Rychlá zpověď - Těhotná Sandra Parmová: Porodní asistentku už mám. Jen o tom ještě neví!

Ty jsi do médií říkala, že nemáš žádné nevolnosti. Všude čtu, že jsi reklama na těhotenství. Tak jak si to užíváš?

Četla jsem jeden z tvých předchozích rozhovorů na stránkách LP Life a tam jsem se dozvěděla, že ten, kdo říká, že těhotenství je krásné, tak lže. S tím nemůžu souhlasit. Mám tak pohodové těhotenství, že by mě nikdy ani nenapadlo, že by to takhle pěkné mohlo být. Předčilo to veškerá má očekávání, takže si to užívám opravdu moc.

Komu jste o tvém těhotenství řekli úplně na začátku a jak to probíhalo?

Jako první jsme to během vánočních svátků oznámili rodičům. Tehdy jsme probírali jejich plány na příští rok. Jsou vášniví motorkáři, takže už tou dobou měli v kalendáři spoustu moto akcí. Tak jsme jim řekli, že v srpnu si to budou muset trošku přeorganizovat, protože budou mít jiný program. Chvíli se na nás dívali a nechápali. Nejprve si mysleli, že jsme se zasnoubili, chceme se vzít a máme naplánovaný termín svatby. Pak jim došla ta druhá věc, že čekáme miminko. Takže byli šťastní.

Byli dojatí?

Byli dojatí. Nejprve to došlo mamince a ségře, táta ještě chvilku tápal a pak měl taky radost. 

Jaké si myslíš, že to bude až se to narodí?

Já vůbec nevím. Zatím si dokážu představit průběh těhotenství a začínám se už pomalu připravovat i na porod. Plánuji, kde budu rodit, kdo chci, aby u toho byl a tak dále, ale zatím si ještě neumím představit tu fázi, kdy budu držet miminko v náručí.

V těhotenství mi strašně vadili lidé, kteří mě pořád něčím strašili. Třeba tím, že nebudu mít na nic čas a znělo to všechno strašně negativně. Děje se to i u tebe?

Za dobu těch šesti měsíců potkávám hodně lidí, kteří stresují, plaší a neustále dávají rady typu: Počkej, až se stane tohle a támhleto…třeba až začneš pořádně přibírat nebo až ti otečnou kotníky.

A co si o tom myslíš?

Myslím si, že když žena v tomhle období nemá ve vztahu pohodu, může jí to těhotenství dost pokazit nebo ji ty řeči minimálně vystresují. Já mám štěstí v tom, že Pavel je rozumně smýšlející chlap, vždycky tyhle negativní řeči odfiltrujeme a díky tomu ve stresu nejsem. Taky jsem omezila kontakt s lidmi, kteří mě zbytečně strašili. Radši se vídám s těmi, kteří to všechno berou tak nějak rozumně.

To znamená co?

Že to berou tak, že určité věci k těhotenství patří. Že žena přibírá a jsou s tím spojené změny v životě, a spousta z nich jen dočasných.

Létají ti hormony nahoru dolů? Ženy bývají v tomhle období hodně přecitlivělé...

Tak to se mi asi ještě nedostavilo. Nějak extrémně přecitlivělá si nepřijdu. Asi možná nekoukám na ty správné filmy, které by mne dojímaly (smích). Zatím mi všechno přijde úplně normální. Teď, v šestém měsíci, už je samozřejmě rozdíl v tom, že mám o miminko větší strach. Už o ní vím, tím že začala kopat. A teď už intenzivněji kopat..

Jaké to bylo poprvé, když kopla?

Já jsem si zhruba od čtvrtého měsíce začala přikládat ruce na bříško a čekala jsem, kdy to ucítím. Úplně poprvé ale vlastně kopání ucítil Pavel. Ten si na bříško vždycky položil tvář a pokaždé se pak na mě podíval takovým ohromujícím pohledem, když se malá začala vrtět. Takže ty první pocity jsem měla spíš přes něho.

Pavel je z Brna. Kde vy vlastně budete žít? Teď už to totiž nebude o nějakém pendlování mezi dvěma lidmi, co spolu chodí. 

No, nebude. Já mám představu takovou, že dokud mi můj stav umožní pracovat, což by mohlo být až do července, tak bych chtěla být v Praze. Pak se na nějakou dobu přesunu do Brna, kde bych chtěla porodit a být tam minimálně šestinedělí. A jakmile přijde ta správná doba, kdy bych se chtěla vrátit do práce, plánujeme pořídit společné bydlení v Praze. Bydlení, které máme v Brně si ponecháme. Pavel tam má domeček, tak bychom to chtěli nějak skloubit.

Je to takový druh kompromisu..

Určitě a jsem ráda, že to nebylo jen z mojí hlavy. Pavel nikdy nechtěl, abych se vzdala práce, protože vidí, že mě to nabíjí a baví, že jsem šťastná. A to nejenom když moderuji zprávy na Primě, ale také když uvádím nebo se účastním spousty jiných akcí. Tím pádem bylo jasné, že nějaké zázemí v Praze potřebujeme. On má navíc práci, která vyžaduje, aby byl čas od času v Praze, takže se nám to bydlení bude hodit tak i tak.

Říkala jsi, že budeš rodit v Brně. Máš už doktora? 

Doktora nemám. Teď mám vytipovanou jednu slečnu, kterou bych moc ráda měla jako porodní asistentku. Je strašně milá a já potřebuju u mít u porodu někoho, kdo bude mít podobnou energii jako já a Terezka tomu úplně vyhovuje. Takže já bych si moc přála, aby to byla právě ona a myslím, že ona to v tuhle chvíli už trošku tuší. Že bych to měla ale úplně naplánované, to nemám. Pořád si říkám, že na to je ještě čas.

Ty jsi médiím nechtěně prozradila pohlaví miminka. Co na to říkal partner?

Já jsem mu říkala, že to určitě někde takhle prozradím a ono to tak vážně bylo. Nevadilo mu to. A ani mně to nevadí, že se ví, že to bude holčička. Spousta kolegyň mi ale říkalo, že holčička je prý nejistá až do poslední chvíle, takže vlastně uvidíme.

Luxusní byt s výhledem na hrad - 334m, Praha 1

Zobrazit nemovitost

A jména už vymýšlíte? A shodnete se?

Myslím si, že jsme se shodli úplně bezproblémově. Měli jsme na vybírání metodu, kterou můžu vřele doporučit. Asi měsíc nebo dva jsme sbírali inspiraci, aktivně se zapojovali i rodiče, kteří nám dávali seznamy jmen. Vybírali jsme mezi královskými jmény, španělskými jmény, českými a udělali jsme seznam asi tak dvaceti jmen. Jeden večer jsme si nad to sedli a postupně jsme vyškrtávali ty, které jednomu nebo druhému vadily úplně nejvíc, takže jsme se dostali na nějakých sedm jmen a z toho by už ani jedno nebylo průšvih. Nakonec jsme každý řekl své tři favority a v jednom jsme se shodli.

A prozradíš ho?

To neříkáme nikomu. Ani babičkám a dědečkům a neví to ani Pavlova dcera. I když ta má slíbené, že to bude vědět jako první, těsně před tím než se to narodí. Chceme si to nechat pro sebe, protože znáš to. Když někomu řekneš nějaké jméno, obzvlášť, když je méně obvyklé, tak tě od toho lidé začnou odrazovat nebo k němu mít vlastní připomínky. Tomu se chceme vyhout.

A taky často hrozí, že ti to jméno někdo ukradne.

Přesně tak. To nám kamarádi taky říkali.

Když se bavíte o miminku, oslovujete ho jménem?

No právě. Toho se taky bojím, že se jednou prořeknu, protože my už malou tak oslovujeme, abychom si na to jméno zvykli a tak musím dávat pozor, ať to zase někde neřeknu.

Co si myslíš, že je největší luxus pro miminko?

Hodní rodiče, kteří mají hezký vztah nejen k miminku, ale i mezi sebou. Myslím si, že jsem naší malé nemohla dopřát lepšího tátu než jakého bude mít, protože když vidím Pavla, jak si hraje s jinými dětmi, je tak úžasný, že se na něj vydržím jen tak koukat. S dětmi to umí neskutečně.

Ty jsi opravdu chodící pohoda. Chybí ti aktuálně ve tvém životě něco?

(vrtí hlavou) Opravdu ne. Jsem vdečná za to, jak to teď je.