- CZ
- EN
- SK
Popularita „reborn“ panenek je v Česku na vzestupu. Falešné děti zmírňují ženám pocity úzkosti a smutku
Je to panenka, nebo skutečné miminko? Tuto otázku si položí mnozí lidé při pohledu na fotky realistických panenek, které do posledního detailu vypadají jako opravdové živé miminko. Ty jsou hitem posledních let a po celém světě najdete stovky sběratelů těchto „uměleckých děl“.
Když je panenka více než panenka
Proces vytváření „znovuzrozené“ čili „reborn“ panenky se nazývá reborning a umělci, kteří je vytvářejí, jsou označováni jako reborners. Vytvářejí panenky, které mohou mít otevřená nebo zavřená očička, sevřené pěstičky a samozřejmě i různou barvu pleti. Výrobci jsou tak zruční, že už nyní dokážou pro panenku vyrobit prameny vlasů k nerozeznání od těch reálných. Na jejich tělíčku můžete pozorovat drobné žilky a flíčky jako u skutečných živých miminek.
Proces koupě takové panenky připomíná skutečnou adopci. Ptáte se proč?
Panenky se totiž dodávají spolu s „rodným listem“, tedy certifikátem o „zrebornování“. Neživá stvoření mají při prodeji přiděleno jméno, váhu, výšku a den narození. To je den, kdy je jejich stvořitel přivedl na svět, tedy kdy je vyrobil.
„Vyberu panenku a začnu ji malovat. Je potřeba namalovat 20-25 vrstev. Namaluji jednu vrstvu a dám ji vypálit do speciální trouby. A takhle to jde dokola. Menší dělám kolem tří dnů, větší déle. Když je namalovaná, nanesu závěrečnou glazuru, ta se vypaluje dvakrát. Následují výplně těla panenky. Vyplní se nožičky a ručičky, na nehtíky se dá pololesklý lak, odložím je stranou. Udělám tělíčko, které musí být hezky vyvážené, například, aby zadeček nebyl příliš těžký. Všechny části těla musí mít odpovídající váhu. Padesáticentimetrová panenka musí vážit kolem tří kilogramů, tak jako živé miminko. Tělíčko bývá většinou látkové. Já dělám vinylové panenky, jsou i silikonové, ale ty nedělám. Když mám hotové tělo, spojím ho s ručičkami a nožičkami a jdu dodělat hlavičku. Očička, napíchám řasy, nainstaluji magnet zespodu do úst, aby tam držel dudlík. Pokud je to holčička, napíchnu náušničky. Nejdelší práce jsou vlásky. Napichují se po jednom až maximálně třech kusech. Pokud bych měla více vlásků najednou, na soutěži by mi strhli body. Musí to být napícháno ve směru, v jakém vlásky reálně rostou. Na větší panenky napichuji lidské vlasy, na menší kozí srst a sběratelským kvalitní mohér vlasy. Ty jsou tak jemné, že panenky s nimi je třeba dát většinou do vitríny, jinak by se vlasy poškodily. Vlásky se zespodu podlepí a nechám je vysušit, hlavičku zatěžuji granulátem,“
říká pro portál Netky Ludmila Bojanovská, která se výrobě těchto panenek věnuje už deset let.
Američanky, Němky i Japonky jsou vášnivými sběratelkami
Reborn panenky se poprvé objevily ve Spojených státech v 90. letech minulého století, kdy skupina nadšenců použila techniky inspirované výrobou hollywoodských rekvizit. Fenomén realistických panenek se postupně dostal i do Evropy. Pro „živé panenky“ se nejprve nadchli Britové, brzy se k vášnivým sběratelům přidali Němci a před pár lety se tento trend rozšířil i po Francii. Podle nejnovějších údajů po nich dnes nejvíce prahnou Američanky, Němky a Japonky.
Cena je vysoká
Sběratelky reborn panenek jsou za svou vášeň schopny utratit neuvěřitelně vysoké částky, nakupují pro své panenky značkové oblečení a věnují jim veškerý svůj čas. Za kvalitní realistickou panenku zaplatíte 10 tisíc korun a více. Na amerických stránkách jsou však k dispozici i exempláře v přepočtu za 80 tisíc korun. Ty však jsou ještě reálnější. Mají v sobě například zabudovaný strojek, který napodobuje srdeční tep a zvedá hrudník, jako by panenka dýchala.
Ceny na českých webech se pohybují v průměru od 2700 korun za nejlevnější panenky až k 6000 korun.
Zákaznicemi jsou zejména ženy
Výrobci potvrzují, že drtivou většinu jejich klientely tvoří ženy, které jsou za tyto realistické panenky ochotny utratit obrovské částky. Zrodil se tak nový lukrativní byznys. Živě vypadající hračku si oblíbili i na Slovensku, kde je zájemci nakupují zejména přes zahraniční e-shopy, ale na internetu dají snadno dohledat i kvalitní tuzemští výrobci.
Zákaznice mají skutečně z čeho vybírat, záleží jen na jejich preferencích. Ať chtějí panenku spící nebo raději usměvavou, s dudlíkem nebo bez, nově už tyto panenky dokáží vypít mléko, které projde „trávicím traktem“ a jeho obsah najde majitelka v plence.
Nedávno na sebe sběratelé těchto panenek upozornili i v Česku, když se setkali na společné akci, na níž si panenky přivezli v retro kočárcích. Panenka nekřičí, nepláče, nechodí na záchod a nemusíte ji každou chvíli kontrolovat, kde je...
„Většinou se tomu věnují důchodci, ale máme ve skupině i mladší, kolem 35 až 40 let,“
uvedla pro zpravodajskou televizi ČT24 Blanka Mikulíková, zakladatelka reborn skupiny na Nymbursku.
„Máme mezi sebou i muže, kteří vozí panenky v kočárcích,“
dodala.
Největší zájem je o miminka od narození do půl roku, ale objednat si můžete i batole nebo panenku s podobou většího dítěte.
Pro jedny sběratelská hračka, pro jiné téměř autentická „náhrada“ za živé dítě a posedlost
Zatímco někteří lidé tyto panenky kupují, aby rozšířili své sbírky, jiní je používají, aby se vyrovnali se svým zármutkem nad ztraceným dítětem nebo je mají jako portrétovou panenku už odrostlého potomka. I na Slovensku je komunita žen, které tyto panenky vyhledávají.
Některé z nich se přiznávají, že jimi zaplňují prázdné místo, které zůstalo po sdělení lékařů, že nemohou mít vlastní děti. Na sociálních sítích hledají podporu a povzbuzení ke kroku, k němuž se mnohdy stydí veřejně přiznat.
„Doktor mi řekl, že nikdy nebudu mít vlastní děti. Na internetu jsem našla tyto panenky a hrozně bych nějakou chtěla, jen mě odrazuje vysoká částka za tu, která se mi líbí. Manžel souhlasil, že si ji můžu koupit, ale pokud mi z ní začne přepínat, okamžitě ji vyhodí z domu,“
řekla pro deník Postoj čtyřiadvacetiletá žena.
Panenky si totiž pořizují i emocionálně trpící ženy, které dlouhá léta nemohou otěhotnět a kompenzují si jimi nenaplněné mateřské instinkty. Některé ženy, které přišly o dítě v těhotenství nebo kterým dítě zemřelo krátce po narození, si dávají vyrobit panenky přesně podle předlohy z fotografie svého děťátka a pečují o ně, jako by dále žily.
Tvrdí, že se tak vyrovnávají se svojí velkou ztrátou. Kromě toho se některé ženy před médii netají, že si daly vyrobit věrné novorozenecké kopie svých již dospívajících dětí, aby překonaly „trauma a úzkost“ z toho, jak jejich potomci rostou a osamostatňují se. A tak v době, kdy je dospívající dítě přijato na vysněnou střední školu nebo právě získalo vysokoškolský diplom, některé matky mezitím doma uspávají a kolébají v náručí jejich vyrobené novorozenecké kopie.
Reborn panenka velmi dobře poslouží i jako rekvizita ve filmovém ateliéru, fotoateliéru nebo jako modelka.
Psychologové upozorňují, že se dostáváme za pomyslnou hranici normálnosti
Klinický psycholog Martin Miler pro portál Feminity.sk zdůraznil:
„Obyčejné chování panenky v náručí dokáže na chvíli vyvolat pocit skutečného mateřství a uspokojení mateřské touhy. A to je pro tyto ženy klíčové. Samozřejmě, je to ovšem velmi tenký led.“
Portál observes.france24.com zveřejnil příběh Susan Lavelleové z Irska, která začala reborn panenky vyrábět ve svém volném čase, přičemž se její koníček stal natolik úspěšným, že se jím už několik let živí na plný úvazek. Mimo jiné dosvědčila, že i samotní výrobci panenek jsou naštvaní na některé své kolegy, kteří využívají lidskou zranitelnost a vydělávají na bolesti trpících žen. Říkají si o astronomické částky například za modely předčasně narozených dětí, které leží v inkubátoru napojené na dýchacích hadičkách. A své zákaznice si najdou.
Psychiatr Raj Persaud vysvětluje, že mateřství uvolňuje v matce hormon oxytocin a předpokládá, že to může vysvětlovat, proč se „reborn matky“ emocionálně připoutají k reborn panence. Truchlícím rodičům však někteří odborníci nedoporučují, aby nahrazovali své zesnulé dítě panenkami a vytvářeli si k nim emocionální pouta. Reborn matky tvrdí, že panenkami děti nenahrazují, ale uchovávají si je v paměti. Psychiatrička Sue Varma, vyučující na lékařské fakultě NYU, tvrdí, že pouto k reborn panence se může stát problémem, pokud se panenka používá jako rekvizita a stane se jedinou formou socializace dané osoby.
Psychiatrička Gail Saltzová z New York Presbyterian Hospital podporuje používání reborn panenek pro lidi, kteří nechtějí mít skutečné dítě, ale také k utěšení truchlících rodičů. Tvrdí, že v určitých případech může reborn panenka znamenat krok v procesu truchlení. Obavy jsou namístě pouze tehdy, pokud osoba, která přišla o dítě, k panence příliš přilne. To může naznačovat, že se přes svůj smutek nepřenese. V takovém případě hrozí, že panenka podobná zesnulému dítěti se pro truchlící rodiče stane škodlivou trvalou náhradou.
Ian James, lékař z Centra pro zdraví seniorů ve Všeobecné nemocnici v Newcastlu ve Velké Británii, uvádí, že kontakt s těmito panenkami je prospěšné i pro staré lidi, kterým pomáhá cítit se ve větším klidu a pohodlí.
Policista zachraňoval panenku z rozpáleného auta
Odborníci diskutují o tom, zda jsou reborn panenky škodlivé nebo zda mohou pomoci v procesu truchlení. Realistický vzhled panenek má ale i jiná úskalí a vyvolává nepříjemné situace. Lidé si je například už několikrát spletli se skutečnými miminky uvězněnými v zaparkovaném autě a zalarmovali policii k záchranné akci.
Americká televize CNN přinesla rozhovor s polskou fotografkou Karolínou Jonderkovou, která se věnuje profesionálnímu focení reborn panenek.
„Jednou nám v autobuse vypadla panenka z rukou. Celý autobus začal křičet a řidič zastavil. Lidé volali na linku 911 o pomoc. Museli jsme vysvětlit, že je to jen panenka, a projít celý autobus, abychom cestujícím ukázali, že opravdu není živá,“
říká Jonderková.
Také slyšela o incidentech, kdy ženy nechaly panenku v autosedačce zamčeného auta a policisté jim rozbili sklo, protože si mysleli, že jde o miminko v nouzi.
V červenci 2008 rozbila policie v australském Queenslandu okno auta, aby zachránila něco, co vypadalo jako dítě v bezvědomí, jen aby zjistila, že se jedná o reborn panenku. Policie uvedla, že panenka vypadala „neuvěřitelně živě“ a že kolemjdoucí, kteří si mysleli, že jde o skutečné dítě, byli incidentem vyděšení. Podobný případ se stal ve Spojených státech, kde policie rozbila okénko Hummeru, aby zachránila domnělé děcko, které se ukázalo být reborn panenkou. 18. června 2019 byl policii v New Yorku oznámen nález mrtvého dítěte v parku v Queensu, které bylo později identifikováno jako obyčejná panenka.
V roce 2009 žena, popsaná ABC News jako „blogerka proti potratům“, tvrdila na svém blogu, že má nevyléčitelně nemocné dítě, aby z lidí vylákala dárky a peníze. Podvod odhalili až rebornisté, kteří blog navštívili a zjistili, že zveřejněné obrázky dítěte ve skutečnosti zachycují reborn panenku.
V uvedených případech je na místě úvaha, jestli lze některé majitelky panenek považovat ještě za sběratelky. Pokud by pro ně byly jen sběratelským předmětem, neměly by potřebu chovat se k nim jako ke skutečným dětem, nosit je s sebou, ukládat je do reálných autosedaček nebo je vozit v reálných kočárcích. Jakoby časem přestávaly rozlišovat fikci od reality a péče o panenky se pro ně stala smyslem života. Toto stírání hranic mezi realitou a představami může podle odborníků ženám ublížit ještě více, než jen nenaplněná touha po vlastním dítěti.
Terapie panenkami
Mnozí psychologové i přesto zdůrazňují pozitivní aspekty takového „živého vztahu“ mezi člověkem a věcí. Studie naznačují, že terapie panenkami může u některých pacientů s demencí posílit pocity emocionální pohody a přispět ke zlepšení jejich zdravotního stavu. Šest nemocnic SSM Health v Missouri implementuje kreativní řešení, které má pomoci snížit riziko nehod a podpořit klidné zotavení pacientů s demencí: nabízejí jim panenky, které vypadají jako živé.
Podle informací SSM Health mohou panenky pacientům „přinést pocit sounáležitosti, zvýšený pocit pohody a snížení negativních emocí a rozrušení“.
Angie Filipiak vytvořila svůj výzkum Terapie panenkami v roce 2016 během svého působení jako manažerka lékařské/chirurgické jednotky v nemocnici SSM Health St. Clare. Rychle si uvědomila, jaké výzvě čelí personál, který se snaží udržet chirurgické pacienty s demencí v bezpečí. Není neobvyklé, uvedla Filipiaková, že personál dával takovým pacientům jednoduché úkoly, jako například skládání ručníků, aby soustředil jejich pozornost. V roce 2017 si Filipiaková s kolegou všimli, že pacientka s narušeným smyslovým vnímáním objímá ručník, jako by to bylo miminko. Zdálo se, že tato aktivita má na ni uklidňující účinky. Filipiaková nabídla pacientce panenku své dcery, kterou měla v kanceláři, ta však byla spokojená s ručníkem. O několik měsíců později, když byla další pacientka s demencí mimořádně neklidná, Filipiaková navrhla, aby jí pečovatelé dali panenku.
„Byli jsme překvapeni, jak rychle ji to uklidnilo. Mluvila s panenkou a tohle ji uklidnilo,"
vzpomíná Filipiaková.
Tato zkušenost inspirovala Filipiakovou ke spuštění programu terapie panenkami. Později se program rozšířil na urgentní příjem a všechny lůžkové jednotky. Ty se snaží mít vždy po ruce tři nebo čtyři panenky. Nemocniční pomocné organizace a vedení v St. Clare a pěti dalších zúčastněných nemocnic SSM Health obstarávají většinu peněz na nákup panenek. Personál se ke každé panence chová tak, jako by to bylo skutečné miminko – přinese panenku zavinutou v peřince a poplácá ji po zádech, když ji představuje pacientovi.
Někteří pacienti mají panenku u nemocničního lůžka. Pacienti si po propuštění mohou vzít panenky domů. Nepoužívají se opakovaně, částečně i kvůli obavám z přenosu infekcí. Získané poznatky naznačují, že terapie panenkami snižuje používání omezovacích prostředků, antipsychotik a sedativ.
Kromě toho mnohé majitelky těchto panenek popisují, jak jim jejich vztah s nimi pomohl při zvládání úzkostí či deprese. Je jim příjemné mazlit se a fyzicky držet něco, co je vnímáno jako dítě, i když jím ve skutečnosti není. I to však stačí, aby se vyplavily potřebné endorfiny.
Sběratelky občas některé své panenky vyčlení a obdarují jimi babičky v domovech důchodců. Některé pláčou dojetím, zejména ty, kterým chybí kontakt s dětmi a vnoučaty, které za nimi často vůbec nechodí. Některé domovy pro seniory investovaly do nákupu reborn panenek a kočárků a zjistily, že najednou už nemusí babičky přemlouvat k vycházkám. Chodí totiž dobrovolně vozit reborn panenky v kočárku. Panenky jsou tedy využívány i pro terapeutické účely.
Umění, nebo morbidnost?
Emily Cooke z Toronta už nebavilo vyrábět klasické panenky, a tak začala s výrobou těchto hrůzu nahánějících modelů.
Ti, kdo propadli kultu reborn panenek, hlásají, že jde o umění, stvoření dokonalosti. Jiní je však považují jen za jakési zmražené mrtvolky reálných dětí.
Sběratelé reborn panenek jsou velmi citliví na to, označuje-li někdo jejich vášeň za morbidní. Své panenky považují za krásné a úžasné a od jejich odpůrců nechtějí ani slyšet, že vypadají jako mrtvá miminka. Některé z nich – s neživým pohledem upřeným do prázdna nebo nehybně spící – tak ale skutečně mohou působit
Jako u všeho, co je nějak kontroverzní, je i při koupi reborn panenky důležité vědět, proč si ji vlastně pořizujeme. Jde jen o obdiv k dokonalému zpracování, nebo o zvláštní posedlost, kterou tyto panenky u některých lidí vyvolávají?
Zdroje: CNN, GUARDIAN, MY, Netky, MAMA a ja, NAJ mama, Mirror, BBC, SSM Health, vlastní dotazování
