Hosty Českého lva byl Petr Uhlík se svoji manželkou Andreou Uhlík Bereckovou. Na večer se poctivě připravovali několik hodin. V rozhovoru nám mimo jiné prozradili, co jsou ochotni pro roli obětovat a naopak, kde jsou jejich herecké hranice. Povídali jsme si také o tom, jaké je to žít na vesnici, kam se manželé přestěhovali.
Neuvěřitelný stres. Nejen z té nominace, ale celkově z této společenské akce, která mi není moc příjemná, ve smyslu toho, že nejsem moc zvyklý na velké sešlosti a když už se dějí, tak jsem rozkmitaný.
Andrea: My jsme se připravovali díky Vogue už od dvou od odpoledne, takže mám pocit, že už by to mělo končit a ono to bude teprve začínat. Je to mnohem příjemnější než jsem si myslela, tak je to fajn.
Já žádnou konkurenci upřímně nevnímám.
Se všemi kluky i holkami se známe hodně dobře a máme spolu velké přátelství a já to neřeším v rámci žádné soutěže. Přijde mi nádherné, že je tolik lidí, co jsou v naší generaci, se najednou potkají tady na tom jednom ročníku a je to pro mě taková dobrá informace, že je to prostředí, kde se pohybují lidé, které velmi dobře známe a nejenom lidi, kteří dejme tomu jsou od nás už daleko.
Asi ne. Spíš je to tom, že to někdo dobře napíše. Myslím si, že je správné, že nemám žádné vysněné role, protože nevím, co vznikne.
Pro roli bych udělal úplně všechno.
Asi je mi to jedno, co by to obnášelo.
Andrea: Ano, tím jak jsem také herečka, tak mám proto pochopení. Teda doufám, že mám pro to pochopení, ale někdy je to náročné. Na druhou stranu, já mít takovou příležitost jako Petr, tak to udělám také.
Petr: Nevím o tom.
Ale asi bych znovu už asi nešel do role sériového vraha, to už mě unavuje a přijde mi, že tam práce na té škatulce by byla už moc velká.
Vlastně ne, přijde mi, že teď je důležité vybírat si věci, které jsou jiné a je to teď už na mě, abych ukázal nějakou jinou cestu.
Andrea: Já nemám vůbec problém s nahotou.
Přemýšlím nad tím, že bych nedokázal asi zabít zvíře.
To by bylo pro mě opravdu hrana.
Andrea: Já mám pocit, že tím jak jsme se odstěhovali pryč z Prahy, tak díky tomu máme trochu nadhled. Žijeme na vesnice, kde nás je devatenáct, takže se člověk umí více odstřihnout od toho, co se děje a trochu umí ty informace filtrovat.
Pravda, ale je, že to co se děje spíš ve světě než v České republice nás dost děsí.
Mám pocit, že máme klapky na očích a nechceme si přiznat, že nějaké velké změny přicházejí.
Petr: Vnímám to stejně. My se o tom bavíme spolu.
Andrea: Na konci března dojede tatínek a já jsem dostala od Petra a jeho kamarádů obrovská skleník, takže se bude stavět skleník. Já se těším.
Petr: První zahradní akce.
Petr: Moc ne, ale snažím se.
Snažím u toho hlavně dobře vypadat, jako profesionál, což je důležité.
Ale je to nové a je důležité si přiznat, že je to nové a nehrát si na to, že jsem mistr světa.
Andrea: Nedostala jsem, ale my jsme celý den věnovali tomuto večeru. I když my jsme měli MDŽ, protože tam, kde jsme se připravovali, bylo mnoho žen a slečen, takže jsme měli kolem sebe hodně ženskou energii.
Zdroj: vlastní dotazování, autorský článek