Rychlá zpověď - zakladatel Vetcentra Lukáš Duchek: Jak ošetřit zvíře z koronavirové domácnosti, nikdo neřeší

Zvířata mohou mít také koronavirus. Setkal jste se s nějakým, které ho mělo?

To je jako kdybyste řekla, jestli jsou v lese houby. Ano, v lese jsou houby, jde o to, jaké myslíte. U koronavirů je to stejné. Koronavirus je rod virů, který obsahuje řadu druhů a většina zvířat, ale i člověk, má své vlastní koronaviry. Ten virus byl kdysi neškodný, protože lidi měli koronavirus dávno před covidem, byl to koronavirus dýchacích cest nebo koronavirus trávicích cest, a nikdy se nepovažoval za nic závažného, protože závažný nebyl, než zmutoval. Spekulace o tom, kdo ho zmutoval nebo jestli zmutoval sám, necháme na ostatních. Nebezpečný je teď zmutovaný koronavirus covid-19, což je mutace původního, méně nebezpečného koronaviru.

Podobně je to u zvířat. U psů je koronavirus střevní infekce, většinou štěňat, která probíhá u většiny případů s mírnými příznaky. Štěňat, která mají vážné problémy, je méně než jedno procento, příznaky jsou podobné jako v počátku parvovirózy, ale velmi mírné. Parvoviróza je onemocnění psů, nejčastěji štěňat, kdy jim virus napadá trávicí systém, dostanou krvavý průjem a zvrací, je to velice závažná a často smrtelná infekce. Koronavirus dělá něco podobného, akorát že mnohem mírněji, je to taková slabá infekce, ze které se většina zvířat úplně uzdraví, často nejsou klinicky nemocní nebo mají jen mírné příznaky.

U koček existuje také střevní koronaviróza, podobně jako u psů, je to také málo nebezpečné onemocnění. U koček z nějakého důvodu, který nikdo neví, zmutoval koronavirus do tzv. infekční virové peritonitidy. Zřejmě pochází z původního střevního kočičího koronaviru, je to nebezpečná mutace, která má úplně jiné příznaky, jiný průběh a dodnes se neví, jak se to děje. Každopádně tato nebezpečná mutace způsobuje tzv. pomalou virózu nazývanou FIP, která probíhá podobně jako AIDS u člověka. To znamená, že je to dlouhodobá nemoc a končí špatně, nedá se vyléčit. Původní kočičí koronavirus je málo nebezpečná střevní infekce podobně jako u psů, ale mutovaný kočičí koronavirus je pomalu se vyvíjející zabiják, který zvíře zabije ne rychle, ale jistě.

Prodej luxusní vily, Praha 6 - Nebušice – 312, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Co to má společného s tím naším lidským koronavirem, covidem-19?

Je to také koronavirus. Tak jako hříbek je podobný muchomůrce, kdy muchomůrky nejíme a hříbky ano, přesto jsou to obě houby. Je to rodové jméno, to znamená, že koronavirů je řada, my máme svůj vlastní koronavirus, střevní, který původně nebyl nebezpečný, podobně jako u psů. Teď máme ten zmutovaný koronavirus, tak jako kočky mají svůj FIP, což je felinní infekční peritonitida. My máme svůj covid-19 a bohužel s ním máme problémy, protože to je nebezpečná mutace.

V médiích jsme ale mohli zaznamenat články o tom, že pes má lidský covid a třeba i nakazil páníčka.

Psi fungují jako pasivní přenašeči podobně jako všechno ostatní, jako židle nebo klika. Samozřejmě na rozdíl od kliky se koronaviru na psovi líbí o něco více, je tam vlhko a teplo, proto na psovi přežívá o něco déle. Není to ale tak, že by se pes nakazil covidem a dál ho šířil. Pokud pes žije v jedné domácnosti s nakaženým člověkem, tak na něm koronavirus po určitou dobu najdete, stejně jako na kontaminované židli nebo rukavicích, než virus pochcípe, protože po vyléčení už člověk není zdroj viru a ze všeho ostatního virus sám zmizí v průběhu dní.

I z toho psa?

Ano.

Takže náš covid-19 není pro zvíře nebezpečný?

Není nebezpečný, ani ho nemůže přenášet, může ale fungovat jako pasivní přenašeč.

Přišli za vámi vystrašení majitelé, jestli jejich mazlíček nemá lidský covid?

Ne. Ačkoliv média v tom nedělají jasno, a vláda už vůbec ne, veřejnost je zaplať pánbůh docela rozumná, což jsem se i divil. Lidi to mají skutečně v hlavě v pořádku, koronavirus u zvířat je neděsí. Spíše máme problémy s tím, jak ošetřit zvířata z domácností, které jsou v karanténě, nebo ve kterých koronavirus právě probíhá. Neexistuje na to v celé republice žádné pracoviště, které by mělo hygienickou smyčku.

To mě vůbec nenapadlo. Kdybych měla covid a byla v karanténě, někdo z blízkých by prostě vzal mého psa k veterináři, protože já bych nemohla.

Ano. Pes je ale pasivní přenašeč. Co s ním v čekárně uděláme? Nic. Buď ho ošetříme a ohrozíme všechny, nebo ho neošetříme, protože je přenašeč a může kontaminovat naše zařízení. Vy pak máte problém, protože ho neošetří nikdo nebo ho ošetří opět za cenu rizik pro veškerý personál a ostatní čekající.

Jak se to tedy řeší?

Neřeší se to. Nikdo to neřeší, každému je to jedno. Buď veterinář riziko přijme, a bohužel i za všechny ostatní, kteří o tom ani nevědí, jako jsou ostatní klienti, nebo ne. Ten pes to nemá napsané na čele, žádný předpis na to není. On je pasivní přenašeč a vyčistit psa od covidu je nemožné. Můžete vyčistit kliku nebo dveře, ale ne psa, ten to má v dýchacích cestách, na sliznicích, v srsti...

Měl jste tady nějakého takového psa?

Musel jsem učinit jako šéf rozhodnutí. Nyní ošetřujeme psy ve vážných případech, kteří jsou z domácností v karanténě, kde majitelé nejsou pozitivní na covid. Psy, kteří jsou z domácností, které mají pozitivní covid, neošetřujeme.

Takže pes taky musí počkat, projít karanténou.

Ano, musí počkat, protože není zařízení, které by bylo schopné ošetřit psa z domácnosti s koronavirem tak, aby nedošlo k dalšímu šíření koronaviru.

Jak si můžete ověřit, že pes skutečně není z domácnosti s nákazou?

Majitel to musí říct.

Co když bude pes ještě pořád přenašečem i po skončení karantény? Můžete mu taky vytřít čumák na test?

Můžete, ten antigen, který testujeme je stejný.

Takže pes může podstoupit stejný antigenní test jako jeho páníček?

Přesně tak.

Prodej slunného bytu 3+kk, Praha 2 - 104, Praha 2

Zobrazit nemovitost

A na základě toho si můžete být jistí.

Ano. Buď tam ten virus je, nebo není. Problém je v tom, že k nám přijde zhruba 120 psů, resp. klientů za den. Když majitel nenahlásí, že je zvíře z domácnosti s covidem, tak to nevíte. Přijde nějaká paní se psem, ani nevíte, že pes není její, a neřekne „pozor, pes bydlí se strýcem, který má covid“. Takže nic nevíte.

Mě osobně by to ale spíše vůbec nenapadlo.

Je to výjimečné, lidé se snaží nechodit, když mají covid, chovají se rozumně. Když pak zvířeti něco je, zařídí to podle platných předpisů, podle kterých pes nemá zákaz, ale páníčci ano. Někdo pak přivede psa přenašeče na veterinu, a jestli něco řekne nebo neřekne, je spíše na nich. My se klientů neptáme, asi na to ani nemáme právo. Navíc nám můžou říct, co chtějí. Museli bychom tak testovat každého u dveří, což je nereálné. Nosíme roušky, jsme opatrní.

O tomhle se ale nikde nemluví.

Pokud vím, tak ne.

Kamarádka mi vyprávěla, že tu u vás seděla v čekárně se psem a vedle byl pán s hadem. Co může trápit hada?

Nejčastěji jsou u hadů problémy se snůškou, že nemůžou naklást vejce. Říká se tomu zadržená snůška. Hadi mají vaječníky a vejcovody, ústící do společného otvoru - kloaky, kterým odchází kromě výkalů i vajíčka. Když nemohou naklást vejce, je s tím velký problém, protože zadržená snůška nakonec hada zabije. Vajíčka ve vejcovodu nemohou být věčně, takový stav vede k vyčerpání samice a v nejhorších případech k prasknutí vajec a případně i vejcovodu, což bývá již neřešitelné. Tyto problémy jsou relativně časté u hadů, želv i ještěrů.

Pak jsou časté problémy s výživou, protože lidé, kteří si zvíře pořídí a často netuší, co potřebuje. Nejčastější jsou problémy s nedostatkem vitamínu D nebo vápníku, měknutím krunýře, křivicí, rachitidou. Zkrátka vývojové věci, kdy lidé zvířata špatně živí nebo chovají v nevhodných podmínkách.

Poměrně častá jsou také zranění, dochází k bizarním zranění želv, kdy si pes usmyslí, že ji sežere a nedopadne to dobře, nebo želva spadne z patra a podobně. Poranění ještěrů a ještěrek často vzniká v teráriu, protože jsou velice rychlí, a když se leknou, mohou se zranit. U hadů je paradoxně nejčastějším poraněním, když had nesežere svou kořist, např. potkana. Pokud potkana majitelé nevyndají a nechají ho spolu s hadem delší dobu, potkan časem hada ohlodá, protože má hlad. Měli jsme tu případ krajty královské, které potkan ožral celou hřbetní část.

To se ten had neprobudí?

Nemá se jak chránit. Umí potkana zabít z důvodu obživy, neumí se ale proti němu bránit.

Kolik lidí v Česku zhruba chová hady? Kromě vás?

Je jich hodně. Já hada mám, je to krajta královská, která není jedovatá. Já osobně bych si jedovatého hada nepořídil, to je podle mě absolutně adrenalinový sport. Pokud vás skutečně jedovatý had uštkne, nemáte šanci, žádnou šanci, v tu chvíli jste mrtvá. Nebyl bych ochoten to podstoupit, lidé, kteří je chovají, jsou buď blázni, nebo si neváží života, nevím.

S takovým se člověk ani nepomazlí. Podle mě s žádným hadem se nedá mazlit.

S nejedovatými ano. Leze po vás a je rád, že cítí teplo, je přítulný. Člověk jim nevadí, jsou to mazlíčci, kteří se vám stočí kolem ruky a tam několik hodin odpočívají. Naše Matylda je roztomilý had, je to klidné zvíře.

U škrtičů, kteří mají normální velikost, je to podle mě exotická věc. Není to moc zajímavé, jenom chvilku, had většinu života prospí. Úplně velká zábava s hadem není, nemusíte jim ale právě kvůli jejich spánku věnovat tolik času. Mít jedovaté hady je podle mě už úplný úlet, a myslím, že ani nikdo neví, kolik jich přesně je. Lidi se s tím moc nechlubí, neprezentují to.

Řada z hadů by měla být chovaná podle předpisů, většinou jsou chránění, tzv. CITES úmluvou. Navíc majitelé jedovatých hadů by měli mít povolení k chovu nebezpečného zvířete, což se obávám, že řada z nich nemá. Nikdo to totiž nekontroluje, respektive nemůžete k nikomu domů bez domovní prohlídky, což je v Čechách neobvyklé a obtížné získat.

Když někdo řekne, že má těch mazlíčků dvacet, nemůžete mu říct, že to nejsou mazlíčci ale byznys, protože on bude argumentovat, že dvacet hadů je pro něj akorát. Nemáte šanci to ověřit nebo prokázat, nevíte ani, jestli jich má skutečně dvacet nebo padesát. Nikdo se to nikdy nedozví, ani jaké druhy to jsou. Podle mě dvě třetiny takových chovatelů jsou neznámí.

Jaká nejbizarnější zvířata k vám lidi vodí?

Nejúžasnější zážitek byl s novorozeným mládětem gorily z pražské zoo. Bylo to jedno z mláďat, které se tam narodilo, a matka je nepřijala. Samečka Tana jsme tu měli deset dní, byl v inkubátoru, krmili jsme ho z kojenecké láhve pro děti, přebalovali, chovali jako miminko. Je to neuvěřitelně krásné zvíře, které má obrovskou sílu. Tano byl jen pár dní starý, a i tak vydržel hodinu viset kolegovi na krku, udržel se tam. Gorilky mají obrovské oči a dlouhé chápavé ruce, je to skoro jako černé chlupaté miminko, jako malý zvláštní člověk. Narozdíl od dětí vůbec nepláčou.

A od soukromníků?

Jsou tu různí lidé, kteří mají pumy, lvy, gepardy a podobně.

Nemáte strach je ošetřovat?

U těchto zvířat je většinou majitel, který tomu rozumí. Na rozdíl od  hadů tyto šelmy nejsou takoví kliďasové, že by většinu života prospali. Lidé, kteří je chovají, už s nimi zacházet umí, protože prostě musí, když je každý den krmí. Převézt velkou šelmu autem není vůbec snadné. Pán, co sem vozí pumy, jich má několik, jsou vždycky v bedně a prakticky na každé ošetření se musí uspat. Ten pán žije s manželkou myslím v Severních Čechách, pumy jim běhají po zahradě na volno jako psi a mají plot tři a půl metru.

Vzít takové zvíře k doktorovi musí stát hodně peněz.

Určitě mnohem méně než to, co je stojí se o ně starat. Co majitelé zaplatí za maso a další věci, jsou měsíčně obrovské částky. Návštěva u veterináře se dělá, jenom pokud je to nezbytné, zejména protože to zvířata stresuje, není to snadné a na většinu věcí se musí uspat. Na veterinu jedou jen pokud se zvíře poraní, na rentgeny, CT vyšetření, na složitější zákroky a podobně. Třeba očkování probíhá u nich na místě.

Teď jsme tu měli lvíče od pana Vémoly, takže jsem Karlose viděl na živo. Jeho lvice je skvělá a pan Vémola se o ní opravdu dobře stará. Řešili jsme vývoj kostry a výživu. Elza měla drobné zranění růstové zóny a z toho se, myslím, uzdraví. Když se poranila, byla tady, protože se specializuji na ortopedii, v rámci složitějších věcí s ní jezdí na specializované kliniky.

Takže ano, návštěva samotná stojí mezi pěti, deseti tisíci podle toho, co se dělá, ale v objemu peněz, které za to zvíře majitel ročně utratí, je to zanedbatelná částka.

Říká se, že Češi milují zvířata často více než lidi, a že jsou ochotní za jejich zdraví zaplatit více peněz než za to svoje. Je to pravda, vnímáte to tak?

Tuto věc určitě vnímám. Například teď v době covidu nemáme snížený provoz, co se počtu návštěv týče. Máme samozřejmě určitá opatření, např. aby nesedělo hodně lidí v čekárně, nošení roušky a podobně. Veterinární nemocnice, jako je ta naše, ale musí fungovat  stále, zvířata jsou pořád nemocná, stejně jako lidi stále chodí do supermarketu, na veterinu chodí také. V tomto smyslu je vidět, že to lidi mají skutečně jako prioritu a nijak péči o své mazlíčky neomezují, na rozdíl od jiných věcí.

Jsem v praxi už 25 let a za tu dobu se mnohé změnilo. Chvíli trvalo, než si lidé zvykli, že na rozdíl od svého ošetření, na veterině platí. Za totality byla veterina státní instituce, kdy veterinární ordinace provozovala městská veterinární správa. V té době se za ošetření moc neplatilo a kvalita péče tomu odpovídala. Také přístup majitelů byl úplně jiný, psi byli u boudy, nechtěná koťata se topila v sudu, králíci byli na maso a potkani škodná havěť.

Bylo tu samozřejmě nějaké přechodné období zhruba deseti let, od roku 1990, kdy někteří lidé, zejména na venkově, nebo ti co měli pocit, že pes potřebuje akorát naočkovat veterinářem jednou za rok na náměstí proti vzteklině, tak ti když pak přišli na veterinu, to samozřejmě těžko nesli. Dlouhou dobu se ještě prováděly hromadné vakcinace psů na vesnicích. Dnes už se to moc neprovádí, protože si lidé uvědomili, že to není dobré.

Dnes provádíme císařské řezy chovným potkanům, operujeme zlomeniny králíčkům, psům a kočkám věnujeme podobnou péči jako lidem nebo dětem, za které je někteří majitelé považují, což je obrovský pokrok a proto mám svou práci rád.

Chtěl jste být sokolníkem, proč?

Zažil jsem to, když jsem byl malý kluk, náhodně jsem se k sokolníkům dostal. Je to podobné jako když máte koně nebo psa a obdivujete jejich pohyb, koně i psi se hýbou mnohem lépe, rychleji a výkonněji než lidé. Když jdete se psem ven a pes běhá, je to krásné. Má radost, vidíte jeho pohyb a je to taková spolupráce venku v přírodě. S ptákem je to ještě jiné, létá, vrací se k vám, let dravce je velice esteticky uspokojující, stejně jako když běží kůň. Rychlost a přesnost, se kterou se dravci pohybují, ta nepředstavitelnost, když s takovou dovedností létají, je něco úplně mimo naše smysly. Je to jako plavat s delfínem, ten se ve vodě pohybuje dokonale, stejně tak se dokonale pohybuje dravec ve vzduchu. Pro nás je to absolutně nedosažitelné a už jenom se na to dívat je neuvěřitelné.

Takže to nebyl pro vás velký skok ze sokolnictví na veterináře, prostě vás zvířata fascinují?

Ano, vlastně jsem šel na veterinu kvůli tomu sokolnictví.

Děkuji za rozhovor.