NATVRDO: Začnou státy rozdávat peníze všem? Dříve politický extremismus, brzy realita...
Co ještě před pár lety znělo jako neuvěřitelné sci-fi a jako názor ekonomických snílků, se dnes mezi experty a politiky debatuje jako seriózní návrh. Řeč je o nepodmíněném základním příjmu, který by každému obyvateli garantoval určité peníze, aniž by musel jít jediný den do práce. Je vůbec něco takového možné a kde by se na to vzaly peníze? I to řeší dnešní NATVRDO.
Vláda ve Španělsku momentálně řeší nové opatření, které by mělo pomoci řešit krizi po koronaviru – nejchudší domácnosti by mohly získat nepodmíněný příjem. Pro každého dospělého by to znamenalo 500 euro, tedy v přepočtu necelých 13,5 tisíc korun. A to nezávisle na tom, jestli mají, nebo nemají práci. Zní to jako klasická sociální podpora, ale ve skutečnosti je to první reálný krok k tomu, aby se nepodmíněný příjem rozšířil pro všechny.
Kde budou lidé pracovat?
Myšlenka toho, že by každý jedinec měl automaticky od státu dostávat nějakou minimální částku, je už starší. A ještě donedávna byla považována tak trochu za ekonomický „extremismus“. Společnost je už staletí nastavena tak, že lidé dostávají peníze za to, že pracují, a tato revoluční myšlenka podkopává základy tržného hospodářství. Jenže nyní, ve 21. století a s extrémně rychlým rozvojem technologií a robotizace, se z ní stává navýsost aktuální téma.
Reálně totiž hrozí, že právě kvůli robotům budou v nejbližších letech miliony lidí přicházet o práci. V rozhovoru pro LP-Life.cz o tom mluvil o vědec Michal Pěchouček. „Díky automatizaci zmizí velké množství práce, mluví se až o dvou miliardách pracovních míst, takže půlka pracovního trhu na celé planetě,“ uvedl s tím, že zatímco dřívější technologické revoluce byly pozvolné, na tuto aktuální a velmi rychlou není většina států připravena.
Poroste zájem o oborníky a velmi specializované pracovníky, ale všichni lidé s běžným zaměstnáním – od řidičů, úředníků, řadových manažerů až po účetní – zůstanou bez práce. A kdo je bude život? Odpovědí je právě nepodmíněný základní příjem – určitá peněžitá částka vyplácená každému – od dětí, přes dospělé až po seniory. Tato částka by měla být tak vysoká, aby zajistila klidný život a pokryla nezbytné životní náklady.
Kdo to zaplatí?
Zásadní problém je v tom, že by to stálo hodně peněz. A slovem „hodně“ je myšleno opravdu HODNĚ. Vezměme si příklad Česka, kde se v úvahách hovoří o částce 15 až 16 tisíc korun, tedy zhruba polovině příjmového medianu českých pracujících. Čtyřčlenná rodina by tak na život měla nějakých 60 tisíc korun, z čehož už by mohla vyžit. To zní dobře. Jenže v Česku je momentálně 10,6 milionů obyvatel, takže by to ročně stálo 1,9 bilionu korun. Jen loňský rozpočet byl přitom 1,5 bilionu korun.
Díky nepodmíněnému příjmu by sice Česko ušetřilo třeba na důchodech a sociálních dávkách (ročně jde asi o 690 miliard korun). Také by mělo nižší výdaje díky tomu, že by nebyla potřeba platit tisíce úředníků, kteří se o sociální dávky starají. Přesto by ale stovky miliard chyběly. A podobně jako Česko by na tom byla většina států, které by o nepodmíněném příjmu uvažovaly.
Jenže jaké je východisko, když reálně hrozí, že lidé budou bez práce, a kvůli koronaviru možná ještě rychleji, než si politici připouštěli? Ekonomové, kteří nepodmíněný příjem podporují, říkají, že by bylo nutné hledat nové příjmy. A nabízí se třeba zdanění robotické práce, digitální daň nebo vyšší zdanění velkých a nadnárodních korporací, kterých je ve světě stále více. Dále by se mohla platit daň z luxusu nebo neekologického cestování, kam spadá třeba letecká doprava. Kdyby takové daně zavedlo Česko, mohlo by získat další stovky miliard korun a náklady na nepodmíněný příjem i chod státu tím pokrýt.
Kdo bude čistit záchody?
Druhou otázkou je, jak by na to lidé reagovali. Chtělo by se vůbec někomu pracovat, když by měl garantovaný příjem, aniž by hnul prstem? Kdo by dělal „podřadné“ práce, jako je uklízení záchodů, vyvážení odpadů nebo sběr ovoce v sadech?
Teorie říká, že práce, které nikdo nechce dělat, by převzali roboti a automatizované technologie. A u práce, kde by to nebylo možné, by se musely zvýšit mzdy, aby byla atraktivní. Zastánci také říkají, že lidé by pracovat nepřestali, ale spíše by si zkrátili úvazky a více času věnovali rodině, cestování nebo zálibám. Vyloučené to není, ostatně průzkumy ukazují, že většina lidí by se při nepodmíněném příjmu práce nevzala. Jenže nakolik si jen fandíme, a jaká je šance, že by nás lenost přemohla?
Už se to někde zkouší?
Na to by měly odpovědět experimenty, které už proběhly nebo probíhají. Zatím jich je málo, a ty, které už skončily, toho zatím mnoho neukazují. Před časem například proběhl jeden v Finsku, kde vylosovali 2000 lidí a ti pobírali po dobu dvou let měsíčně 560 euro, tedy v přepočtu 15 130 korun. Výsledkem byla vyšší míra štěstí, ale jejich přístup k práci to prakticky neovlivnilo. Takže jasný závěr to nemá.
V roce 2016 probíhalo ve Švýcarsku referendum, ve kterém lidé rozhodovali o zavedení nepodmíněného příjmu, ale tuto změnu většina odmítla. Zatím tak neexistuje stát, kde by se vše naplno otestovalo. Určité dílčí základní příjmy v několika státech fungují, třeba na Aljašce dostávají všichni občané jakési kompenzace za těžbu ropy ve výši necelých 1900 dolarů ročně. Jenže z toho se pochopitelně vyžít nedá, takže teorie o nepodmíněmém příjmu na tom zkoumat nelze.
V posledních týdnech se debaty opět rozvířily, protože koronavirus připravil a hlavně v dohledné době připraví o práci miliony lidí. Třeba USA se očekává, že by bez práce mohla být až třetina lidí, v Česku každý desátý. Ne všichni si přitom dokážou po čase najít práci novou, protože firmy mezitím zavedou robotizaci a zjistí, že je levnější. Co pak budou ti lidé dělat? Právě o tom by měli politici začít diskutovat. A nepodmíněný příjem mohou mít v záloze jako jednu z variant.
Tvrdé číslo: 2000
Tolik lidí už si nepodmíněný příjem vyzkoušelo ve Finsku, kde dva roky probíhal experiment.
Měny byly přepočítávány podle aktuálních kurzů ČNB.
