- CZ
- EN
- SK
Rozhovor s Adélou Gondíkovou: Pokud najde žena správného partnera ve 45 a chce s ním dítě, tak proč ne
Při slavnostním předávání tří přístrojů pro Vanessku byla i herečka a moderátorka Adéla Gondíková. Za pomoci Nadačního fondu Naše plíce předala potřebné pomůcky mamince Vanessky, která trpí závažným onemocněním SMA. Při této příležitosti jsme vyzpovídali Adélu Gondíkovou a ptali jsme se i na její těhotenství, mateřství či na její nedávnou oslavu narozenin.
Slavnostní předání tří přístrojů pro Vanessku, která trpí závažným onemocněním SMA, proběhlo v pondělí 28. srpna. Nadační fond naše plíce předal za pomoci herečky a moderátorky Adély Gondíkové potřebné přístroje, které ulehčí Vanessce a i její mamince život.
Vanesska si, tak jako každé jiné dítě, zaslouží co nejkvalitnější život plný lásky, zážitků a dobrodružství. V životě ji ale zatím kromě milující rodiny moc štěstí nepotkalo, a tak se Nadační fond Naše plíce rozhodl ji v cestě za štěstím pomoci.
Kyslíkový koncentrátor, odsávačka a kašlací asistent jsou nákladné zdravotnické přístroje, které si rodina nemůže dovolit jako běžný výdaj. Nadační fond proto vyhlásil sbírku na tolik potřebné vybavení a úspěšně vybral stanovenou částku.
Rozhovor s Adélou Gondíkovou
Jak to děláte, že vypadáte tak dobře?
Čekala jsem si, že budu pro sebe konečně něco dělat? Že začnu chodit na nějakou zkrášlovací kliniku. Takhle nebudu nic šít, protože toho se bojím. Ale budu se nějak upravovat a dělat věci, které by měly pomoci té svěží pleti. Je fajn, když je ta pleť svěží a hydratovaná. Chodím na kosmetiku, spolupracuji s Marcelkou a ta mi teď říkala, že začnu chodit i na nějaké přístroje. Že bych mohla zhubnout a různě zpevnit a tak. Sejdeme se příští rok a uvidíme, jestli to pomohlo.
A co chirurgické zákroky?
To já se zatím bojím, ale strašně bych to chtěla, všechno. Vždycky něco vidím a říkám si, že to chci a potřebuji. Oči potřebuji, pytle potřebuji a nos bych potřebovala a vlastně všechno bych změnila a všechno, co vidím v katalogu, tak to bych všechno udělala. Ale já jsem strašpytel, takže já se bojím, že mi to zkazí.
Teď se vrátíme k tématu SMA, jsme tu na předávání přístrojů pro Vanessku, která trpí SMA, tak bych se ráda zmínila i o tomto tématu. Závažné onemocnění SMA se dá zjistit i v těhotenství v rámci screeningu, myslíte si, že by to třeba měla být pro ženy i povinnost jít na taková vyšetření?
Já, kdybych dneska rodila a měla bych tu možnost, tak bych na to určitě šla. Ale povinné, nevím, možná od určitého věku. Povinně bych to nedělala, ale je pravda, že spoustu těch vyšetření se dělá, a mojí dcerce třeba přišli na vrozenou vadu srdce, když jí bylo 16 let. A říkali mi právě, kdybyste rodila dneska, tak už se to ví dopředu. Asi bychom získali jenom to, že by šla na tu operaci hned po narození a nešla by na ní až v 1 letech. Ale otázka je, co je dobře. Hlavně, že jsme na to přišli.
Takže jsou vyšetření dobrá…
Stoprocentně, já bych šla na všechno, co by se dalo zjistit.
Vy jste byla těhotná ve 30ti, myslíte si, že to je taková ideální doba, kdy otěhotnět?
Záleží samozřejmě na tom, v jaké životní situaci člověk je. Z lékařského hlediska je to určitě pozdě. To jsem četla už i tehdy. Ještě jsem nebyla úplně hlídaná, že by mě posílali na nějaké plodové vody apod. Byla to taková hranice, už tehdy bych řekla, že jsem byla taková starší matka. Ale dneska mám dvacetiletou dcerku a jsme spokojení. I v 35 bych do toho ještě šla. Asi ve 45 by se mi do toho nechtělo.
Ale samozřejmě všichni jsme v jiné situaci, někdo to dítě nemá, pak má štěstí ve 43, tak proč ne. To bych naopak do toho šla. Takže to není nikdy tak dané, že jsem zásadová, to ne.
Takže už neplánujete miminko?
Teď už ne, to bych byla rovnou babička.
A co tedy ty starší maminka, třeba 45+?
Vždycky jsou k tomu nějaké okolnosti, když je vám dobře s nějakým partnerem, s kterým byste chtěla mít to dítě, tak proč ne. Myslím si, že to omladí tu maminku a když je zdravá, i když lékaři by asi řekli něco jiného, tak ale pokud má někdo to štěstí, tak proč ne.
Pojďme přejít k jinému tématu. Devatenáctého srpna jste oslavila velké narozeniny, jak jste je oslavila?
Já jsem je neslavila vůbec. Respektive slavila jsem je tak, že jsem je slavila s naší celou rodinou na obědě. Tak to bylo skvělý, protože jsme jedli mušle, a to já mám velmi ráda, tak to bylo hezké setkání. Bohužel bylo strašné vedro, tak to bylo takové, že jsme všichni funěli. Pak jsme se jen přesunuli domů, tak to bylo z tohoto hlediska trochu náročné. A poté jsem šla se psem ven a šli jsme na procházku. Šli jsme s manželem, s Jirkou, bylo to takové že budeme sami a budeme si hezky povídat. On mi ještě donesl takový dáreček. Ale bylo tam úplně narváno a byl tam nějaký večírek. Bylo to spoustu známých lidí, takže to vypadalo, že jsem si tam přišla udělat narozeniny zadarmo, protože to tam někdo jiný organizoval. Ale bylo to moc příjemné, a to já mám ráda. Dali jsme si dvě malá pivka a šli jsme domů, takže žádná velká oslava nebyla.
Zmínila jste dáreček, můžete prozradit, co jste dostala?
Já dostala jeden veliký dárek, a to byla cesta po Národních parcích v Americe. A to už jsme byli před tím a já jsem doma dupala a nadávala, že už nechci nic jiného, že chraň tě ruka páně, zdali ještě něco vytáhne. Ale protože Jirka je romantický a hrozně má rád překvapení, tak mě chtěl překvapit a dal mi takové krásné šperky. Ale nenosím je a chodím se na ně jenom koukat.
Padesátka je takový velký milník, vnímáte to tak?
Já ne. Je pravda, že když něco čtu v novinách a je tam Adéla Gondíková – v závorce padesát – tak to je hodně divný.
Vaše kariéra, kde teď jste, co děláte a na jakém představení vás můžeme vidět?
Těch představení je hrozně moc, ale zmínila bych asi tři divadla – je to divadelní Divadlo Háta, v Hudebním divadle v Karlíně hraji Slunce seno jahody a poté hraji v divadle Palace a v Komorním divadle Kalich. Poté vysílám v rádiu – Blízká setkání a poté natáčím seriál ulice.
Děkuji za rozhovor.
