Beru si Javánce: většina jsou muslimové s přísnými zvyky. Svatba je show, která má znázorňovat postavení rodiny

Co znamená „příznivý den“

Javánci věří, že určité činnosti by měly být prováděny pouze v den, který je pro ně příznivý, ať už jde o stavbu domu, založení firmy nebo svatbu. To vše by mělo být provedeno v příznivý den, například aby byl nový dům po nastěhování bezpečný a přinesl obyvatelům štěstí. I svatby se musí konat v určité dny, aby spolu manželé prožili šťastný život ve zdraví a prosperitě a zplodili zdravé a hodné děti.

Panuje obava, že pokud se svatba uskuteční v nevhodný den, bude nešťastný i život páru. Jakmile se určí datum a čas svatby, harmonogramu se přizpůsobí také rozvrh dalších svatebních rituálů a obřadů. Po určení data je potřeba rozhodnout i o místě svatebního obřadu. Na Jávě o tom rozhodují rodiče nevěsty, rodina ženicha hraje při svatebních přípravách menší roli.

O druhu obřadů, hudby, tanečních vystoupení a velikosti svatby rozhodují rodiče nevěsty podle svého rozpočtu. Není však neobvyklé, že o souvisejících nákladech jednají obě strany.

Pronájem luxusní vily 7+1, Praha - Západ – 373,

Zobrazit nemovitost

Pemaes a svatební výbor

Role pemaese, tradičního vizážisty, který vede celý obřad, je při jávském svatebním obřadu velmi důležitá. Stará se nejen o líčení a oblékání nevěsty a ženicha, ale také o potřebné oběti a různé druhy obřadů. Zvláštní pozornost je zpravidla věnována nevěstiným vlasům a make-upu, přičemž ke zvýraznění její krásy v tento velký den slouží tradiční jávský účes „sanggul“ a technika líčení „paes“. Pemaes často zapůjčuje i kompletní svatební šaty, výzdobu a výbavu potřebnou ke svatební oslavě. Tradiční jávský oděv je nedílnou součástí svatby. Oblečení nevěst často tvoří „kebaya“ a „kain“ (dlouhá sukně), zatímco ženichové si oblékají „beskap“ a „jarik“ (tradiční jávský oděv). Oděv je často složitě zdobený a má kulturní a symbolický význam.

Aby svatba proběhla hladce a bez překážek, rodiče nevěsty sezvou rodinné příslušníky a blízké přátele, aby vytvořili svatební výbor, kde každý dostane určitý úkol.

Musí také rozhodnout o místě svatební oslavy. Tradiční svatby však nejsou jen párty pro rodinu a přátele, jsou také prostředkem k utužení rodinných vazeb, přátelství, ale třeba i obchodních vztahů. Pokud by svatební přípravy byly zcela ponechány v režii zaplaceného organizátora, hrozilo by riziko, že příležitost k utužení rodiny bude promarněna. Zapojením rodiny vzniká určité pouto, které sdílejí všichni zúčastnění. Proto je i v případě využití služeb organizátora vhodné vytvořit také výbor z rodinných příslušníků, kteří přivítají hosty a projeví ducha gotong royong – vzájemné pomoci – jednu z tradic jávské kultury.

Existuje několik variací jávské svatby v závislosti na zvycích a sociálním statusu páru. Populární jsou tzv. surakartan, jogjakarta, paes kesatrian a paes ageng. Svatební obřad zahrnuje rituály siraman, midodareni, peningsetan, ijab (pro muslimy) nebo svátosti manželství (pro křesťany).

1. Umístění tratagu a tarubu

Obvykle jeden den před svatební hostinou je brána domu nevěstiných rodičů ozdobená tarubem (rostlinnou výzdobou), který se skládá z různých tuwuhanů (různé druhy rostlin a listů).

Dva banánovníky s trsy zralých banánů znamenají, že novomanžel bude dobrou hlavou rodiny. Jelikož banánovníkům se daří všude, manželům bude také všude dobře a budou mít šťastný život.

Dvojice tebu wulung (načervenalá cukrová třtina) znamená, že rodina bude obdařena bystrou myslí.

Cengkir gading (polozralý kokos) znamená, že dvojice se miluje a vždy se bude starat o své blízké.

Různé čerstvé listy, jako například banyán, alang-alang (vysoká, hrubá tráva), dadap srep (kvetoucí stromy) znamenají, že manželé budou žít v bezpečí a chránit rodinu.

Kromě toho na bráně najdete bekletepe (ozdoby ze zaplétaných kokosových listů), které mají vyhnat zlé duchy a informovat o tom, že se v tomto domě koná svatební obřad.

2. Kembar mayang

Věří se, že ozdoba vyrobená naaranžováním různých kořenů, stonků, listů, květin a plodů přináší motivaci pro nevěstu a ženicha do jejich manželského života. Obvykle jsou listy zapleteny do stonku banánovníku, aby připomínaly tvar hor, bičů, deštníků, kobylek a ptáků.

Pronájem mezonetu Josefov 2+kk, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

3. Umístění tuwuhanu

Tuwuhan jsou rostliny, umístěné na místě siramanu (rituální očisty). Přidáváno je i různé ovoce, jako je svazek banánů na každé straně, jako výraz naděje, že nevěsta a ženich budou požehnáni dětmi.

4. Siraman

Siraman znamená „vykoupat se“. V rámci svatebních příprav to pro novomanželský pár znamená očistit svá těla i duše. Ceremonie siramanu se obvykle pořádá odpoledne, den před rituály ijab a panggih. Siramany obou nastávajících manželů probíhají odděleně, každý v domě jejich rodičů. Siraman se obvykle koná v rodinné koupelně nebo na místě speciálně určeném pro tento účel (zahrada). V současnosti je běžnější druhá varianta. Důležitý je i seznam zúčastněných osob. Kromě rodičů jsou pozvány i starší a významné ženy, vybrané na základě jejich dobrých mravů. Počet lidí, kteří při siramanu pomáhají, je obvykle omezen na sedm. Jávský výraz pro číslo sedm je „pitu“, takže dávají pitulungan (což znamená pomoc).

Nastávající nevěsta/ženich vyjdou ze svého pokoje v doprovodu rodičů, kteří je dovedou na místo siramanu. Za nimi jdou další účastníci, nesou podnosy s batikovanými látkami, ručníky atd. Následně se posadí a pomodlí se. Jako první omyje budoucí nevěstu/ženicha otec. Po něm přichází na řadu matka. Teprve po nich mohou rituál provést další (obvykle starší a vážení) účastníci. Budoucí nevěsta/ženich sedí se sepnutýma rukama v poloze modlitby. Nalijí jim vodu na ruce a třikrát si vypláchnou ústa. Potom jim třikrát nalijí vodu na hlavu, obličej, uši, krk, ruce a nohy. Poslední osobou, která rituál provede, je pemaes nebo speciálně určená osoba. Ke koupání se používá tradiční šampon a prášek. Tradiční šampon a kondicionér je často vyroben z tamarindové šťávy a kokosového mléka. Zajímavé je, že obě tyto po staletí užívané přírodní složky se staly oblíbenými produkty pro péči o vlasy i na Západě a v USA.

Po siramanu přivedou nevěstu do svatební místnosti. Vlasy jí usuší ručníkem a vykuřují dýmem z parfémovaného prášku (ratus). Účes je vyčesaný dozadu a pevně svázaný do drdolu (gelung). Po očistě obličeje a krku jí pemaes nanese make-up. Na závěr je budoucí nevěsta oblečená do tradiční dámské tuniky (kebaya) a batikovaných látek s designem sidomukti nebo sidoasih. Symbolizují život v bohatství a v úctě druhých lidí.

5. Adol dawet

Po siramanu rodiče „prodávají“ hostům, kteří se zúčastnili předchozích obřadů, dawet (sladký dezert). I když jde o jakýsi simulovaný prodej, platidlem zde nejsou peníze, ale kreweng, hliněné mince, symbolizující životadárnou zemi. Zatímco matka nevěsty prodává dawet, otec nad ní drží deštník. Smyslem tohoto počínání je dát dětem příklad, že v budoucnu si v manželství budou muset navzájem pomáhat.

6. Krájení tumpengu

Tumpeng je tradiční jídlo, které tvoří rýže slepená a vytvarovaná do tvaru kužele s různými přílohami, které jsou kolem rýžového kužele naservírovány na velkém kulatém bambusovém podnosu. V jávské kultuře je tumpeng symbolem prosperity díky svému tvaru, který připomíná horu. Krájení tumpeng provádí otec a matka tak, že naberou vrchní část rýže a přílohy.

7. Dulangan pungkasan

Poté rodiče nevěsty nebo ženicha svého potomka vlastníma rukama nakrmí. Je to symbolické poslední gesto jejich zodpovědnosti vůči dítěti, které se vstupem do manželství osamostatní.

8. Zasazení pramene vlasů a vypuštění kohouta

Zasazení pramene vlasů nevěsty nebo ženicha se provádí proto, aby se všechny špatné věci držely co nejdále od domácnosti budoucích manželů. Pokračuje se vypuštěním černého kohouta, které symbolizuje, že rodiče nechávají svou dceru jít, aby žila samostatně.

9. Midodareni

Midodareni je odvozeno od slova „widodari“ (bohyně). V předvečer své svatby se budoucí nevěsta stává krásnou jako bohyně. Podle starobylé víry ji mají navštívit bohyně z nebes. Nevěsta musí od šesti hodin večer do půlnoci zůstat v místnosti ve společnosti starších žen, které jí dávají užitečné rady do života. Na chvíli by ji měly navštívit i členky rodiny ženicha a její blízké přítelkyně, vždy pouze ženy. Rodiče nevěstu naposledy nakrmí, protože od zítřka za ni už bude zodpovědný její manžel. Oběť lze o půlnoci vynést z pokoje, aby ji mohla sníst rodina a hosté. Mimo místnost s čekající nevěstou probíhá setkání rodiny a blízkých přátel nevěsty s rodinou budoucího ženicha.

10. Peningset

Peningset nebo také srah-srahan je odvozen od slova „singset“, což znamená „svázat“.

Při této události, která se obvykle koná během nebo po midodareni, navštíví ženichova rodina rodinu nevěsty a přinese s sebou dárky, jako jsou suruh ayu (naaranžované listy betelu), batikované látky s různými vzory, kebaye a make-up, bílou šerpu pro ženy, ovoce, základní potraviny (rýže, cukr, sůl, olej na vaření atd.) a prsteny pro novomanžele.

Je to vhodná příležitost k tomu, aby se obě rodiny seznámily v uvolněnější atmosféře. S rodinou přichází i nastávající ženich, avšak ten nemá nárok na vstup do domu. Zatímco je jeho rodina na návštěvě, sedí ženich na verandě domu ve společnosti několika přátel nebo příbuzných. Během čekání dostane jen sklenici vody a nesmí kouřit. Jíst smí až po půlnoci. Má to být lekce, že musí umět odolávat hladu a pokušení. Předtím, než jeho rodina odejde z domu, rodiče řeknou, že předávají budoucího ženicha do odpovědnosti hostitele a hostitelky. Poté, co návštěvníci odejdou, může ženich do domu vejít, ale ne do svatební místnosti, kde se nachází jeho budoucí nevěsta. Toto se nazývá nyantri. Dělá se to z praktických důvodů, protože zítra musí být oblečený a připravený na ijab a další svatební obřady. Na konci rituálu prodává šťastný pár rujak (smíšené plátky ovoce s horkým sambalem) a dawet (sladký osvěžující nápoj z kokosového mléka smíchaného s cukrem a malými kousky měkkých rýžových sušenek). Hosté za ně platí hliněnými mincemi.

Den svatby je vyvrcholením všech obřadů, které se doposud uskutečnily. Po svatebním obřadu se koná několik událostí, z nichž každý má svůj vlastní význam, související se štěstím nevěsty a ženicha v manželství.

1. Svatební obřad

Při obřadu nevěsta a ženich pronesou své sliby před duchovními, rodiči, opatrovníky a hosty, aby uzavřeli náboženský sňatek. Při této příležitosti mají nevěsta a ženich oblečeny jako znak čistoty tradiční jávské oděvy bílé barvy.

2. Obřad panggih:

Nádherný a mystický zvuk gamelanu (jávského orchestru bicích nástrojů) provází tradiční posvátné panggih neboli temu (setkání) mezi krásnou nevěstou a jejím pěkným ženichem před domem vyzdobeným rostlinnou výzdobou tarub. Ženich v doprovodu svých blízkých příbuzných (ne však rodičů, kteří nesmějí být během rituálu přítomni) přichází do domu nevěstiných rodičů a zastaví se u brány domu. Nevěsta v doprovodu dvou starších žen vychází ze svatebního pokoje. Za ní kráčejí její rodiče a blízcí příbuzní. Před nevěstou jdou dvě mladé dívky, které drží vějíř. Dvě starší ženy nebo dva mladíci nesou dva kembar mayangy (naaranžovné kytice), vysoké asi jeden metr. Jedna z žen z rodiny ženicha vykročí vpřed a předá matce nevěsty sanggan (dar v podobě banánových plodů a květin na podnosu pokrytém banánovými listy) jako výraz úcty k hostitelce. Během obřadu panggih jsou kembar mayangy vyneseny ven z domu a vyhozeny na křižovatce v blízkosti domu, což má odplašit všechny zlé duchy, aby nerušili obřad v domě a jeho okolí. Kembar Mayang se používá pouze v případě, že pár vstupuje do manželství poprvé.

Balangan Suruh

Nevěsta se setká s ženichem na přední verandě domu a přiblíží se k sobě. Když jsou asi dva metry naproti sobě, zastaví se a provedou obřad balangan suruh, tedy rozhazování sedmi svazků betelových listů s limetkou uvnitř, provázaných bílou přízí. Dělají to horlivě a s úsměvem za radostného přihlížení všech přítomných. Podle starodávné víry mají listy betelu přirozenou moc vyhánět zlé duchy.

Ngidak tagan / Nincak endog / Wiji Dadi

Ženich pravou nohou rozšlápne slepičí vejce. Nevěsta poté ženichovi nohu umyje vodou smíchanou s několika druhy květin. To má symbolizovat, že ženich je připraven stát se zodpovědným otcem a nevěsta bude věrně sloužit svému manželovi.

Sinduran

Očekává se, že červeno-bílá sindurová tkanina dodá nevěstě a ženichovi odvahu zahájit manželství s vášní. Při tomto obřadu jsou vedeni k oltáři oblečeni do sindurové látky.

Bobot timbang

Nevěsta i ženich si na pódiu sednou si do klína otce, který je „váží“. Matka nevěsty se pak zeptá, kdo z nich váží víc, na což otec odpoví, že oba váží stejně. Tím jim dávají na vědomí, že jsou oba milováni stejně.

Pití rujaku degan

Doslovný význam rujaku je nápoj ze strouhaného mladého kokosu. Pití kokosové vody se tradičně provádí tak, že se celá rodina dělí o jednu sklenici, počínaje otcem přes matku až po pár. S touto kokosovou vodou se zachází jako se svěcenou vodou, která dokáže očistit ducha celé rodiny.

Kacar Kucur

V doprovodu pemaese kráčí pár ruku v ruce, nebo přesněji držíc se malíčky, na místo obřadu. Nevěsta tam dostane od ženicha sóju, arašídy, neloupanou rýži, kukuřici, žlutou rýži, bylinky, květiny a mince různých hodnot (počet mincí musí být sudý). To vyjadřuje, že manžel by měl dát celý svůj příjem své manželce. Nevěsta tyto dary opatrně přijímá v malém bílém plátně nad podložkou, kterou má položenou na kolenou. Měla by být dobrou a pečlivou hospodyňkou

Dahar Klimah nebo Dahar Kembul / Dulangan

Svatební pár se navzájem krmí. Pemaes podá nevěstě talíř se žlutou rýží, smaženými vejci, sójou, tempehem a smaženým masem. Ženich udělá pravou rukou tři malé kuličky rýže a dá je nevěstě. Když se nevěsta nají, udělá totéž pro ženicha. Když skončí, dají si vzájemně napít sladkého čaje. Rituál vyjadřuje, že pár by měl používat a užívat si věcí společně.

Sungkeman

Než pokleknou, požádají snoubenci o požehnání od svých rodičů: nejdříve od rodičů nevěsty, potom od rodičů ženicha. Rodiče páru mají na sobě stejný batikovaný design (truntum), který znamená, že pár by měl mít vždy dostatek bohatství na dobrý život. Mají také oblečený sindurový pás. Červená kresba ze sinduru se zakřivenými okraji znamená, že život je jako řeka přetékající horami. Rodiče doprovázejí novomanžele do společného života, aby mohli vybudovat silnou rodinu.

Svatební hostina

Po svatebních rituálech následuje recepce. Novomanželé s rodiči po boku přijímají od hostů požehnání a gratulace. Mezitím se tančí jávské tradiční tance (tanec lásky gathot kaca-pergiwo nebo modernější tanec lásky karonsih). Zatímco si všichni hosté užívají večírek a hostinu, recepční halou zní zvuk gamelanové hudby. Bez ohledu na to, který obřad je vybrán, je na svatební oslavu potřeba dopředu pečlivě připravit spoustu věcí. To má za úkol svatební výbor složený z blízkých příbuzných a přátel z obou rodin. Počet členů závisí na tom, jak velká má oslava být a kolik hostů bude pozváno (300, 500, 1000 a více hostů).

Svatební oslava je především velká show, která má odrážet postavení rodiny ve společenském žebříčku.

Výbor musí zorganizovat celou svatbu: svatební protokol, jídlo a nápoje, gamelanovou hudbu a tanec, výzdobu slavnostního sálu, obřad, svědky pro ijab, uvítací řeč během recepce, dopravu, komunikaci, bezpečnost a podobně. Nejdůležitější věcí, kterou je třeba připravit, je nepochybně ijab - náboženská a občanská registrace, která ustanovuje pár jako legitimní manžely.

Náboženství

Islám se na Jávu poprvé dostal během období říše Madžapahit, kdy docházelo k výbojům a obchodním stykům s okolními státy jako Perlak a Samudra Pasai v dnešním Acehu. Hlavní roli při ovlivňování jávské kultury islámem sehrál súfismus, který ve čtrnáctém století ovlivnil místní pojetí posmrtného života a nadpřirozených bytostí, jako jsou džinové, démoni a duchové. Zavádění islámu na ostrově novými muslimskými panovníky nebylo vždy nenásilné, ale jávští šlechtici a rolníci, kteří odmítali nové vládce, byli buď podrobeni, nebo uprchli na sousední Bali, kde výrazně přispěli k balijskému hinduistickému náboženství a kultuře. Někteří hinduisté, kteří zůstali na Jávě, se stáhli do vzdálenější oblasti, jako je Tengger nedaleko hory Bromo, aby se vyhnuli obrácení na novou víru. Během islamizace Jávy byl jedním z nejaktivnějších propagátorů umírněné formy islámu na ostrově Sunan Kalijaga, který byl později byl jmenován poradcem v novém sultanátu Mataram. Většina Javánců následuje šafiitskou tradici sunnismu (97 %).

Menšina Javánců, která se hlásí ke křesťanství, a to jak k protestantismu, tak ke katolicismu (2,5%), je soustředěna ve střední části ostrova, zejména v oblasti Semarang, Surakarta, Salatiga, Magelang a Yogyakarta. Další menšinou jsou hinduisté a buddhisté, většinou se vyskytují na východě Jávy (někteří i v oblastech střední Jávy a Yogyakarty). Jávský kmen Tenggerů dodnes praktikuje jávský hinduismus. Existuje mnoho nedávných případů nových konvertitů k hinduismu a buddhismu.

Rodina

Z kulturního hlediska si Javánci osvojili tzv. bilaterální příbuzenský systém, přičemž příbuzní muže a ženy mají stejnou důležitost. Neexistuje zde preference mužského dědice, jako je tomu v patriarchálních kulturách v Indii nebo Číně. Ženy mají vysoký stupeň autonomie a v jávské kultuře jsou respektovány. V tradičním pojetí vybírá potencionální nevěstu pro syna rodina ženicha. Před svatbou rovněž dává rodina ženicha rodině nevěsty určitou částku jako věno. Za uhrazení nákladů svatby je naopak zodpovědná rodina nevěsty. Rodina ženicha může finančně pomoci, ale není to jejich povinnost. Rozvod je tradičně nepřijatelný, ale muž si mohl pořídit druhou manželku nebo milenku. Tyto tradice však přestávají platit a v současné době mezi mladými manžely například v případě nevěry k rozvodům dochází.

Jména

Až donedávna neexistovala v Indonésii povinnost mít příjmení. Mezi jávskými rodiči si však zvyk dávat dětem příjmení získal oblibu. Rodinná jména jsou odvozena od otcovských křestních jmen. Mnozí lidé mají jen jedno jméno, například Sukarno nebo Suharto.

Jávská jména mohou pocházet z tradičních jávských jazyků, z nichž mnohé mají svůj původ v sanskrtu. Velmi běžná jsou jména s předponou Su-, což znamená „dobrý“. Po příchodu islámu začali mnozí Javánci používat arabská jména, zejména v pobřežních oblastech, kde byly islámské vlivy nejsilnější. Běžní obyvatelé mají většinou jen jednoslovná jména, šlechta používá dvou- nebo víceslovná jména, ale jen zřídkakdy příjmení. Pod vlivem cizích kultur začali mnozí lidé přejímat jména z jiných jazyků, zejména evropských. Křesťanští Javánci obvykle používají latinská křestní jména, za kterými následuje tradiční jávské jméno.

Někteří lidé používají příjmení. Například jméno někdejšího indonéského prezidenta Abdurrahmana Wahida je odvozeno od jména jeho otce (Wahid Hasyim), který byl bojovníkem za nezávislost a ministrem. Jméno Wahida Hasyima bylo odvozeno od jména jeho otce: Hasyim Asyari, což byl slavný duchovní a zakladatel organizace Nahdlatul Ulama.

Jávská kuchyně

V Jávské kuchyni a kultuře hraje důležitou roli rýže, která je na tomto ostrově základní potravinou.

Mezi Javánci se traduje, že pokud člověk ještě nejedl rýži, je to jako by nejedl vůbec. Rýže je také důležitou součástí identity ostrovního obyvatelstva, která odlišuje Javánce od cizinců, kteří jedí chléb (Evropané) a obyvatel jiných ostrovů, kteří jedí ságo (například obyvatelé Moluk). Rýže je také symbolem bohatství a prosperity, zatímco hlízy manioku se považují za potravu chudých. Jávská kuchyně se liší podle regionů. Východojávská kuchyně upřednostňuje více slaných a teplých jídel, zatímco středojávská preferuje sladší jídla. Známým jídlem jávské kuchyně je například rujak cingur, marinovaná hovězí líčka, podávaná se zeleninou, krevetami a arašídovou omáčkou s chilli. Rujak cingur je považován za tradiční jídlo v oblasti Sarubaje ve východní části ostrova.

Gudeg je tradiční jídlo z Yogyakarty a střední Jávy, které se vyrábí z mladých plodů chlebovníku (nangky), vařených několik hodin s palmovým cukrem a kokosovým mlékem.

Pecel, druh arašídové omáčky s chilli je v jávské kuchyni běžnou ingrediencí. Používá se v různých typech rujaku a gado-gado. Může se použít i jako samostatná omáčka s rýží a krevetami, vejcem a zeleninou jako nasi pecel (rýže pecel).

Tumpeng je rýže podávána ve tvaru kužele, obvykle zabarvená do žluta pomocí kurkumy. Tvoří důležitou součást jávských svatebních oslav, ale i dalších významných událostí, jako jsou narozeniny, přestěhování a další příležitosti. Tradičně se Tumpeng podává spolu se smaženým kuřecím masem, vařenými vejci, zeleninou a kozím masem na kulatém talíři vyrobeném z bambusu, který se nazývá besek.

Pozoruhodným jávským jídlem je tempeh, vyrobený ze sójových bobů fermentovaných plísní. Na Jávě je významným zdrojem bílkovin a ve světě je populární jako výborná náhražka masa pro vegetariány.

Kebatinan

Kebatinan jsou principy ztělesňující hledání vnitřního já, jejichž jádrem je koncept klidu mysli, spojení s vesmírem a se Všemohoucím Bohem. Přestože podstata Kebatinan není striktně náboženská, věnuje se etickým a duchovním hodnotám inspirovaným jávskou tradicí. Není to náboženství v obvyklém slova smyslu, jako islám, judaismus nebo křesťanství. Neexistují žádné spisy jako Bible nebo Korán, ani proroci. Během éry Soeharto byla tato menšina uznávána a chráněna jako penganut kepercayaan.

A jaké rituály čekají manžele později? S dětmi se zachází shovívavě až do věku dvou až čtyř let, kdy začíná vštěpování disciplíny.

Nejběžnějšími metodami je kárání, tělesné tresty, srovnávání se sourozenci a jinými dětmi a hrozba veřejného zostuzení. Poslední typ má děti naučit, aby se bály a styděly před cizími lidmi. O výchovu a socializaci dětí, jakož i poskytování lásky a podpory, se starají hlavně matky, zatímco otcové se drží stranou.

O malé děti často pomáhají pečovat starší sourozenci. První menstruace dívky je jednoduše oslavena slametanem neboli společným jídlem. Důležitou a dramatickou událostí v životě chlapců ve věku od 6 do 12 let je obřízka.

Naloni Mitoni

Drží se v sedmém měsíci prvního těhotenství ženy. Je pozvána rodina a blízcí přátelé. Budoucí matka je zahalena sedmi vrstvami batiky, což symbolizuje naději, že dítě bude zdravé a porod bezproblémový. Probíhají modlitby a podávají se tradiční jídla.

Selapanan

Jedná se o rituál oslavující nový život, který se koná, když je miminku 35 dní. Na akci přijdou rodinní příslušníci a blízcí přátelé. Děťátku jsou oholeny vlásky. Běžnou součástí této události jsou modlitby, náboženské čtení a slametan. Po akci se rozdávají koláče, sladkosti a vajíčka (symbolizující nový život).

Tedhak Sithen

Koná se přibližně v době, kdy je dítěti osm měsíců. Členové rodiny jsou pozváni, aby oslavili jeho první krůčky.

Khitan

Pro chlapce je khitan neboli obřízka důležitým přechodem k dospělosti. Rituál se obvykle koná mezi šestým a dvanáctým rokem věku. Po obřízce je zvykem obětovat kozu, uspořádat slametan a představení wayang kulit (stínové loutkové divadlo). Obřízka je jedním ze znaků, který odlišuje Javánce od příbuzných Balijců a obyvatel Tenggeru, kteří jsou stále převážně hinduisté.

Ruwatan Gembel

Den, kdy si hinduistické děti z komunity Dieng oholí vlasy. V chrámech se koná velký obřad obětování bohům. Potom komunita organizuje festival. Tato událost se běžně neobejde bez přítomnosti mnoha přihlížejících turistů.

Slametan

Modlitby za příchod dobrých zpráv. Běžně je podáván tumpeng.

Patangpuluhdinanan, Nyatus, Nyewu

Modlitby ve 40., 100. a 1000. den od úmrtí člověka.

Nyekar

Před měsícem ramadán navštěvují členové rodiny hroby svých blízkých a modlí se za jejich blaho.

Labuan

Obřad, při němž vyznavači kebatinanu hází rubáš do moře nebo z hory, aby symbolicky zahodili smůlu.

Podobně, jako je tomu u jiných tradičních svatebních rituálů z celého světa, je jávský svatební obřad magický. Představuje posvátný okamžik, kdy jsou dvě osoby ze dvou různých rodin spojeny posvátným manželským svazkem a předesílá začátek nové etapy života páru. Úplný jávský svatební rituál je navíc jedním ze způsobů, jak si Indonésané zachovávají svou kulturu.

ZDROJ: Indoindians.com, Bridestory.com, Baliweddingprices.com, Javaans.be, Theamm.org, autorské dílo