Rychlá zpověď - Bohdana Nováková: Pro zvířata všechno! Léčím ty, nad kterými ostatní dávno zlomili hůl

Žijete ve Zlíně, kde se zabýváte nějakou bohulibou činností. Co to je?

Žiji ve Zlíně a zabývám se tu biorezonancí. Jsem už rok a půl terapeut biorezonance. Je to metoda, kdy na základě frekvenčního vlnění pomocí přístroje, se kterým pracuji, dávám do rovnováhy komplet celé tělo. Díky tomu přístroj nastoluje v těle znovunabytí samoléčebných procesů a tělo si pak samo o sobě dokáže poradit s věcmi, které ho potkají a zatíží zvenku.

Asi tak, jako to bylo dříve, když jsme neměli rozvinutou medicínu?

V podstatě ano. Když ale někoho něco v dávných dobách skolilo, člověk rovnou umřel, protože ho nebylo čím zachránit. Tomuto říkám takový malý zázrak, protože frekvenční vlnění dokáže napravovat genetické informace v buňkách, dokáže pozastavovat nebo úplně eliminovat genetické vady a také dokáže vyvádět veškeré patogeny, bakterie, viry, plísně, tudíž úplně odstraní z těla alergie, ekzémy a podobně.

Počkejte. To zní úžasně, ale to by pak tady přeci používal každý…

Metoda je známá už 30 let, u nás to je asi 15 let, a ve světě se prodalo 17 tisíc přístrojů. Ve Švýcarsku a Německu je to například hrazené přímo zdravotními pojišťovnami a lékaři tuto metodu používají normálně k léčbám. U nás si zřejmě naše ministerstvo zdravotnictví v podstatě brání svoje lékaře. I když proti lékařům nic nemám, spolupracuji s nimi, zachránili mi život a nechci je nijak hanit.

Dům na prodej 7kk - Praha 6, 232m2, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Ale medicína je postavená na tom, že řeší důsledky, které nastanou, když se v těle něco stane. Léčí antibiotiky, odřezává části těla, které jsou poškozené, dává léky na to, co nefunguje. Nejde ale po příčinách a proč to nefunguje. Většinou příčina v těle není na tom místě, které se léčí, jde hlouběji, dál. A tenhle přístroj to dokáže najít a srovnat.

Jak to celé probíhá, když za vámi přijdu s nějakým problémem?

Přijdete ke mně, posadím vás na takové lehátko, pod sebou máte modulační podložku, která komplet snímá elektrické vlnění těla a posílá terapie přes podložku do těla. Přístroj snímá hladinu vlnění buněk ve vás a srovnává to s hladinou vlnění ve správných zdravých hodnotách. Na základě toho diagnostikuje, co se mu v tom těle nezdá a kde je rozhozená energie.

Není to tak, že by mi to ukázalo, že máte angínu. Ukáže mi to, že máte na plicích nebo v nosních dutinách rozhozenou energii a já s tím přístrojem postupně zjišťuji, co tam je. Dále zjišťuje, jestli tam jsou bakteriální vlivy nebo jestli je tam nějaká vrozená vada, která způsobuje časté záněty a podobně. Když si provedu tuto diagnostiku, kterou dělám na každé terapii, pouštím poté terapii přímo na ty části těla, které potřebují vlnění v buňkách srovnat do správné hladiny, což dělá ten přístroj.

Na to je potřeba nějakého zdravotnického vzdělání?

Ne, protože tohle všechno dělá ten přístroj. Když to řeknu blbě, tak jsem jen obsluha toho přístroje. Samozřejmě jde ale také o mé znalosti a zkušenosti – co s čím kombinuji. Nemusím být lékař, ale musím mít znalosti. Když třeba vidím, že má někdo atopický ekzém, musím vědět, kde ho hledat. Ekzémisti většinou mívají problémy s játry a slinivkou. Musím hledat to gró, co je za tím, ale to získá člověk zkušenostmi s tím přístrojem.

Máte úspěchy?

Ano.

Vy se v rámci biorezonance zaměřujete jen na zvířata?

Já se zaměřuji na lidi i zvířata, ale zvířata byl můj úplně prvotní plán s tímto přístrojem. Dostala jsem se k němu díky mému psovi a rozhodla se, že budu léčit zvířata. Převážně jsem chtěla léčit psy a také koně.

Koně? Jak dáte koně na podložku?

Koně nemusíte dávat na podložku. Terapie u zvířat se dá rovnat a harmonizovat pomocí krve, která je uschlá na gáze. Krev, kterou mi pošle majitel, vložím do vstupu přístroje a na podložku, a posléze z té krve načítám aktuální stav zvířete. Poté nahrávám čip, který dělám i pro lidi, který se využívá na terapiích. Psi ho mají přilepený na spodku obojku, leží jim na těle a tím tu terapii posílá, lidé mají čip nalepený na břiše.

U zvířat je u terapie výhodou, že vůbec nevnímají, že se s nimi má něco dít, naopak lidi hrozně limituje psychika. U zvířat placebo efekt naprosto fungovat nemůže, proto jsem s ním v podstatě začala. Když jsem poprvé léčila psa, vůbec nevěděl, proč tam s ním jsem, a druhý den jsem ho nepoznávala.

A co mu bylo?

Měl strachovou agresi. Když ke mně přišel, měl hodně zdravotních problémů, od různých parazitů, bakterií, zuby měl špatné. Došlo to až do fáze, kdy jsem zjistila, že má atrofii svalstva zadní levé nohy, zhoršovalo se mu kulhání. Zjišťovala jsem s doktory, co s ním je, a došli jsme k tomu, že měl vrozenou nekrózu kyčle. Takže jsme museli udělat resekci kyčle a vzít mu kyčelní kloub. Zřejmě ho blbě uspali, takže pravděpodobně celou dobu vnímal bolest při narkóze. S různými psychology a pomocnými cvičiteli jsme došli k závěru, že to asi vnímal, takže od té doby se zřejmě o sebe strašně bojí a z toho mu vyjela ta strachová agrese. Nešlo to vůbec ničím odbourat, zkoušela jsem s ním všechno možné. Až jsme nakonec řekli, že to bude asi degenerace mozku, takže jsme prošli neurologickými vyšetřeními.

Kolik vás to stálo?

Hodně, hodně to stálo.

To je snad jenom v Česku, že lidi investují tolik peněz do svých psů…

Protože je mají rádi. Ono když ho máte čtyři měsíce doma, v podstatě s ním procházíte všechna trápení a je vám řečeno, že ho máte dát utratit, protože bude zlý, tak člověk, který má psa místo dítěte, to neudělá. Proto jsem hledala různé způsoby, jak mu pomoci. Díky tomu jsem začala dělat různé kurzy pro zvířata, Dornovu metodu, Bowenovu terapii, reiki. Zkoušela jsem všechno možné, abych mu pomohla, až jsem se dostala k biorezonanci. Po první terapii se mi ten pes úplně změnil, takže jsem to začala zkoušet na sobě, protože jsem ve 14 letech prodělala rakovinu. Následky po chemoterapiích měly dost neblahý účinek, srdce mi to rozhodilo, střeva mi to zničilo. Za celý svůj život jsem z těch alternativních cest nedošla k ničemu, co by na mě mělo dobrý trvalý efekt, abych neměla neustálé problémy.

A biorezonance vám pomohla?

Biorezonance mi pomáhá. Lidé, kteří ke mně přijdou, často nevědí, o co se jedná, a myslí si, že už nemají jinou cestu. Jak u lidí, tak u zvířat. Přijdou většinou ve zuboženém stavu a myslí si, že je to zázrak, který je vyléčí ze všeho. Tak to není, protože biorezonance jim sice pomůže a srovná jim to, co jim srovnat má, ale pokud už jsou ve fázi, kdy přijdou s poškozenými částmi těla, tak biorezonance už ty poškozené části nedokáže naplno uzdravit. Jakmile už probíhá nějaká nekrotická část v těle, je taková část už vždycky špatná. Biorezonance nicméně i přesto pomáhá části, která je ještě zdravá, pracovat na co nejlepší obrátky, a aby to co nejméně zatěžovalo tu nemocnou část. Pomůže celkově celé tělo rozchodit.

Pronájem luxusní vily 7+1, Praha - Západ – 373,

Zobrazit nemovitost

Když například nefunguje jedna ledvina, tělo pro fungování této ledviny posílá komplet veškerou svoji energii. Soustředí se na ledvinu a ostatní v těle zanedbává. Díky tomu vzniká přetlak v oblasti ledviny a v těle postupně začnou odcházet jiné jednotlivé části, protože tělo tím, jak potřebuje zachránit ledvinu, vůbec neřeší srdce, plíce, játra, střeva.

Biorezonance právě díky tomu, že narovná energie v těle stejnoměrně tak, aby tělo nevnímalo ledvinu jako poškozenou část, tomu tělu strašně uleví. Ledvina funguje, jak nejlíp může, protože biorezonance jí rovná. Ale když funguje na dvacet procent, už se v životě nevrátí na sto.

Někde jsem četla, že terapie děláte zadarmo.

Ne, zadarmo jsem to dělala jenom v rámci soutěže, kdy jsem nějakým prvním deseti zájemcům, kteří se ozvou, dělala terapii zdarma. Byla to výhra několika terapií.

Ve 14 letech jste dostala rakovinu vaječníků, kvůli čemuž nemůžete mít děti. Proto jsou vašimi dětmi psi. Vnímáte jako žena to, že musíte mít děti?

Ani jsem to nevnímala v těch 14 letech. Když mi to bylo řečeno, říkala jsem si: „no tak nemůžu mít děti.“ Pak samozřejmě nastane věk, kdy kamarádky kolem vás rodí, mají děti, mají manžely a partnery, a člověk si říká, jestli není o něco ochuzený, když na světě zůstane v podstatě sám. Ale postupně s věkem, aniž by to nahrazovali ti psi, jsem zjišťovala, že v podstatě děti ani nepotřebuji.

A co partneři kolem vás? Když si někoho najdete, je potřeba mu to říct.

Ano. Stalo se mi, že jsem měla partnera, který mi řekl, že chce zachovat svůj genetický potenciál, takže se spolu můžeme vídat, ale do budoucna to vztah nebude. Většinou ale, i přítel, kterého mám, to vzali tak, že mají mě a neřešili, jestli můžu mít děti, nebo ne. A můj přítel, se kterým jsem deset let, už má dceru.

Ještě je možnost adopce. Nepřemýšlela jste někdy nad tímto, než jste začala adoptovat psy?

V podstatě přemýšlela. Kdysi jsem ale pracovala pro jeden časopis, kde jsme dělali rozhovor s rodinným psychologem, a po tom rozhovoru se můj náhled na adopci úplně otočil. On mi řekl, že by nikdy neadoptoval, ani by to nikomu ze svých blízkých nedoporučil, jedině pokud by to bylo dítě, které už by si plně uvědomovalo, že je adoptované a že si ho člověk vzal.

To dítě projde fázemi různých odložení. Pokud je v podstatě samo a vezme si ho někdo, kdo mu nabídne zázemí, pak to podle něj není úplně ten problém. Ale já, když už bych adoptovala, bych si chtěla adoptovat miminko. Ale ten psycholog říkal, že tyhle děti mají prokazatelně obrovské psychické problémy, protože prochází fází odložení v těhotenství, kdy si matka uvědomí, že to dítě nechce, a ten plod to vnímá. Druhá fáze odložení je při porodu a třetí fáze je kojenecký ústav, kdy tam je tři týdny a v tu chvíli už to dítě psychicky odrovná.

V okamžiku adopce odloženého dítěte se na něj sesype hromada lásky, ale té upjaté. A to nadělá největší paseku v psychice toho tvorečka. Proto adopci bych zvažovala až u dítěte, které ví, co se děje a že já nejsem jeho biologická matka.

Jak jste začala zachraňovat pejsky?

Zachraňovat pejsky jsem začala tak, že jsem svého pejska, který mi v květnu umřel, zachránila z podmínek, kdy v podstatě skoro umíral. Pořídili si ho známí, on jim umíral, a oni nevěděli, co s ním. Vzala jsem si ho k sobě s tím, že si ho od nich případně koupím, pokud to přežije. Pejsek to přežil, odkoupila jsem si ho a byl se mnou jedenáct let.

Já jsem v podstatě celoživotně zachraňovala, co se dalo, i lidi. Mám v sobě nějaký záchranářský pud. Když jsem viděla, že někdo něco potřeboval, šla jsem a donesla jsem mu to. Nebo mu to dala a pomohla mu. Bezdomovce jsem si domů nikdy nepřivedla, ale kočky jsem zachraňovala vždycky, když jsem je někde viděla na stromech a podobně. Co jsem mohla, to jsem zachraňovala.

To museli mít rodiče radost!

Jo, to měla mamka velkou radost, díky tomu jsme měli dva psy. A díky tomu, že máme s přítelem barák, byla možnost rozšířit smečku. Měli jsme jenom toho jorkšíra, a pro přítele – jako bývalého hokejistu – nebyl jorkšír dostatečně dobré plemeno. Postupně jsme proto začínali nabírat psy. Spolupracuji s kočičím a psím azylem, který je pod záštitou Katky Kašparové, a dělám dočasku, pomáhám ty psy zachraňovat. Vždycky jsem si vzala nějakou dočasku. A ta už v domě zůstala.

Kolik máte zvířat?

Teď máme pět psů a tři kočky. Kočky se ke mně zatoulaly, ty jsem nikde nezachraňovala, přišly samy.

Zvířata si to mezi sebou řeknou.

(smích) Zřejmě, také mně to tak přijde. Vždycky mi něco začne stát před vraty, i psi. Pak hledám, komu patří, odkud je, dávám různě inzeráty. V podstatě tím to celé začalo.

Vy byste si prý chtěla otevřít psí hotel…

Mám zvířata opravdu ráda a hrozně dlouho jsem přemýšlela, že bych dělala nějaké depozitum nebo záchranářství. Ale u toho pak člověk postupně zjišťuje, že to není všechno fajn. Nemám povahu na to ty psy někomu pak odevzdat. Jak jsem záchranář, měla bych doma asi dvě stě psů, a jednou by mě to zabilo. Když toho psa mám doma, vypiplám ho, dám ho dohromady, a potom ke mně přijedou lidé na adopci, přičemž jejich hlavní zájem je, aby jim doma nezničil pohovku. Tak v tu chvíli toho psa nedáte. Já bych ty psy nedala, měla bych je u sebe, měla bych strach, že jim nikdo nedá to zázemí.

Chtěla bych si hrozně moc zařídit psí hotel s tím, že tam budu vědět, že páníčkové ty psy také milují a potřebují je jenom pohlídat. Já bych jim je pohlídala po dobu, kdy například jedou na dovolenou. Mohla bych tohle všechno těm psům dát a věnovat se jim, protože to umím a baví mě to.

Jaké máte zaměstnání, věnujete se jen biorezonanci?

Dělám biorezonanci, za to beru peníze. Všichni lidi i psi, kteří ke mně chodí, mají hodinovou sazbu 700 korun. První a druhá terapie je většinou hodinu a půl, posléze je po hodinách. Dělá se zhruba pět terapií, než se tělo nahodí do správného módu. Poté je potřeba terapie udržovat, přijít jednou za měsíc jako třeba na rehabilitace. Ale to už je pak na každém, jak se rozhodne.

Je tedy reálné, abyste si otevřela hotel? Finančně a časově?

S tím, co dělám? Určitě je, protože bych to měla všechno na jednom místě. V podstatě bych mohla dělat terapie tam, kde bych měla ten hotel. Měla bych tam i psy a srovnala si to podle toho, co by bylo potřeba. Doteď jsem dělala marketing v koupelnách, vytvářela jsem nový katalog. K tomu mám ještě jednu práci, mám svých pět psů, takže to musím řešit tak, abych se střídala doma s partnerem. Aby doma někdo byl, abychom venčili a věnovali se jim. Když pak máte psí hotel a máte tam dalších deset psů, tak je v podstatě to venčení natřikrát.

Takže se můžeme těšit na otevření?

Já doufám, že do budoucna ano. Jenom k tomu musím najít vhodné prostory. Asi by nebyl nikdo rád, kdybych měla někde na kraji vesnice dvacet psů, kteří by rozštěkávali ostatní psy ve vesnici.

Moc děkuji za rozhovor.