Usmívá se na nás z televizní obrazovky už nepočítaně let v pořadu, který moc žen nesleduje. Terezie Tománková zasvětila žurnalistice v oboru politika svůj život a nutno podotknout, že přestože ji tahle disciplína baví, jako málokoho, stále si zachovává veselou mysl i ducha. Přestože je národ politicky rozdělen na dva tábory, Tománková je skálopevně nestranná a objektivní, za což má náš obrovský obdiv. Tahle profesionálka je ale také maminkou dospívající dcery, partnerkou, a hlavně ženou s velkým Ž. V rozhovoru pro LP-Life.cz se Tománková svěřila, jak zvládá nejen koronavirovou dobu, ale i tu vánoční...
V práci je to pořád stejné. Partie jede každou neděli, takže mám každý týden co dělat. Jedinou neděli, kterou za celý rok 2020 vynecháme, bude neděle 27. prosince, ale hned od 3. ledna zase startujeme. Mým hostem bude premiér a spousta dalších lidí, takže budu mít co dělat hned po svátcích.
Doma jsme trochu uklidili, napekli, něco navaříme. Moc nevíme, jak to bude, protože covid nutí člověka improvizovat. Už jsem to přijala jako náš nový životní styl a moc plánovat nemůžeme. Mám sestru na Slovensku, kde žije s rodinou a nevíme, jestli někdo nebude náhodou nemocný, jaká bude situace a co nám dovolí a nedovolí vláda. Jsme připravení, celá rodina, improvizovat a udělat si to hezké podle možností, které se nám nabídnou.
Nevím, po večerech, Ema mi pomáhá. Tak trochu u toho relaxuji, nebo si k tomu pustím vládní tiskovou konferenci nebo záznam ze Sněmovny. Pečeme už od listopadu, takže to zvládáme.
To ano, ale mám výhodu, že to dělám z domova na home officu, nějakou chvilku si tam přes den vyšetřím.
Není to nuda. Slovo "absolutní" je možná přehnané, člověk nikdy nepojme všechno. Jak říkáte, je za mě škoda, že je málo političek, že se v politice angažuje málo žen, protože mají jiný pohled na věci než muži. Když na to přijde, politika není nuda v tom, že to ovlivňuje úplně všechno. Snažím se tam najít to praktično. Asi proto, že jsem žena (směje se).
To vám ani říct nemůžu. Volit chodím, s nikým se o tom ale nebavím. Snažím se zachovat neutrální přístup ke všem.
Je to těžké.
Vždy je dobré mít argument, abyste lež odhalila, nebo na ni posvítila. Je strašně těžké udržet si neutrální přístup, obzvlášť dnes. Dnešní doba je úplně rozeštvaná, covid společnost ještě více rozpůlil. Mám pocit, že ty skupiny už spolu vůbec nenacházejí společnou řeč. Mám pocit, že tu žijí dvě skupiny lidí. Na někoho měl covid strašný dopad, nemají práci, nemůžou vydělávat a nevědí, co bude. Pak jsou lidé, kterých se to moc netýká, sledují to zpovzdálí a maximálně jsou naštvaní, že musí jít dříve z hospody, a to není starost. Starost je to pro ty, kteří mají zavřené živobytí, vláda jim zakázala otevřít, mají tam zastavené investice.
Společnost se bude víc rozeštvávat a čím dřív to skončí, tím lépe a tím dříve se z toho vzpamatujeme. Nejen ekonomicky, protože škody budou obrovské, ale i jako společnost. Tam se bojím těch škod, a to mě trápí nejvíc. Trápí mě i pohled lidí, protože opravdu jsou tu lidi nemocní, jsou v nemocnicích, kde se o ně starají lékaři, bojují tam o život, někteří ten boj prohrávají a vadí mi lidé, kteří říkají, že zemřeli s covidem a ne na covid. Ta diskuze mi přijde až nehumánní. To mi vadí. Tam těžce držím emoce a neutralitu. Taková diskuze mi přijde odporná.
Spíš si to hosté řeknou navzájem, protože Partie je většinou koncipovaná tak, že tam jsou dva. Myslím si ale, že politici vědí, jakou politiku hrají, že tam jsou novináři, kteří kladou nepříjemné otázky a neberou si to nijak osobně, a já také ne.
Nestalo se mi, že by úplně odešel, ale byl k tomu strašně blízko. Byl to arcibiskup Dominik Duka. Toho ty otázky natolik popuzovaly, že opravdu vstával a už byl na odchodu, pak si ale znovu sedl a rozhovor jsme dokončili. Po třiceti minutách to vypadalo, že pořad skončí. Byly to otázky, které se týkaly sexuálního zneužívání v církvi a postoji, který k tomu církev tehdy zaujímala, bylo to minulý rok. To byl ten moment, kdy měl k odchodu respondent nejblíže. Nikdo jiný ale zatím neodcházel.
Trapas se stane každému, ale že bych se dodnes z něčeho budila ze spaní, to ne.
Neřekla bych slavná, ale pořád se to stává. Je to i dané tím, že jsem asi dvanáct let dělala hlavní zprávy, ty mají ještě jiné diváky a širší diváckou obec. Pořád se to stává a vlastně je to příjemné, když se s vámi dávají lidé do řeči. Nebo když jdu v neděli po Partii nakoupit, a pán u regálu s máslem mi řekne, že se mu to dnes líbilo.
Ema je na gymnáziu, strašně ji baví studium, chemie, biologie.
Určitě ne. Těžce směřuje k tomu, že se bude věnovat nějakému exaktnímu oboru. Od první třídy navštěvovala kroužek Věda nás baví. Inklinuje k tomu, teď preferuje, že by šla na medicínu. V mých stopách určitě nepůjde.
Ano, jsem.
A ten druhý chybí, že (směje se). Druhý prstýnek je v krabičce v šuplíku a čeká na svatbu, která už měla být. Vždycky do toho zasáhla nějaká přírodní věc. Žerty stranou, smrt a pak pandemie covidu. Svatbu jsme rušili opravdu pár dní před. Mám v garáži šaty, prsten v šuplíku.
To určitě ne, jsme spolu strašně dlouho. Už jsme to přestali řešit. Vezmeme se až skončí marasmus epidemie a začneme žít normálně.
Ne, ani jsem nikomu neříkala, že ji mám mít. Byla to osobní věc, nikde jsem to nerozkřikovala. Pak ale přišel covid a už to nešlo.
Ta rada je drahá, taky bych ji chtěla tenkrát mít. Člověk se nesmí nikdy vzdávat, lásku hledat a otevřít se jí. Věřit, že toho pravého potkáte. Rada na to ale bohužel není, kdyby byla, tak se nám všem žije líp.
Od začátku jsme byli odhodlaní, že spolu budeme. Bylo mi pětatřicet, od začátku to bylo jasné. Je komické, že jsme se dodnes nedokázali vzít, ale jak říkám, vždycky nám do toho zasáhlo něco, co se dalo těžko ovlivnit.
Jak jsem říkala v souvislosti s Vánocemi, pandemie nás uvrhla do jiného módu a musíme s tím umět žít, musíme se přizpůsobovat. První i druhá vlna zkazila mnoho plánů a už plánovat nechci. Až tu bude vakcinace, až se dostaneme do nějakého normálu, věřím, že budeme moct zase cestovat, ráda si naplánuji nějakou dovolenou nebo i tu svatbu. Dokud to ale nebude možné, tak si plánovat nic nechci. V práci chci pracovat, jak nejlépe umím. Věřím, že Partie má svoje diváky a zůstane součástí programu.
Dřív to šlo, protože Partie mívala volno o prázdninách, celý červenec a srpen se nevysílala s myšlenkou, že dáme lidem volno od politiky. Doba byla taková, že i politici samotní měli dovolenou, část prázdnin vláda nezasedala. Život v zemi se zpomalí, teď s covidem je to ale jiné. Vláda neustále zasedá, neustále se musí rozhodovat. Snad nějakou dovolenou ještě někdy mít budu (směje se). Cestování je něco, co nás baví hrozně a jediná věc, za co mně nevadí utrácet peníze. Strašně se na to těšíme.
To nevím, kamkoliv. Ani tomu nemusíme říkat svatební cesta, už jsme spolu stihli projet nádherná místa, takže kamkoliv.