Nikdy ji neuvidíte bez make upu nebo neupravenou. Rudou rtěnku nevynechá ani ve chvíli, kdy obouvá tenisky a jde si zaběhat. I když si jí spousta lidí řadí do škatulky “hezká tvářička”, často pak zjišťují, že dokonce i něco umí. Kromě moderování, herectví a navrhování šatů napsala i filmový scénář. V rozhovoru pro Luxury Prague Life se ale rozpovídala také o tom, proč stále nenašla toho pravého a co je pro ni při výběru partnera důležité. Teď má totiž jednu novou podmínku a tu jen tak nějaký muž nesplní…
Myslím, že hodně. Přesně jak jsi řekla. Na spoustu lidí, kteří mě neznají, působím jako namyšlená kráva. Nevím čím to je. Většinou až potom zjistí, že to tak není. Třeba když jsem přišla na první běžecký trénink, navíc totálně vystajlovaná, říkali si, že ani běhat nebudu umět. Asi jsem je ale překvapila.
Ne, myslím si, že to je tím, že jsem typ, co má rád, když je žena upravená. To mám z domova. Moje mamka nemá tepláky. Nikdy v životě jsem ji v klasických teplákách neviděla. Má domácí kalhoty, venkovní kalhoty a za každých okolností je upravená. Naučila jsem se to od ní. Možná právě proto mají lidé pocit, že pokud se žena o sebe stará, tak už nezvládá nic jiného.
Začala jsem chodit na tréninky s Reebokem. Máme ho jednou týdně. Když to bylo ale poprvé, nezapomenu na ty pohledy lidí ve stylu “Co to přišlo?” Myslím ale, že jsem celkem obstála.
Ano, ano, sem chodím jen dva měsíce. Aktivně ale běhám rok a půl.
První motivací asi bylo, že jsem po 25. roku měla pocit, že už to není to, co bývalo. Nikdy jsem nebyla moc hubený typ. Vždy jsem měla zadek. Řekla jsem si ale, že začnu něco dělat. Koupila jsem si permanentku do fitka a byla jsem tam jednou!! Pak jsem poprvé vyběhla a zůstala jsem u toho. Ze začátku mě to ale nebavilo. To je jasné. To nikoho.
Vyhovovalo mi, že nikam nemusím chodit, nic si nemusím chystat, nemusím si kupovat permanentku, že si koupím jen tenisky. Tehdy jsem se navíc setkala s autorem knihy Konec prokrastinace Petrem Ludwigem a mluvil o tom, že když se ti ráno nechce, tak si máš říct, že si aspoň obuješ tenisky. Druhý den, že aspoň vyjdeš před dům a po takových krocích jsem to dělala a možná proto jsem u toho vydržela.
Bylo to úplně tragické. Proběhla jsem náplavku tam a zpátky. Tehdy jsem to považovala za svůj největší životní výkon a to jsem ani neběžela v kuse!
Na maraton se zatím jen chystám. Zatím běhám pulmaratony.
Noo, bylo to asi 35. To už je kousek od maratonu. (o pár dní později uběhla 44 kilometrů, pozn.red)
No jasně! Ze začátku si mysleli, že jsem nějaká divná. Já to ale brala strašně vážně. Teď už jen neběhám, ale vyloženě trénuju a myslím, že někteří jsou dokonce i překvapení, že mi to jde.
Paradox je, že jako dítě jsem se věnovala všemu, co mi šlo a v běhu jsem měla omluvenku, protože jsem měla astma. Takže jsem neběhala.
Moje mamka byla docela vtipná. Říkala, že doufá, že něco nepřehlédla, jestli jsem kvůli ní neprošvihla kariéru nadějné sportovkyně. Někde jsem ale četla, že lidé, kteří v dětství moc nesportovali, mají o hodně větší nadšení v dospělosti, protože to nejsou takové ty přemotivované děti. Profesionálně ale běhat nebudu. Běhám pro radost. Ten výsledek pro mě není až tolik důležitý.
Těžko říct. Asi herečka a moderátorka.
Přehlídku jsem měla dvakrát na Bratislavských módních dnech a pak na Shooting Fashion Stars. Strašně mě to baví, ale časem jsem zjistila, že nejradši navrhuji pro sebe. Ušiju si je, pak je někam vynesu a nakonec je dávám do půjčovny designerských šatů Soline.
Přistihla jsem se dokonce při tom, že radši než na dovolenou, kde bych ležela u moře, bych šla běhat do italských Alp.
To je přesně ten problém! (smích) Až do nedávna jsem měla nějaké ideály, jaký by měl můj partner být. Teď mi přibylo ještě to, že bych hodně chtěla běžce! Teď jsme byly s mamkou v Tatrách, šly jsme turistickou stezkou a z ničeho nic nás předběhl chlap, který běžel! Na sobě kompresní podkolenky, hydrovak na zádech a mně úplně zajiskřily oči. Nějakého takového si musím najít. Kde se ale takoví muži potkávají?
Nezkoušela, i když mě mamka pobízela! No musím mít prostě běžce!
Nevím, musím se rozhlédnout. Vždycky mi stéká pot do očí a nevidím.
To mi píše hodně lidí, jak to dělám. Nevím. Asi voděodolná řasenka (smích). Já to beru ale jako společenskou záležitost, že jdeš na závod, tak je to jako když jdeš do kina nebo do divadla.
Sladím všechno. Naušnice, k nim make up, přijde mi to hezké, že se k tomu běhání nalíčím. Ale to jsou dva druhy běžkyň. Jedny jsou takové, že nepoužijí ani hřeben a druhé se k tomu “nahodí”.
Vždycky jsem si myslela, že dlouhodobý vztah jde vybudovat z takového toho WOW! Že se mi podlomí kolena, zatmí před očima a bude to tam. Časem jsem ale zjistila, že to wow strašně rychle pomine a dlouhodový vztah z toho není. Nejsympatičtější lidé, které mám v životě, mi na začátku sympatičtí vůbec nebyli a stejně to bude asi i s partnerem.
No.. (smích). V tom případě už jsem ho asi potkala. A ne jednoho.
Proboha, jen to ne! Herce určitě ne, moderátora už vůbec. Nechci se dotknout mých kolegů, ale myslím že takoví chlapi jsou dost egouši. Chlap, který se na sebe rád dívá v televizi, je zvláštní.
To musí. Pak ale odpovídá to, že patřím k ženám, na které sedí takové to pořekadlo, že neví, co chtějí, protože chtějí chlapa, který by byl dostatečně mužný, ale také citlivý a čistotný. (smích)
(smích) Hodně dlouho to bylo o tom, že pokud chlap nesplňoval všechna moje kritéria, hned jsem ho odepsala. Je to ale i o tom, že se pořád pohybuji v jednom a tom samém okruhu lidí a to jsou přesně ti lidé z branže a tam se dlouhodobé vztahy nenavazují. Kde ses seznámila ty?
Co dělá tvůj manžel?
No tak vidíš, možná, že to v tom oboru není až tak beznadějné. Ona si spousta lidí myslí, že se při mém povolání seznamuji na každém rohu, ale fakt ne.
V běžeckých ano.
Ano (smích) Ale klasické tepláky asi taky nemám.
Ano a myslím si, že na chlapech tepláky vypadají dobře.
Charisma, nějaká jiskra v oku, pak mužná ramena a teď nově říkám, že běžecká lýtka. (smích)
To jsem řešila nedávno, když jsem říkala kamarádce, že tamten a tamten je sympatický, ale je menší než já! A ona říkala, že to ve výsledku není důležité.
Ten pocit asi. Kdyby tam bylo všechno ostatní a pokud by neměl komplex z toho, že si obuji podpatky, pokud bychom si měli co říct, asi bych to zvládla.
Příběh jedné ženy a muže, které se odehrávají zvlášť a v jednom momentě se jejich příběh začne prolínat.
Hodně velkou. To je totiž nejlepší. Nejlepší scénaře vycházejí vždy z reality. Ale pozor! Nemyslím si, že zrovna já budu záchranou českých filmových scénářů.
Vlastně ani nevím. Chvílemi komedie, chvílemi drama, ale i romantické.
Jsem celkem klidná, snažím se nevytvářet žádné drama a celkem se mi to daří. Žiju takový pohodový život a dramatickým situacím se vyhýbám. Pro mě je ze všeho nejdůležitější žít pohodový život.
To jsou dvě věci které se ve mně bijí. Na jednu stranu si myslím, že hon zapenězi není v životě důležitý, ale na druhé dělám práci, při které si můžu dovolit nepracovat každý den a to souvisí s penězi. Snažím se v tom najít rovnováhu a odpracovat si tolik, abych si mohla užívat, ale nepracovat tolik, abych jen pracovala. Teď mi ale vlastně přibyla další činnost. S kamarádkou jsme založily YouTube kanál, kde se věnujeme cvičení. Jmenuje se to JUICE IT. Na instagramu mi totiž psala spousta lidí, jak by měli cvičit, tak jsme to založily a jsou to cvičení na doma. Cvičíme s trenérkou. Zatím toho máme málo, ale rozbíhá se to. Kromě toho děláme i zdravé recepty a připravujeme i motivační rozhovory.