Natali Ruden: Žena, která si koupí můj model, si může být jistá, že ho na nikom jiném neuvidí. Podpora Ukrajiny v Česku mě dojímá

Natali Ruden, celosvětově známá módní návrhářka z  Kyjeva s  jedinečným a osobitým stylem. K  tomu se hned dostaneme. Pochází váš zájem o módu od vaší maminky, která pracovala v Kyjevském domě Mod jako módní návrhářka? Chodila jste se za ni dívat? 

Samozřejmě. Moje dětství probíhalo právě v zákulisí módních přehlídek. Viděla jsem ten proces od začátku až do konce. Od vytvoření modelu, předvádění modelu až po prodej. Oni měli i svoji síť obchodů. Moje dětství tedy probíhalo právě v zákulisí módních přehlídek, i když jsem nepředpokládala, že budu módní návrhářka. 

Prodej luxusního rodinného domu na Praze 6, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Natali, víme, že jste byla velmi úspěšná tenistka. Jak jste se tedy nakonec rozhodla stát se módní návrhářkou?

Tenis jsem hrála do 15 let, ale potom už mě přestal bavit. Ze dne na den jsem se zkrátka rozhodla. I když se do toho mé rodině nechtělo, podpořila mě. Měla jsem tedy podmínky připravit se na vysokou školu. Za rok jsem se na ni připravila. Do teď toho rozhodnutí nelituji. 

Když jste byla malá holčička, maminka vám pomáhala a učila vás kreslit?  

Vůbec ne. Já jsem hrála tenis, měla jsem život sportovkyně. Hrála jsem za Dynamo Kyjev a vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že bych nepokračovala.  

Když jste tedy byla malá, tak jste třeba nešila nějaké šaty pro panenky? 

Ne, vůbec. Já jsem byla sportovkyně. 

Když jste tedy v 15 letech skončila s tenisem, začala jste kreslit? Pamatujete si svůj první výkres? 

Začala jsem hned. Byla jsem v posledním ročníku před vysokou školou. Neuměla jsem kreslit, ale naučila jsem se to. To jsem právě měla podporu od svých rodičů, že přednášející chodili k nám domů. Učila jsem se malbu, kresbu a kompozici. Po jeden rok jsem měla každý den čtyřhodinovou přípravu. Na konci už jsem to skoro nemohla vydržet. (smích) Můj první výkres byl Volter a můj přednášející, kterým byl profesor z Akademie umění z Kyjeva, říkal, že je to skutečné. I já sama tomu nevěřím, když na to koukám. Něco v tom bylo... 

Luxusní byt na prodej s terasou a výhledem, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Talent... 

Prakticky hned jsem začala kreslit. 

A to vám bylo 15 let? 

Vlastně 16. Byl to rok před vysokou školou. 

Kdy jste začala navrhovat? 

Jak jsem říkala, je tam kresba, malování a kompozice. Kompozice je práce toho návrháře. To je podání návrhu, speciální profese návrháře. Je to tedy ta speciální profese, která se dělá při vstupním zkouškách na vysokou školu. Na naši vysokou školu už se přihlašovali lidé, kteří za sebou měli několik let přípravy. 

To bylo v Kyjevě na Ukrajině? 

Ano. 

Jak se tedy stalo, že jste se odstěhovala do Čech?

Když jsem se dostala na vysokou školu, prakticky jsem zde potkala svého prvního muže. Byl to Čech a studoval na stejné škole, jako já.  

Vy jste se tedy spolu přestěhovali do Čech? 

Ano, my jsme se vzali, dostudovali jsme a potom jsme se přestěhovali do Česka.. 

Začala jste tedy navrhovat až v Čechách?

Já jsem přijela s hotovou diplomovou kolekcí. Tu jsem předvedla hned v Praze, v karlínském divadle. Byla to elegance ve stylu “Módní dny”.  

To považujete jako jeden z velkých úspěchů, že jste se přestěhovala do Prahy a hned jste měla módní přehlídku? 

Přestěhovala jsem se prvně do Zlína, kvůli manželovi, který tam našel práci. Tam jsem byla 4 roky. Se svojí známou jsem si tam založila firmu a začaly jsme vyrábět oděvy z kůže. Dokonce jsem i poprosila krejčí z Kyjeva, aby mi přijely pomoct. Bylo to podnikání takových mladých slečen...

Kdy byl ten zlom, že jste se přestěhovala ze Zlína do Prahy? 

Jak jsem říkala, měla jsem tu přehlídku a navázala jsem na spolupráci se slavnou módní návrhářkou Helenou Fejkovou. V Lucerně měla svoji galerii, kde dávala možnost pronajmout část té galerie a vystavovat tam svoje oděvy. To jsem udělala. A věci byly hned vyprodané, měly úspěch. Poté jsem se vrátila domů a řekla jsem manželovi, že se stěhujeme do Prahy. On s tím tedy moc nesouhlasil, ale nakonec jsme se přestěhovali. Přesvědčila jsem ho (smích). A takhle to celé začalo. 

Pamatujete si, v jakém roce to bylo? 

1996. 

Který rok jste si otevřela tento butik? (Butik se nachází v pražské ulici Dlouhá, pozn. redakce)

Mezi tím jsem měla několik butiků. Ve Vinohradském pavilonu, to byl rok 1998 až do roku 2002. Potom butik na Národní třídě, poté jsem otevřela tento. Mělo to nějaký vývoj. 

Tady byste chtěla zůstat? Je to nádherné místo. 

Jak byl covid a jiné složitosti, tak jsem si říkala, že by byla možnost si najít jiné, lepší prostory. Zdá se mi ale, že máme neuvěřitelně hezké výlohy. Málo který butik má takhle hezké výlohy. Je to velké plus. Zatím tady budeme, jsme spojeni duchovně s Prahou 1. Což je pro mě velké plus. Když komunikuji s klienty, vidím Týnský chrám. To je pro mě velké plus a pracovat v takovém prostředí je pro mě velká satisfakce.  

Vraťme se k vašemu jedinečnému a osobitému stylu. Co to přesně znamená? 

Šiju hlavně pro ženy. Chci, aby žena byla žádoucí, zůstávala ženou a byla elegantní. Důležitá věc, co sleduji, vše musí být nositelné. I na módní přehlídkách, kde chci, aby modely zaujaly, chci, aby každý kus byl nositelný. Zajímavostí je, že šijeme každý kus originál. Ženy, která si tady koupí nějaký model, si může být jistá, že ho na nikom jiném neuvidí.  

Říkáte, cituji: „Není možné žít v  Praze a neinspirovat se jí“. Odkud tedy z Prahy berete inspiraci?  

Ano, velice. Několik akcí už jsem měla věnovaných právě Praze. I kolekce Alchymie je věnovaná Praze. Je inspirovaná Pražským hradem a jeho duchem. Studovala jsem historii Prahy a když zvednete hlavu, vidíte různé znaky. Na každé budově je nějaký symbol. Toto všechno na mě velice působí a inspiruje mě.

Představte mi teď vaši nynější kolekci Alchymie.

Alchymie je, co se všude kolem nás děje. Takové tajemství života. Pro moji tvorbu je to kolekce dost tmavá. Pro mě je nevšední barva taková ocelová, šedivá. Když jsem si představila Prahu magickou, tajemnou, tak takhle jsem ji vnímala. 

Milujete Prahu a chcete tu zůstat? 

Miluju Prahu, ale já jsem kosmopolitní člověk a ráda cestuji. Nikdy nevíte, jak to dopadne. 

Sledujete nějaké světové návrháře. Je někdo z nich váš vzor? 

Já osobně jsem měla příležitost vidět YSL, kdyby měl přehlídku v Moskvě, když jsem byla malá. Z té akce byla vydaná kniha, tvůrčí činnost YSL. Nákresy, modely a povídání o něm. Já tu knihu znám prakticky nazpaměť. Já s myslím, že mě YSL ovlivnil stylem. Ta elegance, láska k orientu. To je tedy moje osobní inspirace. Můj osobní styl, podle toho co mi říkají ostatní, se podobá stylu Thierry Mugler.  

Vaše celoživotní inspirace je umění, František Kupka, Vasilij Kandinskij... Jak ho předáváte do vašich kolekcí? 

Samozřejmě. Během studií jsem přemýšlela, jestli budu pokračovat v kresbě nebo navrhování. Kresba mě velmi zaujala a vůbec, umění je moje celoživotní láska. Hodně se to odráží. Hodně kolekcí jsem měla inspirované výtvarném uměním. Moje představa je, že kdybych skončila s navrhováním, mohla bych dělat výtvarné umění nebo práce s výtvarným uměním. 

To nekončete. To by byla škoda a chybělo by nám to. Sledujete jiné ukrajinské návrháře? 

Když jsem studovala, tak prakticky všichni ukrajinští návrháři studovali se mnou nebo několik let po mně. Protože jsme byli takový první nábor na Akademii umění. Potom, když jsem se odstěhovala, tak jsem samozřejmě něco zahlédla, když jsem byla v Kyjevě na fashion show například. Byla jsem tam za Českou republiku, ale zahlédla jsem ukrajinskou tvorbu. Sledovala jsem to, teď už to tolik nesleduji. Nemohla bych teď okamžitě říct nějaké jméno. 

Nejste tedy s nikým v kontaktu? 

Jsem, ale jsou různě po celém světě. Jsme v kontaktu přes sociální sítě.  

Natali, jaký máte názor na nynější situaci na Ukrajině? 

Samozřejmě, co na to můžu říct, je, že je to situace tragická. Pro Ukrajinu, ale i všechny slovanské národy, jak to dopadlo. Mám tady část rodiny. Když to začalo, přistěhovalo se sem osm lidí z rodiny. Ženy a děti... Udělali jsme pro svoji rodinu, co jsme mohli. Pomáháme finančními prostředky, přes lidi, co tam jezdí a vozí jídlo a oblečení. Přes nadaci Člověk v tísni. Udělala jsem, co jsem mohla. Doufám, že to skončí. To by bylo mým přáním pro tento rok.

Máte ten silný hlas, že můžete něco říct. Je to tedy ten vzkaz? Co byste chtěla lidem sdělit?

Já bych chtěla lidem na Ukrajinu vzkázat, aby věděli, že na ně tady všichni každý den myslíme. Každý, koho znám, nějakým způsobem pomáhá, jak může. Zároveň jsem i chtěla říct, že Česká republika a Češi tady se snaží Ukrajině velmi pomoct. Až mě to dojímá. Vláda, lidi, podpora je veliká.

Věříme, že to dopadne dobře.

My také.

Natali, vy máte kontaky v celém světě. Máte syna, studuje v zahraničí?

Ano, v Manchesteru. Studuje tam už třetím rokem a bude pokračovat. Studuje tam finance. Jednou by nám pomohl pomoct, když by chtěl. Finance, business...

Chybí vám tenis?

Když jsem skončila, tak už pak ne. Měla jsem toho dost. Pak jednou, párkrát za rok. Teď jsme říkali s partnerem, že bychom mohli začít, protože taky hrál tenis. Minulý rok už jsem to zkoušeli a tento rok začneme více.

Jak se udržujete? Chodíte cvičit? Vypadáte výborně.

Vůbec. Byla jsem včera po dlouhé době, ale měla bych více. Tělu to dodává elán. Není to jenom tělo, ale i duše. Člověk potřebuje nějaký pohyb.

Jak je náročné připravit celou přehlídku? Je to určitě náročné i psychicky...

Je to náročnější, než si kdokoliv dokáže představit. Mohli byste se zeptat tady mého kolegy. Jsou to nervy, velké soustředění. Je v tom zakomponovaných hodně lidí. Výroba, produkce a celková souhra. Je to vypětí emocí.

Máte takové to své místečko, kde vás nesmí nikdo rušit a vy si tam navrhujete a přemýšlíte?

Ano. Mám ateliér. Kolekce Alchymista byla jiná. Dělala jsem vše za pochodu. Nejdříve jsem ji musela vytvořit v hlavě a pak zadat.

Jak ji přesunete z hlavy na papír?

Když už je to v hlavě, tak to jde samo. Je to ale těžké udržet vše pohromadě.

Bude kolekce Alchymista i v zahraničí?

Ne, jen tady v Praze. Objevily se však jiné nabídky.

Jaká bude vaše další kolekce, prozradíte?

Ne, ale už ji mám trošku v hlavě. Teď jedu do Paříže na veletrh skrz látky, tak už mám nějakou představu.

Jak to děláte, aby každá kolekce byla jiná, originální?

To je právě to umění. Mít styl a parametry. Že to má být nositelné, ale přitom, aby se to neopakovalo.

Jaký je váš největší sen?

Aby byli všichni kolem mě šťastní. To je skutečně můj sen. To se týká Ukrajiny, rodiny... aby byli zdraví a šťastní. To je to, co si člověk může přát.

Dobře, to je krásné, srdcové a osobité. A sen jako návrhářka?

Samozřejmě, budu ráda, když přijde nějaká nabídka. Bylo by skvělé, kdyby to bylo vystavené kdekoliv ve světě. Několik mých modelů je vystavených v Japonsku. Je to krásné, když se to dostane do světa a reprezentuje to Česko a svou tvorbu. Budu otevřena jakékoliv nabídce v tomto směru. Bylo by krásné, kdyby se to povedlo.

Jaké máte koníčky?

Odpočinek by u mě mohl být sport. Mě ale naplňuje moje práce a je i mým koníčkem. Je to moje srdeční záležitost a já další nepotřebuji. Jsou v tom emoce a energie. Navštěvování galerií je pro mě velký odpočinek. Ze stránky umělecké a tvůrčí. Výtvarné umění a sledování děje kolem. Sport bych asi teď pro takový ten relax potřebovala nejvíce.

Máte nějakou vysněnou spolupráci, někoho, koho byste chtěla obléct?

Takhle já to nemám. Lidi přichází a odchází. Já mám ráda všechny svoje zákaznice. Já bych si přála, aby lidé snili o tom, že je bude oblékat Natali Ruden.

Kdo je Natali Ruden?

Žena se vším všudy.

Děkuji moc za rozhovor.

Prosím.