V roce 1955 se plukovník pohraniční stráže Ing. Karel Hartl rozhodl zkřížit karpatského vlka a německého ovčáka. Výsledkem byl vznik unikátního luxusního plemena Československý vlčák.
Původně se jednalo o pouhý vědecký experiment. První štěňata z tohoto pokusu se narodila 26. 5. 1958 v Libějovicích. Vlčice Britě a německému ovčáku Cézarovi se narodili kříženci, kteří se vzhledem i chováním podobali vlku. Jejich výchova nebyla zrovna snadná a přestože výcvik možný byl, výsledek za mnoho nestál. Kříženci v první generaci v sobě zkrátka měli ještě mnoho vlčí krve. Zjistilo se také, že je možné odchovat potomky jak ze spojení psa a vlčice, tak vlka a feny.
Chovatelé pod vedením Ing. Hratla v luxusním šlechtění pokračovali i přes odmítavý postoj tehdejších kynologických organizací. Jedinci první generace byly dále kříženi s dalšími německými ovčáky a podíl vlčí krve z původních 10 % klesal. Druhá generace se dala již plně vycvičit, avšak trvalo to déle než u jiných psích plemen. Se šlechtěním se pokračovalo.
V roce 1966 byl vypracován první standard nového plemene. Na konci roku 1981 Český svaz chovatelů povolil ustanovit chovatelský klub československého vlčáka, který vznikl v březnu roku 1982. Československý vlčák byl rovněž uznán jako národní plemeno. V roce 1989 došlo k jeho schválení ze strany Mezinárodní kynologickou federací (FCI). O 5 let později byl vydán mezinárodně uznaný standard plemene a mezinárodního uznání se plemeno dočkalo téměř na sklonku tisíciletí.
Rozhodně aktivitu, temperament a vytrvalost. Je odvážný, neohrožený a po svém vlčím předchůdci má velmi bystré smysly. Jedinečný je též jeho luxusní orientační smysl a oproti jiným plemenům vyniká výborný čichem i zrakem. Po vlkovi však zdědil i svou nedůvěřivost.
Zemí původu je bývalé Československo, dnes je považován za plemeno slovenské.