Lehké, hedvábné, elegantní, jednoduché, ručně vyšívané a hlavně slušivé. I takto lze popsat společenské šaty návrhářky Dominiky Sedláčkové, která společně se svou maminkou Jaroslavou Sedláčkovou patří již řadu let mezi nejlepší módní návrháře v České republice. Se svými originálními modely procestovaly takřka celý svět a několikrát za sebou oblékly nejen soutěžící krásky v České Miss, ale také řadu celebrit, které na jejich elegantní módu dodnes nedají dopustit. Šaty z jejich dílny jsem měla možnost obléknout i já sama při příležitosti zahájení karlovarského mezinárodního festivalu. A musím vám říct, že se mi z nich vůbec, ale vůbec nechtělo.
Přiznám se, že to bylo v souvislosti s mamkou, která začala navrhovat, a já jsem se k ní vlastně přidala. Vzpomínám si, že nejprve všechny šaty zkoušela na mně, protože tenkrát to ještě šlo. (smích)A to mě velmi bavilo. Přála jsem si už jako malá být jako ona.
Ano, dá se říct, že už odmala. Mamka mně i mé sestře šila oblečení, když jsme chodily na základní školu. To bylo prima.
Díky mamce jsem to tak těžké neměla. To jméno tam bylo, takže když zákaznice přišly za mamkou, mohly si prohlédnout i mé věci. A třeba si ode mne nechaly i něco ušít. Takže se dá říct, že tímhle způsobem jsem to mělo o něco jednodušší. Samozřejmě, udržet si poté zákaznice, to už jsem si musela vybojovat sama. A vlastně i teď stále musím bojovat a jít dopředu.
Zábavné. Velice. (smích)
No jasně! (smích) Mamka je člověk, který vymyslí cokoliv. Je neuvěřitelně kreativní. Pro mne je to čest s ní pracovat, je inspirativní a já si její rady beru k srdci.
Jak jsem zmiňovala, inspirací je mi moje mamka. Ale obě dvě hodně čerpáme nové náměty na cestách. Před nedávnem jsem byla například v Americe, tam na mě inspirace číhala téměř na každém rohu. Ale často ke mně přichází nápady třeba i během procházení se Prahou, opravdu je to různé. Někdy se mi o šatech dokonce i zdá, takže se uprostřed noci probudím a říkám si: „Aha, tak to si musím nakreslit!“ (smích)
Všude možně. V Chile, Peru nebo třeba v Monaku. Měly jsme přehlídku také v Petrohradě na mezinárodním veletrhu módy. Tam jsme byly pozvány, abychom naší přehlídkou zahájily celý veletrh v krásném paláci Smolný. Cestování bylo úžasné, v Thajsku jsme dokonce oblékly královskou rodinu. Ráda na to vzpomínám.
Jsou vzdušné, lehké, elegantní. Máme s mamkou rády hezké věci. U nás žádnou velkou extravaganci nebo nějaké velké výstřelky nenajdete. Moje mamka má velice vytříbený vkus, takže ví, co ženám sluší a jak co komu padne. A to nejen barevně, ale i střihově.
Hlavní je také to, že všechny naše šaty si šijeme samy. Obě společně vyšíváme, takže bych řekla, že je pro nás i důležitý ten určitý proces vytváření šatů. Není to jenom o tom, že něco nakreslíme, vymyslíme a tu hlavní práci za nás někdo udělá. To, že jsme u celého procesu, vnímám jako velkou výhodu. Šaty tím pádem občas dopadnou úplně jinak, než je původně zamýšleno, a o to je ta práce lepší a zábavnější.
Ano, určitě taky.
Ano, samozřejmě, ale stále se držíme té naší linie a cílíme na to, aby žena vypadala žensky, hezky, elegantně. A především – aby se cítila v našich šatech dobře.
Ne, to zatím ne. Navrhujeme pro mladé dámy, protože já mám dvě neteře a mamka dvě vnučky, tak šijeme na ně. A také na dcery našich zákaznic.
Hodně s hedvábím, máme rády lehké materiály.
Záleží hodně na modelu. Když jsou jednoduché, tak například tři dny. Ale potom jsou třeba šaty, které momentálně vyšívám rok. (smích)Pak se třeba setkáme s šaty, u kterých si s mamkou řekneme: „No jasně, ty budeme mít hned.“ A jakmile tohle vyslovíme, tak víme, že to bude celé jinak, přesně naopak. (smích)
My jsme s mamkou měly štěstí, že za námi přišli vždycky fajn lidi, takže to bylo doposud vždy milé setkání.
To ano, ale to je vždy hrozně hezká práce. V současné době pracujeme na nové kolekci a na podzim plánujeme udělat přehlídku.
Budou to právě ony zmiňované vyšívané šaty, které si vyšíváme samy. Takže to bude dost časově náročné, ale obě dvě se na to těšíme.