Ač je toto jméno pro širokou veřejnost skoro neznámé, jeho díla nesou nesmazatelnou stopu kvality a zvyšují tak prestiž samotného luxusního města Prahy.
Při realizacích po roce 1860 byl výrazně ovlivněn jak vídeňskou neorenesanční školou, tak i svými cestami po Itálii. Vzdává hold tomuto výraznému uměleckému slohu, obohacuje ho o nové a inovativní prvky.
I když nevyhrál soutěž o návrh Národního divadla, přesto svými monumentálnímu stavbami na nejvýznačnější ulici v Praze vytvořil novou uliční frontu. Důstojným protějškem divadla je tudíž budova Akademie věd, v bezprostřední blízkosti pak palác Lažanských pro pražskou honoraci, ve kterém svého času bydlel i Bedřich Smetana s rodinou.
Zde řešil těžkou otázku, neboť staročeši chtěli budovu prostou, odkazující k její prozatímnosti, mladočeši pak krásnou a monumentální. S tím se lišácky vyrovnal tak, že vnitřní prostor stačil pro 900 diváků a byl velmi úsporný. Návštěvníci například nemohli opouštět svá místa a přestávky trávili se svými svačinami při samotném poslechu hudby.
Pro Sokol postavil první pražskou tělocvičnu umístěnou na dnešní živé pražské magistrále. Ve Vodičkově ulici pak novu budovu pro vyšší dívčí školu a luxusní budovu pražské techniky na Karlově náměstí. Do dnešní podoby také uvedl Španělskou synagogu na Starém Městě.
Velice těžce nesl neúspěch v soutěži o ND, což ovlivnilo jeho pozdější tvorbu. „Hřebíkem do rakve“ jeho uměleckého projektování bylo odmítnutí jeho návrhu na Rudolfinum (spolupracoval na něm spolu se švagrem). Nadobro se vzdal práce a odešel na svůj zámek v Dubenci, následně v roce 1889 do Příbrami, kde 1892 umírá a je pohřben v rodinné hrobce.
Ikdyž pro někoho je jeho jméno zapomenuto, jeho dílo přetrvává. Budoucí generace tak mohou vypravovat o krásných budovách, jenž v Praze shlédli. Studenti pak, že se mohli učit v nejhonosnější pražské škole. Věřící, že mohli prožít povznášející pocit v chrámu Sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně.
Hold takovému luxusnímu umělci!