Máma mě vzala do nemocnice, aby mě z homosexuality vyléčili, říká módní návrhář Osmany Laffita

Osmany, kdo nebo co vás donutilo něco takového napsat?

Musím říct, že nabídku jsem dostal už opravdu mnohokrát, ale nebyl jsem na to připravený. Protože jsem říkal, že knihy vydávají starší lidé. Lidé, kteří překonali spoustu věcí za svůj život, kteří už mohou vyprávět, ale už mi je 57, za chvíli 58, takže už byl opravdu na mou knihu čas. De facto je autobiografie, od mého dětství až do momentu, kdy jsem přijel sem do České republiky.

Prodej luxusního rodinného domu na Praze 6, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Člověk mnohdy, když vzpomíná na všechny věci, co se mu kdy staly, tak může být kolikrát i smutný. Je něco, co vás u těch vzpomínek rozesmutnělo?

Musím říct, že v knize je hodně věcí, které mě pak mrzely. Hodně věcí, které mě rozesmutněly. Ale když si to promítnu zpátky, měl jsem nejkrásnější dětství, ale byly tam momenty, které byly opravdu silné, razantní, které poznamenaly můj život. Byly to věci, se kterými jsem já sám neuměl vyrovnat. A v průběhu času, pak dál, jak jsem přišel o svého bratra, jak mi umřel táta a nemohl jsem s ním dokončit poslední rozhovor, to byly věci, které kdyby šlo, tak bych chtěl vrátit čas a rychle to překonat, rychle to vyřešit, tyto věci.

Vy veřejně hovoříte o tom, že tehdy nebylo přípustné být homosexuálem. Myslíte si, že kdybyste se narodil do jiné země, že byste nezažil věci jako je šikana?

Já myslím, že v době, kdy jsem se narodil, to existovalo na celém světě. To bylo stejné v každé zemi, být gay nebo homosexuál bylo nenormální, byla to nesrozumitelná věc. Dokonce se myslelo, že je to nemoc. Moje matka mě vzala do nemocnice. Ona myslela, že mě z toho budou léčit. Bohužel, tak je to dáno. Tak jsem se narodil a já to nezměním. Pokud bych se musel narodit znova, pár věcí bych změnil, ale to že jsem homosexuál, ne. Protože jsem rád a jsem šťastný, jak jsem se narodil.

Vy jste přijel do Československa a někde jsem se dočetla, že jste to neměl jako cizinec jednoduché. Mě ale zajímá, proč jste tady zůstal? Proč jste se nevrátil zpátky na Kubu, kde máte moře, slunce, doutníky?

Já jsem člověk, který může žít i na Marsu. Problémy budeš mít všude, kdekoliv. Důležité je, jestli jsi dostatečně silný, abys je překonal. Překážky na světě - to je jako když kůň kopne, spadneš, ale musíš vstát. Pláčeš, bolelo to, ale pokračuješ dál. A to je to, co jsem já dělal celý život. Byly věci, které mě rozplakaly, co mě bolely, ale jdu dál. Naopak všechny ty věci mě velmi posílily. Proto jsem dnes tam, kde jsem. Jsem tady, v České republice, a jsem tady rád.

Luxusní byt na prodej s terasou a výhledem, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Vaše maminka stále žije na Kubě. Proč sem nikdy nepřijela, proč jste ji sem nevzal?

Máma sem jezdí. Někdy i dvakrát, třikrát ročně přijede na návštěvu. Ale ona má svůj život, to uvidíte v knize. Máma se tehdy snažila narovnat naši zemi, dělala revoluci, jak se říká, s Fidelem Castrem a teď má 84 let. To je blbost, abych jí teď řekl, aby sem přišla bydlet. Ona má svůj život tam, žije krásný život, je spokojená. Jak se říká, i u zvířat, že matky rodí, ale pak dá svým dětem volný pohyb. Každý se vydá svou cestou. A máma to tak brala, i když z toho nebyla dvakrát nadšená. Musela se s tím smířit, spokojit, že já odjíždím, že zůstanu tady.

Jak se dívá na to, že jste tak úspěšný? Že vaši přátelé jsou největší české celebrity, že oblékáte české i zahraniční hvězdy, jak se dívá na váš úspěch?

Jasně, že je velmi pyšná, protože to je to, co ona vychovala. Samozřejmě já mám ještě větší podporu od mého manžela, který mě také naučil, co je pravá a co levá. Ale jasně, že každá matka je pyšná na svoje dítě, pokud to dítě něco dokáže. To je její zásluha. Ona mě to naučila. Ona mě naučila, že život není peříčko. Ona mě naučila, že pokud se mi něco líbí, pokud něco chci, tak za to musím bojovat. Nikdo nepřijde a dá ti něco do ruky. Když ti někdo něco jen tak dá, tak buď opatrná, protože něco po tobě bude chtít. Všechno, co jsem dokázal a vše, co jsem dělal, tak jsem dělal z mé vůle, vlastní silou a s oporou a podporou mého manžela a mé rodiny.

Co říká na fotku na té knize? Tam jste opravdu nahý.

I když spousta lidí si myslí, že jsem exhibicionista, ono to tak vypadá, tak nejsem. Já jsem strašná konzerva. Musím říct, že mi opravdu vadilo, že musím do naha. Říkal jsem, jestli to nemůžeme udělat v plavkách, ale oni řekli ne, protože se tam někde kus plavek objeví a pak se to musí retušovat. Lepší je, když jsi nahý a zakrýváš se. Musel jsem hodně pít, abych se uvolnil a pak jsem to dal.

Vy jste mi říkal, že nejlepší dieta je hodně pít. Myslel jste vodu, nebo?

Doktorka to říká. Pokaždé, když jdu na kontrolu, tak říká: málo pijete. Tak říkám manželovi: vidíš, i doktorka říká, že mám hodně pít. (smích)

Říkal jste, že už je vám 57, že už je čas napsat tu knihu. Chystáte se už, třeba myšlenkově, na důchod? Kdy chodí lidé jako vy do důchodu?

Ježíš, musím vám říct, že na to opravdu čekám. Pořád na to čekám, já už nechci pracovat. Chci jenom ležet, koukat na telenovely, dát si sklenici a nic nedělat. A peníze ať mi chodí z důchodu, protože na to jsem dlouho pracoval. Čekám, ale pořád se to mění. Ten čas odchodu do důchodu pro muže neustále prodlužují. Nevím, půjdu do důchodu až v době, kdy už nebudu umět ani chodit.

Dočetla jsem se, že jste s manželem shodli, že nebudete mít děti. Ale pak jsem zjistila, že už někde dvě máte.

Mám, tady je táta. Láďo? To je táta mých dvou dětí. S mým manželem jsme kmotry dvou kluků, jsou to sousedi kousek od nás. Ale říkali jsme, že to, co není reálné, to nemůžeš změnit. Příroda řekla, že dítě se tvoří mezi mužem a ženou. Dva muži nemůžou mít dítě. Ale dvě ženy taky ne, to by bylo nenormální. A pak je ta tolerance a to, co si přeješ. I kdybych já jsem chtěl opravdu své dítě, ale manžel ne, tak pokud si vezmu paní, která by ho odnosila, tak to stále není naše dítě. Je buď manželovo, nebo moje. Tam je třetí osoba, paní, která odnosila moje dítě. Takže to je nereálné. Radši dělám to, co dělám. Jsem kmotrem dvou dětí, které vidím stále, dennodenně. Mám je oba dva rád, miluji je, spí i u nás doma, staráme se o ně, a to mi stačí. Ale nemůžeš reálně dělat to, co není reálné.

Poslední otázka - proč bych si měla přečíst vaši knihu? Co je na ní a na všem životě tak zajímavého, kromě toho, že jste z Kuby?

Můj životní příběh je tak zajímavý, že opravdu nebudete čekat dlouho, než si knihu pořídíte, abyste se dozvěděli, co všechno se stalo během mého života. A nebylo to jen peříčko. Ale růžové brýle, i když teď mám modré, já si nesundám.

Děkuji za rozhovor.