Leona Machálková působí v českém showbyznysu už řadu let. Kromě vlastních písní a koncertů se divákům zapsala do paměti i účinkováním v mnoha muzikálech, jako jsou West Side Story, Jesus Christ Superstar, Drakula a jiné. Kromě toho byla ale také partnerkou geniálního umělce Bořka Šípka, který před třemi lety podlehl rakovině slinivky. Leona na svého bývalého partnera dodnes vzpomíná s láskou a úctou. Se synem Arturem mu dokonce uspořádali výstavu. V rozhovoru pro LP-Life.cz se zpěvačka rozpovídala nejen o minulosti, ale také budoucnosti, kterou si pro sebe představuje...
Na výstavě lze vidět exponáty ze soukromých sbírek, něco poskytnul pan Skala, majitel Tančícího domu a velký Bořkův obdivovatel a vůbec milovník umění, dále sklárna Anežka v Novém Boru a další mnozí Bořkovi sběratelé a milovníci umění.
Proč tři roky od zesnutí Bořka úplně nevím, ale nabízí se ta skutečnost, že letos by Bořek 14. 6. oslavil 70 let. Je to nejen milé, ale symbolické.
Diváka nadchne, jak velký umělecký záběr Bořek měl. Mohou obdivovat jeho sklo, nábytky, porcelán a mnohé další. Kdybych to chtěla vyjádřit v té emotivní rovině, řekla bych, že uhrane návštěvníka tím, jak je jeho umění emotivní, precizní, moderní a nadčasové.
Bořek mi dal odvahu. Tím, jaký byl on sám, co jsme si povídali… Řekl mi třeba, že je podstatné to, jaký život vedu a ne to, co se píše v novinách...
Ani zpátky se nedívám přes růžové brýle, ale jednoznačně ho vidím jako úžasného geniálního umělce, člověka, který žil život naplno, tvořil, rozdával, skromně přijímal… Byl ochotný, velkorysý, vzdělaný a slušný člověk.
Nebylo jednoduché, to nepopírám, ale bylo to dynamické a nevšední spojení. Pořád se něco dělo, byl to zkrátka mazec. Zasvěcení ví, o čem hovořím. Stíhat se muselo všechno… Práce, rodina, zážitky, cestování, prostě všechno. Bylo to skvělé.
Já moc děkuji za to, jak mě vidíte. Stále jsem singl, i když to opravdu není má představa naplněného osobního života. Jediné, co mohu ovlivnit, je růst jako člověk, pracovat na sobě...
Moc se s tím nepere. Řekla bych, že si užívá každou etapu svého života. Je to pohodovej kluk, který má rád adrenalin na snowboardu, miluje tenis, zajímá se o muziku, je trpělivej… Jestli je dospělejší, než by měl být, nevím, přijde mi tak akorát dětskodospělej a naopak. Já jsem ho nikdy nezatěžovala nějakými obavami či starostmi, alespoň jsem se o to snažila a odezírám, že je z něj šťastnej kluk. To mi úplně stačí.
Sám ještě neví, studuje na jazykovém gymnáziu a nechává zatím věci plynout.
Já jsem už od jeho útlého dětství říkala, že jsem si porodila “starou duši”. Faktem je, že je velice empatický a citlivý. V dnešní době to nebude mít rozhodně lehké, ale tak nějak sám vidí, že život není peříčko. Sleduje i na mém případě, jaké lži se okolo mé osoby kolikrát vedou a je na mě pyšný, že ty “boje” zvládám jako dáma. Ženy se mu líbí, jak říkám, “vnoučata budou”… tak jsem sama ráda, že mám budoucnost i jako babička.
Věnuji se koncertování se svou kapelou, aktuálně koncertuji s programem Muzikál - moje láska, fanoušci také chodí na moje popové koncerty a v adventním čase také na ty vánoční. Skvělé také je, že spolupracuji s některými bigbandy a já si s nimi mohu zazpívat také swing, který mě velmi baví a naplňuje. V současné době stále ještě zpívám v muzikálu Dracula v HDK a rozhoduji se mezi dvěma nabídkami na muzikál v nadcházející sezóně.
Zpěvačka se ze mě stala přirozeně. Od dětství jsem zpívala, chodila jsem do dětského pěveckého sboru, LŠU, na střední i vysoké škole jsem zpívala v amatérských kapelách. S jednou z nich - se Znamením dechu - jsem také odešla do Prahy na volnou nohu po promoci v roce 1990. Následně jsem také měla kliku, že jsem do roka získala nabídku do divadla Semafor, moderovat na Evropě 2, pracovat ve studiu Ondřeje Soukupa. A pak už to jelo.
Karel Gott pro mě znamenal velmi mnoho. Objevil mě v muzikálu Dracula a ihned mi s panem Františkem Janečkem nabídli hostování na Karlově vánočním turné v roce 1996. Užívala jsem si jeho přízně spoustu let a zpívala jsem na desítkách jeho koncertů. Byl to jedinečný zpěvák, zářivá hvězda, inteligentní a citlivý muž, milý člověk...
Těším se dobré genové výbavě, oba moji rodiče mají sedmdesát + a vypadají opravdu velmi mladě. Já osobně se o sebe starám, aktivně sportuji, ráda chodím ke kadeřníkovi, na kosmetiku, liftingové masáže a dávám do kupy tělo se skvělým fyzioterapeutem.
Patřím k těm, kteří cestování mají v krvi a často se na něj těším. Pravdou je, že při své profesi se nacestuji požehnaně, ale to neznamená, že ve volném čase preferuji “stabilizovaný klídek”. Ten je sice fajn, ale i tak mě to táhne poznat něco nového, ať již krajinu či kultury.
Zážitků z cest mám spousty, ale pravdou je, že zejména těch příjemných. Zažila jsem při cestování tísnivé situace. Vzpomínám například na tsunami v Thajsku v roce 2004. Byli jsme tehdy sice v Thajsku, ale na ostrově Koh Samui, kde jsme tu tragédii sledovali z médií. Bylo to opravdu strašné a o nějakém relaxu nemohla být ani řeč. Záhy jsme se přesunuli do Bangkoku, kde jsme byli v kontaktu také s naším panem velvyslancem a konzuly ze zastupitelství. Od těch jsme měli bolestivé informace o osudech mnoha českých rodin, které tsunami poznamenala a hodně jsme si tehdy poplakali. Té “náladě” opravdu nešlo utéct. Bylo to velmi dojemné a lidsky nás to velmi ovlivnilo. Jsem osudu, jak se říká, dodnes vděčná, že nás tohoto neštěstí ušetřil.
Pochopila jsem, že pomáhat druhým je zároveň to nejlepší, co můžete udělat i pro sebe. Pomoc druhému se nám vrací nejen díky dobrému pocitu, ale vidíte ten smysl, když si vážíte vřelých slov od druhých, není pochyb, že jdete po správné cestě. Vidím okolo sebe spoustu inspirace a těší mě, že takhle vidí ostatní i mě a neváhají se na mě obrátit s prosbou o spolupráci. V současné době jsem ambasadorkou organizace Smiling Crocodile, spolupracuji s Nadací Vize ’97, Kapkou naděje, Adrou, Unicefem, s Dobrým andělem, Mamma Help a mnoha dalšími.
Dlouho jsem sociálním sítím odolávala a patřila jsem ke konzervativnějším, kteří se do tohoto dění nezapojují. Nicméně zejména kvůli svým fanouškům, mezi které také řadím většinu pořadatelů, se kterými koncertně spolupracujeme, je třeba se profilovat na sociálních sítích jako umělec, ale také jako člověk. Myslím, že sociálními sítěmi pluji tak akorát, zajímám se, ale neřekla bych, že jsem jejich otrokem.
Naše politická situace není zrovna veselá a já bych naší společnosti přála svěží změnu, abychom vypluli řečeno po “Havlovsku” z té “blbé nálady”…
Momentálně se cítím velice fajn, je mi dobře, zažívám krásné okamžiky štěstí. K tomu absolutnímu mi zatím chybí nový parťák, kterého bych si přála objevit, poznat, prostě s někým být...
Budu se tedy opakovat, ráda bych se zamilovala.