Rychlá zpověď - Andrea (Kerestešová) Růžičková: Všichni jsme tak trochu zlí a tak trochu dobří
Slovenská herečka proslavená seriálem Vyprávěj a nyní jako charismatická doktorka Marika Lukášová ze seriálu Ordinace v růžové zahradě 2 se i během druhého těhotenství aktivně podílí na společenském životě. Přestože má doma dvouletého syna Tobiáše a v bříšku překvapení, tak si s manželem udělala chvíli pro sebe a společně vyrazili do společnosti na narozeninovou oslavu obchodu českých designérů. Herečka si tak udělala chvilku na rozhovor pro Luxury Prague Life a prozradila nejen, jak se těší na druhého potomka.
Andrejko, potkáváme se po dlouhé době a u štendrů s oblečením. Co vy a móda?
Inklinuji k udržitelné módě, hlavní věc je otázka planety. Snažím se už nehromadit, snažím se mít málo věcí, ale kvalitních. Snažím se o to druhým rokem a velmi se mi to osvědčilo i co se týče věcí na dítě. Strašně ráda navštěvuji různé design markety. Vím, že když koupím poctivé tepláčky nebo mikinu, tak strašně věcí mi zůstává na druhé dítě. Jsou tak kvalitní, že vím, že zůstanou možná i na třetí a možná i pro vnoučata. To je pro mě ta pointa, že to má opravdu smysl. Už ani nechodím do obrovských obchodních řetězců, když tam přijdu, tak už z toho mám depku.
Samozřejmě, že ne všechno, co potřebujeme, seženu v ekologické variantě. Proto se někdy ocitnu i tam. Vnímám už ale všechno, co tam na mě působí. Hudba, světla, dav, je toho tak strašně moc, že nás to jen manipuluje. Proto se tomu snažím vyhýbat.
Tahle móda je krásná, taky je ale mnohem dražší.
Je dražší, zase ale mnohem více vydrží. Takže je to jen otázka pohledu. „Neptejte se, proč je udržitelná móda tak drahá, ale ptejte se, jak je možné, že konvenční móda, je tak levná. „To je věta, která hodně koluje v oblasti udržitelnosti a říká vše.”
Které šaty máte dnes na sobě?
Appart Label. Mám je hrozně ráda, protože jsou oversized, tedy velké, ale zároveň sedí na ramenou a můžu je nosit teď v těhotenství, i potom. Hlavně jsou nesmírně pohodlné.
Víte pohlaví miminka?
Víme, ale jisté je to vždycky až, když se narodí.
Vím, že jste si vždycky přála velkou rodinu. K jakému číslu chcete zajít?
Nevylučujeme to. Máme to nastavené tak, že asi bychom nedokázali zabránit vývoji dítěte, kdyby tam bylo. Na potrat bych nešla. Tím pádem, kdyby jich bylo i deset, přijala bych to, protože bych přijala každou duši. Samozřejmě že k tomu přistupujeme vědomě. Nevylučujeme to, ale zároveň nevím, jaký bude druhý porod, druhé dítě, jak to budu dohromady zvládat. S dvouletým dítětem je to jízda už teď, nedovedu si představit, jak to budu fyzicky a psychicky zvládat, až se narodí druhé. Je tam samozřejmě otazník, ale nezavíráme dveře.
Jste pořád aktivní. Kdy se vrátí vaše postava z Ordinace v růžové zahradě 2? Půjde to, zvlášť když ještě nevíte, jak to budete zvládat?
Vše bude záviset na situaci, jsem domluvená takovým způsobem i s produkcí, že uvidíme, až se jako rodina sžijeme, potom teprve zjistíme, jak budeme fungovat dále. Pro mě osobně natáčení není náročné. Mám totiž super dárek od Pána Boha, a to velmi rychlou fotografickou paměť. Velmi rychle se naučím texty a velmi rychle zapomenu.
To vás museli ve škole milovat.
Spolužáci mě nenáviděli (směje se). Tím pádem mi to nedělá problém, do práce chodím opravdu ráda. Člověk si tam odpočine.
Napadlo vás, že byste tam dala vaše děti do nějaké role, třeba jako miminko do kočárku?
To by k tomu musely být stavěné. Tobiáš k tomu zatím vůbec není vstřícný, je to zatím dítě spíš introvertní, nemá rád velké skupiny lidí a ruch. Kdybych cítila, že to dítě to chce a cítí se v takové společnosti dobře a nevadí mu cizí lidi, neřešila bych to. U Tobiáše ale vím, že to není ta cesta, alespoň ne teď, cizí lidi nemá moc rád. Je lev, a to je povaha kočky. Ta se ze začátku všeho bojí a teprve až když si zvykne, tak to všechno ovládne. Potřebuje svůj časoprostor. Ale to se také může změnit. Děti se vyvíjejí.
To ho nebudete muset dávat do školky, když budete doma s druhým dítětem.
Nedáváme ho do školky, i když jsme nad tím uvažovali. Hodně lidí nám radilo, že to máme udělat, abych měla klid na to druhé, nějak to ale necítíme. Zatím na to není připravený, a zároveň nechci děti od sebe oddělit. Chci, aby si na sebe od začátku zvykly a byly parťáci, ne jim od začátku rozdělit světy.
Vy máte rodinu na Slovensku, takže babička je daleko.
Všichni teď přijeli za mnou, protože jsme tam byli v létě a teď už si na tu cestu moc netroufám, je to nepohodlné. Nejdřív sem přijeli rodiče, teď tu byl brácha s rodinou. Až se budeme na to cítit, vyrazíme zase za nimi na Slovensko. Druhá babička žije v Bechyni, vidíme se každý druhý týden a pomáhá co se dá, když přijede. Za co jsme nesmírně vďeční.
Děláte také nějakou výstavu pohlednic, to znamená, že vaše vášně pro focení a cestování taky bude muset jít stranou.
Teď bylo se vším strašně těžké období. Mám vlastně dvě výstavy. Jedna, to je pro mě velká pocta, je momentálně v Mánesu společně s různými evropskými fotografy. Tam mám své fotky, které jsou Černobílé a spíš syrové. Je to mně zatím nejbližší druh fotografie, ovšem není úplně mainstreamový, ale o to víc čistý a úpřímný. Prostě skutečná fotka, bez zásahu grafických úprav a postprodukcí. To je mi nejbližší, to dělám nejraději.
Teď jsem ještě také dělala projekt Pohlednice – Přání všedního dne, který je pro děti, které trpí fenylketonurií. To je metabolická porucha, kterou děti trpí od narození a nemůžou téměř nic. Pokud rodiče nedodrží dietu, která je jedna z nejpřísnejších co existuje,tak to vážně ohrožuje jejich mentální vývoj. Zodpovědnost je tedy na rodičích. I dětech samotných. Je to velmi vzácná nemoc, má to jen pár set dětí.
Tímto projektem podporuju Národní sdružení PKU a jiných DMP. Jsem jejich patronkou a vždycky se jim snažím vymyslet nějaký projekt. Aktívně do toho zapojuju právě děti. Už jsme to dotáhli do konce, už to šlo díky bohu do tisku. Poslední fotky vznikaly už s bříškem a fyzicky už to bylo hodně náročné, dali jsme to ale nějak dohromady.
V jaké fázi života byste si troufla vzít bágl, foťák, děti a vyrazila do světa?
Těšíme se na to. Myslím si, že od tří let dál. Pro mě je zásadní, aby dítě, když se mu cokoliv stane, dokázalo přesně popsat, co mu je. Aby kdyby se něco stalo, mi to dokázalo říct, jinak bych byla bezradná.
To pak v té zemi musí být nějaká zdravotní péče. V pralese by to asi bylo těžké.
Do pralesa bych asi nešla, ale Indii bych chtěla strašně znovu dát. Nebo Nepál, ten je takový klidnější.
Nebojíte se pak kritiky „biomatek“?
Vždycky se do vás někdo pouští. Tolik hejtrů nemám, je to ale o tom, že se tu všichni pořád rozdělují na dvě drastické společnosti. Buď jste chemka nebo bio, bílý nebo černý, gay nebo hetero. Všichni rozdělují a pravda je někde uprostřed. Všichni jsme tak trochu zlí, a tak trochu dobří, akorát někdo víc a někdo míň. Takhle je to se vším.
Vždycky se jen snažím v tom lidi usměrnit. Opravdu používám přírodní kosmetiku, nakupuji na trzích a snažím se žít život, za který se nemusím stydět a který je šetrný k planetě. Taky ale nejsem stoprocentní, musím koupit dítěti kapsičku, kde má jídlo, protože když jsem s ním ve městě, tam mu někde na náměstí biokaši nevyrobím. Většinou se pak snažím lidem jen dovysvětlit, že nejsem a ani nechci být fanatik.
Co si myslíte o očkování?
Máme všechna povinná očkování. Dodržovala jsem ale co nejdelší možný odstup od vakcín a zásadně jsem očkovala, jen když bylo dítě absolutně zdravé, se silnou imunitou.
Česká televize opět začala vysílat Vyprávěj. Jak na to vzpomínáte? Myslíte, že ještě někdy přijde taková role?
V první řadě jsem strašně vděčná za to, že jsem vůbec tu příležitost dostala, protože někteří herci na to čekají celý život. Jsem nesmírně vděčná, protože je to skutečně seriál, který má kvalitu a mně to pomohlo se odrazit, takže za to nepřestanu děkovat.
Jestli přijde ještě něco podobného doufám, ale netlačím na to, protože vím, že všechno má svůj čas. Každé období má něco a v tomhle období s dětmi můžu říct, že Ordinace mi momentálně vyhovuje nejvíc. Hodně věcí nemusím řešit a není to až tak vážné (směje se). Možná to zase přijde i v umění, až budu mít víc prostoru se tomu věnovat.
Musela jste nějakou roli odmítnout kvůli těhotenství nebo třeba prostě z přesvědčení?
Něco jsem odmítla, ale nebylo to nic zásadního. Spíš se to v danou dobu nehodilo.
Popište, jaký je váš manžel táta, pomáhá vám? Rozdělujete ženské a mužské role?
Je ten nejlepší otec mého odítěte. Zvláda vše, nerozdělujeme, kdo co má udělat, střídáme se podle situace, snažíme si navzájem dopřát prostor, možnost tvořit, pracovat. Vše je o komunikaci.
Co si myslíte o politice v Česku? Jestli třeba když mají na Slovensku teď tu super prezidentku, jestli by nebylo lepší žít tam?
Jo prezidentka na Slovensku je velmi sympatická a moc jí fandím. Skvěle repzentuje krajinu. Ale politika, tam taky není nic krásného. Politice nerozumím, proto se ve veřejném prostoru k ní ani nevyjadřuju. Jediné co si přeji je, aby stát vedli slušní a poctiví lidé.
Zajímá mě ještě - vím, že neřídíte auto. Nezměnilo se to nebo se prostě i s dětmi dá fungovat bez auta?
Občas už řídím…ale spíš sporadicky. Žijeme na Vinohradech a vše, co potřebujeme, máme v pěší dostupnosti. Auto využíváme, jen když jedeme mimo Prahu.
Jste šťastná?
Ano.
Myslíte, že se dát jít ještě výš?
Neexistuje buď málo nebo moc šťastná. Buď jste nebo nejste. A já jsem. Je to totiž stav mysli, ke kterému musíme dospět každý po svém. Musíme si dovolit být šťastní a pak se to stane.
Děkuji za rozhovor.
