Nová totalita a Kauflandy Andreje Babiše: smích, z něhož běhá mráz po zádech

Byl opravdu blízko, ale musí se smířit s druhým místem. Těžko říci, jestli bylo příčinou konce šesti hodin nesrozumitelného blábolení ve Sněmovně nutkání jít na toaletu anebo neschopnost napít se z láhve s kolou kvůli novému víčku. Každopádně Tomio Okamura oficiálně řečnil 7 hodin a 7 minut a Andrej Babiš jen 6 hodin a 7 minut.

Těžko říci, kdo pobavil internetové posměváčky více. U předsedy SPD zaujala především sedmihodinová výdrž bez vykonání potřeby, Andrej Babiš vsadil na svou osvědčenou fintu. Opět se představil jako náhodný generátor slov na křižovatce češtiny a slovenštiny.

Prodej pozemku 1200 m2, Praha, Praha 5

Zobrazit nemovitost

Jak chutná politická moc

Ačkoliv oba politici předvedli podobné představení srdnatého opozičního zoufalství, je mezi nimi jeden zásadní rozdíl. Tomio Okamura baví veřejný prostor už opravdu dlouho, začal se svou cestovní kanceláří pro plyšáky, pokračoval přes výmluvu horečkou, vytunelování vlastní strany (Úsvit přímé demokracie) a nadále se drží na své vlně komického česko-moravského nacionalismu japonského původu.

Okamura je sice senátorem a poslancem více než deset let, ovšem bez jakýchkoliv hmatatelných legislativních činů, o vyhýbání výkonné moc ani nemluvě. Kdyby byl Andrej Babiš jen takovýto šašek, jinými slovy politický podnikatel, na okraji politického spektra, klidně by mohl být králem politického humoru on. Jenže v realitě je za blábolením Babiše o nové totalitě a neexistencí Kauflandů za minulého režimu něco, nad čímž škodolibý smích nad neschopným rétorem zamrzá na ústech.

Jak sám Babiš uvedl v legendární talk show s Janem Krausem, do politiky chtěl, aby si v ní mohl vydržovat lokaje pro přístup k veřejným zakázkám a dotacím pro svůj obří korporát. Desítka miliard sem a tam pro Agrofert ze státní kasy je jen jednou kapitolou v korupční historii tranzice Česka na cestě k standardnímu demokratickému režimu. Jenže Andreji Babišovi zachutnala politická moc.

Chůze přes mrtvoly: doslova

Aby se jí předseda partaje s největším počtem poslanců za zády napil, nebojí se jít přes mrtvoly. Vzpomeňme na covidovou krizi a rok 2020. Před volbami umlčoval výtky tehdejší opozice tím, že zahrádkářský zákon je důležitější než nový smrtící virus. Jednalo se o stejného předsedu vlády, který se v zahraničí několik týdnů před tímto cynickým prohlášením chlubil tím, jak skvěle zvládl první covidovou vlnu přijímáním odvážných protiepidemických restrikcí.

Když mu však spin doktoři našeptali do ucha, že by mohl přijít o pár procent naštvaných hlasů v říjnových krajských volbách, okamžitě začal nebezpečí pandemie bagatelizovat. Následovaly tisíce mrtvých, přeplněné nemocnice a všudypřítomné zoufalství podnikatelů i běžných lidí v dlouhém lockdownu. Česko se stalo odstrašujícím příkladem toho, co může virus způsobit. To je všem dobře známá historie.

Svým projevem nám Andrej Babiš ukázal jednu věc. Vypůjčil si v něm slovník svých dvou kamarádů z východu: s mafiány bratříčkujícího se Roberta Fica a maďarského autoritáře Viktora Orbána. Zatímco Fico s Orbánem používají plamenné projevy jako svou zbraň, Andrej Babiš jen nesmyslně blábolí a co chce říci, neví ani on sám. Oproti zmíněným kolegům však má za zády miliardový byznys a doteď také těžil z vlastnictví největší mediální skupiny, tu však musí prodat. Všem třem však moc zbytečně nepřibržďována demokratickými mechanismy chutná stejně dobře.

Zatímco se političtí komentátoři mohou pošklebovat Babišově neschopnosti používat podmět a přísudek, jeho vzory z východu mají zkušenostmi např. se zničením veřejnoprávních médií (Maďarsko) nebo vraždou novináře za bílého dne (Slovensko). Preference hnutí ANO dále stoupají.

Zdroje: ceskenoviny.cz, seznamzpravy.cz, youtube.com, autorský text