- CZ
- EN
- SK
Beru si Číňana: Svatba v Číně bude stát roční příjem. Manžela si můžete najít třeba i na manželském trhu
Pokud se zamyslíte nad tím, jaké vlastnosti by měl mít ideální manžel, napadne vás jako první, že by měl být pracovitý, pozorný či pečlivý? Právě tyto vlastnosti mají čínští muži. Ano, jsou trochu menší a nevypadají jako španělští fešáci, ale na rozdíl od nich vám Číňané neutečou a nebudou celý den ležet na gauči před televizí. Posilovna u nich jako sport nefrčí, milují však ping-pong. I já jsem si nakonec vzala Číňana. Seznámili jsme se moderním způsobem, na největší čínské seznamce.
Mám vlastně štěstí, protože Číňané dávají přednost hlavně Ruskám a Ukrajinkám. Ty jsou podle jejich názoru krásné, chodí pouze do práce a poté domů. Milují však i Korejky, Vietnamky a Japonky. Číňané říkají, že bílá pokožka je znakem krásy a pohody v rodině. Ani plastiky zde nejsou tabu. Zvláště populární je nechat si zúžit tvář. Zatímco většina Rusů preferuje tmavou pleť, pro Číňany je to znak úpadku rodiny, a proto Indky nebo Afričanky příliš v lásce nemají.
Já svého manžela miluji. Až tak, že jsem se vzdala českého občanství, abych s ním mohla žít. Čína totiž neuznává dvojí občanství. Nevím, čím to je, snad to mám v genech nebo jsem byla v předchozím životě Číňankou, ale od raného mládí mě lákají šikmoocí muži.
Svatby jsou v Číně stále spíše ekonomickým než citovým svazkem
Pro Číňana je důležité, aby před svatbou představil nevěstu svým rodičům. Pokud vás už přivedl domů, není cesty zpět. Buď vás jeho rodiče budou mít rádi a váš svazek odsouhlasí, anebo se budete muset rozejít. Svatbu je nutno uspořádat do dvou až tří let, jinak je to důvod k rozchodu! To mi vždycky říkala manželova babička. A já ji poslechla. Číňané proto většinou nerandí dlouho. V Česku znám páry, které spolu chodily deset let před tím, než se vůbec vzaly. Číňané od začátku chápou vztahy jako cestu ke sňatku a málokdy jen jako povyražení. Nám trvalo rok, než jsme se rozhodli vzít.
Manželství z lásky nejsou v Číně příliš hojná. Svatby jsou zde stále spíše ekonomickým než citovým svazkem. Jelikož najít si ekonomicky rovnocenného partnera není v Číně úplně snadné, fungují zde dohodnutá manželství – ne však stylem, že rodiče rozkáží: toho si vezmeš a basta! Dnes to funguje tak, že mladí poprosí rodiče, aby jim někoho doporučili. V Číně není zvykem hledat si partnera na společenských akcích nebo dokonce v klubech. To je příliš riskantní. Partnery si zde vybírají téměř výhradně na doporučení. Ti nedočkaví se mohou vydat například i na manželský trh.
Já jsem dostala netradiční pozvání na rande. Bylo to pod záminkou jazykové praxe.
Chcete-li partnera okouzlit, oblečte si červené šaty. Právě červená je v Číně barvou štěstí. Na kávu ale zapomeňte. Číňané totiž „nekávičkují“, ale chodí na večeři nebo na oběd. A pokud se partnerovi zalíbíte, všechno zaplatí on. Pokud se vám nebude líbit, tak se připravte, že budete muset zaplatit 50 % účtu.
V Šanghaji se konají i manželské trhy
Věděli jste, že ještě před třiceti lety si Číňané kupovali (ano, slyšíte dobře!) manželky v chudých vietnamských rodinách? A víte, že v Šanghaji si svého nastávajícího můžete vybrat na manželském trhu, který je věnován této příležitosti?
Setkávají se zde rodiče a prarodiče, kteří mají plakáty s informacemi o svých potomcích, pro které hledají partnera. Je na nich uvedena jejich výška, věk, povaha, ale i jejich ekonomické zázemí – pracovní pozice, roční příjem, zda vlastní auto a nemovitost a pokud ano, tak kde se nachází nebo zda je na hypotéku. Většinou zde rodiče „inzerují“ potomky nad třicet let, kteří kvůli pracovnímu nasazení nemají čas hledat si partnera, ale najdou se i rodiče, kteří hledají partnera i mladším potomkům. Jde však pouze o dohazování potenciálního partnera, nikoli o domlouvání manželství.
V Číně je také naprosto nevídané, aby spolu lidé žili ještě dříve, než se vezmou. V tomto se oproti nám naprosto liší.
Ženich si musí připravit pěkný balík peněz
Můj manžel platil celou svatbu. Musel! V Číně se od ženicha a jeho rodiny očekává, že zaplatí celou svatbu od A do Z. A aby toho nebylo dost, před svatbou se od ženichovy rodiny očekává, že rodině nevěsty daruje docela slušný balík peněz. Než se ožení, musí zajistit i byt a auto, který zaplatí on nebo jeho rodiče. Působí to dojmem, jako by si ženich nevěstu kupoval.
Svatba mnohdy jeho rodinu vyjde na celé jmění. Například byt v čínském městě má asi takovou hodnotu jako patnáctiletý příjem běžného Číňana (průměrná roční mzda v Číně je přibližně 340 tisíc korun). Nevěstina rodina má na starosti vybavení bytu.
Ženichova rodina zaplatí ještě za hostinu, šaty, šperky, svatební fotografie, svatební agenturu a svatební cestu.
Svoji už jsou nějakou dobu předtím
Na čínské svatbě se neberou snoubenci, ale už manželé. Oficiální uzavření manželství totiž proběhne na úřadě někdy i měsíce předem, a samotná svatba je tak už jen honosnou a drahou oslavou nové rodiny. Pátrala jsem, jak to vlastně je. A vskutku, protože Číňané jsou většinou ateisté, svatby v kostelech nebo klášterech nebývají časté.
Svatební hostiny bývají opravdu opulentní
Na hostinu je pozváno přibližně 200 až 300 hostů, kteří jsou přáteli rodičů. Na naší svatbě vítala po příchodu hosty družička, jejímž úkolem bylo kromě uvítání přebírat od nich hongbao, což jsou červené obálky s penězi. Na každé obálce je uvedeno jméno, aby novomanželé věděli, kdo dal kolik peněz. To je důležitá informace, na jejím základě se totiž rozhodujete, kolik peněz dáte při nějaké příští příležitosti zase vy jim. Ať mi proto nikdo netvrdí, že peníze v Číně nehýbou světem. Celkem jsme dostali dary v hodnotě asi 500 až 600 tisíc korun.
Oba novomanželé pak společně rozlijí pyramidu šampaňského a nakrájí svatební dort. Tím skončí první část a může se začít jíst. Pak následuje druhá část, zahrnující většinou film nebo montáž fotografií z dětství a dospívání novomanželů. Potom se pokračuje v hodování. Po dalším chodu přichází třetí část, věnovaná rodičům. Po proslovech se opět jí.
Během posledního chodu jsme se vydali ke stolům s každým si připít a poděkovat. To je konečně část, kdy se čínská svatba může stát trochu zajímavou, protože úkolem kamarádů je zkomplikovat to a svatbu prodloužit.
Čím zábavnější hosté, tím více alkoholu se pije. To může znít náročně, pravda je však taková, že v ohrožení je většinou družba. Ženich totiž jen připíjí a pití jen naznačuje, reálně musí pohár vyprázdnit družičky s družbou. To je jejich hlavní úkol a proto se stává, že družičky bývají na svatbě nejvíce opilé. I proto mívají nevěsty několik družiček, aby zvládly pít.
Během čínské svatby se s nevěstou zachází jako s princeznou z porcelánu, nikam moc nechodí, stále ji obskakuje alespoň pět zaměstnanců, kteří jí házejí květiny pod nohy, vše je čisté a vyleštěné a v bílých šatech ani nevykročí ven z hlavního sálu. To se například o české svatbě v deštivém počasí říci nedá. Předkrm, polévka, hlavní jídlo, dezert, švédské stoly a půlnoční opékání prasete na typické české svatbě, to v očích Číňanů žádná hostina není.
Jak vypadají nevěstiny šaty?
Měli jsme před svatbou několikadenní focení po celé Praze a vystřídala jsem při tom několik šatů. Takové focení musí proběhnout ještě před svatbou, aby pořízené fotky už byly v novém bytě. Na svatbě nesmí chybět obrovský banner svatební fotky.
Svatba je kombinací západní a čínské kultury, tedy bílé šaty a výměna prstenů a nakonec tradiční čínský oděv. Co se týče ženicha, tomu stačí na celou svatbu jediný černý oblek. U jednotlivých bodů programu je nevěsta vždy v jiných šatech. Většina čínských nevěst během svatby vystřídá několik šatů, přičemž alespoň jedny musí být bílé. Během dne je oděná v bílých šatech s make-upem jako rozkošná holčička. Na svatební obřad se převleče do druhých bílých šatů s dlouhou vlečkou a je nalíčena jako privilegovaná lady.
V další části slavnosti má na sobě šaty libovolné barvy. Stále více nevěst touží zažít pocit hvězd pózujících na červeném koberci.
Ve třetí části svatby si nevěsta oblékne tradiční čínský oděv. Nastává akt výměny jmen. Manželka si nechává své příjmení. Nejběžnějšími jmény jsou Wang, Li a Zhan. Nosí je asi 21 % celkové populace, což znamená, že každý pátý Číňan bude mít příjmení Wang, Li nebo Zhan, což je v Číně ve skutečnosti ekvivalent našeho křestního jména.
Poté následuje čajový obřad.
Čaj nemůže chybět
Existuje zde zvyk, který bych nazvala „čajovým obřadem“. A je to snad ten nejvíce čínský zvyk, jaký si dovedu představit. Novomanželé věnují šálky čaje každému ze svých rodičů. Rodiče jim na oplátku darují červené obálky. Můžete třikrát hádat, co se v nich nachází. Teprve potom jim začínají říkat otec a matka.
A tím skončila moje první čínská svatba, která svým duchem nepatřila k těm nejtradičnějším. A přestože se v mnoha věcech podobala svatbám, které známe od nás, mnoho věcí zde chybělo. Házení svatební kytice, první tanec, čepení, společné zametání střepů nebo půlnoční převlékání nevěsty zřejmě do Číny zatím nedorazilo.
Děti jsou pro Číňany hlavním bohatstvím
Manželství, rodina a děti jsou mimořádně důležité a životy mnoha čínských rodin se točí výlučně kolem nejmenších dětí. Děti mají manželé většinou rok po svatbě, maximálně však tři. Lékař vám však neprozradí pohlaví dítěte dříve, než se narodí, protože k tomu není oprávněn. Takže zapomeňte na pletení růžových nebo modrých dupaček ještě před narozením.
V době po porodu, neboli „měsíci nicnedělání“ žena nikam nechodí. Zůstává ležet v posteli, nesprchuje se a nic nedělá. Je kompletně v péči své tchyně.
Prarodiče mají tendenci žít se svými dětmi i poté, co se oženily a mají vlastní děti. Slyšela jsem, že čínští muži bývají dost často sexuálně frustrovaní, protože pokud mají děti a tchyně je u nich nonstop 24 hodin denně, její přítomnost jim na romantické náladě nepřidává.
Většina novomanželů dává přednost bydlení s rodiči, aby jim pomáhali s domácími pracemi a s výchovou dítěte, anebo zkrátka když nemají rodiče manžela dost peněz na to, aby synovi koupili byt.
Číňané se neradi rozvádějí. Pokud existuje volba mezi zakázanou láskou a zákonným partnerem, ve většině případů si vyberou to druhé. Pokud žena pracuje, v případě rozvodu si děti nechává ona. Pokud je nezaměstnaná, bere si je manžel.
Muž jako alfa samec?
Číňan by se měl cítit jako hlava rodiny a živitel. Platí dům, školu a potřeby dětí, žena zase své oblečení a potraviny. Ženy s dětmi pracují. Muže na mateřské nebo muže, který by se vzdal kariéry ve prospěch ženy, byste v Číně hledali jen s obtížemi. Společensky je to pořád něco velmi divného a zejména muži jsou to málokdy ochotni akceptovat, je to vnímáno jako hanba, jako projev jejich neschopnosti. Kariérně úspěšné ženy to v Číně opravdu nemají lehké.
Jsou galantní, ale židli vám nepřisunou
Číňané jsou velmi pečliví. Možná proto, že jsou velmi organizovaní. Číňan vám nikdy nezapomene připomenout něco důležitého nebo vám připravit snídani. Ale gentlemany je zrovna nazvat nemůžete. Jen zřídka myslí na to, aby vám přisunuli židli, vzali kabát nebo otevřeli dveře - to nepovažují za důležité. Číňané nejsou zrovna nejmarnotratnější lidé, ale pokud už se s nějakým seznámíte, neupře vám ani ty nejdražší dárky. Vždy vám zaplatí nákupy v obchodech, zaplatí za vás v restauraci i za taxi.
Přijde-li slečna na rande, první, co od svého přítele uslyší, nebude přeslazený kompliment, ale otázka, zda nemá hlad. Charakteristickým rysem mentality Číňana je ale i upřímný zájem o jeho ženu a společné potomstvo.
Většinu tvoří ateisté
Číňané nejsou nábožensky věřící, jak to známe od nás, nedrží se pouze jedné náboženské doktríny. Mají spíše filozofie, které jsou volné, v podstatě člověku neříkají, v co věřit, ale jak by se měl chovat a jaký by měl vést život. Víra v jediného boha je jim cizí. Proto se většina Číňanů považuje za ateisty. Na druhé straně, jejich lidová víra, víra v posmrtný život, v božského prapředka všech Číňanů, takzvaného Žlutého císaře, víra v různé tradice a místní či domácí božstva, jakož i duchy a strašidla, je velmi silná.
Čínská jídla
Čínská kuchyně má velmi dlouhou historii a je známá po celém světě. Kuchyně v jednotlivých čínských regionech se velmi liší a samotný pojem „čínské jídlo“ je proto zobecněním, přesně jako byste řekli „evropské jídlo“.
Na jihu země je hlavním produktem rýže, zatímco na severu pšenice, a to hlavně ve formě nudlí.
Jihočínská nebo také kantonská kuchyně je nejbohatší na množství exotických jídel. Konzumují se tu hadi, psi, želvy... Nemusíte se však obávat, že budete nuceni jíst takové extrémní pokrmy - podávají se ve specializovaných restauracích, často za astronomické ceny. Hlavním požadavkem kantonské kuchyně je použití pouze čerstvých surovin s minimálním ochucením. Oblíbenými jídly zde jsou dušené ryby a koláče, kantonská rýže, polévka ze žraločích ploutví i různé exotické pochutiny.
V severní Číně nebo Pekingu je tradiční masitá kuchyně, nejběžnější zeleninou je zde čínské zelí. Nudle nahrazují rýži. Jídlo je obvykle ochuceno horkým rýžovým octem nebo sladkými a kyselými omáčkami. Nejznámějším jídlem na severu země je pekingská kachna (kachní maso namočené v sójové omáčce je smažené a podává se s plátky okurky, cibule a palačinkou se švestkovou omáčkou).
Ve východní Číně (tzv. „šanghajská kuchyně“) jsou populární mořské plody, dušené maso a nudlová polévka.
Pro západ země („sečuánská kuchyně“) jsou typické sušené, solené a uzené výrobky se spoustou koření.
Při návštěvě většiny čínských podniků byste měli zapomenout na nože a vidličky – všude vám budou jako příbor nabízeny jídelní hůlky. Říká se, že čím jsou těstoviny delší, tím delší bude život toho, kdo je konzumuje. Proto se podle čínské tradice nesmí nudle před tím, než je sníte, rozřezat, protože jsou klíčem k dlouhému a spokojenému životu.
Pro mnoho lidí ze Západu bude asi nepochopitelné, že se zde běžně pije horká voda s citrónem, jako u nás například soda. Číňané pijí horkou vodu už stovky let pro zdraví a jako prevenci onemocnění. Nedivte se proto, že když si v restauraci objednáte vodu z kohoutku nebo ledovou vodu, donesou vám horkou vodu s citrónem.
Narozeniny slaví jednou za deset let
Mnoho obyvatel Číny slaví narozeniny podle starých tradic, což znamená prvních 30 dní života, rok po narození, šestý rok a poté každých 10 let. Největší oslavy se konají na 60. a 80. jubileum. Kromě toho většina žen neslaví 30., 33. a 66. narozeniny, protože věří, že jim to přinese smůlu na celý zbytek roku. Ze stejných důvodů neslaví muži 40. narozeniny. V některých oblastech se navíc tradičně novorozené dítě bere, jako by mu už byl jeden rok. První narozeniny jsou tak vlastně druhé.
Hned po příchodu do Číny nastává zjištění, že domluvit se zde není úplně jednoduché
Nejlepší je mít v malíku alespoň základy čínštiny. Jazykové schopnosti Číňanů se samozřejmě liší vzhledem k věku a místu pobytu. Peking je konzervativní město, ve kterém jen velmi malé procento populace ovládá základy anglického jazyka. Není zaručeno, že i ve čtyřhvězdičkovém hotelu se dorozumíte anglicky. Podobně je to i v ostatních čínských metropolích. Značný rozdíl představuje snad jen Šanghaj, která je moderní metropolí plnou cizinců, čemuž se přizpůsobili už i domácí.
Dlouhý nehet
Dlouhý nehet na malíčku je pro Evropany poněkud nechutnou tradicí, ale Číňané se tím rozhodně nenechají odradit. Pro ně totiž tento dlouhý nehet symbolizuje fakt, že daný člověk se očividně neživí fyzickou prací a na živobytí si tedy vydělává jen prostřednictvím svého intelektu.
Číňané vykouří 50 tisíc cigaret každou vteřinu
Čína vyrobí 42 % světové produkce cigaret. Tabákový průmysl má pod palcem vláda, takže pokusy o tabákovou antikampaň zde naleznete jen minimálně. Až 68 % mužů v Číně kouří.
Jezdí jako blázni
Je těžké si představit, že na světě existuje země, kde jsou řidiči ještě větší šílenci než u nás, ale vážně je tomu tak. Číňané jezdí jako blázni. Mnohem více než dopravní značky uznávají náboženství zvané „dupnu na brzdu až tehdy, když už reálně hrozí, že někoho srovnám se zemským povrchem“.
Tak co, chtěli byste se přestěhovat do Číny? Pokud ano, musíte její kulturu milovat celým svým srdcem. Svatby nejsou levné ani u nás, ale věřte mi, že v porovnání se šanghajskými cenovkami jsou ty české jako spropitné. Přestože česká svatba je úplně jiná než ta čínská, jedno jí upřít nelze. Je to zážitek na celý život.
Zdroj: minikar.ru, Pravda, Aktuality, Cestycinou, SME, FEMINITY, Lifenews, vlastní dotazování
