Deset let bez Václava Havla pohledem deseti českých osobností

"Zahradní slavnost"

Václav Havel byl jistě člověkem, jenž si zaslouží být oslavován. Snad byla oslavou také jeho životní cesta, na které toho zvládl skutečně mnoho. A proto doufejme, že i on sám měl pocit, že je to slavnost. A ne pouze ta "zahradní". Od smrti pana prezidenta uplynulo dnes 10 let. Prezident s lidským srdcem všem chybí a jeho poselství žije mezi širokou veřejností dodnes.

A právě proto jsme se v LP-Life zeptali těch, jež ho znali, milovali nebo byli v jeho bezprostřední blízkosti, co jim chybí, na co vzpomínají. Co se jim vlastně vybaví, když se řekne "Václav Havel".

10 let po smrti Václava Havla těchto 10 osobností LP-Life řeklo: 

"Často myslím na to, že by o této době Václav napsal nějakou trefnou a moc dobrou hru, ve které by to celé vystihl. Škoda, že to už není možné. Velká škoda! Chybí mi jeho klidná, souměrná energie. Chybí mi debaty s ním. Byli jsme zvyklí spolu vše konzultovat, rozebírat, povídat o všem a být si navzájem oporou, byla mezi námi naprostá důvěra a absolutní láska,"

Dagmar Havlová, herečka a manželka Václava Havla. 

"Nejtěžší pro mě je absence jeho glos, díky kterým měl člověk pocit, že Vašek vlastně všechno monitoruje. Možná by se teď obracel v hrobě," 

Marta Kubišová, zpěvačka a signatářka Charty 77. 

"Myslím, že si spousta lidí uvědomila jeho přesah, rozměr a morální autoritu teprve po jeho odchodu. Nemyslím všechny ty epigony a plagiátory, co z něj dodnes žijí a dělají z něj modlu a tatíčka. Myslím i na lidi, kteří s ním nesouhlasili. Státník jeho kalibru nám prostě chybí. A mně chybí i jako člověk,"

Mirek Topolánek, bývalý předseda vlády České republiky.

"Václav Havel by snad měl radost, že se vlády pravidelně mění. A obavu, aby dovedly společnosti vládnout bez podlézání,"

Jan Burian, generální ředitel Národního divadla. 

"S Václavem Havlem to byla nejkrásnější léta mého života,"

Ladislav Špaček, dlouholetý mluvčí Václava Havla. 

"S Václavem Havlem odešla morální osobnost, inspiroval k etickému a kritickému myšlení, je to veliká ztráta pro tuto zemi i pro řadu lidí ve světě,"

Marie Rottrová, zpěvačka. 

Prodej bytu s balkónem, Smetanovo nábřeží, Praha 1

Zobrazit nemovitost

"Václav Havel ve všem hledal pozitiva, jistě by nějaká našel i dnes. Například to, jak jsme se všichni spojili - alespoň na začátku covidu. Václav Havel byl výjimečný, bohužel tu nemáme politika jeho kreditu a formátu. Nebo není vidět, protože ho ostatní překřičí,"

Jan Přeučil, herec. 

"Bez Vaška je to tady absence inspirace. Nejen na Pražském hradě, ale i v politice jako takové. Nemám na mysli inspiraci názorovou, ale hodnotovou, morální, lidskou. Také mám dosud ten pocit, že když si nevíme s něčím zásadním rady, není tu už ta silná osobnost Václava Havla, která by promluvila klidem, uklidnila situaci a řekla, kterým směrem je dobré se vydat. Jeho přirozená autorita u velké skupiny lidí ještě nenašla náhradu, 

Danuše Nerudová, nejmladší rektorka v ČR, ekonomka a vysokoškolská pedagožka.

"Myslím, že by Václav Havel zásadně uvítal výsledek voleb a divil by se, že najednou sympatizuje s ODS,"

Karel Schwarzenberg, český politik, bývalý ministr zahraničních věcí a místopředseda vlády.

"Česká republika má za sebou třicet let, které uplynuly od konce totalitního komunistického systému. Zásluhou obnovení soukromého podnikání v malém či velkém jsme zřetelně posílili v ekonomické oblasti, významně vzrostla životní úroveň našich občanů. Stali jsme se součástí EU a NATO. Velmi dobře funguje politika na komunální úrovni. Pokud jde o sílu demokracie, tam jsme jako na houpačce. Václav Havel byl z těch politiků, kteří svou prací demokracii u nás upevňovali, v posledních letech však byli bohužel u moci politici (M. Zeman, A. Babiš), kteří ji oslabovali. Společnost je kvůli nim rozdělená, sílí agresivita a netolerance. To je vážný problém," 

Miroslava Němcová, člen Senátu Parlamentu České republiky.

"Odcházení"

Otevřít v galerii (4)

Byl to náš "Pan" prezident, skvělý dramatik, nesporný kritik komunistického režimu a hlavně disident, kterému patří velké díky. To právě díky němu jsme mohli začít opět volně dýchat. I proto je jedním z těch, jež - i kdyby snad sami chtěli -, nikdy zcela neodejdou.

"Václav Havel se zasloužil o mimořádné renomé naší země v celém světě,"

řekla pro LP-Life.cz členka Senátu Parlamentu České republiky Miroslava Němcová.

Stejný názor, že Václav Havel byl doslova českým klenotem, sdílí i jiní:

"Je stále velká a významná část společnosti, která pokračuje v životě "s Havlem". Těžší je to v tom, že za hodnoty, které VH reprezentoval, musíme ručit, aniž bychom se ho mohli zeptat, zdali to děláme správně,"

řekl pro LP-Life.cz generální ředitel Národního divadla Jan Burian.

Pronájem Luxusního mezonetu, 2+kk, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

S jeho odchodem jsme ztratili člověka, který pro naši zemi dýchal a vždycky s úsměvem a "cigárkem" dokázal najít cestu, jak "z toho" ven. 

"Je mi líto, že odešel tak brzo,"

říká Václav Neckář, a jeho bratr Jan doplňuje:

"Jeden z nepoučitelných kuřáků, jako naše maminka, kteří tu mohli být déle. Ale jinak bych řekl, že dobří i špatní prezidenti přicházejí a odcházejí. Dobrá hudba a písně zůstávají..."

"Svědomí"

„Úkolem nadcházející éry je radikální obnova lidské odpovědnosti. Naše svědomí musí dohnat náš rozum, jinak jsme ztraceni.“ 

Václav Havel

Otevřít v galerii (4)

I když toho Václav Havel dokázal mnoho, nejvíce mu musíme poděkovat za fakt, že celou tu dobu byl právě on tím, kdo nám šel jednoznačně příkladem. Právě on se totiž vždy zastával lidí, kteří to potřebovali, kteří neměli tu moc. Například studentů a všech, jejichž cílem bylo jediné - opět zakusit svobodu, na kterou máme všichni bezesporu nárok. Ne každý, kdo chce dobro lidu, však má svědomí na to toho dosáhnout. Havel byl ale tím, jemuž by jeho vlastní svědomí nedovolilo ani o malou píď polevit. I proto by dnes byl nejspíš zklamán tím, jak ten základní kámen, jenž v naší zemi postavil, změnil svůj tvar.

"Protest"

„Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.“ 

Václav Havel

Jakýsi protest byl vlastně dlouhou dobu jeho hlavním životním mottem. Protest proti bezpráví, nesvobodě a útlaku těch, jež v sobě živili dvouhlavou saň. Havel lid spojoval. To díky němu lidé, byť vyčerpaní nesvobodou a úzkostí komunistické "šedi", v sobě opět našli sílu si svou svobodu vybojovat zpět.

"Byl přátelský a vyrovnaný,"

řekla o Havlovi Anna Freimanová, původním povoláním knihovnice a bývalá Havlova tajemnice a současná editorka v Knihovně Václava Havla a dodává:

“V době revoluce jsem k Havlovým chodila s tlukoucím srdcem, ve vzduchu byla ohromná atmosféra. Vašek byl velký bojovník, byl odvážný a nebál se."

"Ztížená možnost soustředění"

Ačkoliv by se mohlo zdát, že víc optimismu už jinde nenajdeme, a ačkoliv byl Havel navenek tím, kdo se máločeho zalekl, i v něm se pochopitelně odehrávala dramata, následně ztvárněná v hloubce jeho děl. Právě do nich Havel zapisoval vše, čím si procházel. Život v obavách a strachu, život za mřížemi a život plný ztrát byl druhou stránkou Havlovy existence.

Jakési kleště obav, kdy nevíte, zda to, na čem právě pracujete, neskončí rychle pohřbeno někde v prachu nicoty.

"Vernisáž"

Havel byl umělcem a spisovatelem vlastně od narození, byla to jakási jeho přirozenost. Začal psát už jako malý kluk. Podobně jako je někdo talentovaný hudebník a malíř, Václav byl autorem svých děl a vyjadřoval se ke světu právě psaním. Nejen že napsal první hru už na vojně, ale i před vojnou začal psát různé recenze a divadelní i filmové kritiky. Byl bytostným i autentickým umělcem.

Inspirací měl nepočítaně, nejvíc ho však insiroval život sám. To, co prožíval, a to, čím si procházel. Jeho hry a eseje byly tím, co on sám nazýval hledáním cesty. Dával svým čtenářům a divákům jakýsi náhled na život sám a zároveň je svými texty vybízel, aby nad společností a světem sami přemýšleli.

"Prosím stručně"

Otevřít v galerii (4)

Ne každému se poštěstí, aby byl přítelem. Nejsou v tom složitosti, není to nic, co byste si museli zasloužit. Zkrátka to je. A ne každá autorita tak lehce zapadne mezi svůj lid, jako tomu bylo právě v případě Václava Havla. On se skutečně stal "přítelem" svého lidu, a ten ho za to nepokrytě miloval. Věděl totiž, že on sám je jedním z těch naprosto "obyčejných". Možná právě tento fakt pak dělal z jednoho obyčejného člověka naprosto neobyčejnou bytost. Ohromná síla osobnosti, jež dýchala z jeho děl, filmových záběrů s ním, z fotografií i zachovaných rozhovorů. Byl nesmírně přátelský a uměl komunikovat takřka s kýmkoliv. On lidi nedělil, ba naopak byl tím, kdo věřil, že jediná správná cesta je ta společná.

"Ráda vzpomínám na to, jak komunikoval s dětmi - jako s dospělými. Někdy mu nerozuměly, ale v určitou chvíli se to přehouplo a on si mladé lidi v undergroundu nebo děti svých přátel získal tím, že s nimi mluvil jako rovný s rovným,"

říká Anna Freimanová.

Svou schopností vnímat, komunikovat a také naslouchat se vlastně protloukl i politickým děním, protože to, co říkal, a jak při tom myslel, dávalo smysl. Chtěl zemi svobodnou a chtěl zemi pro svůj lid. Vše, co zde uslyšíte, bude jako ozvěna. To, co zvoláte, se vám ve stejném duchu zase vrátí. Nebál se udělat chyby a následně je uznat, analyzovat a také se z nich poučit. A tím si vlastně získal celý svět.

"My máme už podpisů dost a ty s Třešňákem ještě hrajete, takže my budeme podpisovat, vy budete hrát a my toho bolševika obklíčíme."

Václav Havel.

"18. prosince, kdy Václav Havel zemřel, jsem měla službu ve zprávách, a byl to jeden z těch dnů, které si člověk zkrátka pamatuje," 

řekla pro LP-Life moderátorka Terezie Tománková.

"O smyslu Charty 77"

Otevřít v galerii (4)

Havel byl spoluzakladatelem Charty 77, občanské iniciativy za dodržování lidských práv. Několikrát skončil za mřížemi, odseděl si celkem asi pět let.

„Byl to prezident revoluční. Instituce moc nevnímal,“

říká politoložka Vladimíra Dvořáková.

Václav Havel totiž víc, než instituce poslouchal sám sebe a svůj lid. Neřídil se podle pravidel, ale především hlasem svého srdce.

„On nikdo nevěděl, jaký ten úřad má být. Takže spíš navázal na tu masarykovskou tradici, kde autorita nahrazovala fungování institucí.“

Kdyby dnes žil, jistě by pro mnoho lidí dost znamenal. Byl by opět disidentem. Symbolem, přes který lidé vyjadřují svoji nespokojenost se současnou politickou kulturou a současnými problémy České republiky. V 90. letech totiž on sám začal pozorovat ty pomyslné nůžky mezi politickou kulturou, jíž prosazoval, a novým pojetím vlády:

"Blbá nálada. Ale ta blbá nálada tehdy nebyla nic proti tomu, co prožíváme dnes. Někteří politikové tuto rozdělenost národa ještě podporují tím, že navzájem se osočujíce jako by ten příkop schválně prohlubovali."

I dnes byl se nebál jít proti proudu a věnovat čas tomu, na čem skutečně záleží.

"Václav Havel se těšil respektu ve světě, jeho názorům věnovali světoví lídři velkou pozornost. Proto by byl jistě slyšet i nyní jako zastánce svobody a lidských práv. Nemlčel by ke krokům Ruska, Číny, Běloruska. Pokud jde o domácí scénu, myslím, že by nebyl spokojen s tím, jak zvládáme koronavirovou krizi. Jako dramatika by jej jistě zajímalo, co uplynulé dva roky udělaly s kulturou, jak nás poznamenalo citelné oslabení sociálních kontaktů či dopady do školství a velmi kriticky by se stavěl k sílícímu vlivu dezinformačních médií u nás i ve světě,"

sděluje Němcová.

Masaryk, Havel a jim podobní. Moc jich není, a přesto je potřeba pokračovat v tom, co započali. Protože vrtkavost toho, že nám bude svoboda opět sebrána, je možná blíž, než se zdá.

"Česká republika je naštěstí stále součástí západního světa, který se však odvrací od individuální odpovědnosti každého člověka za jeho osud k populismu nebo apriorním ideologiím, jimiž svět hodnotíme bez ohledu na fakta. Čili návrat k "Havlovi" je návrat k individuální odpovědnosti a poznání světa na základě jeho skutečné podstaty,"

dodává Burian.

"Václav Havel je symbol. Symbol aktivního odporu k nedemokratickému režimu. Ve svých úvahách nebyl prvoplánový, ale dokázal i mluvit srozumitelně v davu. To vše z něj dělalo ideální postavu pro revoluci a pro období těsně po ní. Doma obrušoval vyhraněné názorové hrany, v zahraničí otvíral politické dveře na západ. Bez něj a Karla Schwarzenberga, který byl symbolem evropské aristokracie, bychom se do severoatlantických struktur nedostali tak rychle. Jenže pravda je i ta, že poté, co se demokracie nastolila a začala řešit složité ekonomické a vztahové problémy, ztrácel dech. Díky nepolitické politice, kterou prosazoval, svým nemocem a velkému nástupu Václava Klause. Faktem však je, že v zahraničí neměl žádný jeho nástupce takový zvuk a takovou prestiž jako on. A když se dívám na tvrdohlavého Václava Klause, který div nepálil s Bobošíkovou Lisabonskou smlouvu, a na všechny strany bezkoncepčně rozkročeného Miloše Zemana, uvědomuji si, jak nám Václav Havel v téhle oblasti chybí,"

řekla LP-Life Zuzana Bubílková.

A naši vzpomínku na pana prezidenta Václava Havla nezbývá než skončit slovy jeho samého:

„Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří vám slibují, že všechno vyřeší za vás. Takoví lidé chtějí, abyste jen mlčeli, poslouchali a drželi krok. Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří mají diktátorské sklony, příliš často mění názory, nejsou schopni se domluvit s jinými, nabízejí různá dobrodružná, nepromyšlená a neodpovědná řešení a kteří by se nejraději vrátili k centralistickému řízení všech našich společných věcí.“ 

Václav Havel

Zdroje: aktualne.cz, jihlavskydenik.cz, parlamenstnilisty.cz, dvojka.rozhlas.cz, vlastní dotazování