Richard Krajčo, frontman kapely Kryštof, je všestranným člověkem, který se kromě umělecké sféry věnoval i managementu a hledaní talentů. Nyní má tvůrčí pauzu a věnoval se zejména StarDance, ve kterém soutěžil s Dominikou Roškovou. Jak StarDance probíhalo, co plánuje v hudební kariéře a jak pracuje se sociálními sítěmi? To vše se dozvíte v novém rozhovoru s Richardem Krajčem.
Já jsem se k tomu dostal tak, že kdysi zde žádný profesionální management nefungoval. Chtěl jsem, aby mou kapelu někdo vedl, a proto jsem se do toho pustil sám. Těmi zkušenostmi se to nabalovalo a do roku 2017 jsem naši kapelu managoval. Také jsem objevoval talenty, což se mi občas podařilo, např. jsem objevil Mirai, což byl nejúspěšnější počin. Postupně jsem ale došel k tomu, že se chci naplno věnovat hudbě a užívat si koncerty s kapelou a management jsem předal svému dlouholetému kamarádovi a mé pravé ruce. Do budoucna je to ale pro mě otevřená cesta, nabídek na management mám nespočet.
Když jsem nastoupil do StarDance, neměl jsem žádné zkušenosti, neuměl jsem ani polku. V době, kdy se chodilo do tanečních, trávil jsem čas v rockových clubech. Taneční mi připadaly směšné. V té době jsem byl DJ, měl jsem kapelu, chodil jsem v černém a poslouchal Depeche Mode. Toto pro mě byl jiný svět a do tanečních by mě nikdo nedostal, minulo mě to. Postupem času mi to ale bylo líto, trochu jsem se i styděl, že opravdu nic neumím. Když mi po páté přišla nabídka do StarDance, šel jsem do toho. Jsem rád, že jsem do toho šel a myslím, že jsem se trochu naučil tančit.
Byla hodně tvrdá, ale já to mám rád. Mám rád, když s někým pracuji, a on má pro danou věc vášeň a zápal. Ona netančí pro to, že tančí, ale pro to, že je to vášeň. To mě dokáže pohltit, vždy jsem to také tak měl. Nechtěl jsem, aby to byl "píchačkový" systém pro to, protože musíte. Hudbu jsem takto nikdy nedělal, ani herectví jsem takto nedělal a to je to, co mě na ni pohltilo. I když někdy byla opravdu tvrdá, tak jsem věděl, proč to dělá. Byl bych stejný. kdybych učil něco já ji. Díky ní jsem se naučil tančit.
Nepřemýšlel jsem nad tím. Můj kamarád, který se v tom pohybuje mi řekl, že se jedná o syndrom favorita. Nálepka favorita mě mrzela, nemám za sebou taneční minulost a lidé to posuzují podle sledujících na Instagramu. Od fanoušků jsem dostal stovky zpráv, že se omlouvají, že neposlali hlas, protože si mysleli, že favorit má automatický postup. Neměl jsem ale ambici vyhrát, ani jít do finále. Měl jsem tři cíle: naučit se tančit, udělat něco se svou postavou a peníze, které vydělám věnuji na opravu kostela v Chotěvicích, což se mi také částečně povedlo. Já si tedy vše splnil a navíc jsem dostal dárek, přátelství s Dominikou. V dnešní době je složité získat pravé přátelé a proto si přátelství s Dominikou vážím.
Před měsícem jsme vydali nový singl, který jsem psal pro film Gump 2. Hraju tam hlavní roli a takto se to spojilo dohromady, píseň se jmenuje “Život je krásný”. Nic jiného ale nechystám, mám teď takové hudební vakuum. Mám pocit, že jsem toho napsal už dost, musím najít něco, co mě okysličí. Nechci skládat jen proto, abych vydal nový singl, nebo desku. Skládám jen tehdy, když tím chci něco říct. Psal mi fanoušek, že ho štve, že už nevydávám tvrdší a depresivní věci. Já to teď ale mám takto a nechci se do depresivního období vracet. Teď čekám na inspiraci a chuť, kdy se budu potřebovat z něčeho vypsat.
Je to jako s tou hudbou, někdy Vás něco napadne, něco uděláte a dáte to tam. Někdy to má úspěch, někdy ne. Jsem vystudovaný herec, když začal Tiktok, byl jsem jeden z prvních z naší branže, který na Tiktoku začal fungovat. Sklízel jsem za to i posměch, ale dokázal jsem se tam realizovat. Lidi, kteří se zajímají o divadlo, znají mě z velkých dramatických rolí, ale já mám v sobě i kus komické stránky, to jsem si díky Tiktoku mohl naplňovat. Teď je to na Tiktoku jiné a už mě to tolik nebaví. Když mě ale něco napadne, tak něco vytvořím.