Náš svět je fascinující tapiserií různých kultur a snad nikde se pestrost tradic neprojevuje více než u způsobů, kterými lidé oslavují lásku a manželství. V průběhu historie lidstva vytvořili lidé různých národů jedinečné svatební zvyky a rituály, které vyjadřují podstatu jejich hodnot a víry.
I když se některé z těchto tradic mohou zdát cizincům zvláštní nebo dokonce bizarní, pro komunity, které je praktikují, si často zachovaly hluboký význam.
Určitě jste už slyšeli o odtučňovacích pobytech, že? Ty však na Mauritanii nejspíš vůbec nenajdete. Na rozdíl od mnoha zemí, kde nevěsty drží extrémně přísné diety, aby ve svatební den neměly přebytečná kila, tady je tomu přesně naopak.
Budoucí nevěsty jsou zasílány do „tučných táborů“, kde jsou „nuceny“ se přejídat a přibírat na váze. Leblouh je starověký zvyk v Mauritánii, který zahrnuje násilné krmení mladých dívek a jejich výkrm.
Čím baculatější budoucí nevěsta bude, tím lépe. Tloušťka je tu považována za znak bohatství a zdejší muži považují větší ženy za sexy.
V masajské kultuře v Keni se svatba nepovažuje za oslavu lásky. To, s kým strávíte zbytek života si zde nevybíráte.
Nevěsty z etnické skupiny Masajů v Keni se na svatbu připravují oholením hlavy, kterou jim pak potřou jehněčím tukem a olejem. Během svatby se očekává, že otec nevěsty popřeje své dceři a zeťovi hodně štěstí tím, že dceři před odchodem s novým manželem poplive hlavu a prsa.
Ačkoli se to nezasvěceným cizincům může zdát bizarní a urážlivé, v masajské kultuře to má smysl. Poplivání zde má přivolávat štěstí a bohatství. Masajská nevěsta, která odejde se svým manželem, se nesmí ohlédnout, jinak by se mohla změnit v kámen! Po odchodu ji členové rodiny ženicha budou urážet, aby tím pomohli zahnat smůlu a zlé duchy.
Plivání je považováno za důležité i v jiných oblastech masajské kultury. Před podáním ruky staršímu se za projev úcty považuje plivnout si do dlaně. Je zde také tradicí plivat na novorozené masajské děti, aby se zahnala smůla.
V Jižní Koreji jsou ženichové před tím, než mohou odejít se svou novou manželkou, podrobeni bolestivému rituálu. Ten je znám jako „falaka“ a spočívá v tom, že družbové nebo členové rodiny bijí ženicha přes chodidla.
Vyzují mu boty, sváží mu kotníky provazem a pak se střídají v tom, že ho do chodidel bijí holí nebo v některých případech shnilou rybou.
I když tento rituál vypadá drasticky, netrvá dlouho a bití není míněno vážně. Aby se prověřila ženichova pozornost a paměť, kladou mu svatebčané mezi bitím různé zábavné otázky. Věří se, že tento rituál posílí ženicha o svatební noci.
Zajímavé je, že po tomto „obřadu“ se ženich neumyje a hned jde s manželkou do postele. Opravdu „voňavé“ afrodiziakum, nemyslíte?
Polterabend je německý svatební zvyk, při kterém se hosté sejdou v předvečer svatby v domě nevěsty a rozbijí porcelán, aby tím manželskému páru přinesli štěstí. Víru v účinnost tohoto zvyku vyjadřuje staré přísloví: „Střepy přinášejí štěstí“. Pár je pak požádán, aby střepy uklidil. Tím budoucí manželé prokáží, že jsou společnou prací schopni překonat jakoukoli výzvu, které budou ve společném životě čelit.
Další německou svatební tradicí, které mohou být novomanželé vystaveni, je tzv. Baumstamm Sägen, kdy má pár za úkol rozříznout pilou špalek na dva kusy.
Jelikož i v tomto případě se jedná o úkol, který vyžaduje spolupráci dvou lidí, symbolizuje i Baumstamm Sägen schopnost páru čelit výzvám v manželství.
Není neobvyklé, že jsou svatby považovány za velmi emotivní záležitost. V některých částech Číny, zejména mezi lidmi z národa Tchuťiao, je však pláč povinnou součástí přípravy na manželství. Měsíc před blížící se svatbou mají budoucí nevěsty za úkol proplakat jednu hodinu denně. Po deseti dnech se k nevěstě připojí také její matka a dalších deset dní nato se k plačícímu duu přidá i nevěstina babička a nakonec i další členky rodiny.
Pokud by nevěsta neplakala, dívali by se na ni sousedé svrchu jako na špatně vychovanou a trpěla by posměšky celé vesnice. V Číně byste se za těchto okolností asi vdávat nechtěly. Představte si – plakat HODINU denně během celého měsíce před svatbou – ačkoliv není jasné, jestli štěstím nebo hrůzou nad tím, koho si berete.
Rituál zvaný v provincii Západní S'- čchuan Zuo Tang pochází z období čínských válčících států, kdy se matka princezny Zhao rozplakala na svatbě své dcery.
Existuje i jiná extrémní čínská svatební tradice, která se v dnešní době nepraktikuje tak často jako před lety, a spočívá v tom, že si nevěsta ostříhá všechny vlasy až na jeden pramen, takže jí zůstane účes s tzv. „potkáním ocasem“. Rituál vychází z toho, že vlasy jsou jednou z hlavních věcí, které si muži na ženě všímají a jejich ostříhání se proto považuje za symbol čistoty.
Na Markézských ostrovech Francouzské Polynésie má ženich v den svatby doslova dovoleno šlapat po své tchyni! Na závěr svatby si příbuzní nevěsty lehnou vedle sebe na podlahu tváří k zemi a nevěsta i ženich kráčejí po jejich zádech jako přes most. Au, tomu říkám bolestivé přivítání ženicha do rodiny!
V některých oblastech Afriky se dodržuje zvláštní svatební rituál, podle kterého stráví novomanželé svou první společnou noc v přítomnosti matky nevěsty.
V ložnici jsou proto přítomni starší příbuzní, kteří mají nováčkům udělat rychlokurz sexuální výchovy a dohlédnout, aby věci proběhly bez problémů. Něco podobného jsme mohli vidět i ve filmu Slunovrat.
Celkem šokující představa, že? Pokud nevěsta matku nemá, přespí s nimi jiná starší žena z nevěstiny rodiny. Vyvstává otázka, k jakému účelu má tento manželský rituál sloužit. Matka nevěsty či jiná zkušená starší žena prý novomanželům vysvětlují, jak šťastně trávit svůj život. To však není jediný cíl tohoto šíleného manželského zvyku. Kromě toho nevěstě vysvětlí, co má při první společné noci po svatbě dělat. Po skončení noci strávené s novomanželským párem matka nevěsty potvrdí, že se novomanželé vydali na cestu šťastným společným životem. Inu, v některých končinách si na soukromí zřejmě příliš nepotrpí.
Svatba mrtvých neboli Pretha Kalyanam je tradice, která je i v dnešní době velmi rozšířená v rámci několika komunit žijících v indických státech Kerala a Karnataka.
Podle této tradice se lidé, kteří zemřeli v dětském věku a svobodní, o několik let později žení nebo vdávají za jiné osoby, které rovněž zemřely jako děti. Věří se, že duchové takto zemřelých dětí bloudí a nikdy nedosáhnou „mókši“ (osvobození od věčného koloběhu života, smrti a znovuzrození).
Byl-li život člověka ukončen bez manželství, může jeho toulavá duše začít způsobovat jeho rodině různé problémy. Proto je potřeba uspořádat svatbu, která začíná zásnubním obřadem s veselím a smíchem.
V Jižním Súdánu není manželství oficiální, dokud nevěsta neporodí dvě děti. Když je mít nemůže, manžel se s ní může bez dalšího rozvést. Bohužel, takto to funguje i u nás, ať mají ženy děti, nebo ne
Svatba na Bali by vás asi překvapila, neboť kolem slavnostního stolu sedí jen samé ženy. Muži odpočívají, protože celou hostinu připravovali oni.
Na ostrovech Bali se rovněž udržuje dlouhá tradice pilování zubů před tím, než lidé vstoupí do manželství. A ne jednoho či dvou, ale hned šesti najednou, tesáků spolu s řezáky.
Tento zvyk je rituálním přechodem do dospělosti, jenž má z těl novomanželů vyhnat zlé duchy, kteří by jim jinak mohli ničit život.
Příslušníci etnika Tidong, žijícího na území Malajsie a Indonésie na ostrově Borneo dodržují tradici, která nevěstě a ženichovi zakazuje, aby tři dny po svatebním obřadu opustili svůj dům a použili koupelnu nebo toaletu.
Sleduje je ostražitá stráž a dostávají jen malé množství jídla a pití. Nedodržení tohoto rituálu přinese nevěstě a ženichovi strašné neštěstí. V kultuře Tidong se věří, že následkem porušení pravidla může být nevěra, rozpad manželství nebo dokonce smrt dětí v mladém věku.
Ve Skotsku projevují budoucí nevěstě její přátelé a rodina svou lásku krajně podivným způsobem. V souladu s jednou ze starých skotských tradic na nevěstu v předvečer svatby doslova nakydají špínu.
Dívka dostane spršku zkaženého jídla, bláta a odpadků a poté ji ještě na několik hodin přivážou ke stromu!
Věří se, že pokud je budoucí manželka schopná snést takové zacházení důstojně, bude pro ni hračkou vyrovnat se s jakýmikoliv nesnázemi rodinného života.
Na Fidži je častým zvykem, že během žádosti o ruku daruje ženich a jeho rodina otci nevěsty zub vorvaně. Přestože je tato praxe běžnější ve venkovských oblastech, praktikuje se na celém Fidži. Zub je známý jako tabua, což v domorodém jazyce znamená „posvátný“. S tímto svatebním zvykem by však určitě nesouhlasily organizace na ochranu zvířat.
Svatební zvyky kmene Bahutu překvapí Evropany snad ještě více, protože se zde od novomanželů vyžaduje, aby si navzájem neprojevovali lásku, ale nenávist.
Na konci svatby odchází nevěsta s tváří zahalenou závojem do svého nového domova a tehdy nastává skutečný boj. Ten trvá až do rána a novomanželé spolu během něj nepromluví. Po skončení boje se manželka nastěhuje k manželovi.
Po absolvování tohoto hrozného zážitku se až do smrti už určitě ani nepohádají. Tato zvláštní tradice tedy připravuje novomanžele na zkoušky v rodinném životě. Možná i proto jsou rodiny z Afriky pevnější a stmelenější než rodiny jiných národů.
Mezi obyvateli Sahary se věří, že krásu ženy určuje plnost jejích tvarů. Čím je žena objemnější, tím je považována za zdravější a krásnější. Proto začínají rodiče své dcery vykrmovat už od dvanácti let věku.
Plnoštíhlost zaručuje dívce spoustu nápadníků. Pokud je hubená, znamená to, že nemá bohatou rodinu, takže s ní chce spojit svůj život jen málokdo. Hubené dívky jsou proto umístěny ve speciálních chatrčích, kde sedí o samotě a jsou vykrmovány vysoce kalorickým jídlem. Dostávají tučný kuskus, proso uvařené v másle a mléce a tučné mléko.
O dcery tu většinou pečují jejich matky. Pokud není matka kvůli chudobě schopna dceru sama uživit, dá ji na chvíli do péče k přátelům nebo příbuzným. Pokud dívka odmítá jíst, zasáhne do procesu i otec.
Na svatbách ve Švédsku se můžete setkat s více než netradičním zvykem. Během veselky se ženichovi ani nevěstě nedoporučuje odejít na toaletu. Učiní-li tak nevěsta, všechny přítomné ženy se postaví do řady a líbají ženicha do té doby, než se vrátí. V případě, že si musí odskočit ženich, si na své přijdou pánové. Jak by to asi dopadlo na naší české svatbě?
Život v africkém kmeni je pro dívku skutečnou zkouškou a ani svatební zvyky zde nejsou lehké a romantické.
Příslušnici kmene Surma propíchnou půl roku před plánovanou svatbou spodní ret a vloží do něj hliněný kotouč.
Aby se vešel na místo, musí jí před tím ještě vytrhnout dva přední zuby. Věří se, že disk slouží jako ochrana před zlými duchy, kteří vstupují do těla ústy. Velikost disku symbolizuje i to, jak je budoucí nevěsta bohatá a lze podle ní určit výši nevěstina věna. Čím větší kruh, tím bohatší je rodina, ze které nevěsta pochází.
Věděli jste, že na ostrově Jáva jsou svatebním poplatkem krysí ocasy? Žádná kreditní karta k zaplacení nákladů svatby, ale ocasy krys, kterých je pětadvacet! Nepanuje jistota, jak se tato tradice zrodila, ale její vznik zřejmě souvisí s tím, že se na ostrově kdysi v minulosti tito škůdci přemnožili.
Svatební den by měl být jedním z nejšťastnějších v lidském životě.
V některých částech Konga tomu tak ale zřejmě není! Konžská svatba není o oslavě lásky, jde o vážnou záležitost, která se odehraje poté, co se dvě rodiny dohodnou na „ceně“ za nevěstu, která je nejčastěji směněna za dobytek.
Úsměv během obřadu může být nesprávně chápán tak, že tuto událost neberete vážně. Ale ani mně by nebylo moc do smíchu, kdyby mě někdo prodal výměnou za krávu nebo koně.
V Libanonu mají zvyk před svatbou částečně ušpinit a zaprášit svatební šaty. Největší radost z této tradice mají dozajista čistírny…
Kanada není moc známá starobylými zvyky, ale v Québeku mají zdejší frankofonní Kanaďané svéráznou a vtipnou svatební tradici. Ve svatební den musí starší a dosud svobodní sourozenci nevěsty a ženicha předvést zábavný tanec, přičemž mají oblečené směšné barevné vysoké ponožky. Hosté na tanečníky během jejich vystoupení házejí peníze, které se pak darují šťastnému páru jako příspěvek do budoucna. Doufejme, že Kanaďané nosí vlněné ponožky hlavně na zimních svatbách, když tančí při -25 stupních.
V Rumunsku je tradicí, že nevěstu před svatbou „unesou“ její přátelé a rodina. Aby dostal ženich svou nastávající zpět, musí zaplatit „výkupné“, což může provést i romantickými gesty nebo pohoštěním ostatních šampaňským.
Na svatebním obřadu v Namibii nosí nevěsta speciální čelenku z kozí kůže, která je nabarvena na červeno a potřena speciálním tukem. Ještě štěstí, že naše nevěsty mají raději květinové party. Ty jim sluší mnohem víc.
Pro nigerijské ženichy je vstup do manželství zároveň zkouškou jejich síly v pravém slova smyslu. Aby získal ruku své milované, musí ženich projít davem jejích příbuzných, kteří ho přitom bijí holemi. Pokud kandidát v této zkoušce důstojně obstojí, prokáže své odhodlání a je s radostí přijat do nové rodiny.
Tak co na to říkáte? Tyto neobvyklé svatební tradice představují bohatou kulturní rozmanitost našeho světa a vyjadřují, jak nesčetnými, jedinečnými a fascinujícími způsoby se na různých místech slaví láska a manželství. Přestože se rituály mohou lišit, oslava lásky a partnerství nás všechny spojuje, překračuje geografické a kulturní hranice a slouží jako důkaz univerzální povahy lidského spojení.
Zdroj: Guardian.ng, Khushmag.com, Miragenews.com, Thetravel.com, News18.com, autorské dílo