepřisuzuji množství snězeného pokrmu, ale tomu, že jsem si většinou jako první jídlo dala právě vejce a - pokud máte intoleranci na nějakou složku ve stravě nebo na samotný druh potraviny - váš žaludek reaguje tak, že začne uvolňovat přemíru histaminu, který způsobí, že po jednom vejci máte pocit, že jste právě spořádali půlku prasete.
Když jsem si ale dala cokoliv jiného kromě vajec, vše bylo v pořádku, bez pocitu plnosti a jakýchkoliv jiných negativ.
Měla jsem pocit, že se mohu najíst dosyta, protože když předtím 16 hodin nejíte, ušetříte vlastně dost kalorií. V praxi to znamená, že dopoledne bez jídla rovná se kalorický deficit vynechané snídaně a první svačiny.
Moderujte!
I tady je však potřeba trochu přemýšlet. To, že máte přesně dané časové rozmezí, kdy můžete jíst totiž neznamená, že se budete nekontrolovaně přejídat až do chvíle, kdy můžete, protože víte, že pak budete zase muset vydržet.
Tohle jsem ale měla srovnané hned. Jednak nejsem vůbec přejídací typ - krom intolerance na vejce mám také alergii na lepek, takže je potřeba, abych svůj žaludek příliš nazatěžovala. A vlastně nejsem zvyklá jíst víc než je třeba, zkrátka to tak mám.
A co vlastně jím?
Říkám tomu snídaně, i když ji mám v pravé poledne a bývala jsem zvyklá dát si dvě volská oka, kousek bezlepkového pečiva se šunkou a sýrem a třeba kostičku čokolády. Teď to mám tak, že si buď dám pečivo se šunkou a sýrem a k tomu zeleninu nebo si rovnou uvařím nějaký oběd jako třeba rýži, pohanku s masem a zase zeleninu. Ta je zkrátka základ, aby tělo mělo dostatek vlákniny.
Večeři dej nepříteli
Tak to tady opravdu neplatí. Pokud bych svou večeři přenechala nepříteli, jak se vždy říkalo, asi bych vážně umřela hlady. Po těch 16 hodinách hladovění máte zkrátka hlad jako vlk a je potřeba se najíst. A dát si aspoň osm hodin, kdy můžete.
V přerušovaném půstu nemáte přesně dáno, kolik jídel během těch osmi hodin máte či můžete sníst, ale já jím většinou dvě hlavní jídla a mezitím si vezmu něco málo k odpolední svačině. Řídím se pocitem a neberu to jako diktát, prostě když mám hlad, tělo si řekne. Stačí ho kupodivu trochu poslouchat.
Výhody i nevýhody. Tak, jako všechno.
Výhodou přerušovaného půstu je za mě jednoznačně fakt, že si tak lépe hlídáte váhu. Protože, pokud teda nejste vyloženě člověk, co se dokola přejídá, toho nikdy nesníte tolik, jako když jíte od rána do večera. Tím, že přeskočíte snídani a dopolední svačinu, jste už trochu v kalorickém deficitu a to vám dovolí si dát k obědu i k večeři vlastně normální porci. To mi vyhovuje. A vím, že vlčí hlad a jemu podobné záležitosti se mě netýkají. Díky bohu!
Dalším důvodem, proč jsem se pro tento styl stravování - ano, opravdu to není dieta nebo nějaká ortodoxní cesta - je fakt, že chci být zkrátka zdravá a fit. A přetěžovat tělo jídlem mi zdravé nepřijde. Ne každý to ví, ale na to, abychom přežili, nám stačí poměrně málo.
Za mě tedy necháte žaludek a celkově tělo víc odpočinout. Nemusíte počítat kalorie, protože v deficitu jste skoro pokaždé a já osobně mám daleko více energie. Někdo by možná oponoval, že být celé dopoledne bez jídla je těžké, ale zvyknout se dá naprosto na všechno, když si to správně nastavíte v hlavě.
Nevýhody nevidím, snad jen v tom, že ke konci půstového intervalu už mám zkrátka docela hlad, takže když se - čistě náhodu - zpozdím, je to znát a cítím lehkou únavu, protože tělu dochází “šťáva”. Jakmile se ale najím, tělo dostane palivo a já se cítím naprosto skvěle. Navíc nemám výkyvy glykemického indexu, protože je hladina cukru více ustálená a tak si místo odpoledního šlofíka jdu raději zacvičit jógu.
Ani Forbes se neplete!
Přerušovaný půst byl také vyhodnocen časopisem Forbes jako jedna z nejvyhledávanějších diet za poslední dobu. Doslova “Jedna z nejžhavějších diet roku 2020”.
“Půst je nesmírně přínosný pro hubnutí, soustředění, energii a podporu menší inzulínové rezistence u jednotlivce. Půst vlastně pomáhá regulovat inzulín, což je hormon v korelaci s přírůstkem hmotnosti a ukládáním tuků. Půst byl mezi mnoha kulturami široce používán i z duchovních důvodů.”
Kromě IF mezi nejlepší diety roku 2020 patří také Keto dieta, dieta bohatá na probiotika, raw strava, flexitariánství jako cesta k vysněné váze tím, že omezíte celkový kalorický příjem konzumací zeleniny, celozrnných produktů, ovoce a rostlinných bílkovin.
Volba je na každém z vás
Ať už se stravujete jakkoliv, ať jíte cokoliv, důležité je, abyste se cítili dobře, měli dostatek energie, vaše váha plně korespondovala s BMI a celkovým zdravím a hlavně, abyste se vy sami cítili ve svém těle naprosto spokojení. Protože co si budeme, tělo je jediné místo, kde skutečně musíme žít. A proto bychom se o něj měli dostatečně starat!
