Rychlá zpověď - Simona Krainová: Nebudu se přizpůsobovat nové době, moje děti do tabletů koukat nebudou
Zřejmě i ten, kdo nesleduje svět českého showbyznysu, zná jméno nebo tvář Simony Krainové. Občas se na vás smyslně dívá z nějakého billboardu, velmi často se směje na čtenáře z titulních stránek věhlasných magazínů, někdy potěší oko diváka v televizi. „Síma“ se za léta své zahraniční i české kariéry stala pojmem a dobrou prodejní značkou. Na sociálních sítích ji sledují tisíce žen i mužů. Povedlo se jí to. Z modelky se stala úspěšnou byznysmenkou, ale také matkou dvou nádherných chlapců. V rozhovoru se rozpovídala nejen o své práci, které má víc než dost. Během jednoho měsíce vydala kalendář plný dokonalých snímků, ale také diář, kde odpovídá na všechny dotazy svých obdivovatelek. Moc krásně mluví o rodině, ale nebojí se otevřeně hovořit také o negativech se slávou spojených.
Jsi v jednom kole, pracovala jsi na kalendáři a diáři. A já se ptám – proč? Vždyť ty už si můžeš hodit nohy na stůl…
Mě to baví. Zkoušela jsem si hodit nohy na stůl, ale zjistila jsem, že práce je součástí mého já, bez ní se cítím nenaplněná. Je tolik lidí, kteří mě prosí o rady a pořád mi píšou na sociálních sítích, jak to dělám. Řekla jsem si, že to shrnu do jedné knížky v podobě diáře a konečně tím všem odpovím. Mě práce baví, nikdy nebudu klasická „house wife“.
Není to také hlavně o penězích?
Není to o penězích. Je skvělé mít možnost, že ty peníze máš a pracovat nemusíš. Ale můžeš. To je strašný luxus a jsem za to vděčná. Nic mě nenutí dělat to pro peníze, ale dělám to sama pro sebe. Baví mě to dělat pro lidi i pro sebe, a jestli si tím ještě vydělám peníze, tak je to super. Celý život jsem pracovala, takže nějaké finanční zázemí mám, ale není to o tom. Práce mě prostě baví, takže v tom hodlám i pokračovat a přijímat nové výzvy.
Co rodina, zvládáš to skloubit?
Samozřejmě, že je to někdy náročné a skloubit veškeré pracovní závazky není jednoduché. Ale mám velkou podporu v Karlovi a stále nám pomáhá naše chůva Magda, když v Praze nemáme babičky.
Tím, že mám takovou práci, jakou mám, tak spousta lidí nevidí, že jsem třeba týden doma. Ráno si zacvičím, a když nemám zrovna žádné schůzky ani focení, tak jdu pro děti brzo do školy, trávíme spolu čas, jdeme ven, hrajeme si nebo děláme úkoly. Jindy je vypravím jen ráno do školy a nestihnu je kvůli práci třeba uložit do postele, takže jim to vynahradím ve dnech, kdy mám volněji. Výhodou mojí práce je, že jsem pánem svého času a můžu si čas přizpůsobovat aktivitám dětí, rozhoduji si o tom já, kdy budu pracovat a kdy si udělám volno. To považuju za to nejlepší, jsem sama sobě svým šéfem a jsem za to fakt ráda. Teď se chystáme na 14 dní do Miami a nemusela jsem se ptát žádného šéfa, jestli můžu. Měli jsme chuť cestovat a vyrazit za teplem, tak prostě jedeme.
Kluci musí vědět, že mají jednu z nejkrásnějších maminek v České republice. Stává se jim ve škole, že se jich ostatní ptají, jestli pro ně přijde máma?
(smích) Stává. Maxík to ale vůbec neprožívá, myslím, že ho bude sláva obtěžovat. Lidi si ho všímají a on je z toho nešťastný, proto ho vůbec neberu na společenské akce. Je introvert a velmi citlivý, vůbec ho to nevzrušuje. Naopak, tak jako já jsem si to užívala, on o to nestojí. Umí ale svým kamarádkám náležitě říct, kdo je jeho maminka. Když pak pro něj přijdu do školy, holčičky jenom koukají, a díky tomu má doslova tábor holek. Vždycky říká: „Maminko, mně všichni říkají, že jsi strašně slavná a bohatá, je to pravda?“ Tak mu říkám: „Maxíku, vůbec, maminka pracuje v televizi a je víc vidět. Ale bohatá víc není.“
Největší kápo je ale náš Brunko, ten umí potenciál své matky využít vždycky na maximum, myslím, že se máme ještě na co těšit. (smích)
Snažím se děti od toho držet dál, u nás doma ani neexistuje, že by byly někde online, surfovaly po internetu nebo měly Instagram. Mají povolený tablet jenom v sobotu na dvě hodiny, tím to končí. My doma hrajeme hry, hrajeme si spolu, čteme si knížky. Jsou mimo sociální sítě a budu je tak držet, jak dlouho to půjde. Jsem ráda, že jsou tím nepoznamenané, jsou jako z jiného světa. Přijde k nám návštěva a oni si s nimi hrají, vytáhnou hračky, lego a ty děti jen koukají a ptají se, jestli nemají nějakou hru v počítači.
Nebudu se přizpůsobovat nové době a světu tabletů, nelíbí se mi, když rodina sedí na večeři a děti koukají jen do svých tabletů a absolutně nekomunikují. Moje děti nehrají na počítači, nemají profily na Instagramu a nepřidávají nikam svoje selfie, na tomhle si opravdu trvám a proto je držím i dál od společenských akcí a všech aktivit, které by je mohly negativně ovlivnit.
Maxík ale dělal už nějakou reklamu, na pitíčko…
Na Kubíka. Zítra zrovna budeme fotit další reklamu. Ale to přijde fotografka a nafotí je, když si hrají. Já jim všechno vysvětlím, o co jde. Do ničeho své děti nenutím a vždycky můžou říct „ne“ a já to budu respektovat. Teď už mají svůj rozum a já je nechám rozhodnout o tom, jestli tu kampaň chtějí fotit, nebo ne.
Nafotila jsi nádherný kalendář, teď máš i diář…
To je takový bratříček Masterpiecu. Řekli jsme si, že uděláme další produkt, protože Masterpiecu se vede na trhu velmi dobře, už má svoje místo. Tak jsme se s týmem Vivantisem, který na onlinu prodává Masterpiece, domluvili, že udělají diář, a tím jim za to moc děkuji. V diáři najdete rady, jak se stravuji, cvičím, jakou používám kosmetiku, tipy na líčení, oblékání. Zkrátka to, co dobře funguje na mně. Netrávím tím hodiny denně a vše je to shrnuto v klasickém datovaném diáři.
Oslovila jsem výživové poradce, trenéry i lidi z módního světa, aby ženám poradili, jak se co nejrychleji dostat do formy, ale aby nad tím nemusely trávit mnoho času. Promlouvám k ženám, které jsou zaměstnané stejně jako já, mají děti, starosti a nemají čas trávit hodiny v posilovně. Radím jim, co funguje na mně, nejsem žádný poradce. Jsou to věci, na které se mě lidé neustále ptají, tak jsem to dala do jedné „knihy“. Má to velmi stručný obsah, je to diář s názvem 366 Days by Simona.
Myslím, že dneska už papírový diář používá málokdo.
Papír a samotná kniha je krásná věc. Vždycky jsem měla diáře, je to hezké, když si člověk může listovat, papír mu voní. Nelíbí se mi, jak si všichni projíždí své virtuální diáře v telefonu, pro mě má papír mnohem větší kouzlo, je pro mě více osobní. Když mi někdo řekl, že půjdou z trhu i módní časopisy a všechno nahradí online, skoro jsem brečela, miluju si listovat časopisem…
V blízké budoucnosti tě budeme moci vidět v Ordinaci v růžové zahradě…
Budu tam hrát právničku Danielu Stárkovou, která zamíchá kartami u role Pavla Řezníčka. Zastupuji tam nějakou jeho klientku a máme spolu poměr. A trošku to s dějem a dalším postavám zamotám…
Herectví tě pořád láká?
Ano, pořád mě láká a dost baví.
Viděla jsi někdy nějaký díl Ordinace?
Nemám moc čas sledovat seriály, ale Ordinaci jsem znala a věděla jsem, že je oblíbená a má mezi seriály své pevné místo. Chtěla jsem si zkusit natáčet seriál s prvoligovými seriálovými herci, je to jiný systém práce, je velmi rychlé a scénář se člověk učí ze dne na den. Byla to velká výzva a zkušenost a já samotná jsem zvědavá na výsledek.
Co na to Karel? Lovestory s fešákem Řezníčkem…
Kdyby měl Karel žárlit na každou mou práci, tak by se z toho asi chudák zbláznil. On ví, s kým žije. A že je to součást mé práce, beru to čistě profesionálně. Karel ví, jaká jsem, a důvěřujeme si, takže si z toho vrásky nedělá.
Jak vnímá ty fotky?
Je strašně pyšný. Vzal tu nejodhalenější fotku a ptal se, jestli to může dát na Instagram, že by chtěl ukázat, jak jsem hezká. Je to hezké, že necítí nenávist nebo cokoliv. S takovým mužem bych asi ani být nemohla. Říká mi, že jsem nadpozemská bytost, že ví, že se o mě musí dělit s celou republikou.
Stává se ti i po letech s Karlem a dvěma nádhernými dětmi, že ti muži nadbíhají? Jsou ještě takhle drzí?
Hodně drzí. Chtěla bych ti někdy ukázat svůj Instagram a fotky, které mi posílají. Kdybych to zveřejnila, bylo by to možná slavnější než můj kalendář. I nazí se mi fotí, mívám vedle romantiky velmi zajímavé erotické nabídky. Já to ráda vždycky přepošlu Karlovi, ten se tím taky baví. Nikomu neodpovídám, nereaguji na to. Je to ale součást toho, co děláš. Mám různé druhy fanoušků.
Jsi šťastná? Je tam ještě prostor pro to být šťastnější?
Myslím si, že by měl být člověk pokorný k tomu, co má, a neříkat si, že by to mohlo být ještě lepší. Jsem perfekcionistka a pořád si vytyčuji nové cíle. To je to, co mě baví. Pořád mám tendenci překonávat své limity. Takže určitě, co se týče pracovních věcí, strašně bych si přála natočit jeden dobrý celovečerní film, kde bych hrála roli, kterou si zasloužím.
Která to je?
Charakterní role ženy, která už si prošla životem a dokáže ukázat i něco jiného než jen dobře vytvarovaný zadek. To je takový můj sen, zahrát si více komplikovanou postavu, u které není důležitý vzhled, ale charakter. Když ne, je to taky v pohodě, protože mám zdravé děti, rodinu a hodného manžela. A to je pro mě nejvíc, svůj sen si už vlastně žiju deset let a moc si toho vážím.
Bojíš se stárnutí?
Bojím, jako čert. Není to jen o vzhledu, ale i o psychice. Mám z toho strašné stavy úzkosti a deprese, čím jsem starší, tím je to horší. Někdy mám stavy úzkosti, když vidím, jak lidi odcházejí. Tento rok byl děsný, hodně lidí zemřelo a vidím to na starých lidech, že staroba není nic jednoduchého. Není to nic romantického, nic, na co by se měl člověk těšit.
Vidím to na svém tátovi, který mi vždycky říká: „Símo, to je hrozné, když máš zdravý fungující mozek, ale tělo ti odchází.“ Takže jasně, bojím se, kdo se nebojí? Každý se bojíme, hlavně smrti a všech těchto věcí, je to nepředstavitelné. Čím je člověk starší, tím víc si myslím, že to řeší. Bezstarostní jsme ve dvaceti, ve čtyřiceti už ne.
Simono, moc ti děkuji za rozhovor.
Rychlá zpověď:
Asi ta nečekaná zima, která tam v Portugalsku přišla a já jsem tam stála nahá ve vodě, to nebylo příjemný.
