Rychlá zpověď – amatérský mořeplavec Jaroslav Chytil: Severní kanál pokořil i přes desítky žahnutí od medúz
Uplaval přes čtyřicet kilometrů za šestnáct hodin. Není to vrcholový sportovec. Jaroslav Chytil se rozhodl pokořit Severní kanál ležící mezi Severním Irskem a Skotskem, největší plaveckou výzvu z Ocean Seven. Musel odolávat vlnám, mořským proudům i desítkám žahnutí medúz. To vše bez neoprenu, i když okolní voda nedosahovala více než 14 stupňů. Podařilo se mu to jako prvnímu Čechovi začátkem srpna. A už nyní se připravuje na další cíl. Během ranního tréninku si udělal chvilku na rozhovor pro Luxury Prague Life.
Jako kolikátý jste pokořil Severní kanál?
Jako 58.
A jako kolikátý Čech?
Jako druhý Čech, respektive první Čech, jelikož první byla Češka. Vloni v létě to přeplavala Abhejali Bernardová.
A to je Češka?
Ona se jmenovala nějak jinak, česky, ale je z Šrí Činmoj sekty, takže přijala indické jméno.
Kdy vás to napadlo?
Napadlo mě to před pár lety, když jsem zjistil, že jsem extrémně otužilý, tak jsem o tom začal uvažovat, co bych mohl ještě uplavat.
Jak jste to zjistil?
Od roku 2011 se otužuji, jako většina českých otužilců v ČR a zjistil jsem, že se tolik neklepu jako ostatní. Zkoušel jsem větší a větší časy vydržet ve vodě.
Co se vám povedlo mimo to?
Momentálně jsem nejotužilejší Čech. Vydržel jsem ve čtyřstupňové vodě 63 minut a odešel jsem po svých. Potom jsem, také v ledové vodě, ještě uplaval nejdelší vzdálenost, a to 2100 metrů. To jsou moje české rekordy.
V jaké vodě?
Asi 4,1 stupňů. Těch 63 minut jsem plaval ve Vltavě u Braníku, a to druhé jsem plaval v Podolí v nevytápěném bazénu letos v zimě, kdy teplota vody byla 4,3°C
A jaká byla plavba v Severním moři?
Severní kanál je dlouhý 34 a půl kilometrů, ale kvůli mořským proudům tam člověk naplave daleko více. Je asi o půl kilometrů delší než Lamanšský průliv, ale to nehraje roli, protože tam vždy naplavete kolem 40 až 45 kilometrů. Já jsem tam naplaval 41,1 kilometr, než jsem se konečně dostal na skotské pobřeží. Severní kanál je nejtěžší z Ocean`s Seven, což je série sedmi úžin po světě, co chtějí extrémní dálkoví plavci přeplavat. Zatím jich bylo jedenáct, kteří to zvládli, a Severní kanál si nechávají na konec právě kvůli studené vodě, protože většina plavců tam končí na podchlazení nebo kvůli medúzám. Je tam asi pět druhů medúz, ale pouze talířovky jsou nebezpečné. Český název není dost výstižný pro takové tvory. Angličané jim říkají Lví hříva (Lion‘s mane) a právě tyhle medúzy jsou druhou nejčastější příčinou předčasného ukončení pokusu o přeplavbu.
Já jsem dostal stovky žahnutí. V té vodě jsem čekal, že to bude horší, je to spíš jako silnější kopřiva, ale díky tomu, že je člověk vychlazený a dochází k vazokonstrikci cév, nedochází k transportu jedu do těla. Jakmile se zahřejete, tak nastává podle místních tzv. „jellyfish dance“, kdy se začnete klepat, člověk se motá, jako by byl opilý, a trvá to celkem dlouho. Na kůži je to pocit, jako by vás někdo řezal nebo bodal. Asi o půlnoci jsem se dostal do postele, ale spát jsem nemohl, přestože jsem byl unavený. Usnul jsem až ráno na jednu hodinu.
Jaká další zvířata jste potkal?
Někde v dálce byli lachtani. Z nich jsem měl trochu respekt, protože to zvíře je zhruba velké jako já. Sice na člověka neútočí, ale přeci jen je to šelma. Žraloci tam nebyli, takhle severně se nevyskytují. Měl jsem menší incident s rackem, kdy jsem plaval a měl jsem zrovna dva záběry na jeden nádech, a když jsem se nadechl, tak nade mnou visel racek. Člověk si myslí, že je tak velikosti holuba, ale racek je daleko větší, hlavně má obrovský zobák. Udělal jsem další dva záběry a nádech, a ten racek se pořád na mě díval asi z výšky dvou metrů, což není úplně málo.
Neklovnul mě, po chvíli udělal otočku. Viděl jsem, že odlétá pryč a zase se vrátil a zase se na mně díval z té výšky. Nevím, co tím sledoval, ale bylo to zpestření dlouhé plavby. Místní říkají, že to je duch Toma Blowera, prvního přemožitele Severního kanálu, který občas doprovází plavce při jejich pokusu.
Kolik hodin vám to trvalo?
Severní kanál jsem uplaval za šestnáct hodin a čtyři minuty. Ze začátku byla nádherná voda, úplný „olej“. Bohužel se to potom pokazilo a byly půl metrové až metrové vlny. Ze začátku to vypadalo, že uplavu kanál za čtrnáct hodin, ale nakonec z toho bylo těch šestnáct. O ten čas mi tam nejde.
Jak se řeší jídlo, pití? Navíc jste neměl ani neopren.
Neopren je zakázaný, i když ten samý den se mnou startovala Japonka, která si vzala neopren, takže ji upozornili, že pokus neuznají. Zvládla se za šest hodin podchladit i s neoprenem.
Já jsem jedl každých dvacet minut. Nesmíte se dotknout nikoho, ani lodi, takže vám hází v cykloláhvi rozmixované jídlo, aby to člověk dostal do sebe co nejdříve. Jedl, nebo spíše pil, jsem takový sacharidový jonťák.
Kolik stupňů mělo vaše tělo, když jste vylezl?
To jsme neměřili, jelikož jsme měli spoustu jiných starostí, ale podchlazený jsem nebyl, to vím, jak to vypadá ze zimního plavání. Povrch těla není důležitý, ten je většinou stejný, jako teplota vody. Důležitý je střed těla a ten bychom tam stejně neměli jak změřit. Musel jsem ze sebe dostat tu vazelínu s lanolínem a obléct se. Voda měla nejméně 12,3 stupně, většinou se pohybovala okolo 13 stupňů. U skotského pobřeží měla 14,4 stupně, což už bylo dost kafe. (smích)
Proč jste měl na sobě vazelínu?
Vazelína s lanolínem je kvůli odřeninám. Spousta lidí si myslí, že je to kvůli chladu, ale člověku moc nepomůže. Je to kvůli tomu, že když člověk udělá desetitisíce záběrů, tak slaná voda silně odmašťuje a plavec by si rozedřel podpaždí do krve. Částečně to pomáhá proti medúzám.
Jaký jste měl pocit, když jste konečně doplaval a doškrábal se na břeh s tou vlajkou?
Šestnáct hodin a čtyři minuty je celkem dlouhá předehra, takže to byl úžasný pocit. Bylo to skvělé.
Jak je to se spánkem? Musel jste být unavený.
Spát se mi chtělo, ale právě kvůli medúzám, kvůli desítkám, možná i stovkám žahnutí, jsem to potom nepočítal, byl člověk v takovém divném stavu, že se klepal, byl jakoby opilý. Do postele jsem se dostal kolem půlnoci, ale nemohl jsem vůbec usnout. Klepal jsem se, potil jsem se. Chtělo se mi spát, ale nešlo to. Byl to pocit, jak když vás někdo řeže nebo bodá. To jsem ještě nezažil. Ve tři hodiny ráno jsem zuřivě googlil, co s tím. Na internetových diskuzích psali: počůrat to, polít octem. Dávali spoustu rad, jinde zase radili, že nepočůrat a rozhodně ne ocet. Shodli se na teplé vodě, čtyřicet pět stupňů, takže jsem si šel dát vanu.
V teplé vaně to skončilo, dal jsem si časovač na půl hodinu, protože doporučovali 20 minut a 45 stupňů, tak abych měl jistotu. Začal jsem ve vaně usínat, a to jsem si říkal, že kanál jsem přeplaval a teď se tady utopím ve vaně. Potom jsem se doplazil do postele, kdy se mi motala hlava, jak mi klesl tlak z horké vody, a po půl hodině to začalo znova. Ráno jsem okolo sedmé hodiny konečně usnul a po hodině, protože jsem si zapomněl ztlumit telefon, mi začali volat , jelikož jsem plaval v neděli a bylo pondělí, lidi z práce, kteří nevěděli, že jsem pryč. Pak už jsem neusnul.
Navíc jsem moc nespal ani den předtím, jelikož jsme to vše dělali poprvé, tak jsme na začátku špatně odhadli čas, jak dlouho budou trvat přípravy veškerých věcí na loď. Tak jsme to chystali, ve tři ráno jsem měl být v přístavu a teprve o půl desáté večer jsem už šel spát, stejně jsem vzrušením z toho, co se bude dít, nemohl usnout. Tak jsem spal asi nějaké čtyři hodiny…Můj tým na tom byl daleko hůř. Potom, co jsem šel spát, tak dál obětavě pokračoval v přípravě, a následně ještě vstávali dřív přede mnou, aby nachystali horkou vodu do termosek... A spali strašně málo.
Jak vypadá váš trénink?
Na Severní kanál jsem tvrdě trénoval asi dva roky. V posledních měsících jsem plaval asi 50 km týdně ve dvoufázovém tréninku, kdy si jde člověk zaplavat ráno před prací, pak jde do práce a po práci si jde znovu zaplavat. Je to o spoustě úsilí a času, který tomu člověk musí věnovat. Doplňkové sporty jsou dobré, ale není to potřeba. Musíte mít naplaváno.
Co na to lékaři?
Je mi 42 let a můj praktický lékař z toho moc radost neměl, protože na Severní kanál musíte donést spoustu potvrzení. Je to samozřejmě extrémní výkon. Účastním se českého poháru v zimním plavání a jsem sledován i s dalšími závodníky celoročně. Minimálně jednou ročně musí člověk jít na kolo a zašlapat si EKG. Jde o to, že když vlezete do studené vody, tak se vám stáhnou cévy a srdce by to mělo utáhnout.
A co nemoci?
Bývám málo nemocný, jako většina otužilců. Pokud je někdo v mém okolí nemocný dva, tři týdny, tak pro mne je to záležitost asi na den, kdy se necítím úplně dobře, ale mohu v pohodě jít do práce.
Co rodina, manželka, děti, podporovali vás?
Manželka a děti to sledovali už od rána. Navíc jsem zjistil, že pro spoustu lidí to byla trochu reality show, jelikož jsem měl na webu GPS tracker a všichni se mohli dívat, kde v moři zrovna jsem. Navíc můj tým v průběhu přeplavby nahrával aktuální fotky a videa. Na lodi byl mobil, kam mi mohli rodina i známí psát, a přes bílou tabuli, kde se píší většinou informace plavci o tom, kolik má záběrů za minutu, jak je daleko a další technické informace, aby si je rovnou přečetl a nemusel zbytečně zastavovat, jsem kromě toho dostával i různé pozitivní vzkazy od rodiny a od svých známých, abych to nevzdával a plaval dál, což mě strašně podpořilo.
Vy jste se ale rozhodl to plavání posunout i za vyšší cíl...
Chtěl jsem plavat za dobrou věc. Když už bych na sebe poutal mediální pozornost, tak jsem chtěl upozornit na nějakou bohulibou činnost. Vybral jsem si Dětskou dopravní nadaci, která podporuje děti, jejichž rodiče přišli při dopravních nehodách o život. Každý rok zemře přes pět set lidí na silnicích a přes dva tisíce je každoročně těžce zraněných.To jsou osobní tragédie, nad kterými by se měl člověk zamyslet předtím, než například vezme mobil do ruky a pak se diví, že narazil do auta před sebou.
Vybrali jste něco?
Měl jsem sbírku na Startovači s cílovou částkou 150 tisíc, ale ta se bohužel nevybrala a všechny peníze se vrátily zpátky. Mám ještě transparentní účet, ale nejsem si jistý, zda se peníze vyberou.
Ani tenhle sport není zadarmo, kdo vás na cestě sponzoroval?
Samozřejmě jsem se snažil sehnat sponzory, ale sponzoři raději podporují fotbal, hokej a podobně. Dalo by se říct, že tohle není zas tak atraktivní sport, protože když jsem doplaval na skotské pobřeží, tak mě tam nikdo nečekal. (úsměv)
Jaká je vaše práce, když neplavete?
Mám firmu na správu nemovitostí.
Manželka a děti se také otužují?
Manželka se neotužuje, protože pro ni je to úplné sci-fi. Ona má ráda třicet pět ve stínu. Děti se začaly otužovat poprvé dva roky zpátky, dřív jsem jim to nechtěl povolit, protože nemají tak dobrou termoregulaci jako dospělí. Mám tři děti, dcera nakonec zůstala u bazénového plavání, ale mladší synové v tom pokračovali. Minulý rok plavali o Vánocích u Národního divadla, kde si v ledové vodě dali sto metrů.
Co je váš další cíl?
15. srpna 1990 František Venclovský a Jan Novák jako první lidé přeplavali Bajkal, což bych rád po třiceti letech zopakoval, příští rok štafeta a další léto solo Bajkal je můj další cíl. Pokud by se mi podařilo zrychlit, tak bych rád přeplaval Severní kanál tam a zpátky, ale to musím být za 12 hodin na skotském pobřeží.
