- CZ
- EN
- SK
Fialova vláda se snaží s penězi hospodařit zodpovědněji
Lehkost, s jakou si státy po celém světě nechávají v posledních dvou letech tisknout další a další peníze, ukazuje, jak jednoduché je prohlubovat deficity veřejných financí. Častým zaklínadlem politiků přitom bývá argument, že se v době koronavirové pandemie starají o lidi. O to těžší pak bývá návrat k normálu. Své o tom ví i současná vláda Petra Fialy.
„Peníze nerostou na stromech ani je netiskne vláda,“
reagoval v dubnu premiér Petr Fiala na portálu iDnes na výtku, zda by neměl v době růstu cen přidat lidem více. Možná se tím šéf ODS obává důsledků, které zdědil po předchozí Babišově vládě. Ať už se jedná o rekordní schodek veřejných financí, který jen za loňský rok přesáhl 400 miliard korun nebo inflaci převyšující již několik měsíců po sobě hranici 10 procent.
Jak to ve skutečnosti je? Kdo je tedy odpovědný za to, kolik peněz do ekonomiky putuje? Část veřejného mínění se domnívá, že centrální banka rozhoduje, kolik bankovek se do oběhu pustí. Skutečnost je však jiná.
Pomoc v čase ohrožení
Koronavirová pandemie prokázala, že právě vlády jednotlivých zemí měly a nadále i mají značný vliv na objem prostředků, které se nově tisknou. Díky konkrétní finanční pomoci se tak v těžkých časech snaží podpořit jak podnikatele a živnostníky, tak další skupiny obyvatel. Evropská centrální banka se během prvních dvou let pandemie rozhodla vytisknout téměř až o polovinu více peněz, než tomu bylo v předcovidovém období. Bylo to více než 10 bilionů dolarů.
Výrazné objemy peněz putující na záchranu ekonomiky a společenského konsenzu jsou typické rovněž pro Spojené státy. Reakcí na pandemii zde byla fiskální podpora prostřednictvím státních dluhopisů ve výši 2 000 miliard dolarů, která však současně způsobila deficit státního rozpočtu ve výši 2 % procent hrubého domácího produktu země.
Centrální banka hospodářskou politiku nedělá
Česká národní banka prostřednictvím svých rozhodnutí ovlivňuje především to, za jakých podmínek si komerční banky mezi sebou peníze půjčují. Jedná se tedy především o dohled nad finančním trhem a realizaci měnové politiky v podobě zúčtování bank, řízení peněžního oběhu a platebního styku.
Aby pomohla domácímu exportu, realizovala se v našich podmínkách uvedená politika mezi lety 2013 až 2017, kdy do svých rezerv centrální banka kupovala nová eura. Musela kvůli tomu tehdy ale vytisknout více než dva biliony korun. Tím však tato devizová intervence neskončila. Jen za loňský rok došlo k navýšení uvedené zásoby o více než 700 miliard korun.
Boj s inflací
Ekonomové právem tvrdí, že příliv dalších peněz do ekonomiky zvyšuje inflační tlaky. Proti tomu však už od loňska bojuje růstem úrokové míry, za níž si mohou komerční banky na trhu peníze půjčovat. Naposledy ji na konci března zvyšovala o 0,5 procentního bodu na hodnotu 5 %. Pro srovnání: před rokem ve stejnou dobu to bylo jen 0,25 %.
Představitelé investiční skupiny Fidelity International si však nemyslí, že by mohly růst tyto sazby donekonečna.
„Nízké sazby jsou nutné k udržení systému nad vodou vzhledem k tomu, že úroveň zadlužení je dnes vyšší než za druhé světové války,“
komentoval LP-Life aktuální situaci její ředitel pro správu aktiv Andrew McCaffery.
Tisk nových peněz je věda
Emise nových prostředků na trh bývá v každém případě plánovaná. Neděje se nahodile. Už jen proto, že samotný tisk peněz je relativně drahá a zdlouhavá záležitost. Centrální banka vše proto také plánuje s předstihem až 20 měsíců.
Vyšší náklady na tisk jsou způsobeny mimo jiné i tom, že se jejich papír vyrábí z dřevité celulózy, tedy směsi bavlny a lnu.
Tisk bankovek pak zabere několik měsíců proto, že jen barva, která se pro ně využívá, schne přes měsíc. Teprve pak následuje hlubotisk, kdy se na bankovky nanáší vyobrazení v podobě portrétů a jiných znaků. Jako poslední přichází na řadu knihtisk, kdy peníze dostávají své jedinečné číslo a ochranné znaky.
Kryptoměny
Do hry však v posledních letech vstupuje ještě další faktor. Kryptoměny. Aby stát neztratil monopol na tisk peněz, byly kvůli tomu tyto cizí virtuální měny již někde dokonce zakázány, jak ukazuje příklad jedné z nejlidnatějších zemí světa Indie. Argumentem boje proti praní špinavých peněz se ohání rovněž Turecko. To se kryptoměny rozhodlo zakázat při veškerých platbách.
Vyšší důvěryhodnost má dát novému systému tzv. „digitální měna centrální banky“ (CBDC). Rozumí se tím projekt, jehož cílem je zavádění další měny s vlastnostmi kryptoměn. Ta by měla být garantována samotnou centrální bankou. Uvedený koncept se od virtuální měny ale liší. Inovovaná měna by nebyla vydávaná státem a neměla by statut zákonného platidla vyhlášeného vládou. A to je přesně ta věc, kterou pravděpodobně valná většina zemí nikdy oficiálně neuzná. Ztratily by kontrolu nad tím, kolik peněz v ekonomice právě je.
Každý stát chce ovlivňovat svoji hospodářskou politiku. Tvrzení, že je tomu jinak, v současném světě neobstojí. A peníze jsou její nedílnou součástí.
Problematický příspěvek na dítě
I přesto, že se vláda Petra Fialy snaží postupovat zodpovědněji než předchozí vláda, přišla nyní s příspěvkem na dítě, který nenechal chladného asi žádného Čecha. Mimořádný příspěvek pět tisíc korun má státní kasu přijít zhruba na deset miliard. To, kdo na příspěvek ale reálně dosáhne, není příliš jasné. Ministr práce a sociálních věcí Jurečka se vyjádřil tak, že nejsnadnější by bylo vyplatit peníze plošně úplně všem. Minulou středu přitom oznámil, že na příspěvek dosáhnou pouze domácnosti s příjmem do milionu korun čistého za rok, o několik dní později řekl, že půjde o milion hrubého ročně. Jak to s příspěvkem dopadne zatím tedy není jasné.
Zdroje: iDnes, Wikipedia, vlastní dotazování
