Ondřej Kopecký je spoluzakladatelem aplikace, která se stará o duševní zdraví. Aplikace je místem, kde může uživatel sdílet své problémy a pracovat na jejich zlepšení, zároveň je vhodná i k udržování psychické pohody. Do budoucna by se mělo jednat o platformu, která propojí uživatele a terapeuty. Aplikace sbírá popularitu jak u nás, tak v zahraničí, nejvíce ji využívá Německo.
Je to vlastně komplexní nástroj na duševní zdraví a to je ta asi nejkratší forma, jakou to lze popsat. A co vlastně děláme je to, že poskytujeme nástroj a poskytujeme prostředí a vhodné techniky pro lidi tak, aby mohli pečovat o svoje duševní zdraví. Také rozvíjet svojí mysl a své fungování.
Sešlo se nám více věcí, které nás baví a zajímají, jsou to technologie a inovace společně s duševním zdravím a seberozvojem. My jsme tyto dvě záliby propojili i se svými zkušenostmi. Jako mladí foundeři, jsme společně zakládali projekt, na kterém jsme pracovali dnem i nocí a byly tam náznaky vyhoření. O své duševní zdraví jsme se tedy snažili starat tak, abychom byli schopni ustát rychlé tempo, které jsme si nastavili.
Máme dvě verze, základní je zdarma a potom je verze placená, která je plná. Snažíme se uživatelům otevřít aplikaci co nejvíce tak, aby měli možnost si vyzkoušet všechny funkce a nástroje. V té aplikaci, si mohou najít to, co je baví a nebo to, co jim vyhovuje v danou situaci. Ve free verzi se snažíme zpřístupnit velkou část toho tak, aby si je uživatelé mohli vyzkoušet. V plné verzi má uživatel plný neomezený přístup ke všem typům. Např. u dechových cvičení, která jsou skvělá na spoustu různých problémů, nebo nějaký seberozvoj, uklidnění atd. Ve free verzi zpřístupňujeme zdarma asi 6 dechových cvičení, ale máme databázi 50, takže ten zbytek se uživateli odemkne až potom, kdy vstoupí do placené verze. Jak rádi říkáme, stojí to jako jedno kafe měsíčně. Celý roční plán je za 900 korun, u nás v Čechách.
Z mého pohledu je to vlastně pro všechny. Z aktuálních dat vidíme, že je využívaný od studentů a studentek, kteří mají problém např. s úzkostmi, nebo se stresem. A zároveň ho používají i sportovci, kteří zase chtějí zlepšit svou výkonnost a psychickou odolnost. Máme manažery, kteří prošli vyhořením, nebo chtějí zvětšit fokus. Máme tam také spoustu lidí, kteří třeba už byli diagnostikováni s psychickými poruchami a používají ji k tomu, aby se udržovali v lepší mentální rovnováze. My tu paletu máme ohromně širokou a já věřím, že jsme schopni ji celou obhospodařit. Ale není to tak, že bychom se snažili říct, že nahrazujeme terapii nebo psychology. Jsme spíš jako skvělý doplněk k tomu, když člověk chodí na terapii, pak je vlastně schopen mnohonásobně znásobit dopady a zlepšit si svoji performanci nebo výkyvy stavů atd.
Zatím jsme na ADHD vyloženě plán nedělali a nejsme na to specificky zaměření. Těžko říct, jestli jim to může nějak pomoci, ale snažíme se přistupovat k tomu dost jednoduše, aby uživatel nebyl přehlcený a aby ho to nenutilo přeskakovat. Jde spíše o to, se na čas zastavit a zamyslet se nad tím, co řeším. Věřím, že i lidem s ADHD může naše aplikace vyhovovat, můžou tam najít to své. Každý si to přizpůsobuje tomu, co zrovna prožívá. Někdo třeba začne aplikaci používat po rozchodu. Problém se vyřeší a za půl roku se k nám vrátí a používá ho jako seberozvoj a nástroj jak se posunout dál. Takže i v různých fázích života uživatelé aplikaci používají jinak.
To záleží, jak si to kdo postaví. Snažíme se dělat nástroj, který pro každého umožní strávení smysluplného času v aplikaci. Stačí i 30 vteřin, nebo 1 minuta a uživatel, je schopen se sám nějak posunout a zapracovat sám na sobě. Řekl bych, že ten minimální čas je 30 vteřin, nebo 60 vteřin. Končíme u desítek minut, ale déle bychom toho uživatele držet v aplikaci nechtěli, protože náš cíl je pomáhat a měnit. Chceme uživateli nastavit rutinu, kdy se vrátí do aplikace udělá si něco málo podle toho, jak se zrovna cítí, nebo kolik má času a zase jde dál. V podstatě je to spíše o takového průvodce než aplikace, kde bych "scrolloval".
V rámci USA pořád máme kam růst ale postupně se tam přesouváme. Teď jsme spíše ve fázi, kdy testujeme a hledáme ty správné přístupy, jak se tam uchytit a co nejefektivněji.
Je to Německo, Rakousko, Švýcarsko. Tam jsme teď nejpoužívanější s tím, že Česko je pořád hodně aktivní. V Česku máme skvělou audienci. Samozřejmě doufám, že za pár měsíců už se budeme bavit o tom, že Amerika nás používá také hodně.
V aktuální době se to rozšiřuje a rozšiřuje, zejména povědomí o duševním zdraví. Více a více lidí je k tomu otevřeno.
Ano, ta aplikace je přijímaná teď o dost více, než byla před 3 lety. Zásadní zlom podle mě bylo to, že lidé byli zavření a svět se na chvíli zastavil a teď měl každý čas se na chvíli zamyslet a zjistit, že vlastně jsou nějaké problémy. Je to tím, jak vypadli z denního shonu, najednou měli jiné starosti. Díky tomuto téma začalo růst. Lidé se o tom začali bavit i veřejně a začali se o tom bavit i v rodině. Dříve to téma bylo větší tabu, lidé se obávali, že budou pro smích. Jakmile si člověk je schopen připustit, že nějaký takový problém má, pracuje se s tím o dost lépe. Takže spíše došlo k tomu, že si lidé své duševní zdraví začali více uvědomovat a začali o tom mluvit nahlas.
Myslím si, že to pořád platí. Zajímavá metrika ale je, že procentuálně je tam sice více žen, ale muži jsou v aplikaci více konzistentní a vydrží tam déle. U žen se nám občas stává, že tam je větší nárazovost. Ale celkově u žen je to téma více otevřené. Muži si také často nechtějí přiznat nějaký problémy a táhnou to s sebou delší dobu, mávnou nad tím rukou a řeknou si, že chlap to musí vydržet. Myslím si, že je to není dobře, ale asi je to v mužích zakořeněné.
My se snažíme být v tomto otevření a transparentní vůči uživatelům, takže všechna data, která si bereme, má uživatel možnost kdykoliv smazat. Má možnost si vybrat, co s námi nasdílí. Třeba data o aktivitě nebo spánku, ta možnost omezit nebo povolit. Samozřejmě aplikace vede uživatele k tomu, aby s námi nasdílel co nejvíc dat, protože pak jsme schopni udělat analýzu a poskytnout nějaké personalizované řešení. Doporučení toho, co by ten uživatel mohl zlepšit, kde by mohl být problém. Snažíme se uživateli ukázat, kdy se cítil dobře, nebo špatně a proč. Aplikace mu řekne, pokračuj v tom a budeš se jako cítit pravděpodobně pořád dobře, takže není to jenom o těch negativních pocitech. Data jsou zašifrovaná a není možnost, aby se k tomu někdo dostal. Chceme být safe space, kde se kdokoliv nemusí bát cokoliv nasdílet.
Naše cíle se posouvají a zvětšují se, chceme hlavně aplikaci rozšiřovat do celé světa. Chceme, aby to byl ten nejkomplexnější nástroj na duševní zdraví a místo, kam se může kdokoliv a kdykoliv ve svém životě podívat, zastavit, vybrat si, co mu zrovna vyhovuje, strávit tam nějaký čas a pak ho třeba půl roku nepoužívat. Zároveň se ale může kdykoliv vrátit, duševní zdraví je dlouhodobé téma a nedá se vyřešit většinou jednorázově. Chceme nabídnout paletu služeb, oslovit partnery a propojit to třeba s terapií. Chtěli bychom poskytovat i služby třetích stran, právě propojením s terapií. Uživatel by mohl s terapeutem sdílet data z aplikace, kde bude vidět, jakým způsobem života žije. Např. zda má dostatek spánku, jak moc je ve stresu atd.
Je to těžké. Já tu aplikaci mám otevřenou každý den, protože v ní pracujeme, vyvíjíme ji a tak. Je těžké se do toho přinutit. Snažím se jí používat, řekl bych, že denně a snažím se jí využít i na ty úseky sám pro sebe.
Nejvíce mi pomáhá příroda. Rád vyjedu do hor, nebo do lesa je to úžasná věc, která mi vyčistí hlavu. Pak samozřejmě přítelkyně a rodina.
Píše nám hodně lidí a jsme za to velice rádi. Měli jsme spoustu příběhů, kde nám lidi psali, že přemýšleli o sebevraždě a naše aplikace byla jedním z nástrojů, které jim pomohl k tomu, že nakonec to rozhodnutí změnili, nebo vyhledali odbornou pomoc. Najednou jsou šťastní a fungují a začnou chodit např. zase do školy. Také tam jsou příběhy lidí, kteří byli odříznutí od rodiny a nakonec se začali znovu bavit. Těch příběhu je obrovské množství.